Ahojda! Jak bych to nazvala... Oddechový den po dni D. :D Hehe... Doufám, že se vám to bude líbit. Vaše TwilightMishka.
25.05.2011 (19:15) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1631×
20 . kapitola
Začal jsem pomalu otevírat oči. Ležel jsem na zádech. Usmál jsem se. Asi na strop, ale to je jedno. Pomalu jsem otočil hlavu na stranu. Byla schoulená u mě a hlavu měla na mém rameni. Usmívala se ze snu. Rukou jsem ji jemně pohladil po tváři a opravdu opatrně se vymanil. Pod hlavu jsem jí dal místo sebe polštář. Nechtělo se mi z vyhřátých peřin! Se vzdychem jsem vylezl. Rychle jsem na sebe hodil tepláky a běžel do koupelny. Jen jsem musel potichu, aby se mi víla nevzbudila. Myslím, že chodím potichu. Bella to říkala, když byla ještě člověk. Nad tou myšlenkou jsem se usmál.
Zaběhl jsem do koupelny a pustil se do očisty. Obličej, zuby a musel jsem si dát i malou sprchu. Potom jsem se zpátky převlíkl do tepláků a šel za ní. Otevřel jsem dveře a nakouknul dovnitř. Seděla na posteli, zmuchlaný výraz a hlavní bylo, že byla zakrytá peřinou. Pevně ji k sobě tiskla jako bych ji už neviděl.
„Vzbudil jsem tě?“ zeptal jsem se.
„Em… asi ano. Pokud jsi byl ve sprše,“ trošku zachraptěla a já se zasmál.
„Promiň,“ omluvil jsem se a šel k ní. Poposunula se dál. Trošku odhrnula peřinu a já si pod ni vlezl. Lehli jsme si oba zpátky.
„Jsi ještě unavená?“ zeptal jsem se, když se jí znova začaly klížit oči.
„Trošku,“ přiznala ospale. Uchechtl jsem se a sehnul se z postele pro moje triko. Šikovně jsem si ji položil a pomalu ji do něho navlíkl. Je tak krásná! Spokojeně se zavrtěla a schoulila se zpátky ke mně. Objala mě kolem pasu a vypadalo to, že se jen tak nepustí.
„Hezky voníš,“ řekla najednou. Zasmál jsem se.
„Jo? A já myslel, že ti smrdím,“ smál jsem se. Trošku zvedla hlavu, aby na mě viděla.
„Ne. Mně jsi voněl vždycky. Nechápu, co všichni mají,“ vysvětlila a přihodila kouzelný úsměv.
„Aha. To jsem rád. Ty mi taky voníš,“ přiznal jsem se smíchem a políbil ji na nos.
„To je dobře. Jaku, já si ještě zdřímnu, jestli to nevadí,“ vzdychla a hlavu položila na má prsa.
„Strašně mi to vadí,“ řekl jsem ironicky a Nessie se zasmála.
„Tak jo. Dobrou,“ usmívala se. Cítil jsem to. Zase měla rty na mých prsou jako minule. Ale teď to bylo jiný. Teď už s ní chodím… O chvilku později jsem slyšel jen jemné pochrupování. Pousmál jsem se a v tu ránu na okno zaťukal kocour tlapkou.
„Bobe! Teď ne!“ zavrčel jsem potichu, ale on ne! Pořád. Se vzdychem jsem se chtěl zdvihnout a otevřít mu, ale Nessie si mě chytla a nechtěla pustit. Uchechtl jsem se a zkusil to jemně znovu.
„Ach jo!“ zabručel jsem a silou jí dal ruku pryč. Něco nesouhlasně zabručela a otočila se na druhý bok. Vstal jsem a otevřel okno.
„Mňau!“ začal hlasitě.
„Tady se člověk nevyspí,“ slyšel jsem a potom se se zmučením zakníkáním otočila moje ospalá víla. Prohrábla si vlasy a sedla si. Kocour cupital hned k ní a začal se otírat o její nohy.
„Promiň, lásko,“ usmál jsem se omluvně. Mávla rukou a Boba si vzala do náruče. Zavřel jsem okno a šel k ní. S lišáckým úsměvem jsem jí dal Boba pryč a vyhodil ho znovu z okna. Uchechtla se.
„Jaku, teď ne,“ bránila se.
„Proč ne?“ usmíval jsem se. Našpulila rty. Byla sladká. Sklonil jsem se k ní a políbil ji. Vzdychla si a odtáhla se.
„Jaku. Nech mě probudit,“ zasmála se.
„To je nejlepší na probuzení,“ namítal jsem a znovu ji políbil. Pomalu jsem si ji pokládal na postel.
„Nnn…“ mumlala záporně. Zasmál jsem se a odtáhl se.
„Tak ne, no…“ smál jsem se a nechal ji vstát. Tričko si stáhla co nejníž.
„Ale, ale! Abych tě neviděl!“ pošťuchoval jsem ji. Uchechtla se a cupitala přes pokoj. Rychle si sebrala kalhotky a oblekla si je. Na mě vyplázla jazyk a já se usmál. Potom se otočila zády ke mně a svlíkla si tričko. Hodila ho na mě a rukou si zakryla prsa.
„Můžeš,“ zasmála se. Musel jsem se ještě víc usmát. Moje krasavice.
„Aha. To toho vidím, lásko,“ smál jsem se.
„O to jde.“ Pokrčila rameny a rychle cupitala ze dveří asi do koupelny. No, víkend mi začal krásně.
Seděl jsem v kuchyni, na stole dva hrnky čaje, a díval se z okna. Najednou mi ze zadu sjely od krku dvě příjemně teplé ruce. Sjely až na prsa a její hlava se opřela o mé rameno. Usmál jsem se na ni, když jsem otočil trošku hlavu. Rychle mě políbila a potom si sedla vedle mě.
„Víš, co jsem slyšela?“ začala a usrkla si čaje.
„Ne. Povídej. Jsem jedno velký ucho,“ zasmál jsem se a nechal ji pokračovat.
„No, že když jsi zamilovaný, nevidíš prý na tom člověku chyby. Jestli to tak je, pořád jsem jen do tebe zamilovaná,“ tvrdila a přihodila sladký nevinný úsměv. Uchechtl jsem se.
„Aha. To je dobrý. To v tom případě jsem taky pořád zamilovaný.“
„Jaku! Ty si z toho děláš srandu! Mě by jen zajímalo, jestli máš chyby, které o sobě víš, ale já je nevím,“ pokračovala s našpulenými rty.
„Jasně…“ zasmál jsem se. Čekala, co řeknu. „No… někdy jsem výbušnej? Nebo… žárlivej…“ hádal jsem sám o sobě. Nadzdvihl jsem jedno obočí a čekal na její reakci.
„Ne. Výbušnej moc ne… Jenom trošku arogantní,“ zakřenila se.
„Tak promiň, no…“ zasmál jsem se.
„Ne. To je v pohodě. Někdy vážně blbě čučíš,“ uchechtla se a já vytáhl obočí. „Třeba teď.“ Propukla ve velký smích.
„A třeba teď mám právo bejt naštvanej,“ zabručel jsem a i tak se na ni díval.
„Ale Jaku! Vždyť víš, že si dělám srandu!“ vzdychla.
„Ze mě…“ hrál jsem to a na oko naskřípal zuby.
„No dobře! Dobře!“ pískla a vstala. Otočila se na podpatku a šla do pokoje. Se vzdychem jsem vstal a chytl jí za ruku.
„Promiň,“ usmál jsem se. Chvílí se na mě koukala a potom se jí po obličeji rozlil krásný úsměv.
„Ty pro…“ Bum, bum… Ozývalo se u okna.
„Mňau!“ ozvalo se tlumeně. Oba jsme otočili hlavu a viděli Boba. No jasně! Bob! Nessie k němu odtančila a otevřela okno. Bob začal mňoukat jako šílenec.
„No… Abych šel…“ vzdychl jsem a šel do ložnice. Bob skočil na podlahu a cupital za mnou. Otočil jsem se na něj a zavrčel. Jako by si to rozmyslel a cupital zpátky. Zašil se pod stolem a asi neměl v plánu vylézt. Nessie se zasmála a došla ke mně. Objala mi ruku a zašeptala:
„To abychom si zamkli, Jaku,“ usmála se lišácky.
„Co tím myslíš, lásko?“ Cvrnknul jsem jí do nosu a zasmál se.
„Já myslím, že to dobře víš,“ usmála se a už mě tahala do pokoje. Stál jsem na místě a čekal, až přestane. Se mnou nehne. „Jaaaaku!“ zasténala a já povolil. Hned za dveřmi jsem si ji přitáhl k sobě a zamknul.
„Měl jsem mu pustit telku. Teď bude otravovat,“ usmál jsem se a její mikinu zahodil do kouta.
„Pozdě. Teď jsi můj,“ usmála se a přisála se na mé rty…
Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 20. kapitola:
Ahojiky kdy bude dalsí kapitola,nebo už je ale mě nejde otevrit???
úúúžasnééééé!!!!!!
Juuuu!!! To si zabila Totálně kruťáácký a já se těšila na popisy milostných scén tak nííc, no ale přesto úúžasný tak teď pěkně pohni sdalší kapčou
Hm...zajímavý Už se těším na další
Také romantické ale vieš čo je sranda? že Jacob sa furt uchechtne či jak. ja z toho nemožem! teším sa na ďalšie som zvedavá!
Roxana: Děkuju... Ona je ta povídka starší a já chyby občas přehlídnu. Tak moc děkuju...
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, ale nepodtrhávej text, pokud se nejedná o odkaz, plete se to s ním. Základní písmo je Verdana, tak jej, prosím, neměň. Dávej si pozor na ji/jí; krátce ve 4. pádě;
Příště si kapitolu po sobě pečlivě přečti.
Děkuji...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!