Druhý díl naší povídky. Tenhle díl jsem pro vás napsala já, doufám, že se vám bude líbit stejně jako první.
03.06.2010 (18:15) • Elushkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1374×
Nevěděla jsem, kolik bylo hodin, když teta přijela. Poslední dva dny jsem totiž čas moc nevnímala. Také jsem vůbec neměla ponětí, kde je Alex. Od té doby, co odešel k sobě nahoru, jsem ho neviděla. Vůbec jsem ho nezkoušela hledat, ani mu volat, protože mi bylo dopředu jasné, že by mi to nezvedl. On se vrátí, ujišťovala jsem se stále.
„Annie? Slyšíš mě?“ vytrhla mě z přemýšlení teta. „Annie?“ zatřásla se mnou.
„Ahoj,“ vymáčkla jsem ze sebe.
„Annie, kde je Alex?“ zeptala se naléhavě.
„Vím já?“ Copak se mi někdy svěřoval?!
Teta mě ignorovala a zkoušela mu volat. Asi po 10 minutách to ale vzdala.
„No nic. Vstávej, musíš si zabalit věci. Hnedka zítra odjíždíme.“
Čekala jsem to. A abych pravdu řekla, tak jsem se s tím i smířila. Jen co jsem se chtěla zeptat, co bude s Alexem, jestli se nevrátí, rozlétly se dveře. Už zdálky na něm bylo poznat, že má kocovinu.
„Alexi!“ ozvala se starostlivě teta. „Kde jsi byl?“
Alex se jen smutně usmál. „Záleží na tom? Už jsem přece tady. Ale tebe bych tady opravdu nečekal. Divím se, že si přijela.“
Alexi! Okřikla jsem ho v duchu. Proboha, to snad není možný! Ani po smrti rodičů se prostě nemůžeš chovat normálně, viď? Sice si toho naši s tetou udělali dost, ale teď na to opravdu nebyla vhodná chvíle. Úplně jsem se za něj styděla…
Teta se zarazila. „Jen na chvíli. Přijela jsem jenom pro vás. Zítra odlétáme.“ polkla.
„Tak to abych si šel zabalit, co?“ vyštěkl Alex a odešel k sobě do pokoje. Samozřejmě nezapomenul hlasitě prásknout dveřmi.
„Musíš ho omluvit,“ snažila jsem se to vyžehlit.
„To je v pořádku,“ ujistila mě a odešli jsme ke mně do pokoje, aby mi pomohla sbalit pár věcí. Všechno proběhlo mlčky.
Poslední noc doma jsem si chtěla tak nějak užít. Ale ne, že půjdu na diskotéku nebo tak, ale šla jsem se projít do starého parku, který byl o dva bloky dál. Počkala jsem, až teta usne a vyrazila jsem. Byl zrovna nov, takže moc světla tam teda nebylo. I přes to jsem neměla strach, znala jsem to tam odmalička a ve tmě jsem tam byla kolikrát. Občas mě sice zamrazilo, když zaštěkal pes, ale pokaždé jsem se hned uklidnila. K ránu jsem pak šla domů a šla si ještě na ty dvě hodinky lehnout. Neusnula jsem.
Snídani jsem odbyla jednou sušenkou a hrnkem čaje. S Alexem jsem se potkala až u auta.
„Ahoj.“ snažila jsem se o nenucený tón.
„Tak jak se těšíš do toho zapadákova, co?“ ironicky se zasmál a otevřel mi dveře od auta.
„Trhni si.“ A nasedla jsem. Cestu se mi podařilo přežít tak, že jsem celou dobu měla v uších sluchátka. Jinak by mě z těch keců rozbolela hlava. Stejně chytře jsem to udělala i v letadle. Děkovala jsem bohu, že neumím odezírat ze rtů, protože vážně nepotřebuje svůj slovník obohatit o asi tak zhruba půl milionu sprostých nadávek a výrazů. Nechápala jsem, co to do něj vjelo. Nikdy takový nebyl. A když jsem si vzpomněla, jak se choval k tetě, bylo mi trapně. Nechtěla jsem ani pomyslet, jaké to bude u nich doma. Jak se tam všichni sneseme. Nechápu, proč Alex prostě a jednoduše neuzná, že se zachovala vůči nám hezky. Mohli jsme skončit někde… bůhví kde. Ano, Forks sice není atraktivní a rušné velkoměsto, ale taky má určitě něco do sebe. Teda… doufala jsem v to.
„Annie?“ zatřásl se mnou Alex a vytrhl mi sluchátka z uší.
„No?“ zeptala jsem se podrážděně.
„Kolik má Forks obyvatel?“ zeptal se pobaveně.
„Nemám tušení, proč?“
„Já jen, jestli jim tam vůbec jezdí autobus a tak,“ zařehtal se.
„Blbečku.“ Nečekala jsem na žádnou další chytrou poznámku, nasadila sluchátka a dala volume naplno. No, tohle bude zážitek, pomyslela jsem si.
Autor: Elushkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sacrifice 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!