Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 97

16.02.2010 (11:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7135×

Čekala jsem spalující oheň, ale nic se nedělo. Jen jsem cítila, jako kdyby mě pod kůží něco lechtalo a běhali mi tam mravenci a já se nemohla podrbat. Že by měl nějaký prošlý jed? Uvažovala jsem v duchu a téhle myšlence jsem se musela zasmát. „Carlisle, jak to, že sebou nehází?“ slyšela jsem vyděšený hlas Edwarda.

„Já nevím. Její srdce ale zrychlilo, takže přeměna začala, ale tohle nedokážu vysvětlit.“

„Bello, lásko, slyšíš mě?“ Edward mě hladil po tvářích.

Chtěla jsem mu odpovědět, že mě to nebolí, ale nemohla jsem nic dělat. Všechny moje svaly, jako by najednou ochably a pobíhalo jimi to podivné svědění a mravenčení. Nebylo to ani nepříjemné, ale měla jsem pocit, že jestli tohle bude trvat tři dny, tak mi hrábne.

Když už jsem takhle ležela nějakou dobu, mravenčení začalo postupně odcházet. Začalo se ztrácet u prstů na rukou a na nohou a postupovalo to nahoru. V krku mě trochu škrábalo, jako kdybych snědla moc zmrzliny nebo na někoho v jednom kuse křičela. Ovšem čeho si opravdu nešlo nevšimnout, byl menší tlak na srdce a čím víc mravenčení odcházelo, tím větší ten tlak byl a nezmizel, ani když jsem mohla hýbat prsty a otevřít oči.

Vzpomněla jsem se, jak Edward říkal, že když po proměně otevřu oči, uvidím snad všechno, ale mě to nepřišlo. Viděla jsem sice lepší, ale že by to byla nějaké větší změna, to se říct nedalo. Párkrát jsem musela zamrkat, abych si zvykla na světlo a posadila jsem se. „Lásko, jak ti je?“ stál u mě hned Edward. Byl jiný, ale nedokázala jsem určit, v čem ta změna spočívá.

„Normálně,“ pokrčila jsem rameny a trochu se zarazila nad svým hlasem. Nemohl se sice vyrovnat hlasu Alice, Esme nebo Rosalie, ale byl melodičtější.

„Bello, co jsi cítila při přeměně?“ ptal se Carlisle.

„Jen takové mravenčení a lechtání, ale nemohla jsem vůbec nic dělat.“ O přetrvávajícím tlaku na srdci jsem radši pomlčela.

„Zajímavé. Srdce ti bije, oči máš stále hnědé, kůže ti zesvětlala a zdá se, že i ztvrdla, ale skoro nic si necítila,“ mumlal si Carlisle pro sebe.

„Bolí tě v krku?“ zeptal se Edward.

„Nijak zvlášť,“ zakroutila jsem hlavou.

„Tak pojď, půjdeme na lov,“ vzal mě za ruku a vytáhl na nohy.

Překvapilo mě, jak rychle dokážu běhat, i když jsem upír nejspíš nebyla. I Edward měl problémy mě dohonit, ale ten tlak na srdci se stále zvětšoval. Snažila jsem se to ignorovat, když se mi podlomily nohy, a když jsem spadla, rozrazila jsem si hlavu o kámen. „Bello,“ zavolal Edward vyděšeně a bral mě do náruče a já až moc jasně cítila, jak mi pramínek krve stéká po tváři. „Carlisle!“ zavolal Edward vyděšeně a všichni hned stáli u mě. „Z ničeho nic omdlela a rozbila si hlavu,“ vysvětloval.

„Slyšíš její srdce? Přeměna se dokončuje,“

Dál už jsem nevnímala. Mravenčení stále zesilovalo a tlak na hrudi se zvětšoval. S ohněm to nemělo vůbec nic společného, ale zato jsem měla pocit, že se mi každou chvíli zlomí žebra a srdce vyletí do vzduchu. Měla jsem chuť křičet, ale s ochablým svalstvem jsem to nedokázala, tak jsem jen trpěla mlčky.

Tlak na srdce stále sílil, když jsem uslyšela uklidňující hlas Edwarda.“Lásko. Ještě pár hodin a bude po všem.“

Pár hodin? To znamená co? 2, 3, 4? Zděsila jsem se, ale už brzy mravenčení přestávalo. Chtěla jsem si oddychnout, ale moc dobře to nešlo, protože moje srdce tlouklo hrozně rychle a tlak byl pomalu nesnesitelný. Teď jsem si opravdu přála umřít a možná bylo moje přání vyslyšeno, protože moje srdce přestalo bít.

Pomalu jsem otevřela oči a tohle to byla ta pravá změna. Teď jsem viděla a cítila opravdu všechno. Posadila jsem se a ta rychlost mě přímo fascinovala. „Lásko?“ oslovil mě Edward a já na něj přesunula svojí pozornost. Úžasem jsem musela otevřít pusu.

Byl mnohem krásnější, než jsem si ho pamatovala z lidského života. Až teď jsem si mohla prohlédnout do detailu jeho dokonalou bledou kůži bez jediné chybičky. Usmála jsem se na něj a on mě hned začal líbat.

Jeho rty už nebyly tak tvrdé a ani studené. Dokonale se přizpůsobovaly mým rtům, a když se naše jazyky dotkly, málem jsem vyletěla z kůže. Kolikrát jsem tohle zkusila, ale on mě odmítnul a teď si o to říká sám. Nadšeně jsem mu polibky opětovala, a když se jeho ruka dotkla mého zadečku, prudce jsem zareagovala a jeho košile se válela rozcupovaná na zemi.

Z tohohle obluzení jsem procitla, až když se ozval Emmettův smích. „Jejda,“ odskočila jsem od Edwarda a sklopila hlavu.

„Bello, tebe nepálí v krku?“ zeptal se zaskočeně Carlisle a najednou mi v krku vybuchla bomba.

„Díky, dokaď si mi to nepřipomněl, tak jsem si to ani neuvědomovala,“ poznamenala jsem ironicky.

„Ty sis neuvědomovala to pálení v krku?“ ptal se dál zaskočeně.

„No jo, ale jak si mi to připomněl, tak už to nejde,“ postěžovala jsem si.

„Vezmu jí na lov,“ Edward mi omotal ruku kolem pasu.

„Ale obleč se, jinak budete lovit všechno možné, jen ne zvěř,“ strčila mu Alice tričko pod nos a Emmett s Jasperem se zase rozesmáli.

Až teď jsem si všimla Jasperových jizev, ale než jsem se stačila postavit do obrané pozice, převálcovala mě vlna klidu, tak jsem se na něj omluvně usmála. „Tak mi jdeme,“ Edward si oblékl tričko a vyrazili jsme z domu.

Jedním ladným pohybem jsme přeskočili řeku, ale já sílu jaksi neodhadla a jeden strom se pod mým nárazem rozpůlil vejpůl. Kromě tlumeného smíchu, který pocházel od Edwarda, jsem uslyšela i hlasitý smích z domu. „Vážně vtipné,“ zašklebila jsem se a zaběhla do lesa. Edward mě během chvíle doběhl, tak jsem se zastavila.

Pálení v krku se stále zvětšovalo a začínalo být bolestivé. Až teď jsem pochopila, co pro Edwarda musela znamenat moje přítomnost. „Pořádně se nadechni a nech se vést instinkty,“ poradil mi a kousek ode mě odstoupil.

Podle jeho pokynů jsem zrealizovala první krok a můj krk zachvátily plameny ještě větší. Už jsem na nic nečekala a rozběhla se za zdrojem mého utrpění.

U řeky jsem narazila na medvěda a bez přemýšlení jsem se na něj vrhla. Jasně jsem cítila, tak mi chlupy z jeho srsti zůstávají mezi zuby a bylo to krajně nepříjemné.

Když jsem ho chudáka celého vypila, postavila jsem se a Edward mě hned objal kolem pasu. „Bylo to opravdu působivě,“ pochválil mě.

„Díky,“ zamumlala jsem.

„Vrátíme se?“ navrhl.

„Ty lovit nebudeš?“

„Nepotřebuju to,“ usmál se, tak jsme běželi zpátky domů. „Ještě mám pro tebe jeden dárek,“ řekl, když jsme přeskočili řeku.

„Jaký?“ nadzvedla jsem obočí.

„Ale mám pocit, že se k němu nedostaneme dřív, než si s tebou dá Emmett páku a Alice tě nedotáhne k zrcadlu,“ povzdechnul si.

„To nevadí,“ zakroutila jsem hlavou a vběhli jsme do obýváku.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 97: