Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rubínové slunce 1. kapitola

13.05.2011 (15:00) • Missao • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4769×

„Vicky, okamžitě toho nech“, varovala jsem svoji kočičku, která se mi snažila rozkousat roh sedadla. Právě jsme se stěhovali do nového domu. Musela jsem se zasmát, protože na mě hodila ten „nevinný" kukuč. Byla to vážně chytrá kočka, protože věděla, když na ni mluvím tím ,to se nesmí' hlasem, jenže když ji něco začalo bavit nechtěla přestat.

Nemohla jsem se dočkat na můj nový domeček. Zvenčí byl žlutý a měl šest pokojů: obývací pokoj, kuchyni, prostornou koupelnu, ložnici, menší pracovnu a pokoj pro hosty. Nábytek a ostatní věci mi stěhováci přivezli ještě včera a já jsem s sebou vezla jen Vicky a Monu v cestovním teráriu. Ze zamyšlení mě vytrhlo hlasité zamňoukání a já jsem pootočila hlavu ke své kočičce. Musela jsem se znovu zasmát, ale zastavila jsem na krajnici a nalila jsem jí trochu mléka. Začala ho hltavě pít. Vypadala, jako by týden nejedla a to jsem před hodinou zastavovala, abych jí nasypala kočičí granule. Jenže ona za to nemohla. To ta koťátka. Před dvěma dny jsem si dokonce všimla, jak se jí začíná pomalounku zvětšovat bříško.

Když jsem se rozjela, Vicky si zívla a stulila se do klubíčka. Asi za pět minut začalo pršet a přivítal mě hustý les. Za chvíli jsem dokonce uviděla ceduli, kde bylo napsáno „Vítejte ve Forks". Pomalu jsem projížděla malinkým městem a očima jsem hledala alespoň obchod s potravinami. Znatelně jsem si oddechla, když jsem kolem jednoho projížděla. Nebudu alespoň muset jezdit nakupovat do Seattlu. Občas se někdo otočil a podíval se na mé autíčko a - hlavně kluci - si ho vyfotili, když jsem stála na červené. Pamatovala jsem si cestu k mému domečku nazpaměť, protože jsem se na něj nemohla dočkat, jezdila jsem si ho zařizovat. Byl na konci tohoto malého města, tudíž budu mít alespoň trochu soukromí. Když jsem k němu dojela, Vicky se jako na povel probudila a rozhlížela se z okna. Opatrně jsem si ji vzala do náruče, vytáhla jsem Monino cestovní terárium, zavřela jsem za sebou a šla jsem si odemknout.

Byla jsem okouzlená jako poprvé, když jsem se po něm rozhlédla. Nejdříve jsem šla do obývacího pokoje, protože jsem tam měla pelíšek pro Vicky a velké terárium pro Monu. Až jsem je dala na svá místa, šla jsem se do kuchyně najíst, protože jsem toho opravdu dneska málo snědla, ale to bylo tím, že jsem celý den jela.

Udělala jsem si jen šunkový sendvič, protože mě napadlo, že bych měla jít do lesa. Před hodnou chvílí přestalo pršet, tak jsem se šla převléct do své velké ložnice a oblékla jsem si kalhoty, tričko a na něj mikinu, protože se venku ochladilo. Vyšla jsem ze zadních dveří a napojila jsem se na malou lesní cestu. Byly teprve dvě hodiny odpoledne, takže jsem měla hodně času. Každá masarka potřebuje něco, z čeho si bude „nabíjet" Síly. Nejlepší byly staré stromy, protože čím starší byly, tím lépe se do něj daly Síly uložit.

Asi po hodině chůze jsem došla hluboko do lesa a tam jsem ho našla. Byl to velký starý ale uschlý strom, jenže to se dá napravit. Přešla jsem k němu a položila jsem si dlaně na jeho suchou a tvrdou kůru. Teprve teď jsem si uvědomila, že mám Sil málo, protože jsem téměř nespala, málo jsem jedla, a celý den jsem na sobě držela - pro jistotu - psychický štít. Ale i malé množství Sil na ten strom postačí. Začala jsem v sobě hromadit energii a tu jsem poslala přes ruce do stromu a jeho stáří mi v tom pomohlo. Začínala jsem cítit, jak kůra začíná být silnější, zdravější a mladší. Otevřela oči a koukla jsem se na strom. Zahihňala jsem se. Ještě, že to je hluboko v lesích, protože nevím, jak by lidé zareagovali na jediný listnatý strom mezi jehličnany, ale za to mohly Síly.

Chtěla jsem se nabít, jenže cesta zpátky bude trvat další hodinu, tady se stmívá poměrně brzo. Povzdechla jsem si a vydala se domů. Domů jsem šla pomalu, protože jsem si chtěla pořádně prohlédnout tu přírodu tady, jenže se doopravdy za hodinu a půl začalo stmívat. Když jsem začínala rozpoznávat obrys mého domečku, pospíšila jsem si a když jsem si otevřela a rozsvítila jsem si světlo - protože se opravdu začalo stmívat - musela jsem se usmát. Vicky byla rozvalená na křesle a spokojeně vrněla. Potichounku jsem prošla do své ložnice a převlékla jsem se do domácího oblečení. Přešla jsem do kuchyně, a začala jsem si připravovat večeři, kterou tvořily lasagne a okurkový salát. Když jsem lasagne strčila do trouby, šla jsem se do obývacího pokoje dívat na televizi, jenže nic v ní nebylo.

Za chvíli mi přiťapkala na klín Vicky a já jsem ji začala hladit na zádech a drbat za oušky a pod krkem. Natáhla jsem se pro její hřeben a začala jsem kartáčovat její dlouhou srst. Vicky dokonce vrněla tak hlasitě, že jsem skoro neslyšela vlastní tep. Koukla jsem se na hodiny. Opatrně jsem ze sebe mou kočičku sundala a šla jsem se navečeřet. Když jsem dojedla, musela jsem po sobě umýt nádobí, jenže to už mě Vicky šťouchala hlavičkou do nohy a netrpělivě mňoukala. Doumývala jsem svůj talíř a šla jsem jí nasypat misku kočičími granulemi a do vedlejší mističky jsem nalila vodu. Vodu a plátek salátu jsem pak dala i Moně, která byla ve svém prostorném teráriu velice spokojená. Okolo deváté večer jsem se vydala se do koupelny a tam jsem se osprchovala, vyčistila si zuby a pak jsem se oblékla do noční košilky. Zítra budu muset jít do lesa, pomyslela jsem si. Ještě, že do školy jdu až pozítří, pomyslela jsem si. Když jsem si lehla do postele, chtěla jsem ještě chvíli přemýšlet, ale za chvilku jsem pocítila probdělou noc, takže jsem okamžitě usnula.

Připadalo mi, jako bych prospala celý den, ale vzbudila jsem se přesně v osm ráno, tudíž dnes vše stihnu. Chtěla jsem se protáhnout, jenže vedle mě ležela Vicky a jak jsem se pohnula, okamžitě se probudila. Na to jsem se jen zasmála a začala ji hladit. Byla strašně roztomilá. Opatrně jsem se zvedla a šla jsem se podívat k oknu, rozhrnula jsem závěsy a... zůstala jsem stát jak přimražená.

Svítilo slunce a obloha byla téměř bez mráčku. Hned nato se mi po tváři roztáhl široký úsměv. Ihned jsem otevřela okno a bylo krásně teplo. Ze skříně jsem si vzala oblečení a běžela jsem do koupelny. Když jsem si vyčistila zuby, omyla obličej a rozčesala vlasy, oblékla jsem se do šatů a legín a seběhla jsem do kuchyně. Namazala jsem si chleba s máslem a šunkou, a nedočkavě jsem ho snědla. Rychle jsem nakrmila Vicky a Monu, obula jsem si boty a zadním východem jsem vyšla ven. Venku bylo krásně a cítila jsem přes noc trochu načerpané Síly. Na tváři jsem celou dobu měla široký úsměv.

Šla jsem tou samou cestičkou jako včera, a protože jsem částečně běžela, za půl hodinky jsem byla u svého stromu. Byl pořád stejný jako včera - velký, silný a listnatý. Musela jsem se zasmát, protože byl tak jedinečný. Síly v něm byly ze včerejška, takže jsem se přišla sem jen „nabít". Zhluboka jsem se nadechla a pak zase vydechla a soustředěním jsem zavřela oči. Pomalu jsem začala pohybovat prsty a hned jsem ucítila, jak se okolo mě začíná tvořit menší vzdušný vír a pomaloučku mě začal zvedat do vzduchu. Úplně jsem milovala ten pocit, když vám zahřátý vzduch proudí okolo obličeje. Když jsem vystoupala na úroveň větví mého stromu, zastavila jsem se a sedla jsem si na střed stromu, kam i přes tyto husté větve dopadalo sluneční světlo. Namířila jsem tvář na slunce, sedla si do tureckého sedu a pomalu jsem vstřebávala tu zázračnou Sílu, která do mě proudila.

Byla jsem takhle až do doby, kdy slunce začalo zapadat a já jsem si uvědomila, že mám velký hlad, jenže pocit „nabíjejících" se Sil ten hlad zahnal do rohu mé hlavy. Stoupla jsem si, začala jsem znovu pohybovat prsty a za chvíli jsem byla na pevné zemi. Rozeběhla jsem se domů, protože mně došlo, že Vicky nebude dvakrát nadšená, že mě skoro celý den neviděla.

Když jsem došla domů, Vicky ležela u zadních dveří a spala, jenže když jsem dveře otevřela, probudila se a začala hlasitě mňoukat. Zasmála jsem se, podrbala ji po hlavě a šla jsem jí nasypat granule. Mona celou tu dobu spala, takže si asi nevšimla, že jsem byla pryč. Rychle jsem vběhla do kuchyně, vytáhla jsem si z lednice lasagne ze včerejška a rychle jsem je strčila do mikrovlnky. Měla jsem ještě tři minuty, tak jsem si sedla k jídelnímu stolu a jen tak jsem seděla. Když se ozvalo známé cink, šla jsem vytáhnout talíř a ještě horké lasagne jsem do sebe začala házet. Když jsem zjistila, že už jsem plná, měla jsem prázdný talíř. Jednoduše jsem ho dala do myčky.

Ano, uznávám, že jsem celý den odpočívala, jenže když masarka nabere Síly, musí je pořádně vstřebat a zítra jdu do školy. To nevadí, hlavně, že se vyspíš, pomyslela jsem si. Šla jsem do koupelny a dala si horkou koupel, při které jsem si docela odpočinula. Oblékla jsem se do té stejné košilky jako včera a vydala jsem se do pokoje. Lehla jsem si do své měkounké postele a usínala nad představou, že jdu zítra do školy.

Budu až nebezpečně ráda, když mi zanecháte komentáře, ať kritické, nebo pochvalné. Je to taky moje první kapitolovka (teda bude, jestli budete chtít pokráčko), a taky podle toho vypadá. :)

Autor: Missao (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rubínové slunce 1. kapitola: