Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rumunská princezna - Prolog

21.11.2012 (15:00) • Kaisa, Agule99 • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3537×

(Za obrázek děkujeme Kim. :))

Edward Anthony Masen Cullen:

Kráčela naproti mně jako dokonalý přízrak s tím nejsladším úsměvem na tváři a perfektně červenýma očima jako světlo na konci tunelu. Každý její pohyb se zdál tak elegantní, precizní a svůdný, že se mi z toho až zamotala hlava, a ve chvíli, kdy na mě promluvil její sametově hebký hlas, jsem málem padl na kolena, žadoníc o její přítomnost tak, jak feťák žádá o další dávku drogy. Její alabastrové prsty se něžně dotkly mé tváře a samolibý úsměv nahradil ten sladký… Věděl jsem, že si je vědoma moci, kterou nade mnou má a že jí to vadí… takřka bych tvrdil opak.

„Dlouho jsem vás neviděl, má paní, chyběla jste mi,“ zašeptal jsem rozněžněle a upřel na ni své zraky jako na božský obraz. Nebýt faktu, že ta osoba je upír, nepochyboval bych o nadpozemském původu, jelikož její vzhled daleko převyšoval všechno, co mé stoleté zraky kdy spatřily a co jsem kdy byl schopen zaznamenat. Neexistovalo na světě slovo, které by její zjev vyjádřilo tak, abych její maličkosti neuškodil. Zkrátka to byla chodící dokonalost.

„Měla jsem práci, ale to snad víš, Edwarde… Systematické ničení upíří říše dá práci, můj drahý,“ pronesla zpěvným hlasem a párkrát zamáchala řasami v kajícném gestu, že jsem se na ta kolena i sklouznout musel a ukázal jí tak tu pokoru a lásku, co k ní chovám. V jejím jednání jsem neviděl nic špatného, jelikož Volturiovi byli ostuda upířího světa a ona je jen chtěla odstranit a změnit tak navěky zákony… A já jsem se i s celou svou rodinou zavázal, že jí u toho budu nápomocen, ale ve skrytu duše jsem doufal, že se mi podaří její ledové srdce ukrást jen pro sebe a ona se stane mojí milovanou družkou. Už tak byla jediná, koho bych kdy ve svém životě dokázal ctít, obdivovat a milovat.

„Madam, kdybyste jakkoliv potřebovala pomoci, stačí říct, jsem tu jen a jen pro vás,“ zamumlal jsem stále okouzlen a pomalu vytáhl svoji ruku na úroveň té její, jako by se snad mohla ona rozplynout v mlze. Neuhýbala přede mnou, ale zároveň po mně hodila trochu výhružný pohled, který měl poukázat na fakt, že dotýkat se její maličkosti je pro mě stále zapovězeno… Bohužel, ale já se nevzdám, nikdy…

„Však já vím, Edwarde, jen to chce čas… Nyní je mi nápomocnější Jasper, velmi dobrý společník…“ povzdechla si dráždivě a ladně přejela jedním prstem po mém spodním rtu, čímž si vysloužila mírný vzdech z mých úst. Tak moc jsem po její maličkosti toužil, chtěl jsem cítit její tělo pod svým, slyšet její sladké vzdechy a steny, vidět vrchol, do kterého by díky mým končetinám dospěla, a hlavně jsem toužil po vyznání z její strany, přál jsem si slyšet ta dvě kouzelná a mocná slova, kterými by se mi navždy odevzdala, a už nikdy by nikomu nedala to, co právem náleží mně. Jenže nyní jsem jen sloužil a čekal na správnou příležitost, aby mi dovolila sdílet s ní lože.

„Vezměte si mě, drahá Isabello, budu vám navěky věrný, budete jediná, kterou budu milovat,“ řekl jsem se vší něhou a láskou, co jsem k ní choval, ale jako odpovědi na má láskyplná slova jsem se dočkal jen sladkého a konejšivého smíchu, který ovládl na nepatrný okamžik celé moje mozkové ústrojí a vyřadil z provozu všechny svaly, mohl jsem jen zírat na její perfektní dokonalost, jak se ke mně mírně naklání a prstem přejíždí po mé alabastrové tváři. V každém místě, kde se mě její kamenné prsty dotkly, jsem cítil mravenčení a výbuchy jakési energie, byl jsem v tom ponořený až na dno.

„Ale, můj drahý, cožpak nejsem jediná žena, kterou miluješ?“ Laškovně se pousmála a znovu přejela špičkou prstů po bezkrvých rtech, čímž mě naprosto odzbrojila a já jen, jako loutka její eminence, natáhl ruce po tom obrazu, co se více zdál iluzí než odpornou realitou. Ona nepatřila do toho zkorumpovaného světa plného mocných upírů toužících po všem možném, musela mít nějakou tisíckrát lepší budoucnost, třeba v nebi, aby vládla všem, vládla světu! Jenže Bella vždy chtěla jen tak málo, jen celou upíří říši. Já, kdybych vládl našemu démonickému světu, dal bych jí třeba všechny tři trůny, aby mi věnovala tolik pozornosti jako mému bratrovi, jenže on byl generál její výsosti, rumunské princezny Isabelly. Pomáhal jí s taktikou, trávil s ní většinu volných chvil a tím u mě hluboko klesl, a nejen kvůli Alici, která tohle nesnášela dobře, hrozně jí chyběl její druh, ale také kvůli té proklaté a vášnivé žárlivosti, která mnou zmítala pokaždé, když její ručka přejela po pevných zádech bývalého vojáka. Mohl jsem milionkrát doufat, že mezi nimi nikdy nic nebylo, jenže ona mu věnovala tolik pozornosti a mě zanedbávala. A to jsem ji miloval více než on! Nezaslouží si ji!

„Samozřejmě, má lásko, vy vždy budete paní mého srdce, získala jste si mě celého. Já počkám a jednoho dne se stanete mou, vím to,“ okouzleně jsem vydechl a přitiskl si hřbet její dlaně ke svým ústům a otřel se o něj. Isabell se znovu sladce zasmála a elegantně vymanila svou ruku z mého sevření, dále kráčejíc směrem do svých komnat, kam jsem měl prozatím zakázaný vstup. Čekal tam na ni můj povedený bratr, vlastně oba, a ona měla již spoustu věcí, které s nimi měla probrat a projednat.

„Aby ses nenačekal moc, Edwarde,“ sladce se zasmála, ale to už na dlouhé chodbě stál můj válečný bratr, jehož ruka se slizce obmotala okolo útlého pasu a následně ji pozdravil tak, jak si to mohl dovolit jen upír jeho postavení. Přitiskl svoje odporné rty na její tvář a poté ji odváděl pomalým krokem k ní do pokoje, stále jí u toho něco vysvětlujíc něco ohledně nového plánu. Ona ho vnímala jen na půl ucha, jelikož mi věnovala jeden mírný úsměv, který rozhořel obrovskou bolest v místě, kde mi kdysi bilo srdce. Nemohl jsem se dívat na to, jak se jí dotýká, jak ji tak hnusně líbá, jak má vyšší postavení než já, který bych jí dal tolik lásky, kolik by potřebovala a chtěla po mně.

Musel jsem se alespoň pokusit skočit po té obludě, co mi brala všechno, co bylo moje, ale můj pokus byl bohužel neúspěšný, protože mě chytily dva páry silných rukou a za hřejivého pohledu mé milované paní v náručí Jaspera mě někam vláčely. Ať už jsem se měl dostat kamkoliv, naprosto jistě jsem věděl, že upírce, které jsem dal své srdce, jsem nyní k ničemu. A to vše jen kvůli němu!

 Snad se Vám prolog líbil a počkáte si, jak se celá tahle povídka vyvrbí (kdybych napsala vyhrbí, tak tu máme velblouda, respektive nějakou potvůrku mu podobnou!). Pokud vás to alespoň nepatrně zaujalo, můžete mé maličkosti a mé skvělé spoluautorce nechat nějaký malý komentář, určitě potěší. ;)

Příští kapitola jest v režii Agule99. :)

Kaisa a Agule99

Autor: Kaisa (Shrnutí povídek), Agule99, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rumunská princezna - Prolog: