Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozpůlená duše - 6. kapitola

09.11.2009 (17:30) • LoveShy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1477×

6. kapitola

Dveře se s vrznutím otevřely a dovnitř vešel onen muž. Když uviděl Gabriellu na zemi s hromádkou dopisů v ruce. Přišel k ní a dopisy jí vytrhl z rukou.
,,Tohle není tvoje záležitost!" napomenul ji a zvedl ji ze země. Přešel s ní k pohovce a položil ji tam. Načež Gabriella díky bolesti nohy řádně zasípala.
,,Zůstaň tady a ať Tě ani nenapadne utíkat!" zdůraznil.
Strčil si dopisy do kapsy, která byla ale nejspíš plná takže z ní vypadlo něco malého stříbrného. Když se na to Gabriella ale podívala pořádně zjistila, že je to mobil! A ten člověk si toho vůbec nevšiml. Že by přece jen nějaká naděje? Modlila se aby si toho nevšiml a odešel pryč.
Asi po minutové ztrátě ve svých myšlenkách si uvědomila, že na ni vlastně ten upír mluví.
,,Nevyváděj žádné hlouposti!" To bylo to poslední co řekl. Pak se otočil a odešel pryč. Zamknul za sebou. Škoda. Ale jakmile se dveře zavřely a ta osoba odešla, Gabriella sebou žuchla z pohovky.
,,Au," sykla a pomalu se doplazila k mobilu. Rozklepanýma rukama začala do klávesnice ťukat číslo svojí sestry.

***

U Mooreových zrovna probíhala večeře. Nikdo se nesmál a vesele nediskutoval jako vždycky. Nyní panovalo jenom tíživé ticho. Každý byl ponořený ve svých vlastních myšlenkách. Najednou zazvonil Anniinin mobil. Neochotně se pro něj natáhla.
,,Ano?" promluvila nepřítomně do telefonu. Na druhé straně se ozval jenom šramot a dech.
,,Haló? Je tam někdo?" pan a paní Mooreovi, dokonce i Elliot se po ní zmateně podívali.
,,Annie..?" pošeptal někdo do telefonu slabým, zlomeným hlasem. Počkat. Ten hlas Annie přece znala. Vždyť to je...
,,Gabi?!!" zapištěla do telefonu a vyskočila od stolu až se vše co na něm bylo zatřáslo. Všichni najednou zvedly hlavy a nadšeně se po Annie podívali.
,,Kde jsi Gabi? Víš jak jsme se všichni...," začínala nadávat Annie.
,,Annie. Já nevím kde jsem. Někdo mě unesl. V tom lese mě našel muž. A pak jsem se probudila až tady, v nějakým tmavým pokoji. Nevím kde jsem..." zašeptala potichu a po částech Gabriella. Annie měla nakrajíčku. Div jí hlas nezačal mutovat. Rodiče po ní hodili ustarané pohledy.
,,Udělal ti něco Gabi? Bolí tě něco?" vypískla.
,,Já nevím. Mám asi polámanou nohu, možná zápal plic. Každopádně mě bolí úplně všechno. Chci domů Annie."
,,Gabi. Nemáš nějaký záchytný bod nebo tak něco podle čeho bysme tě mohli najít?" Gabriella zapřemýšlela.
,,Víš, nevím to jistě a zní to hodně neuvěřitelně.. ale on je asi upír, " pípla. Tohle Annie popudilo ještě víc.
,,Vím kde najít pomoct. Vydrž to..."
,,Dobře. Ale rychle, prosím. Mám Tě ráda."
Jakmile Annie položila mobil nahrmuli se k ní rodiče i Elliot a zahrnuli ji otázkami.
,,Kde je Gabi?"
,,Je v pořádku?"
,,Co se s ní děje?"
Annie zakroutila hlavou a naznačila aby ztichli.
,,Vím kdo nám pomůže. Tati, prosím, můžeš mě někam odvézt?" zaprosila. Cullenovi. Ti budou snad vědět o co jde a pomůžou jim.
,,No, samozřejmě. Kam?" odpověděl jí Tom.
,,Ke Cullenovým." řekla rozhodně, popadla bundu a běžela ven, její otec jí jen rychle následoval a Janette jim přála štěstí.V rychlosti nasedli do auta a pan Moore se rozjel od po deštěm smáčené silnici do hlubokých lesů. Nakonec zastavili před velikou vilou.
,,Tati můžeš jet." otočila se Annie na svého otce.
,,Nenechám Tě tu samotnou. Co když se Ti něco stane? Annie chápej, máme strach."
,,Ale tati..."
,,Nedyskutuj!" zvýšil trochu hlas.
,,Nebojte se pane Moore, Annie se nic nestane." Edward. Zničehonic se objevil za Annie, která se na něj usmála.
,,Vážně tati. Můžeš jet." přidala se Annie.
,,No dobře. Věřím vám. Annie, zavolej ano?" pousmál se otec starostlivě, pak nasedl do auta a odjel.
,,Edwarde musím vám něco říct...Annie volala." Edward se na ni překvapivě otočil. Pak přikývl a odvedl ji k nim do domu. Musí to probrat společně. Když přišli do obývacího pokoje všichni tam už byli a nad něčím diskutovali. Jakmile ale uviděli Annie tak zmlkli.
Alice se zvedla a přišla k ní, načež ji přátelsky obejmula.
,,Annie.. Je něco nového s tvojí sestrou?" téměř ta slova zazpívala.
,,No právě proto tu jsem...Doufám že neobtěžuju." zastyděla se.
,,Vůbec ne. Posaď se." usmála se na ni Esme.
Annie se tedy posadila a převyprávěla jim ten její hovor s Gabriellou.
,,To ale není všechno, že ne?" zeptal se Edward. Něco nejspíš tušil.
,,Ne není," pípla Annie "Ten muž co Gabi unesl je jistojistě upír."

***

Věci se daly rychle do pohybu. Cullenovi zkontaktovali vlky a všechno co věděli jim pověděli. Jacob byl v prvních chvílích naštvaný, že Gabi unesl zrovna upír. Jakoby nestačilo, že je obětí únosu. Ale dál to neřešil, hlavní bylo, aby ji našli ještě naživu. Sam byl rozumný a pomáhal co to nejvíc šlo. Zbytek smečky neprotestoval, šlo o zapletení nadpřirozena do normálního světa a to nebylo dobré. Cullenovi měli rychlou poradu. Byla to hlavně jejich záležitost, to právě oni nejlépe věděli, odkud ten upír může být a co zamýšlí. Alice se dívala, snažila se soustředit, jestli ji neuvidí, ale její vize byly ten den hodně pomotané. Edward nad tím uvažoval více než ostatní. Během porady, kterou vedl Carlisle přemýšlel. Nešlo mu dohromady, že by nějaký upír unášel nevinou dívku. Byl to lovec, který tolik toužil po její krvi? Musel určitě ale vědět, že Gabi má kontakt s nadpřirozenem. Jenže ona byla jenom s Blackem. Cizí upíři navíc nemají ani tušení o vlkodlacích. Edward to nechápal. Pak ho ale něco napadlo. Co když si ji spletl Annie? To už by dávalo větší smysl. Ten upír mohl být nomád, který chce vydírat Cullenovi, protože mají nevyřízené účty. Nebo to byl někdo z Itálie. Edward řekl rodině svojí teorii. Carlisle se zamyslel a pak do vteřiny zmizel ve svém pokoji a do dalších pěti vteřin byl zpátky. V ruce držel dopis. Ukázal obálku ostatním. Edward slyšel v ostatních myslích jediné slovo, ale nebylo třeba je poslouchat. Každému by to hned došlo. „Tak Itálie…“ prohodila Rosalie. „Co chtějí?“

***

Annie byla u Cullenů, ale pořád jí na mobil volali rodiče, kde je a jak můžou bez policie najít Gabi. Annie neměla náladu na jejich ustarané poznámky, a tak je většinou něčím odbyla. Nemohla jim přeci prozradit pravdu. Cullenovi měli pořád poradu a Annie, ač opravdu nechtěla, tak po chvilce usnula. „Takže Aro ti vyhrožoval, že sem někoho pošle, protože jsme přišli do styku s vlkodlakama?“ namítl Jasper. Carlisle jen přikývl. „Tenhle dopis je prý první varování, ale psal mi ho už před třemi měsíci.“ Vytáhl z obálky dopis a citoval jeho konec. „Pokud se to bude opakovat, a to bych ti moc neradil můj milý příteli, budu nucen za tebou někoho poslat. Kdyby k tomu došlo, napíšu ti ještě dopisy, ale ty už nebudou tolik přívětivé, jako teď. S přáním všeho dobrého. Aro Volturi…“ Všichni měli zamyšlené pohledy.
„Ale on už nenapsal…“ nakrčil čelo Carlisle. „Navíc jsem nepokládal za důležité brát v potaz ty jeho rady. S vlky se můžeme bavit a spolčovat, nikde to není zakázáno. Na to neexistuje zákon. Vlci nám pomohli a Aro je jen konzervativní starý upír,“ rozčiloval se.
„Měl jsi mi o tom dopisu říct,“ opáčila náhle Alice. „Mohla jsem něco uvidět…přicházet je…nebo tak. Volturiovi umím dobře hledat. Věděla bych to…Ale teď jsem to nemohla uhádnout. Měla jsem vize, ale nevěděla jsem…“ zamotala se do své řeči Alice a rázem upřela oči do prázdna před sebou. „Má vizi.“ Jasper jí chytil za ruku. „Alice? Co vidíš?“
„Gabriella…ten pokoj…“ mumlala. Jasper jí naučeně podstrčil papír a tužku a Alice rychlými tahy malovala jakýsi pokoj. Měl vysoké stropy, cihlovou zeď a na ní pár obrazů, zelený koberec a v rohu kanape. Alice najednou prudce zavřela a otevřela oči. „Tady…,“ ukázala na pohovku. „Tam ležela Gabriell. Je to nějaký pokoj, tam ji drží a tam ji najdeme,“ rozhodla. Carlisle okamžitě volal Samovi, který byl na telefonu v lidské podobě a čekal, až se bude moct proměnit a pohlídat smečku, která hledala. Řekl mu vše, na co přišli a oba dva souhlasili s tím, že dají síly dohromady a budou věřit Alicině vizi. Sam se proměnil a šel to oznámit smečce. Carlisle šel za ostatními. Emmet si právě prohlížel ten nákres od Alice. „Já vím kde to je…“ řekl potichu, ale všichni ho slyšeli. „Vážně?“ divil se Carlisle.
„Narazil jsem na to, když jsem byl jednou sám na lovu. Je to malá pevnost Volturiových. Když jsem tam byl, bylo to opuštěné, tak jsem to trochu prohlédl.“ Všichni se na něj překvapeně podívali. Emmet většinou nepřispíval s praktickými nápady do akcí a nestávalo se mockrát, že by si takovou důležitou věc nechal pro sebe.

„Jak víš, že je to Volturiových?“ zeptala se Alice.
„Já to poznám, to si piš,“ uchechtl se Emmet a Edward s ním. „Víš, jejich velkolepost je všude. Navíc na dveřích mají nápis VOLTURI,“ poznamenal Edward a zeširoka se usmál.
„Chm," zasyčela Alice, ale šťouchla je loktem.
„Proč jsi to neřekl dřív?“ divila se Esmé.
„Nepokládal jsem to za velmi důležité…“ odvětil Emmet.
„Teď už je to jedno, víš jistě kde to je?“ ptal se Carlisle.
„Vím přesně kde to je. Je to hodně daleko a dobře skryté v lese. Dáme vědět vlkům,“ pokýval hlavou Emmet. Ostatní jenom žasli nad jeho organizací, ale začali se rychle balit. Edward se snažil sehnat vlky; nejblíže byl Jacob, který rychle přiběhl k jejich domu. Edward mu oznámil nejnovější informace a Jacob šel pro zbytek smečky. Když byli všichni nachystáni, smečka kompletní, Edward vzal do náruče spící Annie, která se ani tak neprobudila. Jacob na ni pohlédl a trochu zakňučel, jelikož si vzpomněl na Gabriell. Edward ho chápal, jen se na něj podíval a pokýval hlavou. Chvilku bylo ticho a napětí ve vzduchu prolomilo Annieino slabounké zachrápání. Všichni se zasmáli a vydali se na dlouhou cestu.

Autor: LoveShy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozpůlená duše - 6. kapitola: