Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 11. kapitola

26.10.2010 (11:15) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1498×

11. kapitola

Ráno mě probudil ten blbej budík. Zmučeně jsem vstal a šel se umýt. Potom jsem se oblíkl do černého tílka a riflí. Bobovi jsem nasypal granule a nalil jsem si skleničku džusu. Bylo zataženo, ale přesto teplo. Rychle jsem to vypil a potom jsem vyrazil do školy. Konečně motorka! Rozjel jsem to na 140 a hurá škola!

Ve škole jsem zaparkoval na svým místě a hned minutu po mně přijela Ness, která zaparkovala asi 7 míst ode mě. Vystoupila. Byla tak krásná! Vlasy měla do culíku, který měla posazený vysoko na hlavě. Pár pramínků vlasů se jí nezbedně kroutily na obličeji. Byla jemně nalíčená. Na sobě měla černé rifle a červené triko s emo obrázkem. Přes to červenou bundu a černé tenisky. Krásná… Nádherná… Prostě Nessie. Hned se obrátila na mě a krásně se usmála. Úsměv jsem jí oplatil, ale nepohnul se. Taky za mnou nešla. Jen se opřela o auto a koukala se na mě jako já na ni. Přes tu dálku jsem ji viděl, jako by byla metr přede mnou. Dívali jsme si do očí a čas od času se na sebe usmáli.

„Hele, vidíš to?“ Slyšel jsem blízko sebe dívčí hlas.

„Jo. Koukají se na sebe jako zamilovaní!“ vydechla nějaká druhá holka.

„Nikdy bych to do nich neřekla. Jacob ji nemá rád,“ šeptala první.

„Jo, viď. Ale asi by jim to spolu slušelo,“ zasnila se druhá a já se zasmál. Nessie to asi taky slyšela a začala rudnout. Rychle odcházela do školy a když zazvonilo, šel jsem taky.

Třetí hodinu mám s ní. Samozřejmě jsem přišel pozdě.

„Dobrý den. Nestíhám,“ usmál jsem se na učitelku, jak nejlíp umím. Nejdřív zaskřípala zuby, ale potom povolila a pokynula, abych si sedl. Začala vysvětlovat látku. Zasedl jsem na místo a hned se na ni podíval.

„Ahoj,“ usmál jsem se a vytáhl učebnici.

„Ahoj,“ špitla a opisovala z tabule.

„Tak co břicho?“ zeptal jsem se.

„Ale jo. Carlisle mi dal prášky a oni zabraly,“ šeptala.

„Aha. A už nepotřebuješ teplo? Já jsem tady,“ usmíval jsem se a ona odtrhla pohled od sešitu.

„No… Vadit mi to nebude,“ usmála se na mě. Taky jsem se usmál a rukou ji pohladil po stehně. Vjel jsem na vnitřní stranu a pomalu jel nahoru. Pousmála se a psala dál. Dojel jsem až k tričku a zajel pod něj. Ruku jsem položil na její podbřišek a prsty jemně zajel pod kalhoty, Zase se pousmála a očkem se na mě podívala. Byl jsem opřený o židli a učitelce nevěnoval žádnou pozornost. Na Ness jsem se pousmál a zajel víc pod kalhoty. Její ruka střelila tím směrem a chytla ji. Zase začala psát, ale já poznal, že je nervózní.

Takhle jsem byl celou hodinu a na konci jsem ruku vyndal.

„Díky,“ usmála se a začal sbírat věci.

„Tohle pondělí bylo lepší než to minulý, viď?“ zeptal jsem se jí. Zasmála se a přikývala.

„Mnohem,“ usmála se. „Teď si mě neházel na zem,“ smála se a třída se pomalu vyprázdnila. Ježiši, to je lákavý! Baťoh hodila přes rameno a šla ke dveřím. Nakonec se zastavila a váhavě se otočila.

„Co… Co takhle smazat tabuli,“ usmála se na mě. Cítil jsem, jak se mi po tváři rozlévá úsměv.

„Nebudu proti,“ zasmál jsem se a šel pro houbu. Srazila se se mnou u umyvadla.

„Dávej pozor, vlkouši,“ zasmála se a šla mazat. Klid, Jaku. To dáš.

„Já nechci dávat pozor, upíre,“ pousmál jsem se a došel k ní. Začala mazat na druhým konci tabule a já na prvním. Někde veprostřed se setkáme… Začal jsem mazat rychleji. Pousmála se a udělala to samý. Během chvilky jsem ji objímal a houbu házel k umyvadlu. Taky ji zahodila a objala mě kolem krku. Ve třídě je taková katedra. Docela dost vysoká. Mně je asi po pas. Opřel jsem si ji o ni a pousmál se. Ruce mi pomalu jely po jejích bocích a nakonec dojely ke stehnům. Jelikož mám docela silný ruce, pomalu jsem ji zvedal. Opravdu pomalu a moc jsem se nenadřel. Je lehounká jako pírko. Posadil jsem si jí na katedru. Byla asi o jeden nebo dva centimetry vyšší než normálně. Znovu se pousmála a přiblížila naše obličeje k sobě. Nahnul jsem se a rty otřel o ty její. Vzdychla si a nedočkavě se nahnula ke mně. Ucukl jsem a lišácky se usmál. Znova jsem se otřel o její rty a vydržel to trochu dýl. Nakonec jsem povolil a políbil ji. Úplně zářila! Přimáčkla se ke mně a rukama mi zajela do vlasů. Nevnímal jsem okolí, takže když někdo hvízdnul, div jsem nevylítl z kůže. Ve třídě už byli dva kluci a zírali na nás. Ness rychle seskočila a jen mě chytila za ruku.

„No teda!“ užasl jeden kluk. Se skloněnou hlavou jsem šel ke dveřím. Ness jsem táhnul za sebou.

„Proč si hvízdnul? Mohli jsme mít kino!“ nadával ten druhej. Jen se zasmála a doběhla mě.

„Jsme asi zajímavý,“ usmála se. Podíval jsem se na ni.

„Jo asi jo. Jako ty,“ úsměv jsem jí oplatil. Pár lidem na chodbě neunikl pohled na naše ruce. Ještě schválně jsem je propletl. No a co!

„Co máš teď?“ zeptal jsem se a vůbec nevěděl, kam jdeme.

„No… angličtinu. Asi se uvidíme až na obědě,“ vzdychla si.

„Hm… asi jo. Tak ahoj… lásko,“ usmál jsem se na ni. Potom zastavila a ukázala na třídu vedle ní. Pochopil jsem, že tam jde, ale ruku jsem jí nepustil. S lišáckým úsměvem jsem si ji přitáhl k sobě. Jednou rukou mi vjela do vlasů a druhou nechala propletenou s mojí. Pořádně jsem ji chytl za pas a nahnul se. Jemně jsem ji políbil.

„No teda! Nemá ji ráda!“ začala brečet nějaká holka. Aha! Teď se ukázalo, kdo mě balí… Ještě víc jsem si ji přimáčkl k sobě a cítil, jak si stoupla na špičky. Zatracená výška!

„Pane Blacku!“ Slyšel jsem hlas skoro u hlavy. Odtáhl jsem se a podíval se na příčinu.

„Tohle je školní prostranství. Osobní věci si nechte na doma, ano?“ peckovala nějaká učitelka.

„Ne! Tohle je můj domov, takže mě nechte bejt!“ smál jsem se a Ness mi dala obličej na rameno. Smála se.

„Neprovokujte mě!“ zavčela učitelka. „Jste až moc drzý!“ syčela na mě.

„Já nejsem drzej. Jenom vám říkám fakta! Za to mě nemůžete zavřít a neznamená, že když nemáte přítele, že já nemůžu dělat věci, které jste vy asi ani nezažila! Žárlíte, co?“ usmál jsem a Nessie do mě trochu štípla. Učitelka se nafoukla.

„Jak to se mnou, sakra, mluvíte! Já jsem šéf!“ křičela a začala rudnout. Byl jsem asi o dvě hlavy vyšší, takže ten, kdo to slyšel, se začal smát.

„Ó tak promiňte, paní učitelko,“ usmíval jsem se.

„Však vás ten smích přejde!“ zavrčela a odcházela pryč. Baba jedna!

„Jaku, ty jsi hroznej! Zbytečně si zaděláváš na problémy,“ promluvila Nessie a já se na ni podíval.

„Ale prosím tě! Mně to nevadí. Mám už dost středních škol,“ smál jsem se a lehce ji políbil. „Já jdu. Bude zvonit,“ vzdychl jsem nakonec.

„Jo. Ahoj,“ usmála se na mě a já ji pustil. Otočil jsem se a udělal krok.

„Jaku!“ zavolala a já se otočil. To bude dlouhý… Přilítla ke mně a přitáhla si mě blíž k sobě. Nedočkavě se nalepila na moje rty. Pousmál jsem se a pokračoval. Asi po půl minutě jsem ji pustil.

„No… já fakt jdu. Po obědě,“ usmál jsem se a šel rychle pryč. Ať mi to rychle uteče…

Uteklo to pomalu. Hodně pomalu. Hned, jak zazvonilo, jsem skoro běžel do jídelny. Už seděla u stolu a šťourala se v jídle. Nevšimla si mě, takže jsem si taky vzal jídlo a přisedl si k ní. Krásně se usmála.

„Ahoj,“ usmívala se.

„Ahoj,“ pousmál jsem se a nahnul se před celý stůl. Pomohla mi a veprostřed stolu se naše rty setkaly. Teď to ví celá škola… Pomalu jsem se odtáhl a sedl si zpátky.

„Chybělas mi,“ vzdychl jsem si a věnoval jí sladký pohled. Trošku se začervenala.

„Ty mě taky,“ usmála se a pustila se do jídla. Celou dobu jsem se na ni koukal a ona na mě. Jsem zamilovaný až po uši! Jen mi to stěžoval Sářin naštvaný pohled. No a co!

Po obědě jsme s Nessie šli v ruku v ruce na parkoviště. Pořád jsme se na sebe culili jako dva fakt hustě zamilovaný. To se mi nestalo už hodně dlouho… Jediná byla Bella. Teď je tu ale Nessie a tu si nenechám utýct.

„Co takhle malý rande?“ zeptal jsem se u motorky a přišoupl si ji k sobě mezi nohy. Opřel jsem se o motorku a pousmál se.

„No…“ zamyslela se. „Nevím, jestli si na tebe udělám čas. Ale půl hodina by se tam našla…“ vzdychla si. Vykulil jsem oči.

„Půl hodiny?“ vydechl jsem.

„Jo… Dělám si srandu. Klidně celý den,“ usmála se a cvrnkla mě do nosu. Zasmál jsem se a něžně políbil.

„Ty mi dáváš,“ šeptl jsem na jejích rtech.

„Já vím,“ pousmála a jazykem mi je obkreslila. Už už jsme se líbali, ale najednou se ozval nejotravnější hlas na světě.

„Ten je můj, holčičko,“ zasyčela Sára. Odtáhl jsem se a nenávistně se na ni podíval.

„Dalas mi kopačky,“ zavrčel jsem na ni.

„Jo, ale myslela jsem, že přilezeš!“ syčela pořád. Sarkasticky jsem se zasmál.

„Tak to si hodně naivní. Já ji miluju a nevzdám se jí kvůli člověku, jako jsi ty!“ vrčel jsem na ni.

„Mně si taky miloval!“ vzlykla.

„Ne.“ Zakroutil jsem sarkasticky hlavou a výsměšně se zasmál. „Nikdy. Nikdy! Jsi jenom… děvka!“ zasmál jsem se pořád výsměšně. Trošku ztuhla, otočila se na podpatku a odcházela. Uf!

„Víš, že dokážeš být někdy pěkně hnusnej?“ ozvala se Nessie. Ona je tady! Úplně jsem na to zapomněl.

„Jo. Když je to potřeba,“ usmál jsem se na ni.

„A fakt mě…“

„Miluju? Jo. A moc. Miluju tě tak moc, že bych skočil kvůli tobě i do ohně. Jsi můj svět,“ šeptal jsem a usmál se na ni. Úplně se rozzářila. Byla šťastná. V kapse jí začal zvonit mobil. Vytáhla ho a zvedla ho.

„Jo… Ano! Už jedu,“ vzdychala a zase to položila. „Máma… Kontroluje mě na každým kroku. Mám jet hned domů,“ řekla smutně.

„Počkat, počkat. To rande! Třeba kino. Přijedu si pro tebe a vybereš film, jo?“ usmál jsem se a ona přikývla.

„Zavolám ti,“ řekla a ještě si stoupla na špičky. Pousmál jsem se a shýbl se pro ni. Naše rty se dotkly a já byl v ráji…

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 11. kapitola: