Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozhodnutí - 4. kapitola

21.06.2013 (07:00) • Dianeh001 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 888×

4. Kapitola

Bella Swanová

Scházela jsem po schodech dolů do haly. Od rána jsem nic nejedla, takže jsem se večeře nemohla dočkat. Do jídelny by se velikostí vešel celý můj byt 3+1 v Seattlu tak čtyřikrát. Byla vážně obrovská, plná stolů s židlemi, jídla a lidí. Dalo mi docela zabrat, než jsem sehnala volný stůl. Potom jsme se Jacobem oba dva vydali pro jídlo. S chutí jsem plnila svoje talíře a snažila se ignorovat pohledy ostatních. Asi si myslí, že jsem nějaký nenažraný tele, ale mně je to jedno. Dneska se chci pořádně najíst. 

Nakonec jsem si odtamtud odnesla talíř se zeleninou, tři kuřecí stehna, mísu hranolek a velký tác plný sladkostí všech různých druhů. Když mě Jake uviděl, nevycházel z úžasu.

„To všechno sníš?“ ptal se nechápavě.

„Piš si, že jo,“ odpověděla jsem a začala se radostně cpát. Najednou mu zapípal mobil.

„Bello, našli tvůj kufr!“ oznámil mi tu skvělou novinu a já div nespadla ze židle.

„Kde je? Potřebuju ho.“

„Mají ho za chvíli přivézt, tak já pro něj zajdu.“ Nato se zvedl a odkráčel pryč.

Zůstala jsem opuštěná u stolu plného jídla, jako pro celou armádu. Právě jsem si chtěla ukousnout z kuřete, když mi někdo zezadu zakryl oči. Trhla jsem sebou, přičemž mi z ruky vypadlo to stehno a skutálelo se po mém tričku až na šortky, přičemž na něm zanechalo znatelnou stopu po omáčce. Ještě že se ten kufr našel, jinak bych neměla co na sebe. Nešťastně jsem zaúpěla a snažila se tričko alespoň částečně zachránit. Při mé šikovnosti jsem to ale samozřejmě jenom víc rozmatlala.

„Můžu si přisednout?“ zeptal se. Ten hlas jsem samozřejmě hned poznala.

„Tohle už je druhé oblečení, co jsi mi zničil!“ nařkla jsem ho zoufale.

„Kde máš manžela?“ zeptal se Edward zvídavě. Nejspíš by ho rád viděl.

„Šel mi pro kufr. Konečně ho našli, jinak bych neměla co na sebe na zítřek plný nudy,“ odpověděla jsem trochu sarkasticky.

„Copak tě tvůj miláček nedokáže zabavit?“ vyzvídal.

„Zítra jede na pracovní schůzku, takže budu až do dalšího oběda sama,“ posteskla jsem si.

„Hmm. To se dá zařídit,“ řekl tajemně. Podívala jsem se na něj s jedním pozdvihnutým obočím.

„Co bys takhle řekla na večeři?“ zněl trochu nervózně, zřejmě si nebyl jistý, jestli nabídku přijmu. Byla bych to ale blázen, kdyby ne.

„Možná,“ řekla jsem na oko zamyšleně. „Jo, půjdu.“ Nasadila jsem sebevědomý výraz.

„To jsem rád!“ věnoval mi jeden krásný pokřivený úsměv. „Takže zítra v sedm večer na pláži." Rozloučil se se mnou a odešel. Ještě chvíli jsem seděla sama, když se ke mně připojil i Jake.

„Děje se něco?“ zeptal se, když si všiml mého zamyšleného výrazu.

„Ne, všechno je v pořádku,“ ujistila jsem ho a usmála se na něj. Raději mu o tom večeru říkat nebudu, ještě by začal žárlit a tu schůzku zrušil. To by mě mrzelo, protože Edwarda ráda uvidím.

~~~~~

Druhý den ráno jsem si trochu přispala, ale hned po snídani jsem už byla čilá a připravená k výletu na pláž. Skoro jsem utíkala po kamenité cestičce a ani Jake mi už pomalu nestačil. Na štěstí tam dnes bylo volno, takže jsme nemuseli chodit daleko. 

Roztáhla jsem deku a položila se na ni. Mám jedinečnou příležitost chytit alespoň trochu toho bronzu. Matka už mi měsíce vyčítá mé minimální opálení a pořád se mě snaží dokopat do solária. Vymlouvala jsem se, že je to zbytečné a že až se odsud vrátím, budu vypadat jako africký domorodec. To je samozřejmě blbost, ale něco jsem zkusit musela.

„To se ti tady tolik líbí?“ ptal se Jacob a rozhlížel se okolo. Spokojeně jsem přikývla. Hned mi začal vyprávět o tom jejich obchodu, a že ho ta schůzka hrozně mrzí a podobný bláboly. Po půl hodině mě ale to ležení bez hnutí a jeho nekonečný proslov přestal bavit, tak jsem využila situace, kdy byl Jake položený očima do knížky, i když mu pusa pořád žvatlala a zamířila k baru. Přitom jsem se nenápadně poohlížela po Edwardovi. Třeba by se vážně mohli s Jakem skamarádit.

„Jedno mojito, prosím,“ objednala jsem si. Za pultem stála mladá žena a neustále si mě tak divně prohlížela. Snažila jsem se to nevnímat a dělat, jakoby nic. Jenomže po pár minutách už mi to vážně vadilo a rozhodla jsem se jí zeptat, co má za problém. Najednou mi ale na rameni přistála něčí ruka.

„Bells, uteklas mi,“ řekl Jacob a posadil se na barovou židli vedle mě.

„Jen jsem měla žízeň,“ odpověděla jsem, jakoby se nic nestalo. Náhle mi přímo před nosem přistála sklenička s objednaným nápojem. Zvedla jsem pohled k té servírce, ale ta už měla na starosti něco jiného. Opřela si lokty o bar, hlavu si podepřela dlaněmi a zasněně se usmívala na Jaka, který ji ale zatím ani nepostřehnul.

Když si té mrchy všimnul, úsměv jí opětoval. Dali se spolu do řeči a já se cítila jako páté kolo u vozu.

„Já... Jsem unavená. Půjdu do pokoje,“ řekla jsem po chvíli uraženě, ale nevypadalo to, že by si mě někdo z nich všiml. Zvedla jsem se a odkráčela do hotelu.

~~~~~

„To jsem tak ošklivá? Nebo nudná? Co mu ta holka od baru dá, a já ne?“ zoufale jsem se ptala sama sebe. Ležela jsem v posteli, deky rozházené, několik povalujících se kapesníčků okolo mě a v televizi zrovna jako na potvoru dávali nějaký film o holce, co se bezradně zamiluje do tajemného upíra a taky trochu vlkodlaka, jenomže se kluci vůbec nemají rádi a má to tak chudák holčina všechno těžké a ještě jí hrozí smrtelné nebezpečí. Jmenovalo se to Stmívání. Nějakým zvláštním způsobem mi to připomínalo mojí situaci. Já jsem ta holka, Jacob je vlkodlak (on vlastně je vlkodlak, což je dost divná náhoda) a Edward je tajemný upír, který mi pobláznil hlavu. I když to nebezpečí bych ráda vynechala.

„Kruci, Bello! To snad nemyslíš vážně?! Jsi vdaná a šťastná žena. Máš úžasného manžela, kterého miluješ a skvělou rodinu. Copak to chceš všechno rozbít jenom kvůli nějakému sexy chlápkovi z letiště? Nemysli na něj, bude to lepší,“ naléhal na mě hlas v mé hlavě. Asi bych ho i poslechla, kdyby se do toho nevmísil ještě ten druhý hlas.

„Pf! Úžasný manžel? A od kdy? Kdyby takový byl, neseděl by tři hodiny u baru s nějakou nafoukanou štětkou a věnoval se tobě! Navíc Edward je vážně fajn,“ přemlouval mě. Tak mi teď poraďte, co mám dělat.

„Zmlkněte oba!“ okřikla jsem je nahlas. Každý z nich měl v něčem pravdu. Škoda jen, že se nezmiňovali o útěku a následném zahrabání do země. Začínala jsem podléhat prvnímu hlasu. Mám šťastný život, tak proč si ho kazit? Kdyby mě Jacob nemiloval, nenosila bych teď snubní prstýnek. Možná bych tu schůzku s Edwardem měla zrušit.

Najednou se otevřely dveře a v nich stál usmívající se Jake ověšený našimi plážovými taškami.

„Bells, proč si odešla?“ ptal se lehce zmateně.

„Nechci poslouchat tvoje cukrování s barmankou,“ odsekla jsem možná trochu žárlivě a uraženě. Teď by měla přijít omluva.

„Zbláznila ses? To byl normální rozhovor. Vždyť tě miluju.“ Tohle se ale omluvě nepodobá ani z daleka.

„Koukám,“ řekla jsem ležérně a sjela ho pohledem. „Aspoň si setři tu rtěnku z tváře.“ Odebrala jsem se do koupelny a za Jakem -  který byl náhle podezřele zticha - zabouchla dveře. To si vypije! Teď ho donutím žárlit já! Nevím sice jak, ale něco vymyslím.

„No tak, miláčku! Přece nebudeš žárlit!“ volal smutným hlasem Jacob.

„Já nežárlím!“ zakřičela jsem naštvaně a kopla do dveří. Jsem na tohle dost háklivá. Tak to ne, žádné poslušné sedění na zadku v pokoji. Schůzka s Edwardem se koná a já budu zatraceně sexy. I když je to jen kamarádská sešlost, samozřejmě…

Po dlooouhé době jsem zpět (vážně sorry!). Měla jsem docela problémy s gramatikou, jak jste si asi všimli a tak to zkouším na třetí pokus. Prosím, prosím, ať to vyjde! :) Naháněla jsem všemožně korektory, ale nikdo se neozval, tak jsem musela čapnout mojí retardovanou češtinu za pačesy a zkusit to sama. ;DD

Další kapitolka je tady, snad se bude líbit. ;)) Opět velká děkovačka za vaše názory, i když jich není mnoho, mně to nevadí. Hlavně, že se aspoň nějací lidé najdou, kteří si udělají čas na komentík a dávají tak nám autorům sílu pokračovat. :DDDD 

Autor: Dianeh001 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozhodnutí - 4. kapitola: