Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozdvojená osobnost - 7. kapitola

4.Ranya-S-Knihou


Rozdvojená osobnost - 7. kapitolaTakže další dílek, nevím co psát, snad jen... Užijte si ;-)

7. kapitola –Klid Bello, byl to jen sen…

Když doktor Konečně odešel, táta zrovna musel na záchod, takže si se mnou nemohl promluvit. Omylem na tom záchodu strávil 3 hodiny, dokud jsem neusnula, aby se pak mohl nikým nepozorován v nočním tichu vykrást z nemocnice ven, a odjet domů, kde se schovat jako malý kluk, který se bojí následků. Nakonec jsem to tedy přešla bez povšimnutí a počkala si na chvíli, kdy mě bude muset odvést domů…  Celou noc mě ale nepřestal pronásledovat podivný sen. Sen, v němž jsem byla hlavní postavou. Neustále se mi zdálo, že se procházím tmavými lesy a volám… stále volám a hledám… Volám jména lidí, které neznám, ale jediné co mi odpovídá je moje ozvěna odrážející se od starých stromů. Po tváři mi tečou slzy, jsem bezradná a pak… pak jsem se probudila. Plná strachu, zpocená… Byl to sen bez konce.

O půl druhé pro mě přijel Charlie, aby mě nabral. Když jsem se oblékla a nastoupila do auta, nechala jsem mu příležitost, aby mi to vysvětlil sám. Po několika minutách ticha kdy se k tomu neměl, jsem ale začala sama.

„Ehm… tati… Proč jste mi to s mámou nikdy neřekli? Proč jste se nikdy….“ Chtěla jsem pokračovat, ale on mě přerušil…

„Bells… Vím, že to byla chyba, ale když jsme to s maminkou zjistili, byla jsi ještě malá a mi tě nechtěli zatěžovat něčím takovým. A pak? Pak jsme neměli odvahu na to ti to říct…“ přiznal. Od něj mě to ale nemrzelo tolik, jako od maminky… Na jazyku mě svrbilo spoustu otázek, které jsem si přála mu položit, ale nebyla jsem schopná je vyřknout nahlas. Tolik jsem se toužila zeptat, co všechno jsem vyváděla, jestli jsem na něj někdy byla zlá a tak podobně, ale pravda, občas bolí. Bála jsem se, že zjistím něco, co bych zjistit nechtěla. Představa, že jsem byla zlá na tatínka, mě skličovala, ale o to hůř jsem si dokázala představit, že jsem ubližovala mamince. A najednou jako blesk z čistého nebe…

Talíř s vajíčkama tříštící-se o stěnu… zachvěla jsem se. Bylo to tak skutečně, jako zapomenutá vzpomínka z dětství a přitom také tak děsivé. To nemůže být pravda… Opakovala jsem si a radši jsem to považovala jen za výmysl mojí bujné fantazie, ukryla do šuplíčku v hlavě…  Stejně jako ty hlasy… Stejně jako ty hlasy, znělo mi v hlavě jako ozvěna. Bála jsem si jenom připustit, že bych někdy dělala něco co by se vymykalo zákonům, nebo jen že bych byla zlá bez důvodu, nebo tak podobně, ale možné to bylo…

Když jsme dorazili domů, jen tak tak jsem stihla doběhnout domů, abych se stihla složit na postel… zavřela jsem oči a chtěla zapomenout. Zpod zavřených víček se mi začaly kutálet slzy, a potiché vzlyky se mi draly z hrdla. Charlieho ani nenapadlo, aby mě šel utěšit. Nejspíš trpěl se mnou, ale nikdy nebyl vhodný člověk, který by vás v největším smutku utěšil. Takže jsem tam jen sama ležela a plakala. Vlastně, jsem mu za to byla vděčná. Nejsem ten typ člověka, který k tomu potřebuje publikum. Ani nevím jak, ale z pláče jsem se ponořila do nevědomí…

Běžela jsem lesem, volala jména, ale nikdo mi neodpovídal. Křičela jsem, až mi praskaly plíce, v uších mi hučel a v žilách mi koloval adrenalin posílený strachem. Listí pod nohama mi šumělo ve větru a jediné co se ozývalo, byla moje ozvěna. Z očí se mi kutálely slzy, které mě pálily na zmrzlých tvářích, přesto jsem nebyla schopná je zastavit. Rozběhla jsem se směrem pryč z pěšiny, i když s ohledem na můj orientační smysl to byla sebevražda. V boku mě píchalo, takže jsem se musela zastavit. Náročně jsem oddechovala, a snažila se popadnout běh, k dalšímu běhu. S nedostatkem kyslíku, se mi začala točit hlava, a pak, když jsem se zadívala na zem, na spadané listí, zbarvené do oranžova, uviděla jsem něco, co tam dozajista nepatřilo. Skvoucí se žlutá, byla potřísněna červenými kapkami karmínové tekutiny. Rozběhla jsem se po jejich ose a pak….

S křikem jsem se probudila, dřív, než jsem stihla zhlédnout poslední sekundu snu. Na čele se mi perlil studený pot, a z očí tekly slzy. Rozklepanýma rukama jsem se chytla kolen a stočila se do klubíčka, v tu chvíli se rozrazily dveře a v nich stál Charlie. Byla jsem za něj tak vděčná, jako nikdy jindy…

„Bello, Bello co je ti…?“ ptal se vystrašeně, s pistolí v ruce, namířenou na otevřené okno… Přísahala bych, že jsem ho před spaním zavírala, ale ten sen, my vyhranil většinu dávky strachu, takže na jedno hloupé otevřené okno už nezbylo.

„S…Sen… Jen sen…“ zakoktala jsem. Charlie si vedle mě klekl a pohladil mě po zpoceném čele.

„Už je to dobré holčičko, je to dobré…“ šeptal do nočního ticha, rušeného jen kvílením větru venku za oknem. Zakývala jsem hlavou a zavřela oči. Chvilku u mě seděl, nakonec se ale také zvedl a vydal se na kutě. Zbraň proti imaginárnímu šílenci, který se mě podle jeho představ přinejmenším pokoušel zabít, si vzal sebou. Vystrašené a pevně zamotané v dece, se mi asi po hodině později podařilo usnout. Tentokrát, už jsem měla noc klidnou, ale ani ráno po probuzení, jsem si nebyla stoprocentně jistá, jestli už jsem v pořádku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozdvojená osobnost - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!