Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 94

06.02.2010 (14:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5514×

Úlevně jsem se usmála, když jsem po dlouhé době uviděla náš dům a vzpomněla jsem si na můj Valentýnský dárek. „Edwarde, ty jsi tu byl, když jsem byla v nemocnici?“ zeptala jsem se napjatě.

„Ne,“ zakroutil hlavou. „Většinou jsem lovil.“

„Tak to je dobře. Pořád ještě si neviděl můj dárek,“ usmála jsem se a vzala ho za ruku. „Zavři oči, prosím,“ žadonila jsem, když jsme přišli ke dveřím.

„Jsem zvědavý,“ zašeptal a oči zavřel.

Vedla jsem ho do obýváku a postavila ho před malé podium, které tu bylo. „Můžeš,“ vypískla jsem nadšeně a hned toho litovala.

„Bello,“ vydechl překvapeně.

„Říkala jsem si, že by se ti mohl hodit,“ přišla jsem k němu a společně jsme sledovali černé křídlo, omotané modrou stuhou a na straně byl zlatý štítek s vyrytým nápisem

Láska je jako slzy: vzniká v oku a dopadá do srdce

„Děkuju,“ Edward mě lehce objal a dal mi lehkou pusu.

„Jsem ráda, že se ti líbí,“ usmála jsem se.

I když jsem si myslela, že náš návrat bude vypadat trošku jinak, byla jsem ráda, že si teď budu moct užívat soukromí. Edward mě hned donutil jít si lehnout a takhle to trvalo celý měsíc a půl. Nemohla jsem vůbec nic dělat, jen ležet, jíst a koukat na televizi. Společně jsme chodili na moje prohlídky do nemocnice, aby se doktoři ujistili, že moje žebra srůstají bez problémů.

Edward se o mě staral přímo ukázkově a po celou dobu mé rekonvalescence nebyl ani na jednom lovu. Oči měl úplně tmavé a musela jsem přiznat, že mi občas naháněl hrůzu.

Když už jsem byla alespoň schopná chodit a každý můj nádech nedoprovázela ostrá bolest, na ten lov jsem ho doslova dokopala a Rose s Emmettem mi ochotně pomohli, ale Edward mě prostě nemohl nechat bez dozoru, tak mu Rose nabídla, že se o mě postará.

Ustlala jsem si dole na gauči, objednala pizzu a pouštěly jsme si jeden romantický film za druhým. „Tak o tomhle si můžu nechat leda tak zdát,“ zamumlala jsem při jedné milostné scéně a povzdechla si. Rose se na mě divně podívala, tak jsem začala vysvětlovat. „Edward řekl, že se nebudeme milovat, dokaď nebudu proměněná. Hrozně si ty žebra vyčítá. Ani když jsme se milovali poprvé, to tak špatně nedopadlo,“ povzdechla jsem si.

„Bello, musíš ho pochopit. On se o tebe hrozně bojí. Děsí ho představa, že by se od tebe měl na chvíli vzdálit,“ vysvětlovala mi to.

„Já vím, ale stalo se, tak už by se přes to mohl přenést,“ sklopila jsem hlavu a Rose mě pohladila po vlasech. Náš vztah byl zase o kousíček vřelejší, ale pořád to nebylo ono.

„Já vím,“ zašeptala jsem. „Ale když se mnou nebude spát on, tak někdo jiný,“ zamumlala jsem si pro sebe, ale Rose to taky slyšela.

„Isabello Cullenová!“ procedila hlasem plným zloby. „Jestli zase půjdeš za tím chcípákem, tak ti udělám ze života peklo.“

„Rose, neboj. Mám něco mnohem lepšího,“ usmála jsem se a plánovala, jak to udělám.

„Nechceš mi náhodou říct, o čem tu mluvíš?“

„Promiň Rose, ale nechci, aby se to dozvěděl Edward,“ usmála jsem se omluvně a ten nápad se mi líbil víc a víc.

„Jasně,“ kývla a zase jsme se věnovaly filmu.

„Edwarde, půjdeme do školy?“ zeptala jsem se druhý den.

„Ty chceš?“ kouknul se na mě, tak jsem kývla. Žebra už mě skoro vůbec nebolela a ani doktor nebyl proti. „Vážně nechceš ještě zůstat doma?“ snažil se mě přemluvit.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Tak teda zítra jdeme do školy,“ usmál se a dal mi pusu na dobrou noc.

„Lásko, vstávej,“ šeptal mi Edward něžně do ucha, tak jsem otevřela oči. Venku pršelo, tak se mi nechtělo z postele a Edward by mě ještě přemlouval, abych do školy ještě nechodila, tak jsem se posadila.

Vyhrabala jsem se a mezitím, co jsem se snažila trochu zkulturnit, mi Edward připravil snídani. Oblečená a upravená jsem seběhla do kuchyně a hladová jsem se zakousla do koblihy. „Ty jsi pekl?“ nadzvedla jsem obočí.

„Že se ptáš,“ usmál se a jemně mě políbil.

„Tak jdeme,“ dojedla jsem a ruku v ruce jsme šli do garáže. Nasedli jsme do Volva a po dlouhé době jeli do školy.

„No páni, koukněte, kdo se tu objevil,“ zakřičel Emmett a celé parkoviště se po nás otočilo.

„Ten se nezmění,“ zamumlala jsem a s Edwardem šla na první přednášku.

Jen co jsme vešli do učebny, hodně lidí se po nás otočilo, ale mě zaujala Jenny, a co mě překvapilo, dokonce se na mě usmála. Úsměv jsem jí plaše oplatila, ale žádná další komunikace neproběhla.

Jelikož jsem měla docela dobrou náladu, rozhodla jsem se dát Edwardovi ještě jednu šanci a jestli jí nevyužije, tak toho bude do konce věčnosti litovat.

Když jsme navečer přijeli domů, z lednice jsem vytáhla jogurt, nasypala do něj cornflaky a po večeři jsem si šla dát sprchu. Oblékla jsem si krajkovou noční košilku a šla jsem do ložnice zdolávat ledovec, který už ležel v naší manželské posteli.

Lehla jsem si k němu a lehce ho políbila. Polibek mi oplatil a dokonce si mě k sobě víc přitáhnul. Začala jsem ho líbat vášnivěji a snažila se mu rychle rozepnout košili. Když se mi jí podařilo vysvléknout, sedla jsem si na něj obkročmo, ale jakmile jsem ho políbila na čelist a mířila níž, ztuhnul a opatrně si mě stáhnul vedle sebe. „Bello, tohle nejde. Počkej, až budeš upír,“ smířlivě mě hladil po tváři.

„Ale já nechci,“ vykřikla jsem naštvaně. „Já nechci čekat.“

„Bello, prosím,“ hladil mě po ruce, když jsem se k němu otočila zády. Tohle si totiž pěkně podělal a já mu to dám jasně najevo.

„Nech mě, chci spát,“ odsekla jsem naštvaně a víc se přikryla, abych ho náhodou nepokoušela. Edward si povzdechl, ale nic neudělal, tak jsem nechala slzy, aby mi volně tekly po tváři, dokavaď jsem neusnula.

Ani ráno jsem nekomunikovala a do školy jsem jela svým autem, abych odpoledne mohla zrealizovat můj plán. Ve škole jsem Edwarda dokonale ignorovala a nebylo to zas tak těžké, protože on se o žádnou komunikaci nesnažil. Na obědě jsme si sedli k Emmettovi a Rose a i tady komunikace jasně vázla. „Tak kdo koho podvedl tentokrát?“ nevydržel to Emmett a všichni jsme po něm švihli vyděšeným pohledem. ,,No co je? Jen jsem se zeptal,“ pokrčil rameny, tak jsem protočila oči a dál bylo zase ticho.

„Přijdu později, potřebuju si něco zařídit,“ oznámila jsem Edwardovi, když nám skončila poslední přednáška.

„Vrať se brzy,“ chtěl mě políbit, ale uhnula jsem, tak mi otevřel dveře od auta, abych mohla nasednout.

Zapnula jsem GPS a vyjela z parkoviště. Chvíli mi trvalo, než jsem našla svůj cíl, ale po chvíli se mi to povedlo. Byla jsem naprosto spokojená se svým výběrem, tak jsem se spokojeným úsměvem jela domů.

„Edwarde?“ zavolala jsem, jakmile jsem vystoupila z auta.

„Chtěla si něco?“ přiběhl upírskou rychlostí.

„Seznamte se, to je Mike,“ otevřela jsem zadní dveře svého auta a čekala na jeho reakci.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 94: