Co čeká Rosalie ve Volteře? To si musíte přečíst... :)
30.09.2012 (17:15) • Arlin • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2360×
1. Volterra:
Rosalie kráčela potemnělou chodbou sídla Volturiových a za Demetriho doprovodu šla do hlavního sálu, kde už ji bedlivě vyčkával Aro. Byla tak nadšená z toho, že ji Aro přijal do své gardy, že se ani nezajímala o podivnou náladu ve Volteře. I když něco málo tušila, neměla ponětí, co se chystá. Před ní se rozpínaly mohutné tmavé dveře, které jednoduchým a pomalým pohybem otevřela. Poprvé se začala cítit nejistě a začínala mít vážně divný pocit. Hlavou se jí honilo tolik myšlenek a možných scénářů, co se teď bude dít, ale žádný neodpovídal. Prošla těmi mohutnými dveřmi a ocitla se v hlavním sále, kde už všichni čekali. Aro seděl jako obvykle uprostřed sálu a vedle něj Caius s Marcem. Demetri zůstal stát u dveří vedle Felixe, aby zřejmě nemohla utéct, nebo co. Začínalo jí to být divné, celá tahle sešlost měla škodolibé úsměvy a nenávistné pohledy. Dost ji to vyvedlo z míry, ale nasadila kamennou tvář, aby si toho nikdo nevšiml.
„Rose, konečně jsi tady,“ řekl Aro odporně sametovým hláskem.
Znělo to tak škodolibě, že to neměl šanci zakrýt ani svým obvyklým falešným úsměvem.
„Zdravím tě, můj pane,“ řekla Rose rozpačitým hlasem.
Aro se zvedl a kráčel k ní. „ Neměj strach,“ řekl jemně a natáhl k ní ruku, aby si přečetl její myšlenky. Rosalie ihned pochopila a podala mu ruku. Zmateně pohlédla na svého „přítele“ Demetriho, aby se dozvěděla, co se chystá, ale ten si jí vůbec nevšímal. Aro zvedl hlavu a s úsměvem řekl: „Tvoje mysl doslova touží po odpovědích,“ pronesl to klidným hlasem a usedl zpátky na svůj takzvaný trůn. Neodpověděla.
„Proč jste mě zavolal, pane?“ řekla Rose netrpělivě.
Aro jen nasadil podivný, až skoro škodolibý výraz a kývl na Felixe.
Zmizel v jedné z temných chodeb a za chvíli dotáhl do sálu upíra, který dopadl na kolena vedle Rose. Bleskově se na něj podívala a on na ni.
„Williame!“ řekla Rosalie trpce.
„Rosalie, ty jsi ten nový přírůstek?“ vyjekl William s mírným povzdechnutím.
Rosalie jen ztěžka chápala, co to má celé znamenat, a nervózně pohlédla k Arovi.
„Víš, Rose,“ začal Aro, „musíme se ujistit, že k nám patříš a neděláš Cullenovým jen špeha! Ber to jako zkoušku!“ řekl Aro s darebáckým úsměvem.
„Zkoušku?“ vyjekla Rosalie přes celý sál.
„Pochop nás, jen se potřebujeme ujistit,“ řekl a v jeho rudých očích naskočila malá jiskřička.
Rosalie ještě pořád nechápavě pohlédla do očí upíra, který klečel vedle ní.
„Tento upír se provinil tím, že stvořil nesmrtelné dítě!!! Jsme nuceni se zbavit nebezpečí!“ řekl Aro rázně všem okolo. V Rose se hromadily otázky, chtěla se konečně dozvědět, co to má být! I když věděla, že Williama stihne trest, netušila jaký.
„Co mám udělat, můj pane?“ vyjekla nervózně Rosalie.
Aro chvíli vyčkával a pak řekl: „Zabij ho! Byl odsouzen k trestu smrti!“
„Co? N-ne, to ne, pane!“ cukala se Rose se strachem v hlase.
„Buď on, nebo ty! Je to jen tvoje volba.“ A pokynul Felixovi, který se o krok nepřátelsky přiblížil.
„Rose, nedělej to!“ zaskuhral úzkostně upír.
Rose jen marně doufala, že je to jen nějaký hloupý vtip.
Upír se začal zvedat ze země, když vtom ho Demetri srazil zpátky k zemi.
„Tak, jak se rozhodneš?“ zeptal se Aro.
Rosalie věděla, že nemá na vybranou... Bud' on, nebo ona! Tělem jí projela bolest při pomyšlení na to, že ho má zabít. I když toho hajzlíka, kterého potkala jednou na lovu a málem se do něj pustila, neměla ráda, zabít ho nechtěla.
„Rose!“ naléhal Aro.
„J-jak si přejete, pane,“ řekla váhavě Rose.
Naposledy se podívala na upíra, který jí ležel u nohou.
„Omlouvám se,“ špitla Rose, když ho začala trhat na kusy, a poté zapálila.
Rosalie bylo ze sebe špatně! Nedokázala uvěřit, že to vážně udělala.
„Můžu už jít, pane?“ drmolila Rose prosebně.
„Jistě,“ špitnul tiše Aro.
Rosalie kývla hlavou a vydala se pryč ze sálu. Šla rychle ke svému pokoji a nešťastně zabouchla dveře. Celé si to vyčítala. Co to jen udělala? Jak mohla být tak bezcitná? Začínala Volterru nenávidět! Napadl ji přímo šílený nápad... Ale v její situaci celkem logický.
Kdo růži netrhal, neví, jak voní,
kdo lásku nepoznal, neví, jak bolí.
Omlouvám se za zpoždění, ale tak... všichni to znáte - škola, učení a tak dál. A na psaní už nezbývá čas! :) Ale určitě se budu snažit sem přidávat další kapitolky, ale nevím, v jakých časových intervalech. :) A teď už k povídce... Doufám, že se vám aspoň trochu líbí, budu ráda za každý komentář, ať už s chválou či kritikou... :)
Arlin
« Předchozí díl
Autor: Arlin (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Růže z ledu - 2. kapitola:
Taylorka: další kapču skusím trochu prodloužit a udělat tak aby nebyla uspěchaná . A prozradit můžu jenom že to neskočí moc dobře .
Zase ten spěch... Já sice nevím, kam ta povídka míří (ale to nevím od začátku, protože bez Emmetta mě žádná varianta nenapadá ) ale kapitolky by neškodily delší a trochu víc se rozepsat.
Jéé, moc všem děkuju . Vážím si i toho že jste si udělali chvilku a přečetli jste si ji... Fakt moc děkuju .
Vážně super povídka.. moc se ti povedla
anett- moc děkuju a jo bude i 3.kapitola a myslím že i 4 a 5
a dotaz bude i 3.kapitola?
fakt bomba ale pořád přemíšlím co je lepší,buĎ 1.nebo2.
Bombááá! Fakt super povídka
to je velmi dobre moc sem mi to libi
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!