Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sametový hlas - 14. kapitola - Návštěva

14. kapitola - Nákupy

Bella:

Dnešní den byl po ránu velmi nudný. Probudila jsem se už v šest hodin a nemohla jsem usnout. Moje tělo bylo celé rozlámané, jako kdybych včera běžela maraton. A ještě ke všemu to nechutně šedé nebe, které mi tak moc kazilo náladu. Na nic jsem se netěšila a jen jsem líně přežvykovala moji snídani. Táta ještě spal a tak jsem neměla doma žádnou práci. Ačkoliv jsem se rozhlížela po celém bytě, nikde nebylo ani smítko navíc, které bych mohla uklidit.

„Ach jo!“ zabručela jsem a padla jsem na gauč. Chvíli jsem tupě zírala do zdi, ale nakonec jsem se natáhla pro ovladač. Televize mě však nezklamala a kromě nudných sportovních programů tam zkrátka nic nedávali. Takže jsem ji po chvilce opět znechuceně vypla. Schoulila jsem se do klubíčka a pomalu začala propadat do otupělosti, až jsem nadobro usnula.

„Bello! Vstávej!“ uslyšela jsem nad sebou zvonivý hlas a cítila jsem třes, který mě procházel celým tělem. Nechtělo se mi probudit. Ve snu byl se mnou Edward, stál na sluncem prozářené louce a krásně se na mě smál v té své černé košili, kterou měl lehce polorozepnutou. K tomu měl dokonale padnoucí světlé džíny. Opravdu mu to moc slušelo. A kýval na mě, abych za ním přišla. Když jsem byla už jen 30 cm od něho, tak mě někdo začal nešetrně budit. Není divu, že se mi od Edwarda nechtělo, když sám chtěl, abych za ním přišla. A chyběl mi už jen takový kousíček.

„Bello, já vím, že se ti od něj nechce, ale jestli okamžitě nevstaneš, tak mu to povím.“ Začal lehce vyhrožovat ten zvonivý hlas nade mnou a v mé mysli se ozval strach. V rychlosti jsem otevřela oči.

„No konečně Bell, už jsem se bála, že tě z té otupělosti nedostanu.“ Řekla Alice a andělsky se na mě usmála. Trochu zmateně jsem zamrkala a nechápavě se na ni dívala.

„Sakra Bello, vzpamatuj se! Je vidět, že jsem už vyšla po těch letech ze cviku.“ Povzdechla si a hned potom se na mě podívala velkýma očima, v kterých se zračil strach. Zkoumavě se na mě dívala.

„Alice, co se děje? Proč jsi tady? Přišla sis pro to oblečení, které jsi mi včera půjčila?“ Alice se na mě nejdříve dívala, jako na blázna, ale nakonec se bouřlivě rozesmála. Celým domem se rozléhal její zvonivý smích, který připomínal zvonkohru. Koukala jsem se na ní zasněně a zároveň trochu překvapeně.

„Bello, ty ses vážně včera na těch schodech musela pořádně praštit do hlavy! Copak si nepamatuješ, že máme jít dnes spolu na nákupy? A to oblečení si můžeš nechat, stejně jsem ti dnes přivezla jiné. Tak se už nebudeme zdržovat a uděláme z tebe člověka, aby se tě lidé v městě nelekli!“ domluvila a začala se opět drobně chichotat. Pomalu jsem si začínala vybavovat včerejšek a tím se u mě spustilo i červenání. Musela jsem se stydět, když jsem si vzpomněla na svůj sen. Alice si mě prohlížela a přitom se široce usmívala, zakroutila hlavou a pomohla mi vstát z gauče.

„Promiň Alice. Úplně jsem zapomněla, že je dnešek něčím výjimečný.“ Řekla jsem kajícně a sklopila jsem oči. Opravdu jsem se za to velmi styděla. Alice na to jen mávla rukou a táhla mě ven, ještě v županu.

„Alice, co to děláš? Vždyť jsi mi právě řekla, že mě nenecháš jít takhle mezi lidi!“ protestovala jsem, ale nebylo mi to nic platné. Alice mě nepouštěla a naložila mě do černého sporťáku, nevěděla jsem, co je to přesně za typ a ani jsem se o to nijak nestarala.

„Původně jsem si myslela, že tě stačí upravit u vás, ale když jsem tě viděla, jak jsi teď vstala, tak to vážně nejde! Tohle nenapraví jen řasenka a stíny. To chce něco speciálního!“ Řekla trochu znechuceně a nastartovala auto. Plyn sešlápla, tak rychle, že jsem se ani nestačila vzpamatovat a už jsme byli tak daleko, že se náš dům stal malou tečkou na obzoru.

„Počkej, Alice! Co táta? Nemůžu jen tak odejít z domu, kdy se mi zlíbí.“ Řekla jsem vyplašeně a snažila jsem se urovnat župan, který byl vcelku krátký, a pod ním jsem měla jen svoji oblíbenou a také jedinou saténovou košilku, kterou jsem dostala od maminky těsně před tou osudnou nehodou. Byla moc příjemná a vždycky, když jsem si ji oblékla, připadalo mi, jako bych byla s ní. A naneštěstí všechna moje pyžama byla v pračce, kterou jsem dnes chtěla zapnout. Košilka mi sahala těsně pod zadeček a já se cítila trapně při představě, že se mám takhle někde objevit. Smutně jsem se podívala na Alici a ta se na mě soucitně usmála.

„Neboj se Bello, zachvilinku už budeme u nás a tam z tebe udělám člověka. A s tvým tátou je už všechno vyřízené.“ Řekla a mrkla na mě. Počkat chvíli u nich? To znamená, že jedeme ke Cullenům? Proč mě to vlastně tak moc překvapuje? Kam jinam bychom jeli. Ale tam bude Edward! A jestli mě takhle uvidí. V hrůze jsem se dívala na ubíhající krajinu a přála jsem si, abychom nikdy nedorazili k cíli.

Edward:

Ležel jsem na své pohovce a četl si zajímavou knížku o přírodě. Vcelku mě to zajímalo, jelikož přede mnou zvířata posledních 92 let utíkali. V přehrávači jsem měl své oblíbené CD s Debussyho skladbami. V domě byl celkem klid. Emmet se jel s Rosalie projet jejím čerstvě opraveným BMV. A chvilku bude trvat, než se vrátí. Esme byla na zahradě a snažila se jí ještě více zvelebit. A Jazz ten seděl v obýváku a díval se na zápas. Ale z jeho myšlenek se dalo vyčíst, že se na něj vůbec nesoustředí. Přemýšlel o svojí lásce a o jejich společných chvílích. Od té doby, co jsem poznal Bellu, tak mi tyto myšlenky už tolik nevadili. Už jsem tomu i rozuměl. Taky jsem musel často myslet na Bell. Chyběla mi každou minutu, kterou jsem nemohl být s ní. A na druhou stranu jsem si vyčítal, že jsem na ní vůbec kdy promluvil. Mohla mít spokojený život, ale byla tak nešťastná a kouzelná, že to jinak nešlo.

A jak jsem, začal přemítat o Belle, najednou se mi do hlavy dostal její obrázek. Ale to nebyl můj vlastní, ale Alicin. Rychle jsem vyskočil na nohy a bleskurychle jsem seběhl dolů za Jazzem. Ten už však dole nebyl. Vypadalo to, že si šel přemýšlet do svého pokoje. Ale netrvalo to dlouho a už stál vedle mě. Zřejmě ucítil Alici, a tak si nemohl nechat ujít příležitost přivítat svou ženu.

„Edwarde, cítím dobře? To není jenom Alice. Je s ní i Bella?“ zeptal se mě zmateně Jazz. Taky jsem byl dost zmatený. Bylo sice něco po desáté hodině, ale přeci jen nebylo to brzy na návštěvu?

„Vypadá to Jazzi, že jsme oba zapomněli na Aliciny nákupy s Bellou. To by ovšem nevysvětlovalo, proč jsou tady?“ řekl jsem, ale ve chvíli, kdy obě vkročili do dveří, měl jsem jasno, proč Alice přivedla Bellu tak brzy ráno. Byl jsem z toho velmi překvapený, když jsem jí spatřil. A nebyl jsem sám, Jazz jen vykulil oči a snažil se nedívat na její odhalenější partie.

„Ehm, Jazzi mohl bys mi jít pomoci s něčím k nám do pokoje. Ty tady zatím počkej Bell.“ Řekla Alice a mrkla při tom na mě. To jí nedaruju, takhle si zahrávat s mým ovládáním. Jazz poslušně a vděčně následoval Alici a já jsem si začal Bellu opatrně prohlížet. Měla na sobě šedý krátký župánek, který jí sahal těsně do poloviny stehen. Pod ním měla tmavě modrou saténovou košilku s větším výstřihem do V. Obepínala a až moc zvýrazňovala její partie. Košilka ji končila pod zadečkem. Byla neuvěřitelně sexy, i když byla rozcuchaná a zřejmě měla i kruhy pod očima. Obličej měla skloněný k zemi, ale i přesto bylo vědět, že je celá červená. Rukama něžně svírala župan a snažila se s ním zahalit, co nejvíc. Její nohy byli bosé. Ta Alice je, ale nezodpovědná! Byl jsem na ní opravdu rozzuřený.

Nezlob se bratříčku. Já jsem jen pospíchala. Doprovoď jí prosím ke mně, vykouzlím z ní princeznu! A ty se běž taky převléci, věci už máš na pohovce. A žádné odmlouvání já vím, že s námi pojedeš. Poslala mi Alice. Jen jsem se znechuceně zatvářil, ale věděl jsem, že má pravdu chtěl jsem na Bellu dohlédnout. Povzdychl jsem si a přišel jsem k Belle blíž. Jí se roztlouklo srdce, tak že jsem se bál, aby nedostala infarkt.

„Bello, odvedu tě za Alicí.“ Řekl jsem jí jemně a čekal jsem od ní nějakou reakci, ale žádné, až na malé kývnutí hlavy, jsem se nedočkal. Opatrně jsem jí uchopil za loket, na pas jsem si netroufl, a pobídl jsem jí k chůzi. Ona se ještě více začervenala, po té co jsem se jí dotkl. I já jsem polkl a snažil jsem se držet svoje chutě na uzdě. Nepopírám, že jsem se jí chtěl dotýkat. Moje mysl byla naplněná jen jejími půvabnými křivkami. A měl jsem, co dělat abych byl v klidu. Něžně, jako ten nejdražší klenot jsem jí vedl do spárů dračice Alice. Tentokrát jí bude mít ráda, jelikož jí poskytne oblečení. To, co právě nyní, tak moc postrádá.

Zaklepal jsem na dveře a Bella se po tom zvuku zachvěla. Byla jí zřejmě i zima. Venku už téměř mrzlo a doma taky nemohlo být tepleji. Jelikož mi, jako monstra jsme nemohli cítit změnu teplot. Bellino srdce celou dobu bilo, jako splašené a její červená barva z tváří se neztrácela.

„No konečně Bello, pojď honem, máme málo času a spoustu práce.“ Vykřikla Alice jen, co otevřela dveře. A vtáhla jí dovnitř. Jen, co se za ní zavřeli dveře, pospíchal jsem k sobě do pokoje. Musel jsem si dát sprchu, abych se trochu probral z toho transu, do kterého mě přivedla Bella.

I když mi sprcha už dávno neuvolňovala tělo, alespoň dokázala občas uvolnit mysl. Líbily se mi kapky vody, které stékaly po mém těle a pára, která se převalovala po koupelně. Tentokrát mi však ani sprcha nedokázala vyhnat z mysli obrázek Belly, které ani rozcuchané vlasy neubrali na kráse. Lehce jsem bouchl pěstí do zdi, ale i přesto zbyl ve zdi otisk mé ruky.

„Sakra Bello, co jsi to se mnou udělala!“ zaklel jsem zničeně nahlas. A málem bych se svezl po zdi nebýt toho, že jsem si opět vzpomněl na Bell. Snažil jsem se propátrat Alici mysl, ale ta naschvál počítala do miliónu, abych nic neviděl. Byl jsem pěkně naštvaný.

Jen si počkej, Edwarde. Nebude to už trvat dlouho, tak si pospěš, ať před námi nestojíš nahý. Zněl mi v hlavě její veselý hlas. No jistě nákupy, málem bych na ně zapomněl! Urychleně jsem se vypravil ke svým věcem, které jsem měl složené na pohovce. Byla to černá přiléhavá košile a k nim světlé džíny. U toho ležela hnědá bunda. Na všem ještě visely cenovky. Alice se prostě nezmění.

Chvátal jsem, abych byl u nich, co nejdřív. Alice mě nasměrovala do obýváku. Netrpělivě jsem po něm přecházel a snažil jsem se ji vidět skrz Alici. Ale vůbec se mi to nedařilo. Nechtěla mi ji ukázat. Až do poslední chvíle. První přišla Alice. A na tváři měla spokojený úsměv.

„Tak ses dočkal. A snaž se, aby ti nevypadly oči z důlků.“ Šťouchla přitom do mě a rozesmála se. Trochu naštvaně jsem se na ni podíval, ale ona se nepřestala smát, právě naopak její úsměv se ještě více rozšířil.

„Tak už pojď, Bello! Nenech nás čekat.“ Křikla Alice. A na schodech se objevil můj anděl. A já jsem si z ní opravdu málem sednul na zadek. Byla opravdu nádherná. Opatrně, ale přesto s noblesou scházela ze schodů. Její tvářičky měli nádech červené a mě přišlo, že jsem nikdy neviděl nic sladčího. Zálibně jsem si ji prohlížel. Alice odvedla prvotřídní práci. S káčátka se stala labuť. Pomyslel jsem si.

„Edwarde, zkus zavřít pusu.“ Špitla Alice a opět se rozesmála. Rychle jsem udělal, co řekla. Nebylo divu, že se mi otevřela samovolně ústa, vždyť Alice Bellu navlékla do výrazně modrého trička, které jí končilo pod prsy, a z látky trčily provázky stejné barvy, které jí zakrývali až k pupíku. Pod pupíkem jí končily černé kalhoty, které jí dokonale obkreslovaly nohy. Boty na podpatku v lehce modré tomu dodávaly šmrnc. A ladily jí ke šperku, který měla na krku ve tvaru srdíčka. Ten jí končil mezi prsy. K tričku jí zase ladily drobné kytičky, které měla usazené ve vyčesaných vlasech, ze kterých se jí točil jeden pramen kolem obličeje. Nikdo neměl nyní na její krásu. Její oči mě opatrně pozorovaly, ale přesto v nich bylo ještě něco. Nějaký cit, který jsem u ní ještě neviděl. Usmívala se a kolem nás prozařovalo její štěstí. Kam se na to hrabe Jazzova schopnost.

Bella:

Když jsem sestupovala ze schodů, měla jsem strach a zároveň radost. Alice měla pravdu. Edwardovi jsem se opravdu líbila. Byla jsem z toho opravdu nadšená a vůbec nevím proč. Vevnitř mě to hřálo, byl to zvláštní druh tepla, který jsem znala jenom z nemocnice. Edward měl stejné oblečení, jako v mém snu. Ale i přesto mu to slušelo, ještě více.

„No, tak můžeme vyrazit.“ Řekla nadšeně Alice a ukázala nám velký úsměv. Podala mi bílý kožený kabát na velké knoflíky a na sebe si vzala šedou koženou bundu.

„Tady máš miláčku klíče a kartu.“ Ozval se za mnou najednou hlas. Prudce jsem se otočila, jak jsem se lekla, a kabát mi vyklouzl z rukou. Za mnou stál Jazz a překvapeně se na mě díval.

„Díky Jazzi. Vrátím se brzo. Musím Bellu pořádně vybavit.“ Řekla Alice a mrkla na mě. Přebrala si od něho věci, které jí přinesl.

„Páni Bello! Ani jsem tě málem nepoznal. Alice ty jsi vážně kouzelnice!“ pověděl nadšeně Jazz a věnoval Alici pusu a mě velký úsměv. Pak se s hodně zvláštním pohledem obrátil na Edwarda a začal se něčemu pobaveně smát. A hned po té odešel nahoru. Zvědavě jsem se chtěla taky otočit a podívat se, co Jasperovi přišlo, tak směšné, ale než jsem to stihla, objevila se přede mnou ruka, která svírala v prstech můj kabát. Edward se na mě usmíval a podržel mi kabát tak, abych se do něho mohla dobře obléci.

„Děkuji.“ Řekla jsem nesměle. Pořád jsem měla před očima tu scénu z rána a chvíli mi bude trvat, než na tento trapas zapomenu.

„Nemáš zač.“ Ozval se jeho sametový hlas těsně u mě a hned po té mi už držel dveře. Vyšli jsme do poledního dne. Obloha byla stále zatažená, jako ráno. Před domem už byl připravený stříbrný mercedes. Obdivně jsem na něj koukala.

„To je Jazzovo auto na všechny účely.“ Vysvětlila mi Alice a nasedla za místo řidiče. Edward mi otevřel dveře vzadu a sám si sedl dopředu. Byla jsem ráda, že nebyl se mnou vzadu. Takhle mě jeho přítomnost tolik nerozptylovala.

Celý den utekl rychle a pomalu mi splýval. Alice nás protáhla snad všemi obchodními domy, který, existují. Pořád jsem si jen zkoušela věci a chodila. To byla celá moje práce. Snažila jsem se Alici přemluvit k zaplacení alespoň části oblečení, ale ona si stála na tom, že vše hradí ona a vymýšlela si proto různé důvody, na které jsem neměla žádný pádný argument, takže jsem si musela nakonec nechat líbit její pohostinství. Edwarda poslala taky párkrát zkoušet, ale spíš jen stál, pozoroval a hodnotil a taky nosil tašky, které mu Alice podávala. Bylo mi ho docela líto, ale on si nestěžoval. Naopak vypadal spokojeně stejně jako jeho sestra. Zatímco mě připadalo, že jsem vypadla z nakupovacího zvyku. Už dlouho jsem nebyla tak unavená, jako dnes. Příšerně mě bolely nohy a i psychicky jsem na tom nebyla lépe. Takže každou chvíli hrozilo, že se někde složím. Alice naštěstí poznala, že už nemůžu a tak dnešní nákupy odpískala. Domů mě doprovázelo patnáct velikých tašek a jedna menší šestnáctá, kde jsem podle Alice měla naordinované už oblečení na zítra do školy. Pro dnešek už mi bylo, ale všechno jedno. A tak jsem byla ráda, že jsem se dostala domů, kde na mě čekal můj rozzářený tatínek.

„Tak jakpak ses dneska měla, celý den holčičko? Vypadá to, že sis nakoupila spoustu nových věcí.“ Uznal tatínek po té, co mě viděl obalenou taškami.

„Bylo to úžasné tatínku. Akorát teď už jsem tak unavená, že si půjdu lehnout, abych zítra ve škole neusnula.“ Řekla jsem unaveně a přitom zívla.

„Tak to běž.“ Řekl tatínek a propustil mě na odpočinek. Byla jsem moc ráda a pomalu jsem se loudala do schodů. Na posledním schodě mě však táta zastavil.

„Počkej ještě chvíli. Volal ti Jacob a nechal mi pro tebe vzkaz. Prosí tě, jestli bys zítra se mnou, za ním nepřijela, že se mu po tobě stýská. Vyzvedne tě zítra před školou.“ Řekl mi s prosíkem v hlase. Bylo jasné, že i taťka si přeje, abychom se viděli. Chtěla jsem se mu nějak odvděčit za to, že mě dneska propustil na celý den. Vypadalo to, že Alice ho dokáže dobře ovlivnit.

„Tak dobře tati. Ať mě teda zítra vyzvedne. Ale tím pádem musím Edwardovi půjčit auto.“ Vzpomněla jsem si, že by byl beze mě vyřízený. Neměl by se jak dostat do školy. A ředitel by nás oba zabil.

„To vůbec nevadí. Tak super. Dobrou noc.“ Odvětil táta a šel k televizi, kde mu běžel zápas. A já se pomalu šourala do pokoje. Vzpomínám si jen na to, že jsem si sundala boty a zbytek si už nepamatuji.

Edward:

(V tutéž dobu u Cullenů)

Doma na nás čekal už i Emmet. Vypadal v dobrý náladičce. Ani jsem se mu nedivil. Taky se mi dnes líbilo trávit celý den s Bellou, i když on měl s Ros jisté výhody.

„Tak co brácho? Jak se má Bella?“ než jsem stačil odpovědět, udělal to za mě Jazz, který se objevil dole a začal Alici pomáhat s nákupem.

„Emme, přišel jsi o velké vzrůšo, ráno se tu Bella objevila jen v noční košilce a krátkém župánku. Nedokážeš si představit, jak byla sexy. Edík nám málem poslintal koberec. No a pak z ní Alice udělala hotovou princeznu. Jak jí to slušelo, málem jsem jí nepoznal!“ řekl Jazz a Emmet se zatvářil lítostivě.

„To není fér. Jenom jednou si někam vyjedu a hned se tu dějí věci!“ posteskl si. Vítězně jsem se usmál. No, aspoň od něho budu mít dneska pokoj. I když, jakmile si začal představovat Bellu v erotické noční košilce, neudržel jsem se a nahlas jsem zavrčel. Emmet se jen zasmál a já měl chuť ho zabít. Tohle bude  asi dneska dlouhá noc.