Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozpůlená duše - 4.kapitola

08.08.2009 (07:30) • LoveShy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2057×

4.kapitola

,,Tome já se o ně bojím. Co když se jim něco stalo? Les není bezpečný."
,,Klid Janette...Zvládneme to," chlácholil pan Moore svoji manželku, ačkoliv byl sám jako na trní. Napadaly ho nejrůznější scénáře co se mohlo stát.

***

U Cullenů probíhalo poklidné odpoledne. Edward seděl u piana a vymýšlel novou skladbu. Včera našel v Annie inspiraci. Nejspíš ta skladba bude pro ni.
Rosalie seděla na pohovce a s Alicí debatovaly o nejnovější kolekci Prady nad časopisem o módě. Emmet s Jasperem sledovali televizi a dohadovali se jaký kanál si pustí. Esme seděla v obrovském koženém křesle a zaujatě četla knihu. Jediný Carlisle byl plně zaneprázdněn. Právě volal se Samem a domlouvali podrobnosti.
„Mluvil jsem s Jacobem, včerejší den strávil se jednou z těch dívek. Řekl jí o nás. A taky o vás..." řekl rozhodně Sam, který byl na Jacoba trochu nazlobený, že by si to byl nechal pro sebe, kdyby to z něj nevypáčili.
,,Tím líp, řekl bych," přitakal Carlisle. ,,Edward byl s tou druhou dívkou a řekl jí všechno o obouch kmenech. Myslím tedy, že tato záležitost je vyřešena."
,,Taky bych řekl, jen bude občas potřeba dohlédnout na ty dívky," pousmál se Sam ,,Prozatím tedy nashledanou," rozloučil se Sam a Caslisle vypnul hovor. Poté vyšel z pracovny a šel za ostatními dolů.
Alice se zničehonic podívala před sebe a pohled svých věčných očí upínala na veliký obraz na protější stěně.
,,Alice?" položila Rosalie časopis a ustaraně na svou sestru pohlédla.
,,Vidíš něco, miláčku?" Jasper si sedl vedle ní a ochranitelsky ji objal okolo ramen.
,,Vidím ty dvě dívky...Ztratily se. Ale nejsou spolu...každá jinde...A jsou hluboko v lese...Vidím policejní oddíly. Hledají je," vysoukala ze sebe po částech Alice.
Najednou piano ztichlo a do vteřiny se v obývacím pokoji objevil Edward.
,,Co prosím?" Kdyby byl člověkem bylo by v jeho hlase znát vyděšení a v jeho pohledu strach. Jenže teď z něj nesršelo nic.
,,Jdu je hledat," řekl rázně. Oblékl si bundu a už už byl na odchodu když v tom ho zastavil hlas.
,,Edwarde," řekla Alice. ,,Buď opatrný. Nedala bych nic za to, že tu druhou půjde hledat ten pes Jacob."
,,Nebojte se. On je to poslední čeho bych se bál," zašklebil se Edward, spiklenecky mrkl a vytratil se z domu. Snažil se přečíst Anniininy myšlenky. Ale nešlo to, byla moc daleko. Nezbylo mu tedy nic jiného, než trpělivě hledat.

***

Mezitím obě z dívek bloudily hluboko v lese. Naneštěstí však každá jinde. Annie byla daleko v západním lese, kdežto Gabriella v hluboké části východního lesa.
Obě už byly značně vysílené a bezradné. Zatímco Annie už to vzdala a posadila se bezmocně na spadlý kmen stromu, Gabriella se dál vytrvale snažila najít cestu zpátky, nevědomky však mířila hloub a hloub do lesa.
Mezitím už dorazily policejní hlídky, přesně tak jak Alice předpověděla a začaly pročesávat les.

Den uběhl jako voda. Na krajinu pomalu padal soumrak. Annie pořád seděla na tom samém místě a rozhlížela se okolo. Myslela na Edwarda. Na to, že už ho třeba nikdy neuvidí. Na rodiče, že už jí třeba nikdy nevynadají. Na Gabriellu, že už ji možná nikdy neobejme. A do mysli se jí snad jako zázrakem dostal i Elliot.

Edward šel bezradně lesem. Nenašel ji. Zklamal sám sebe. Po lese se toulal bezmála celé odpoledne. Nikde ani stopy. Chtěl už to vzdát, vrátit se zpátky, ale nemohl. Něco ho pořád táhlo hlouběji na západní hranici lesa. Bezradně se ohlédl okolo. Nikde ani živáčka. Popošel o krok. Jako zázrakem zaslechl myšlenku.
Ten člověk myslel na něj. Usmál se. Annie.
Musí být maximálně kilometr ode mě. Běžel pořád za nosem.
,,Annie!" rozkřikl se hlasitě po lese svým sametovým hlasem.
Edward. Problesklo Annie hlavou.
,,Edwarde!" vykřikla a rychle vyskočila na nohy.
Běžel za jejím hlasem. Ani ne do minuty byl u ní. Vrhl se na ni a sevřel ji ve svém kamenném objetí.
,,Edwarde..." zašeptala radostně a zlomil se jí hlas. Přitiskla se k němu.
,,Jak...jsi mě našel?" Edward se kouzelně usmál. ,,Prostě jsem hledal dokud jsem nenašel..."
Annie se usmála a Edward ji obdařil malým polibkem do vlasů.
,,Máš ráda rychlou jízdu?" usmál se na ni šibalsky.
,,Jak se to vezme. Ale ano, mám," usmála se Annie.
,,Tak teď se drž." Rychlostí blesku ji vytáhl na svoje záda a chytil ji pevnými pažemi. Na to se dal do běhu. Byl rychlý jako světlo. Annie se ani nestihla nadechnout, ostrý vzduch se jí zabodával do tváře a nepříjemně pálil. Ale bylo to okouzlující. Jakoby letěli. Najednou se Edward zastavil a postavil Annie vedle sebe, načež jí chytil za ruku.
,,Líbilo?" zamrkal.
,,Páni...no moc. Jen proč už...neběžíme?"
,,Jak bychom asi tvým rodičům vysvětlili, že jsme běželi rychle jako světlo?" usmál se.
V tom Annie uviděla co právě myslel. Její rodiče stáli s Charliem u jejich služebního auta. Edward pustil její ruku. Jakmile ji rodiče spatřili, vrhli se na ni a mačkaly ji v objetí.
,,Holčičko naše. Ty ses vrátila!" usmála se její máma.
Pan i Paní Mooreovi se usmívali. Najednou si však uvědomili neradostnou zprávu.
,,Kde máš sestru?" vyhrkl na ni s obavami otec.
,,Já nevím. Nebyla se mnou," pohlédla vystrašeně Annie.

***

V La Push bylo dnes veselo. Emily připravila něco jako hostinu a pozvala téměř všechny. Všichni se radovali.
Samovi najednou zazvonil telefon. S úsměvěm vylezl ven z domu a tam hovor přijmul.
Když se vrátil do domu všechny pohledy se na něj otočily.
,,Právě mi volal Carlisle. Ty dívky se ztratili. Jednu právě našel Cullen, ale ta druhá je neznámo kde," oznámil vyrovnaným hlasem.
Jacobovi se při těch slovech zrychlil tep, srdce mu začalo bít na plné obrátky.

******

Byla už téměř tma. Mladá dívka ležela na vlhké a studené zemi, nemohla se ani pohnout. Dívala se nahoru do korun stromů, které se o sebe se šuměním pomalu otíraly. Les byl temný a strašidelný, ozývaly se z něj podivné zvuky. Obloha byla každou minutou temnější a temnější, les ovládlo ticho. Gabriella se začala zimou i strachy klepat. Zkusila se posunout, ale něco velmi těžkého jí tížilo nohy a bránilo v jakémkoli pohybu. Celým tělem ji okamžitě projela ostrá bolest a ona pochopila, že je zraněná. Pokusila se rukama nahmatat, co jí drží nohy u země, ale nemohla se zvednout. S naříkáním praštila silou pěstí do země – naštěstí do mechu. Nevěděla kde je a nemohla si jakkoliv najít pomoct. Začala se jí zmocňovat panika.

***

Mooreovi sbalili v rychlosti stany a odjeli domů. Už nebyla šance, že by se Gabi vrátila tam. Policie s velením Charlieho prohledávala lesy a mnoho přátel i neznámých lidí z města se zúčastnilo pátrání po mladé slečně. Tom a Janett byli na pokraji nervového zkroucení, Eliot chtěl překvapivě také pomoct pátrat. Janette byla celou noc doma a čekala na telefonu, kdyby byly nějaké novinky. Tom se vydal s Eliotem hledat okolo Forks. Annie byla nejdřív doma, ale pak se rozhodla vydat ke Cullenovým domů – aby jí Edward pomohl. Když scházela ze schodů a chtěla odejít, matka ji zastavila. „Kam jdeš Annie? Teď nemůžeš odejít.“
„Musím někam jít…“ zamumlala Annie a pokračovala dál ke dveřím.
Janette vstala a chytila ji rychle za ruku. „Nikam nejdeš An, teď ne,“ rozhodla.
„Mami, já vím jak najdu Gabriell,“ vytrhla jí ruku Annie a otevřela domovní dveře.
„Ne, nikam nejdeš!“ zabouchla dveře Janette a poslala svou dceru zpátky do pokoje. Annie byla hodně naštvaná, když vešla do pokoje, shodila vzteky stolní lampu. Ta se roztříštila na zemi a v pokoji byla najednou úplná tma. „Kruci,“ zanadávala potichu.
„Chudák lampa,“ ozvalo se pobaveně od okna. Annie se lekla a překvapeně zírala na siluetu sedící v otevřeném okně. „Edwarde?“
„Jdeme hledat tvou sestru ne?“ odpověděl. „Nevím kde je, ani Alice to neví, ale uděláme všechno proto, abychom jí našli.“
„Ani nevím jak ti poděkovat,“ zajásala Annie a přistoupila až k němu. V měsíčním svitu uviděla jeho líbeznou tvář a ihned se jí podlomily kolena.
„Nemáš za co děkovat,“ šeptnul Edward. „Mohli bychom vyrazit? Dřív než přijde tvá máma a uvidí mě tu. Slyším, že je dost nervózní, asi by nemusela vědět, že tu nejsi.“
„A jak chceš odejít?“ divila se Annie. „Ona mě nepustí…“
„Oknem,“ usmál se Edward. „Jako jsem přišel teď. Nic to není.“
Annie se zamračila, ale potom kývla hlavou na souhlas. „Tak dobře, ale drž mě.“
Edward se jen široce usmál. Vzal ji pevně do náruče a vyskočil rychlostí blesku z okna.

***

Obrovský vlk běhal po lesích ve Forks a dával si velký pozor, aby nenarazil na policajty – ti by asi při pohledu na něj omdleli nebo by se ho pokusili trefit puškou. Běhal podle určitých souřadnic, aby nevynechal jediné místo, kde by Gabriella mohla být. Zatím nenatrefil na její pach a to ho velmi znervózňovalo. Ale nevzdával to, pořád cítil naději, že se mu podaří ji najít. Nebyl na hledání sám, pomáhali mu Seth, Paul, Quil a Jared. Sam slíbil Emily, že s ní bude trávit více času a tak byl u ní. Embry měl domácí vězení pod přísným dohledem rodičů a tvrdohlavá Leah se odmítla účastnit. Jacob byl rád, že je jich na to víc a že o smečka podporuje, ale vadilo mu, že jeho každou zoufalou myšlenku všichni slyšeli. Snažil se více nemyslet a soustředil se na to co viděl. Konečně jsi ji pustil z hlavy, už jsem myslel, že se mi ta holka usadila v hlavě sama, zasmál se Paul, který byl tři míle daleko. Jacob ho ignoroval a otočil směr. Už běhal dobré čtyři hodiny, ale nebyl unavený. Měl v sobě tolik síly a odhodlání, že by takhle klidně dokázal běhat celý týden, jen aby ji našel živou a zdravou.
Na severu nic, zahlásil Seth. Zkus to prohlídnout ještě jednou, žádal Jacob zoufale. Seth nic nenamítal a začal prohlížet odznova svůj okruh. Jaku, na jihovýchodě ani stopa, oznámil Quil.
Jacob si povzdechl. Zaznamenal někdo něco? Malou stopu, nebo tak?, naléhal. Na odpověď ani nemusel čekat - napětí, byť jen v myšlenkách mluvilo za vše. Zrychlil a doufal. Nic jiného v jeho moci nebylo.

***

Ochlazovalo se a u země nejvíc. Gabriell sotva cítila prsty u nohou. Snažila se zůstat vzhůru a alespoň trochu se hýbat, aby neumrzla. Už beztak tušila, že nachladla a bude mít zápal plic, né-li hůř. Bolest v těle se místy zvyšovala a postupně se snižovala v necitelnost. Gabriella  věděla, že to není dobré. Její pokusy o vyproštění se, ale selhaly. Na nohou měla spadlou těžkou větev a nehla s ní ani o kousek. Byla bezradná; z očí se jí pomalu skutálely slzy beznaděje. Ležela a sledovala jak lesem prosvítá měsíc. Klížily se jí oči, ale nechtěla usnout. Jenže po chvilce byla tak unavená, že neodolala a usnula. Zdály se jí hodně zlé sny, ale to pořád nebylo nic proti tomu co právě zažívala. Ze lehkého spánku ji vyrušil šramot v křoví, asi deset metrů od ní. „Jaku?“ zašeptala jak nejvíc mohla. „Jacobe, jsi to ty?“ ptala se s nadějí v hlase. Z křoví vyšla vysoká postava a šla pomalu k ní.
„Zdravím slečno,“ řekl neznámý muž.
„Kdo jste? Můžete mi pomoct? Nemůžu se hnout a málem jsem umrzla,“ zaprosila.
Ten člověk si něco pro sebe zamumlal, vzal větev která věznila Gabriell a lehce ji odhodil. Pak ji vzal do náruče, Gabi ani neprotestovala. Chtěla mít to peklo za sebou.
„A teď mi princezno povíš, co víš o upírech. Kamarádíš se přeci s Cullenem, že?“ řekl zlostně ten muž. Gabriella polkla naprázdno.
„Ne...já Cullena neznám," zašeptala. Neposlouchal ji. Slunce začalo pomalu vycházet a ten muž se s ní bleskovou rychlostí rozeběhl lesem.

Autor: LoveShy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozpůlená duše - 4.kapitola: