Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozpůlená duše - 2.kapitola

03.08.2009 (07:00) • LoveShy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1321×

2.kapitola

,,Ou..." zažblebtla Gabriella a podívala se na vlčí smečku. ,,Co to..?"
Esme byla pohotová. Chytla obě holky za ruku a stoupla si s nimi za Edwarda, Emmeta a Carlislea. Obě sestry se dívaly jako by jim ulítly včely. Nebály se, jen měli divný pocit. Těch osm vrčících čelistí tomu také moc nepřidalo. Annie se podívala dopředu. Rovnou na Edwarda. Ten se pousmál pokřiveným úsměvem.
,,Kde jste se tu vzaly, holky?" zeptala se jich překvapeně Alice.
,,No...my...jsme jeli s rodičema na výlet pod stan...a měli jsme jít...pro dřevo.."vyžblebtala Annie po částech.
,,Nesmějí tu zůstat...Esme, Rose odveďte je odsud," poručil okamžitě Carlisle a mezitím Edward, Emmet, Alice a Jasper zaujaly bojovné pozice proti vlčí smečce.
Rose chytila za ruku Gabriell, kdežto Esme Annie a vydaly se do hlubokého lesa.
,,Víte odkud jste se sem dostali?" zeptala se naprosto klidně Esme.
,,No, popravdě ani ne. Zabloudili jsme," zaskuhrala Gabriell a kopla do hromádky listí.
Rosalie ohrnula nos. ,,Cítím buřty a pokud mě nešálí zrak, jakože asi ne tak vidím oheň," ukázala směrem, kde plápolalo světlo.
,,Myslím holky, že dál už raději pujdete sami, těžko byste vysvětlovaly proč vás přivedly cízí ženské," usmála se přátelsky Esme.
,,Děkujeme," oplatila úsměv Annie a společně se sestrou se vydaly k tábořišti.

***

,,Gabriell , Annie! Kde jste byly? Mysleli jsme , že už vás pujdem hledat."
,,No my se ztratily," přiznala Gabriell a Annie jenom přikývla.
,,Já to říkal, tyhle dvě jsou absolutně ztracený," zašklebil se Eliot a zakroutil hlavou.
,,Zmlkni blbečku," praštila ho Annie po kšiltu čepice, která mu poté spadla skoro do ohně.
,,Tyyyy!" vyskočil Eliot.
,,Nechte toho!" okřikla je Janette a všichni se posadili okolo ohniště.
Ani jedna z děvčat nepromluvila. Jenom zaraženě zíraly do země.

***

Když se Rosalie s Esme vrátily zpátky na mýtinu uviděli místo zuřivých vlků pouze 8 chlapců, kteří debatovali s upíří rodinou. Pravděpodobně Carlisle zažehnal konflikt a zřejmě debatovali o vztahu Edwarda s Jacobem. Neměli se moc v lásce, vlastně vůbec.
,,Navrhoval bych tedy,"začal Carlisle. ,,...aby se dodržovala dohoda jaká byla stanovena. A tady chlapci," pohlédl přitom na Jacoba s Edwardem, kteří po sobě vrhali ošklivé pohledy "...si nebudou domlouvat žádné souboje. Souhlasíte?"
Sam přikývl. ,,Myslím, že tohle bude nejmoudřejší. Je načase se rozloučit. Rádi jsme vás viděli," pronesl se sarkastickým nádechem.
,,My vás také," opáčil Edward, načež ho Emmet chytil za rameno a lehce ho odtáhnul. Jacob lehce zavrčel. Ale pak se spolu se smečkou vydal zpátky do lesa.
,,Edwarde! Tohle bylo naposled," zasyčela Esme, avšak její hlas se spíš protáhl do lehkého zaječení.
,,Ano mami, omlouvám se. Příště vám to ani neoznámím a půjdu toho psa zabít raději hned," zavtipkoval Edward a vycenil řadu běloskvoucích zubů. To Carlislea spíše rozesmálo než popudilo a pleskl "synovi" malý pohlavek.

***

,,Annie...spíš?" pošeptala Gabriella uprostřed noci, odpovědí jí však bylo jenom sestřino pravidelné oddychování - spí.
,,Že se ptám," zaskuhrala Gabriella a potichu se vyplížila ze stanu. Nemohla spát...Pořád musela myslet na to na té louce. Co se tam asi dělo? A co ti vlci, nic jim neudělali ačkoliv mohli. Velmi zvláštní. Potichu vlezla do tmavého lesa. Normální člověk by si zajisté poťukal  na čelo, ale Gabriella měla možná lehce narušený pud sebezáchovy. Šla docela dlouho. Sem tam se ozvalo houkání sovy, sem tam jí zas přes cestu přeběhla myš, ale teď to bylo něco zcela jiného. Něco velkého. A bylo to za ní, v křoví. Srdce jí pořádně zabušilo, ale neměla odvahu se otočit. Zvědavost jí však nedala a ona se podívala. Nemohla mluvit a jen stála jako zkoprnělá. Z křoví vylezl vlk. Ten, kterého viděla na louce, byl veliký jako kůň, ale netvářil se už vůbec nepřátelsky. Když byl kousek od Gabrielly, posadil se a podíval se na ni svýma věčnýma očima. Tyhle oči znala. Byly jako... No to je fuk. Zakroutila nad sebou hlavou, zkusila přijít k vlkovi blíž. Nic nedělal. Seděl jako socha.
,Šílené´ pomyslela si, ale přesto k tomu stvoření natáhla ruku a pohladila ho. Nevadilo mu to.
Po chvíli se v dálce ozvalo zavytí. Gabriella sebou trhla. Vlk vstal , naposledy si ji prohlédl a zmizel v tmavém lese...

******

Všichni pojďte ke mně, zvolal Sam pomocí mysli na svou vlčí smečku. Quil a Jared běželi souběžně s ním, asi sto metrů daleko. Paul už byl u Sama, seděli vedle sebe před jedním velkým stromem, u kterého se většinou scházeli. Leah, i když byla nejrychlejší ze smečky, se loudala. Leo, pohni sebou, pobídl ji Sam. Byl velmi nervózní a na smečce se to odrazilo.
Lea dneska není ve formě. Vsadím se, že jí předeženu, smál se Jake a přidal do běhu. Už byl poblíž a Seth mu běžel, jako vždy, po jeho pravém boku. Jacob uháněl lesem a snažil se nemyslet na předchozí minuty, kdy v lese potkal tu slečnu. Mysl zaneprázdnil provokováním jediné ženy ve smečce, což ho velmi bavilo. Sklapni blbče, zavrčela na něj Leah, ale zaryla drápy do hlíny a zrychlila. Všichni už byli otráveni tím jejich věčným provokování.
Ztichněte oba dva, okřikl je otráveně Sam.V tu chvilku se proměnil Embry, který se musel stavit doma, protože rodiče nevěděli, že je vlkodlak a dal se do běhu. Zmeškal jsem něco? Ptal se nedočkavě. Embry, konečně, zahučeli všichni sborově.
Nic se nedělo, běhali jsme okolo hranice a dali jsme si něco k jídlu, oznámil mu Sam.
Já měl květák. Fuj, uchechtl se Embry. Quil a Jared přiběhli k Samovi nastejno, oba zhluboka dýchali a funěli. Sakra, pomyslel si Quil. Zase nastejno! To není možný, vztekal se.
Embry běžel z opačné strany než ostatní a doběhl nalevo od Sama. Poslední byli Jacob a Leah – jako vždy – a v těsném závěsu měli ještě Setha. Nemáš šanci, Blacku, zasyčela Lea. Jacob zabral ze všech svých sil, ale ke smečce doběhla o vteřinu dřív Lea. Vítězoslavně vycenila zuby. Uklidni se Leo a sedni si, řekl opravdu naštvaně Sam. Leah stáhla ocas a sedla si k Jaredovi. Jacob si sedl naproti a vyplázl na ni škodolibě jazyk. Seth přisedl k němu a dotvořil tím pravidelný kruh z osmi obrovských vlků.

Musíme něco vyřešit, zvolal důležitě Sam. Týká se to dnešní noci na mýtině s Cullenovými.
Oči sedmi okolo stojících kamarádů – vlků – najednou zvážněly.

***

Gabriella se vrátila celá zmatená do stanu. Začalo svítat, ona nemohla usnout a navíc se nemohla dočkat, až se o svůj noční zážitek podělí s Annie. Trpělivě ležela ve svém spacáku a sledovala svou spící sestru. Přitom přemýšlela. Když byl čas na vstávání, vylezla z jejich stanu a šla se umýt k potůčku, který tekl u skály. Když se vrátila do tábořiště, všichni stále spali a tak se s radostí ujala ranního budíčku. Vzala dvě poklice z hrnců, které se od včerejší večeře válely u ohniště a škodolibě se usmála. Otevřela Eliotův stan a hlasitě bouchala poklicemi o sebe. Eliot ve vteřině seděl, v očích vyděšený výraz, vlasy rozcuchané a spustil křik. Z vedlejších stanů ospale vykoukli Janett a Tom a z druhého už se soukala Annie.
„Gabriello Mooreová, co to tu kruci vyvádíš?“ spustil Tom. „My chceme ještě spát,“ zaskuhrala Annie. Gabriell se jen uculila. „Budíček!“ zvolala. Odpovědi se nedočkala, všichni jenom něco mrmlali a zalezli zpátky do stanů.
„Fajn,“ řekla si pro sebe Gabi. „Já mám práce dost.“ Sbalila si pár věcí a vyšla do lesa, kudy ji právě napadlo. Pořád myslela na Jacoba Blacka, ale do myšlenek se jí pletl ten neuvěřitelný vlk. Často se Jacobovi dívala do očí. Cítila z nich přátelskost, pohodu a smích. Když se potkala s tím vlkem, tak jeho oči na ní zanechaly tentýž dojem. Najednou se zastavila – úplně v ní hrklo. Musela se posadit na pařez, aby se uklidnila. Začala si to dávat dohromady. Jacob a vlk. Vlk a Jacob. Ty jejich oči. Ti vlci byli na louce s Cullenovými, kteří se na ně dívali jako na nepřátele. Ty pohledy už znala ze školy. Nenávistné a pohrdavé. Takže…ten vlk byl…Jacob? „To není možné,“ zašeptala. Hned nato vstala a okamžitě věděla, kam se její kroky budou nadále ubírat. „La Push, La Push…,“ zazpívala si pro sebe a uchechtla se.

***

Emmet ležel v křesle a přepínal televizi z jednoho kanálu na druhý. Rosalie seděla na vedlejší pohovce, četla si časopis a začínala být z Emmeta nervózní. Alice seděla s Jasperem na terase a povídali si. Najednou vstala a posadila se vedle Rosalie; Jasper ji následoval. V tu samou chvíli ze schodů sešel Edward, za ním Carlisle a Esmé. Sedli na volná místa na gauči a Carlisle se nervózně usmál. „Asi víte, proč s vámi chci mluvit,“ spustil. Celá rodina jenom přikývla a Edward za něj pokračoval. „Bavili jsme se o to ještě se Samem. Ty dívky nás mohly odhalit, ještěže nás neviděly při boji nebo při lovu. Problém je, že viděly vlky. A oni to, přiznejme si, nejsou normální vlci. Řekl bych, že ty dívky ani nebyly šokované, ale nenechají to jen tak. Byly pěkně zvědavé. Jednu z nich zaujali vlci. Vůbec to nechápala, ale rozhodla se, že to zjistí. Ta druhá... Ta měla v mysli...,“ odkašlal si. „Ta měla v mysli mě. Bohužel nás poznaly, a tak by si mohly dát dohromady, že nejsme normální lidé,“ odmlčel se.
„Sam se domluvil se smečkou, že s tím nebudou nic dělat, ale…,“ pokračoval Carlisle.
„…ale my jim budeme muset prozradit kdo jsme,“ dokončil za něj Jasper a Edward s Carlislem najednou přikývli.

***

Annie se probudila ze zvláštního snu. Byl o jednom chlapci, šli spolu v mlze za ruce. Ona mu neviděla do tváře, ale věděla, že ho miluje a on jí. Snažila se k němu přiblížit, ale mlha byla hustší a hustší až najednou nebylo vidět nic, jen bílo… Sen skončil. Když otevřela oči, bylo světlo a tak se otočila, aby vzbudila Gabriell. Jenže ona tam nebyla. Vylezla tedy rychle ze stanu. Třeba bude Gabi venku, pomyslela si. Před stanem nikdo nebyl, jenom poházené nádobí od večera, rozhrabané ohniště a tátovy ponožky. Pak její pohled padl na dvě poklice o které málem zakopla a vzpomněla si, že brzy ráno je Gabriell jimi budila. Došlo jí, že se někam vydala bez nich. Byla z toho vzteky bez sebe. Chtěla se taky někam vydat se svou sestrou. V hlavě jí bleskl rychlý nápad. Nakoukla do stanu rodičů a poté do stanu svého bratra Eliota. Všichni ještě spali, tak se v rychlosti sbalila a vydala se do lesa na svůj soukromý výlet. Přemýšlela o svém snu a něco ji napadlo. Ten chlapec ve snu…a včerejší noc…on tam byl. Kudy je vlastně dům Cullenů? Pomyslela si a usmála se nad tím, jaký její výlet dostal směr.

Autor: LoveShy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozpůlená duše - 2.kapitola: