Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rubínové slunce 9. kapitola

04.06.2011 (15:45) • Missao • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1499×

Miluji Tě moc a moc,
chci být s Tebou každou noc.
Jsi má láska jediná,
s Tebou se mi krásně usíná.
Je večer, už se stmívá,
na ústa tvá tě líbá ten, kdo tě má rád.
Já mít kouzelný prsten, ty víš, co bych si přál,
polibek na dobrou noc ti dát a vedle tebe usínat.

Dívala jsem se do těch nejkrásnějších zlatých očí, které patřily upírovi, kterého jsem milovala víc než svůj život. Edward mi pohled stejně zamilovaně vracel. Ležela jsem v jeho chladném objetí na krásné, rozkvetlé louce. Topila jsem se v jeho krásném zlatém pohledu.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem.

Pak mě k sobě přitáhl těsněji a políbil mě...

Rychle jsem se probudila. Byl to velice zvláštní sen. Zároveň i nemožný. Moje krev Edwardovi moc lákavě voněla, takže bychom se nemohli líbat. Ale ta představa byla... zvláštní. Líbila se mi. Ale jak? Není Edward jenom kamarád? Pomalu mě začalo něco docházet. Mně na Edwardovi záleží. Na upírovi. Na tom nejkrásnějším a nejdokonalejším... Ups! To není vůbec dobré.

Vzpomněla jsem si, co se včera stalo, a otočila jsem se ke křeslu, kde měla sedět Alice. Neseděla tam. Byl tam Edward a vylekaně mě pozoroval. Proč vylekaně? To mi nešlo hlavou, ale musela jsem se ho na něco zeptat.

„Ehm, Edwarde. Kde je Alice? Neměla tu být ona?“ Dál mě pozoroval. Všimla jsem si, že jeho oči mění barvu z černé na zlatou. Takže se ovládal.

„Já jsem ji poprosil, jestli by nenechala hlídat mě a ona souhlasila, tak...“ Chtěl ještě něco říct, ale já ho přerušila.

„A proč jsi mě chtěl hlídat?“ Uhnul pohledem.

„Potřeboval jsem si s tebou pak promluvit...“ řekl.

„O čem? Edwarde, prosím. Řekni mi to,“ prosila jsem.

„Ehm... já jsem si uvědomil, že...“ říkal pomalu. Pak se nadechl a řekl: „Uvědomil jsem si, že k tobě cítím víc než kamarádství a musel jsem ti říct, že jsem se do tebe zamiloval.“ Jejda! Upír se zamiloval do masarky a masarka se zamilovala do upíra. Není to zvláštní?

„Právě že jsem se do tebe taky zamilovala,“ zašeptala jsem. Ihned se na mě podíval.

„Vážně?“ zeptal se potichu.

„Ano,“ zašeptala jsem, „zamilovala.“

„To už vím... mluvila jsi ze spaní.“ Cože? Mluvila jsem ze spaní? Mělo by mi to vadit, ale... nevadilo. Milovala jsem ho.

Pomalu se ke mně začal naklánět. Jeho sladký dech mi ovíval tvář. Cítila jsem se jako omámená. Cítila jsem chlad vycházející z jeho kůže. Tak strašně moc jsem si přála ho objímat jako v tom snu. Už mi to vůbec nepřipadalo nemožné. Opatrně se přesunul z křesla na zem na úroveň mé tváře. Přisunul se ke mně a spojil naše rty. Byl to ten nejdokonalejší okamžik. Nic ho nemohlo zkazit. Začal mě líbat a já jsem se velice ráda připojila. Jeho chladné, mramorové a přesto hebké rty se pohybovaly v souladu s mými.

O kousíček se odtáhl, abych se mohla nadechnout. Snažila jsem se ovládat, protože pořád jsem mu hodně voněla. Jenže jeho oči byly pořád zlaté. Znovu mě začal líbat. Úplně jsem zapomněla na všechno. Dokázala jsem se jen soustředit na jeho rty, které překrývaly mé. Obtočila jsem mu ruce kolem krku a tím si ho přitáhla blíž. Moje sebeovládání se zhroutilo, když jsem ucítila jeho chladné tělo tak blízko. Líbala jsem ho čím dál tím víc dychtivěji. Ihned se mi přizpůsobil.

Pak se kousek odtáhl a rychle dýchal. Já taky. Uvědomila jsem si, že jsem se do něj zamilovala až po uši. Jak to že jsem si to neuvědomila? Proč mi to nedošlo? Protože jsem byla hloupá. Hodně hloupá. Ve stejné pozici jsme byli ještě několik minut a vydýchávali se. Když už jsem dýchala vyrovnaně i já, promluvil:

„Páni. To bylo...“ Nenacházel slov. Já jsem ho doplnila.

„Úžasné,“ zašeptala jsem. „Úžasné" bylo velice slabé slovo. Souhlasil se mnou dalším polibkem. Byl něžný, procítěný a prodchnutý... láskou.

„Měla bys ještě spát. Jsou teprve dvě hodiny ráno,“ řekl mi. Podívala jsem se na budík. Doopravdy bylo tak brzo. Byla jsem si jistá, že už nebudu moct usnout.

„Myslím, že už nedokážu usnout.“ Chápavě se na mě podíval.

„Dobře. Ale co máš tedy v plánu?“ Zamyslela jsem se. Do školy jsem měla jít až za... pět hodin. Posadila jsem se a rozhlédla po pokoji. Vicky spala na rohu mé postele. Postavila jsem se, abych ji nevzbudila, a odešla do koupelny.

Když jsem vyšla, měla jsem na sobě domácí oblečení. Edward stál přede dveřmi. Políbil mě hned, když jsem vyšla. Nevadilo mi to. Zasmála jsem se.

„Není to zas taková doba, co jsme se viděli naposledy. Ne?“ S úsměvem přikývl.

„Došlo mi, co pro mě znamenáš.“ Znovu mě políbil. Moc mě to potěšilo. Asi bych si měla zvykat.

„Mě taky.“ Usmála jsem se na něj. Šla jsem do kuchyně a udělala si sendviče.

„Nechceš taky?“ Zasmála jsem se. Podíval se na moji brzkou snídani a nakrčil nos. Znovu jsem se zasmála. Když jsem poté strčila talíř do myčky, Edward seděl zamyšleně na druhé straně stolu.

„A Edwarde, kam vůbec Alice šla?“ zeptala jsem se. Vytrhla jsem ho tím z jeho zamyšlení. Podíval se na mě.

„Jela domů. To ti tady vadí má přítomnost?“ zeptal se mě naoko vylekaně a uraženě. Zasmála jsem se. Přešla jsem k němu a vlezla mu do náruče. Přitáhl si mě k hrudi.

„To bych nikdy neřekla,“ zašeptala jsem a políbila ho. Polibek mi velice ochotně opětoval. Seděli jsme v objetí ještě hodnou chvíli.

„Co chceš dělat? Do školy půjdeme až za tři hodiny.“ To jsme tady byli tak dlouho? Vůbec mi to nevadilo. Čas s Edwardem utíkal velice rychle. Bylo zvláštní, že jsme se do sebe tak zamilovali. Čekali jsme, až se jeden z nás vysloví. Když se to stalo, tak to šlo jako po másle.

„Já ani nevím. Co bys dělal-“ nedopověděla jsem. Edward ztuhl a zadíval se směrem k mému pokoji. Položil mi prst na rty a šel se tam podívat. Chtěla jsem jít za ním, ale ukázal, že mám zůstat. Vyčítavě jsem se na něj podívala a ústy němě naznačila: tohle je můj dům. Edward nad mou tvrdohlavostí nechápavě zavrtěl hlavou. Šla jsem do svého pokoje. Byl tam Alex.

Když mě uviděl, nebezpečně se usmál. Když poté uviděl Edwarda, napjal se a už tam nebyl. Jak to že necítil Edwardův pach? Upíři by se měli navzájem cítit. Asi si myslel, že už odešel nebo něco jiného. To už se asi nedozvím.

Podívala jsem se na Edwarda. Díval se mi do očí. Taky nevěděl, proč si ten upír přišel až sem i přes tu jeho vůni. Určitě to ještě neskončilo.

Autor: Missao (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rubínové slunce 9. kapitola: