Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 84

03.01.2010 (22:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5468×

Když jsme se vrátili do pokoje, byla jsem úplně hotová. Chtělo se mi spát, ale zase jsem byla hrozně zvědavá, co si na mě Edward připravil. „Běž se osprchovat. Já ti zatím připravím oblečení,“ dal mi pusu na tvář a nasměroval mě do koupelny.

Zaraženě jsem dala sušit plavky, shodila ze sebe oblečení a vlezla pod sprchu. Mozek mi šrotoval a nemohla jsem vůbec na nic přijít. Umyla jsem si hlavu a nedočkavě vylezla v ručníku z koupelny.

Na posteli ležely světle modré, saténové koktejlové šaty bez ramínek, vedle byly rukavičky ze stejné barvy, na zemi byly položené nádherná boty s jemnými, modrými kamínky, jak jinak, než na podpatku. Spodní prádlo leželo hned vedle. Modrý, krajkový komplet a podprsenka byla bez ramínek. Byly to kousky, co mi ráno poslala Alice, tak nebylo divu, že je Edward vybral.

Jako ve snu jsem došla k té hromádce a prohlížela jsem si jí.  Vzala jsem všechny věci do ruky a zalezla zpátky do koupelny. Mezitím, co jsem se oblékala, mi uschly vlasy a protože jsem nevěděla, co s nimi, nechala jsem je tak, jak byly. Mírně zvlněné a rozpuštěné. Boty jsem si obouvala s menším strachem, ale překonala jsem ho. Rukavičky, které mi sahaly těsně nad lokty, psaníčko a mohli jsme vyrazit.

Nejistě jsem vyšla z koupelny a šla do obýváku. Jak mě uviděl Edward, oči se mu rozzářily a pokřiveně se usmál. Usmála jsem se taky a sklopila hlavu. Strašně mu to slušelo. Měl na sobě černý smoking, bílou košili, a aby nám to ladilo, motýlka stejné barvy, jako byly moje šaty. „Můžeme?“ zeptal se a nabídl mi rámě.

Na souhlas jsem zahákla svojí ruku do jeho, ale spíš jsem to brala jako oporu, kdybych se v těch botách neudržela na nohou.

Vyšli jsme z pokoje a vypadalo to, že jdeme ven. Edward ale u recepce zahnul a šli jsme do hotelové restaurace. „Dobrý večer. Mám tu rezervaci,“ odchytl Edward jednoho číšníka.

„Pan Cullen, že? Pojďte prosím za mnou,“ kývnul a někam nás vedl.

Došli jsme do menšího salonku, kde byl kulatý stolek se dvěma honosnými židlemi. Bylo prostříno pro dva lidi a na kraji stolu byly svíčky. „Vaše obsluha tu bude během chvíle,“ odporoučel se číšník, když mi podržel židli, abych se posadila.

„Dobrý večer. Budete si přát předkrm?“ přišel další číšník a předložil nám jídelní lístek.

Měla jsem sice hlad, ale bohatě mi bude stačit jen obyčejná večeře, tak jsem odmítla a začala jsem si vybírat hlavní jídlo.

Vybrala jsem si kuřecí prsíčka s broskvemi, bramborem a zeleninovou oblohou. Edward následoval mého příkladu a dal si to samé. Číšník nám ještě nalil bublinky a odporoučel se. „Takže?“ zvědavě jsem nadzvedla obočí.

„Co?“ zeptal se s úsměvem.

„Proč si mě vzal na večeři?“

„Ty nemáš hlad?“ zeptal se zklamaně.

„To jo, ale myslela jsem… Proč se nenajím nahoře, kde nemusíš předstírat?“

„Ber to tak, že jsem pro tebe schopný udělat všechno,“ pokrčil rameny, ale oči mu přetékaly blažeností.

Než jsem se stihla zeptat na něco dalšího, přinesl nám jídlo. „Budete si přát ještě něco dalšího?“ zeptal se Edwarda.

„Zatím ne, díky,“ odbyl ho a zase se kouknul na mě.

„Dobrou chuť,“ popřála jsem mu, když jsem viděla jeho výraz.

„Tobě taky,“ usmál se a vidličkou se začal přehrabovat v bramborách. S chutí jsem se pustila do jídla a pobaveně sledovala jeho znechucený výraz. Mohlo mi být jasné, že jídlu moc nedá, ale nikdy by mě nenapadlo, co vymyslí.

Už jsem byla plná, ale z talíře mi pořád nic neubývalo, a když jsem se koukla na ten Edwardův, byl skoro prázdný. S podezřelým úsměvem tikal očima mezi mnou a mým talířem. Konečně mi to docvaklo.

Místo toho, aby se trochu obětoval a snědl si svojí porci, upírskou rychlostí strkal jídlo ke mně do talíře a já to jedla za něj. S obdivným a šokovaným úsměvem jsem odložila příbor. „Myslím, že už nebudu,“ opřela jsem se o židli.

„Ale jenom myslíš,“ konstatoval a mávnul na číšníka. Něco mu pošeptal a číšník se špinavými talíři odešel. „Bavil ses?“ zeptala jsem se se skrývaným úsměvem.

„Měla ses vidět, jak si se tvářila, když si zjistila, že jíš i to moje,“ zasmál se a pobaveně zakroutil hlavou. Dobře, tak když se teď bavil on, teď se trochu pobavím já.

Opatrně jsem svojí nohou nahmatala tu jeho a svojí špičku položila na tu jeho. Byla jsem si jistá, že nic neucítí, ale jeho reakce mě utvrdila o opaku. Ztuhnul a doslova mě propaloval pohledem. Snažila jsem se dělat jako by nic a normálně jsem na něj koukala, ale moje srdce mě prozradilo.

Pomalu jsem putovala svojí nohou po té jeho, ale u kolene jsem musela bohužel skončit, protože jsem dál nedosáhla. Potlačila jsem zasténaní a svezla se na židli níž. Ještě pár centimetrů jsem nohu vytáhla a pohled na Edwarda byl k nezaplacení.

Ruce, které měl položené na stole, byly zaťaté do pěstí a i čelist měl pevně zaťatou. Vítězně jsem se usmála a hodlala pokračovat, jenže přišel číšník.

Nohu jsem rychle stáhla a rudá v obličeji jsem sklopila hlavu. Odvážila jsem se jí zase zvednout, až když jsme byli sami.

Edward se tvářil pobaveně, ale pěsti měl pořád pevně zaťaté. Podívala jsem se na to, co přinesl číšník, a vyvalila jsem oči. Uprostřed stolu ležel velký talíř s palačinkami. Na nich byly čtyři kopce vanilkové zmrzliny, jahodová poleva, velké množství šlehačky a na vrchu posypané čokoládou. „Páni,“ vydechla jsem obdivně, a i když jsem byla najedená, sbíhaly se mi sliny.

„Jo, páni,“ kývnul Edward. „Jak tohle můžeš jíst.“

„Takhle,“ pokrčila jsem rameny, vzala do ruky vidličku a pustila jsem se do první palačinky. „Dáš si taky?“ nabídla jsem mu s úsměvem, ale jen se zaksichtil a zakroutil hlavou.

Snědla jsem první palačinku a už jsem nemohla. Opřela jsem se o židli a ruce si založila na břiše. „Přešel tě humor?“ zeptal se s úsměvem.

„Už nemůžu,“ povzdechla jsem si.

„Ale lásko, vždyť si nesnědla ani půlku,“ nadzvedl obočí a vzal si do ruky vidličku.

Zvědavě jsem se zase normálně posadila a rukama jsem si podepřela bradu. Edward nabral kousek palačinky na vidličku a blížil se k mým rtům. „Za maminku,“ šišlal, ale já pusu neotevřela. „Bello, nezlob,“ napomínal mě jako malé dítě.

Jen jsem paličatě zakroutila hlavou, ale Edward ke mně vidličku stále přibližoval.

Když byl úplně u mě, na chvíli se zastavil a šlehačku mu dal na nos. „Edwarde,“ napomenula jsem ho a hledala ubrousek.

„Já ti říkal, abys nezlobila,“ pokrčil rameny a v očích mu jiskřilo.

„Fajn, jak chceš. Ty ze mě budeš mít kouli,“ pokrčila jsem rameny a jeho tvář se rozjasnila.

„Mě to vadit nebude. Potřebuješ trochu přibrat,“ říkal to, jako kdyby se nechumelilo, ale byl rád. „Tak za maminku,“ dal mi do pusy první sousto.

Pak pokračoval celou rodinou, mými kamarády z Forks, ale Mika vynechal a to jsem si nemohla nechat ujít. „A co Mike?“ zeptala jsem se lítostivě a Edward zavrčel. Začala jsem se smát a tím jsem si vykoledovala akorát nepěkný pohled a sousto do pusy navíc.

Ani jsem se nenadála a talíř byl prázdný. Cítila jsem se jako balón, ale nechtěla jsem mu kazit radost, že to do mě dostal, tak jsem byla zticha.

„Já už tam asi nedojdu,“ stěžovala jsem si cestou do pokoje.

„Žádný problém,“ oslnil mě Edward pokřiveným úsměvem a chvíli na to jsem se ocitla v jeho náruči.

„Díky,“ usmála jsem se a hlavu si opřela o jeho rameno.

Lehce otevřel dveře do pokoje a donesl mě do ložnice, kde mě postavil na zem. Byla jsem nehorázně unavená, tak jsem se mu vymotala z obětí, sebrala jednu noční košilku, kterou mi poslala Alice a šla jsem do koupelny. Rychle jsem ze sebe shodila šaty a popleskala si svoje nafouklé břicho. „To si se zdlábl, co?“ mumlala jsem ke svému žaludku a přitom se oblékala. Vyčistila jsem si zuby a už jsem chtěla být v posteli.

Když jsem vyšla z koupelny, Edward ležel na posteli a pokřiveně se usmíval. Poklepal na místo vedle sebe, tak jsem se tam vyšplhala. „Ty trpíš samomluvou?“ zeptal se pobaveně, když mě přikrýval.

„Ne, proč?“ zeptala jsem se zmateně.

„No, že sis v koupelně povídala,“ zašklebil se a smál se dál.

„Nemáš poslouchat za dveřmi,“ ušklíbla jsem se a zívla.

„Měla by jsi spát. Zítra nás čeká menší nakupovací maratón,“ pošeptal a začal mi broukat ukolébavku.

Chtěla jsem protestovat, že nakupovat nejdu, ale Edward mi jen položil prst na pusu a broukal dál.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 84: