S kamarádkou jsme se rozhodly napsat společnou povídku - střídáme se v psaní kapitol. Příběh se odehrává ve Forks, je o dvou sedmnáctiletých sestrách - dvojčatech - které chodí do školy s upíry - Cullenovi, a s vlkodlaky - Jacob a spol. Každá se zamiluje do jednoho z nich a... No však sami uvidíte, když si povídku přečtete. Tenhle úvod je krátký, přště budou kapitoly delší. Jinak, tuto kapitolu jsem napsalá já, tak hezké počtení a prosíme o nějaké komentáře :))
28.07.2009 (18:00) • LoveShy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2106×
Úvod
Nejdříve to vypadalo, že to bude pěkný den, jako v tomhle městě moc nebývá. Forks bylo zahalené v husté mlze, která se držela nízko u země a hlavně v nejhlubších lesích. Mraky byly velmi tmavé a tvořily úměrnou pokrývku nad celým městečkem. O chvíli později se zvedl vítr a mraky pomalu odfoukal pryč. Mlha se v rychlosti rozestoupila a po dlouhé době to vypadalo na opravdu pěkný den. Jenže ani nestačilo vysvitnout slunce, mraky se přivály zpět a spustil se velký déšť.
***
V domě Mooreových zazvonil budík. Ten vtíravý zvuk letěl celým domem, zvonil a zvonil, dokud ho paní Janette Mooreová nevypnula. Po chvilce s klidem vstala, navlékla si župan a sešla v pantoflích do kuchyně. Začala dělat snídaně pro zbytek rodiny a při tom si falešně zpívala staré hity od Madonny. Pana Toma Moorea by snad nevzbudil ani granát, pořád spal a do toho nahlas chrápal. Janette se jenom pobaveně uculila. „Gabi, Annie, vstávejte!“ zavolala na své dvě dcery. „Eliote! Ty taky!“ dodala. Po chvilce musela stejně dojít do jejich pokojů a vzbudit je sama, včetně tatínka. Takhle probíhalo téměř každé ráno. U snídaně byl středem pozornosti čtrnáctiletý puberťák Eliot, který si střílel ze svých identických sester a dělal naschvál nepořádek. Schytal za to vždycky pohlavek od otce, ale jinak bylo vše v pořádku a pohodě. Mooreovi byla prostě rodina, žijící si v malém městečku na venkově nadprůměrným životem normální lidí.
***
„Dneska budu řídit já!“ zavolala Gabrielle na svou sestru. „Jistě sestřičko,“ pronesla potichu se sarkastickým nádechem Annie a hodila jí klíče. Už se chystaly nasednout do svého černého porsche a odjet do školy, ale v tom přišel jejich táta Tom.„Holky, vezměte prosím Eliota do školy. Dneska ho nemůžu odvézt. Musím k lékaři, ehm…“
Obě zaskuhraly, ale nakonec souhlasily. „To jsou moje hodný holky,“ usmál se Tom.
„Dobře dobře. Musme už jít, měj se,“ rozloučila se Gabriella a Annie jen zamávala rukou. Eliot si poslušně sedl na zadní sedadlo a auto se s velikou rychlostí rozjelo ke škole.
***
Pět párů nohou kráčelo po středu školní naleštěné chodby. Všichni okolo jim uhýbali, měli z nich téměř respekt. Kdo by také neměl; stačilo se podívat do jejich zlatavých očí. Cullenovi - oslnivě krásní až božsky nádherní sourozenci budili strach, respekt a závist zároveň. Sehraně se zastavili u řady modrých skříněk a loučili se před vyučovací hodinou. Smáli se a povídali si, a tak přes to jejich divadýlko neměl člověk šanci poznat, kdo doopravdy jsou.
***
V tu samou dobu šla partička šesti pubertálních chlapců z opačného konce chodby. I oni byli tak trochu střed pozornosti. Na svůj věk byli neuvěřitelně velcí a chovali se často podivně. Paul, Quil, Jared, Embry, Seth a Jacob - pořád se drželi u sebe a občas chyběli ve škole. I přes to všechno budili dobrý pocit, a tak si nikdo nevšiml, jaké skrývají tajemství.
***
Když došli na úroveň Cullenových, Jacob něco pošeptal ostatním kluků a ti se jenom nahlas rozřehtali. Edward Cullen to díky svojí schopnosti slyšel a jen se k nim mlčky otočil. V očích měl naštvaný výraz. Zprava u něj stála jeho oblíbená sestra Alice a nalevo bratr Emmet. Oba měli zaražené pohledy. „Jacobe, pořád si myslíš, že jsi vtipný?“ pronesl chladně Edward. Jacob jenom pokrčil rameny. „Co říkal? Nestojí za to,“ šeptnula Alice. „Pojď, jdeme na hodinu.“ Chytila ho za rukáv košile a Edward se nechal zatáhnout jinam. „Spolu si to ještě vyřídíme,“ ohlédl se a sykl na Jacoba. V tu chvíli zazvonilo, všichni zalezli do tříd. Takovéto spory se tu mezi nimi řešili často, a i přes podivnost obou skupinek si zatím žádný obyčejný člověk nevšiml, že je na nich něco více než divného. Že jsou to nadpřirozené bytosti, které se navzájem nenávidí…
Autor: LoveShy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozpůlená duše - Úvod:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!