Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 99

24.02.2010 (10:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5991×

„To nejde, nemůžeme jim dovolit, aby sem přišli,“ panikařila jsem.

„Ale co můžeme dělat,“ povzdechl si Carlisle.

„Ne!“ vyjekla Alice. „Ani to nevyslovuj nahlas!“ varovala mě, ale já jí neposlouchala.

„Musíme tam.“

„Ne, to je moc riskantní,“ zavrtěla hlavou Esme.

„Ale co chcete dělat? Nechat je sem přijít a sledovat, jak každého zabíjí? Jestli nechcete letět se mnou, tak poletím sama,“ stála jsem si na svém.

„Poletím s tebou,“ zašeptal Edward a objal mě.

„Bude nejlepší, když poletíme co nejdříve,“ usoudila jsem a Edward vytáhnul z kapsy telefon.

„Dobrý, potřebuju vědět, kdy letí nejbližší let do Florencie.“

„Za hodinu,“ odpověděl někdo na druhé straně.

„Chci zamluvit dvě letenky na jméno Cullen, děkuji, nashledanou,“ ukončil hovor.

„Máme nejvyšší čas.“

„Bello, vezmi si tohle,“ Alice mi podávala sluneční brýle a čtyři malé krabičky. „Jsou to kontaktní čočky, kdyby náhodou, ale myslím, že je budeš potřebovat v letadle. Dávej pozor, protože tak po pěti hodinách se rozpustí, tak si je vyměň. Edward tě upozorní,“ objala mě. „Brzy se vraťte. Budu vás kontrolovat,“ poklepala si na hlavu.

„V letadle zadrž dech, je to tam trochu náročnější,“ radil mi Jasper, tak jsem kývla.

Postupně nás objali všichni. „Vyřídím to nějak s Charliem. Vůbec si s tím nedělej starosti, hlavně se vraťte,“ objal nás Carlisle a já si povzdechla. Edward mě ještě silněji objal kolem ramen a pomohl mi nastoupit do auta.

Těsně před letištěm jsem si nasadila první sadu čoček a vystoupili jsme. Edward vyzvedl letenky a měli jsme to akorát.

Během letu jsem si musela odskočit vyměnit čočky a pak jsem se zase vrátila zpátky za Edwardem. Bylo hrozné nevědět, jak to dopadne. Šeptali jsme si slova lásky a užívali si sami sebe navzájem, kdyby to měla být naše poslední společná chvíle.

Let uběhl až moc rychle a my vystupovali ve Florencii. Půjčili jsme si auto a vyjeli směr Volterra. Drželi jsme se za ruce a já doufala, že jakmile Volturiovi uvidí, že jsem upír, budeme od nich mít pokoj. Začala jsem si vybavovat své lidské vzpomínky, když jsem tu byla poprvé a otřásla jsem se. Edward se na mě starostlivě podíval a já si přitáhla jeho rty. „Miluju tě,“ zašeptala jsem.

„Já tebe,“ zamumlal a hladově mě políbil.

Když jsme projeli za brány Volterry, Edward zaparkoval a ve vteřině stál u mě. Začínalo se rozednívat, tak jsme si museli pospíšit. „Ale, kdopak se nám to tu objevil,“ uslyšeli jsme za sebou hlas, tak jsme se otočili. Byl to Demetri a potěšeně si nás měřil. „Aro bude rád, že tě vidí, Bello.“

„Dovedeš nás za ním?“ zeptal se Edward.

„Ale jistě. Račte mě následovat,“ pokynul a šel před námi.

Zase jsme museli absolvovat tu méně příjemnou cestu kanálem. Dostali jsme se tak na recepci a já si všimla, že je tam někdo jiný než ta Gianna. Buď jí zabili, anebo přeměnili. Demetri se ale nezdržoval a rovnou nás vedl za Arem, Marcusem a Caiusem. „Demetri, koho to vedeš?“ zeptal se Aro s neskrývaným potěšením.

„Pane, narazil jsem na ně venku,“ kývnul a na pokyn zmizel.

„Edwarde, Isabello, co vás k nám přivádí?“ zeptal se, ale než jsme stihli odpovědět, dotkl se Edwardovi ruky a zrak se mu rozostřil. „Taková talentovaná upírky,“ podíval se na mě a já sklopila hlavu. „Můžu?“ natáhnul ke mně ruku.

I když se slušně zeptal, věděla jsem, že nemůžu odmítnout, tak jsem kývla a natáhla ruku. Aro se jí dotknul, ale nic se nedělo. „Nic,“ vydechl po chvíli zklamaně a ruku stáhnul.

„Tak jsi nás viděl a my můžeme zase jít,“ promluvil napjatě Edward.

„Počkejte, ještě je tu jedna důležitá otázka,“ zastavil nás, „Nechcete si přidat ke gardě? Takovéhle talenty jako jste vy dva, bychom hýčkali,“ usmál se a určitě doufal v kladnou odpověď.

„Díky, ale ne. Jsem spokojený se svým dosavadním životem,“ zakroutil Edward hlavou.

„A ty, Isabello?“ otočil se ke mně.

„Děkuji za nabídku, ale nemám zájem,“ odmítla jsem i já.

„Jak mrzuté. Každopádně vám dám na rozhodnutí celou noc. Jane?“ zavolal. „Odveď Cullenovi do pokoje.“

„Aro, na našem rozhodnutí se nic nezmění, tak proč nás tu chceš držet,“ postavil se mu Edward.

„Milý Edwarde, já vás tu nedržím, ovšem nadobro budete volní až ráno,“ usmál se.

„Vidím v tom akorát zbytečné zdržování,“ snažil se dál Edward.

„Nevím, proč to zkoušíš, když víš, že na mém rozhodnutí prodloužit vaši návštěvu nic nezměníš, takže se chovejte jako doma. Jane vás dovede do pokoje,“ kývnul a šli jsme pryč.

I když jsem byla upír, bylo mi značně nepříjemně a chtěla jsem mít už tuhle nepříjemnou návštěvu za sebou. Vůbec jsem si nebyla jistá, jak to do rána vydržím, zvláště když jsem nevěděla, jak to s námi bude. Jestli se ještě někdy vrátíme domů, anebo nás Aro nepustí, aby mu neutekly takové talenty.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 99: