8. kapitolka - doufám že si ji užijete, tentokrát je valná část z pohledu Edwarda :) Prosím komentujte...! Děkujuu :-):-*
29.11.2009 (16:30) • DencaDudlik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2044×
8. kapitola – Mega drb
Bledá dívka, se právě probouzela v měkké posteli uprostřed malého pokoje a vystrašený výraz na její tváři zračil probdělou noc a kruhy pod očima též. Vstala z postele a oddechla si, že už může do školy, kde zapomene na všechny starosti a bude se moct soustředit jenom na vyučování. Oblékla se a sešla dolů na snídani, kde na ni čekal tatínek. Jako policejní náčelník Swan, připravený odjet do práce. Bella se nechtěla vyjadřovat k minulé noci, a on nejspíš také ne, proto ji jen pozdravil a párkrát se nadechl, aby něco řekl, poté však pusu naprázdno zavřel, rozloučil se a odejel. Bella si až pozdě uvědomila, že u snídaně strávila přinejmenším půl hodiny, když rozjímala nad miskou cereálií, a proto hned jak byla vypravená, jako střela vyběhla ven, aby to stihla do školy. Opatrně vylezla do náklaďáčku a zabouchla dveře. Jenže ať klíčkem v zapalování točila, jak chtěla, autíčko ne a ne naskočit. Zaúpěla a dokonce se i srovnala s myšlenkou, že dojde do školy pěšky, když motor konečně zavrčel, a náklaďáček konečně naskočil. Opatrně se rozjela po příjezdové cestě a navázala na silnici. Když ale projela první dvě zatáčky, motor najednou vypl a dým stoupající z pod kapoty spolu s neuvěřitelným pachem, oznamoval konec jízdy. Rychle proto vyskočila a sebrala tašku ze sedadla spolujezdce. Ani se neobtěžovala zamknout, protože i kdyby někdo chtěl s jejím autíčkem odjet, nedostal by se dál, jak o píď. Rozběhla se po silnici, a sem tam klopýtla. Úspěchem bylo, že si nepřivodila žádné zranění, ale jen pár oděrek.
Do školy se přiřítila pět minut před zvoněním, s vítězoslavným pocitem toho, že to stihla, ale všichni studenti Forkské střední byli již dávno v učebnách. Řinkot zvonku oznamoval hodinu, Bella se proto rozběhla i přes vlastní nebezpečí rychleji, a vrazila do skleněných dveřích, které se s rachotem rozlétly dokořán.
„Už jenom jedna zatáčka…“ mumlala si pro sebe, když v tu chvíli…
Pohled Edwarda:
Bella ještě nedorazila do školy. Abych byl upřímný, nebyl jsem moc šťastný, spíš nervózní. Chápal jsem, že ji cokoliv mohlo zdržet, ale hloubal jsem nad tím, jestli bych pro ní náhodou neměl zajet. Nakonec jsem se na radu Alice rozhodl počkat na parkovišti. Lidi se pomalu sunuly, navzájem spolu klábosící do tříd, až se parkoviště vylidnilo úplně. Když se ozvalo první zvonění, ještě chvíli jsem otálel, ale po pár minutách jsem se taky vydal na svojí přednášku. Když už jsem byl těsně u dvěří, zaslechl jsem kroky, cupitající po špinavé podlaze a tiché mrmlání. Něco ve smyslu…“Ještě jedna zatáčka?“
s podivem jsem se otočil a uviděl Bellu, která se na mě řítila jako vystřelená z děla. Udivený výraz na její tváři zračil, že ani ona mě tu nečekala. Ztráta koncentrace na běh, ale způsobila to, že jak dlouhá, tak široká mi padla k nohám, takže jsem ji stihl zachytit až v poslední vteřině.
„Uch…“ vyjekla… „Ed.. Edwarde? Co tu děláš?“ zakoktala se a zrudla. K mému údivu jí to slušelo, že jsem ani nedostal chuť vysát jí krev. Vlastně, moje priority se po tom jejím polibku docela změnily…
„Jdu na hodinu, ale co že ty tu jseš tak pozdě?“ ptal jsem se stejně překvapeně jako ona.
„To náklaďáček… Nějak přestal jezdit. Stojí na rohu před domem Stanleyových, musela jsem pěšky.“ Vydechla. Usmál jsem se nad tím, jak se zastyděla a opět zrudla s očima upřenýma do podlahy. V tu chvíli se ale rozletěly dveře a v nich stál profesor Verner, podivně se na nás uculujíc. Vlastně na nás koukala celá třída. Uvědomil jsem si, že Bellu stále držím v náručí a proto jsem ji pustil, ale ona v neočekávání spadla na zem, takže mi při pokusu ji chytit uvízla v náručí znova.
„Ale ale… Vy dvě hrdličky…Nebylo by lepší se náhodou věnovat matematice, než ocicmávání se na chodbách? Celá třída by byla jistě ráda, kdyby jste je poctili svojí návštěvou a třeba přidali řešení k rovnicím na tabuli. Prosím, je jen vaše pane Cullene a slečno Swanová…“ Bella se jen neohrabaně zvedla a zahanbeně vkráčela do třídy. Zato já jsem se musel pousmát, když jsem slyšel myšlenky lidí tady – hlavně těch z dívčích řád. Většina z nich nadávala na Bellu a potajmu si představovaly, jak místo ní objímám je. Jen myšlenky Jessici Stanleyové oplývaly i něčím víc, než jen žárlivostí. Rozhodla se totiž, že pokud spolu vážně chodíme, což v jejích očích tak vypadalo, i když ani já sám jsem o tom nebyl přesvědčený. Ale díky Informacím přímo z nemocnice, jsem se doslechl o Bellině nemoci, byl jsem si jistý,že ona sama si na nic nepamatovala, že nám ze života udělá peklo. Nejdřív, to však chce rozšířit po škole, a ze závisti z toho udělat podle jejích slov „mega drb“!
Autor: DencaDudlik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozdvojená osobnost - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!