Omlouvám se, že přidávám později, než jsem slibovala, ale měla jsem zakázaný počítač, a vůbec jsem se sem nemohla dostat. Ale už jsem tu a tady je další dílek. Prosím kritiku a kometáře, prostě co se vám líbí a co ne - moc mi to pomáhá při dalším psaní.
08.11.2009 (15:45) • DencaDudlik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2597×
6. kapitola - Probuzení
Probudila jsem se za denního světla do zelenkavé místnosti se spoustou bílých lůžek. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila kde jsem. Tedy, nevěděla jsem to jistě, protože ve Forkské nemocnici jsem ještě nikdy nebyla, ale dalo se očekávat, že se sem se svým štěstím dřív nebo později dostanu. Nejzajímavější na tom ale bylo to, že jsem si pamatovala všechno. Tedy… Skoro všechno. Pamatovala jsem si jak jsem kráčela přeplněnou jídelnou, pamatovala jsem si jak jsem líbala Edwarda na ledové rty, a jak jsem potom omdlela, i když nejasná mlha mi vzpomínky pořád zahalovala, takže jsem si nebyla jistá, jestli to třeba nebyl jenom sen. Nemohla jsem si totiž vzpomenout, jak jsem se tam dostala a nemohla jsem si ani vybavit, proč jsem Edwarda líbala. To byla další věc, proč mi stále víc připadalo, jako že se mi to zdálo. I když… Ten chlad a ta vůně, nebo ta touha, kterou jsem v tu chvíli cítila, mi přišli tak skutečné…! Nevěděla jsem ani, jestli bych to vážně chtěla. Svým citem, který jsem k Edwardovi pociťovala, jsem si totiž nebyla jistá. Oslňoval mě, to ano. Svojí krásou, svým způsobem chování, ale byla to láska? Nikdy předtím, jsem totiž zamilovaná nebyla, takže jsem to nemohla posoudit. Tímhle jsem se ale nemusela zabývat, protože jsem věřila tomu, že Edward by stejně o nikoho, jako jsem já nestál. Nikdy jsem se totiž ani nelíbala, vlastně, a i když mi bylo trapné si to přiznávat, pořád jsem byla ještě panna. Najednou mnou ale projel ostrý záchvěv uspokojení a v hlavě mi zaznělo hlas tolik podobný tomu mému, odcházející jako ozvěna a šeptajíc ty 4 bolestivá slova:
„To si jenom myslíš…!“ a poté následoval další záchvěv a obrázek mě a nějakého cizího kluka, jak ležíme v posteli a naše těla jsou propletená jako preclík k snídani. Ostře jsem vyjekla a zakryla si ústa dekou, abych nekřičela nahlas. Krůpěje ledového potu se mi začali tvořit na čele a postupně stékat po líčku dolů. Ruce svírající v pěsti jsem si tiskla k ústům, abych bránila výkřiku. V tu chvíli se otevřeli dveře a do nich stoupil doktor. Měl prošedivělé vlasy a mírně ustaraný výraz.
„Aah, dobré ráno Bello…. Jsem doktor , zastupuju za Carlisla. Je dobře, že už ses nám probudila.“ Zašeptal. Pak si ale všiml mého strnulého postavení a proto dodal:
„Děje se něco?“
„Ten… ten- h…hl-a…s!“ vykoktala jsem vystrašeně.
„Jaký hlas?“ Zeptal se udiveně doktor-
„Ten co t…tu m-mlu..vil.“ dořekla jsem rozklepaně. Vím, že bych se neměla bát nějakého obyčejného hlasu, pocházejícího nejspíše z mé hlavy, ale on byl tak skutečný…! Zvlášť když jsem si nepamatovala co jsem dělala celý včerejší den.
„Aha… No, a co ti říkal?“optal se mile. Zřejmě se bál, aby mě nevystrašil ještě víc. Na to jsem ale jenom zakoutila hlavou, protože mi bylo trapné říkat mu o tom všem, nad čím jsem předtím přemýšlela.
„Nechceš mi to říct?“ zakroutila jsem hlavou znovu.
„Dobře. A Řekneš mi aspoň, jestli byl uvnitř tvé hlavy, nebo v okolí…?“
„Uvnitř, ale byl tak jasný a skutečný…“ zašeptala jsem. Připadala jsem si jak malá holka, která uvěřila báchorkám o duchách a proto se bojí jít si lehnout sama do postele, protože jsem se bála nějakého ubohého hlasu, ale ten strach se nedal vyloučit.
„Aha… No, víš Bello.. Pořádně ses bouchla do hlavy a tak jsem ti dělal různá vyšetření, abych vyvrátil všechna různá zranění, která by se s tím pádem dala spojovat a přišel jsem na to, že máš poruchu osobnosti, tudíž se ti může stávat, že se jednou za čas chováš jinak, než máš ve zvyku. Tedy, hlavně pro svoje okolí, chápeš, mě ne?“
„Co prosím? Vy mi tady chcete říct, že jsem snad nějaký blázen, který se jednou chová tak a podruhé jinak? Že mám poruchu osobnosti?“
„Přesně tak, to jsem jako magor?“ zazněl znovu ten hlas, ale jak se rychle vzal, tak rychle zmizel. Mírně jsem sebou trhla, ale snažila jsem se nedat na sobě před doktorem nic znát.
„Bello… nemyslím si, že máš něco takového, ale jen… Nestává se ti třeba někdy, že si na některé věci nevzpomínáš?“ ptal se opatrně, což jsem tedy nemohla popřít, ale nechtělo se mi mu nahrávat do karet. Stále jsem nevěřila, že by to mohla být pravda.
„No to sice ano, ale to s tím nemá nic společného….!“ Řekla jsem ukřivděně.
„Bello, prosím, věř mi. Není na tom nic špatného, víš? Nemůžeš za to, protože tohle už je odmalička. Není to pro tebe žádný handicap, dokážeš s tím žít úplně normálně, jenom se musíš v daný den kontrolovat. Mluvil jsem s tvým otcem, říkal mi, že je to pravidelné. Myslím si, že, teď by se ti to mohlo vychýlit, zvláště když slýcháš ten hlas, Edward Cullen říkal, že si nejspíš zažila silný citový otřes, takže proto….“ Chtěl doříct větu, ale to už jsem nedokázala poslouchat dál…
„Takže Charlie o tom ví? A Edward povídal? A co povídal…?!“ vykřikla jsem.
„Je tady táta? Potřebuju s ním mluvit…!“
„Čeká na chodbě Bello, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
„Ale je to dobrý nápad, prosím přiveďte ho, hned…!“ prosila jsem napůl zvýšeným hlasem. Doktor s povzdechem vstal a chtěl se vydat ke dveřím, ale potom se otočil a dodal:
„Ale nejprve tě zkontroluju….“
Autor: DencaDudlik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozdvojená osobnost - 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!