Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 86

10.01.2010 (11:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5766×

Se zvědavým pohledem jsem se od něj odtáhla a chtěla vzít svůj kufr, ale nenechal mě. Jen jsem si povzdechla, očima naposled přelétla celý pokoj a vyšla jsem na chodbu.

Edward šel vrátit na recepci klíče a zaplatit, tak jsem si mezitím sedla do křesílek u vchodu a čekala na něj. Po chvíli za mnou s úsměvem přišel, objal mě kolem pasu a nasedli jsme do auta, kde už jsme měli kufry, takže jsme vyrazili směr letiště.

Jako obvykle jsme letěli první třídou a tentokrát jsem ani neusnula. Ne, že by se mi spát nechtělo, ale Edwardovi byla zřejmě dlouhá doba, protože mě pořád líbal a svými doteky mě doháněl k šílenství, a když už konečně přestal, přistávali jsme. V garáži na nás zase čekalo auto a jeli jsme do hotelu.

„Dobrý večer, vítejte v Hotelu Royal Palace Praha. Jmenuji se Michaela Suchánková a po celý váš pobyt budu zařizovat vaše veškerá přání,“ uvítala nás mě na pohled sympatická recepční, ale nelíbilo se mi, jak se koukala po Edwardovi.

„Díky. Máme tady rezervaci na jméno Cullen.“

„Jistě, prezidentské apartmá,“ kývla a podala nám klíče. „Kdybyste něco potřebovali, číslo na recepci je vám kdykoliv k dispozici.“

„Díky,“ věnoval jí Edward jeden svůj úsměv a já pro změnu nenávistný pohled.

„Přeji příjemný pobyt,“ oplatila mu úsměv a mě jen sjela pohledem, než se zase začala věnovat své práci.

Výtahem jsme vyjeli do pátého patra a Edward mě vedl po chodbě k našemu pokoji. Jak řekla recepční, k prezidentskému apartmá.

Trochu mě to zarazilo, ale už jsem si mohla zvyknout, že Cullenovi vybírají jen to nejluxusnější, ale Praha mě vážně dostala.

Hned co Edward odemkl pokoj, upoutala mě prosklená stěna a výhled na nádherně osvětlený Pražský hrad a co bylo nejlepší, dalo se to pozorovat z velké postele s nebesy, která byla sladěná hlavně do zlaté barvy. „Páni,“ vydechla jsem překvapeně a pomalu šla blíž.

„Líbí se ti tu?“ zeptal se Edward a kolem pasu mi omotal svoje ruce.

„Ani nevíš, jak moc si mě zase překvapil.“

„Myslím, že vím?“ políbil mě na krk a stáhl na tu velkou postel.

Vzpomněla jsem si na Renée a Charlieho. Jak se asi mají? Co by řekli na to, že nechodím do školy a byla jsem v Londýně a teď v Praze? Povzdechla jsem si.

„Děje se něco?“ zareagoval okamžitě a ztuhnul.

„Ne, jen jsem si vzpomněla na Charlieho a Renée,“ uklidnila jsem ho.

„Chceš jim zavolat?“ nabídl mi telefon.

„Nebudou spát?“ vzpomněla jsem si na časový posun.

„Jsem si jistý, že ne,“ uklidnil mě, tak jsem si telefon vzala.

Nejdřív jsem vytočila Charlieho, protože s ním to bude krátké. „Swan,“ ozvalo se po druhém zazvonění.

„Ahoj tati,“ pozdravila jsem ho.

„Bells, zlatíčko. Jak se máš?“ vychrlil na mě rychle.

„Báječně tati. Neměj obavy,“ usmála jsem se pro sebe.

„To je dobře. Kdy zase přijedete?“

„Myslím, že to tak rychle nebude,“ snažila jsem se ho zmást. Nechtěla jsem mu nic říkat a naší cestě, protože by si zbytečně dělal starosti, jestli nezameškám moc ve škole. Tuhle zprávu jsem si schovávala až pro Renée.

„Aha,“ zněl trošku zklamaně.

„Zavolám ti, až se objevíme ve Forks,“ ujistila jsem ho.

„Dobře, tak se měj,“ rozloučil se.

„Ahoj,“ zašeptala jsem a ukončila hovor.

Hned na to jsem vytočila číslo Renée, která to tak rychle nezvedla. „Ahoj mami,“ pozdravila jsem jí jako Charlieho, akorát s mírnou obměnou.

„Zlato, konečně si se ozvala. Neslíbila si, že budeš volat častěji? A proč mi nebereš telefon?“ spustila trochu naštvaně.

„Promiň,“ omluvila jsem se kajícně.

„Tak jak se máš? Co škola? A Edward?“ vychrlila na mě.

„Mám se dobře. Škola mi celkem jde a Edward? To je ten nejlepší manžel na světě,“ ujistila jsem jí.

„Jsem ráda, že jsi šťastná,“

„To jsem,“ utvrdila jsem jí.

„A co pořád děláš?“ zeptala se zvědavě.

„Právě ležím v prezidentském apartmá. Sleduju pražský hrad a vedle sebe mám Edwarda, takže nedělám nic,“ přiznala jsem pravdu.

„Bello, ty nejsi ve škole?“ zeptala se zděšeně, ale zněla pobaveně.

„Ne, nejsme ve škole. Právě si dopřáváme menší prázdniny.“

„A podle toho, co jsi říkala předtím, nejste ani v Americe.“

„Ne, nejsme,“ přiznala jsem. „Jsme v Evropě.“

„Bližší informace mi poskytnout nemůžeš?“ zasmála se.

„Byli jsme v Londýně a teď jsme v Praze.“

„Co děláte v Praze?“ zeptala se zaskočeně.

„Zatím nic, a jestli něco budeme dělat, tak to přede mnou Edward zdárně tají,“ povzdechla jsem si a Edward se tiše zasmál. Zívla jsem a Renée to asi slyšela.

„Jdi se vyspat, zlatíčko.“

„Dobře,“ souhlasila jsem.

„Zase se ozvi. Mám tě ráda a pozdravuj Edwarda.“

„Taky tě mám ráda,“ ukončila jsem hovor a vrátila telefon Edwardovi. „Renée tě pozdravuje,“ oznámila jsem mu a vůbec mi nedošlo, že zbytečně.

„Já vím,“ pohladil mě po ruce.

„Promiň, už mi to nemyslí,“ usmála jsem se a znovu zívla.

,,Pojď spát, už je pozdě,“ zašeptal a dal mi pusu do vlasů.

Chtěla jsem se zvednout, ale nedovolil mi to, jen si mě vyhoupl do náruče a zvednul se. „Do koupelny, prosím.“

„Ano madam,“ kývnul a ve vteřině mě pokládal na dlaždičky.

„Díky, ale nemám tu věci,“ usmála jsem se a Edward zmizel.

Když se vrátil, v ruce měl mojí modrou, saténovou noční košilku s hvězdičkami, kartáček na zuby, sprchový gel a můj oblíbený šampon. „Díky,“ zašeptala jsem a přitáhla si ho za tričko, abych ho políbila, a pak ho vystrčila z koupelny.

Neodolala jsem a napustila si tu velkou vanu. Dala jsem do vody pěnu, svlékla jsem se a vlezla do té horké lázně. Cítila jsem, jak se mu uvolňují ztuhlé svaly a byl to neuvěřitelně příjemný pocit. Umyla jsem si vlasy, zůstala jsem ležet ve vaně a vylezla jsem, až když voda vychladla.

Usušila jsem se a vrátila se za Edwardem do postele. Skočila jsem k němu a s dalším zívnutím se zahrabala do zlaté přikrývky. Přitulila jsem se k němu, propletla naše ruce a sledovala to nádherné panorama, které mi pomohlo usnout, ale nemohla jsem opomenout ani mojí ukolébavku.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 86: