Konečně další díl a konečně jdou do školy,a ell jelikož mi pomalu dochází inspirace, tak mám pro vás úkol. Do komentářů napište,jakou situaci, byste chtěli, aby se objevila v této povídce. Co by se vám tu líbilo a já se pokusím to nějak zpracovat. Čim víc nápadů, tím lépe a hlavně KOMENTY!!!!!!!!
28.07.2009 (11:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7191×
„Bello, vstávej,“ budil mě andělský hlas z příjemného nevědomí.
„Co chceš?“ odbyla jsem ho.
„Já nic, ale škola by tě ráda viděla.“
„Hm.“
„Mám tě probrat?“ Andělův hlas zněl pobaveně.
„Vždyť už jdu.“ Shodila jsem nohy z postele a zvedla tělo.
„Dobré ráno.“ Objevil se vedle mě Edward a dal mi pusu. „Za hodinku vyrážíme.“ Přikývla jsem a zvedla se.
Protože na tom nebyla moje stabilita zrovna nejlíp, tak jsem se svezla zpátky do polštářů. „Jsi v pořádku?“ zeptal se s obavami v hlase.
„Jo, jen potřebuju sprchu.“ Edward odešel.
Sprcha mě příjemně probrala, ale celou dobu jsem přemýšlela nad tím, co si vezmu na sebe. Jenom v ručníku jsem vlezla do té obrovské šatny, kde mě upoutala hromádka před zrcadlem s lístečkem:
Bello, protože tě znám, připravila jsem ti oblečení do školy.
S láskou Alice
Jenom jsem protočila oči, ale jelikož jsem nechtěla nic jiného hledat, oblékla jsem si to. Byly to černé opnuté rifle s bílým páskem a bílý top za krk. Boty u toho naštěstí nebyly, tak jsem si vzala ty balerínky, co jsem měla v kině a stejné sako.
Zakručelo mi v břiše. Seběhla jsem dolů, ale Edward tam nebyl. Na stole byl akorát talíř s toasty a vedle další lísteček:
Paní Cullenová, zapomněl jsem ti říct, že si zaskočím na lov. Sněz si snídani, do 10 minut jsem u tebe. Miluju Tě
Snídani jsem do sebe naházela neuvěřitelnou rychlostí a ty zbylé minuty mi připadali jako věčnost. „No konečně,“ oddychla jsem si, když se objevil ve dveřích. Vrhla jsem se mu kolem krku a nehodlala ho pustit.
„Můžeme vyrazit?“ zeptal se pobaveně a vzal mě do náruče, protože jsem ho stále držela. Posadil mě do auta a hned seděl vedle mě.
Když jsme dojeli ke škole, parkoviště už bylo skoro plné. Chtěla jsem vystoupit, ale Edward mě zarazil. „Počkáme na Emmetta a Rosalii.“ Nemuseli jsme čekat dlouho a na parkoviště se vřítil plnou rychlostí Emmettův velký jeep. Zaparkoval hned vedle nás a my vystoupili. Všichni se ohlédli, když mě Emmett pozdravil. „Ahoj Bello, tak jaký bylo kino?“
„Začátek byl úžasný, ale ten zbytek jsem nějak zapomněla vnímat.“ Přitiskla jsem se víc k Edwardovi a políbila ho.
„Taky si to nemůžete nechat na jindy.“ Naštvaně vzal Rosalii za ruku a šli od nás pryč
„Uvidíme se potom.“ Křikla jsem za nimi a Edward se uchechtl. „Co je?“
„Nic. Pojď, musíme jít,“ vzal mě za ruku.
Kancelář našel hned. „Dobrý den. Edward Cullen a Isabella Cullenová.“
Žena se začala přehrabovat v nějakých papírech. Počkat, říkal Cullenová? Vždyť jsem přihlášku posílala ještě jako Swanová. „Bello, můžeme jít,“ tahal mě za ruku a já automaticky vykročila. „Děje se něco?“ změřil si mě venku
„Ne, jsem v pohodě,“ dala jsem mu pusu, abych dodala svým slovům váhu a moje příjmení jsem vypustila z hlavy.
„Dneska máme jen 2 přednášky, po obědě budeme doma.“
Vydali jsme se směrem k budově, ve které jsme měli prví přednášku z psychologie. Docela mě to bavilo, takže hodina utekla rychle.
„Musím na záchod.“
„Počkám tady a brzo se mi vrať,“ políbil mě a ležérně se opřel o zeď.
Už jsem byla skoro u záchodů, když se mi do cesty připletl nějaký kluk. Vypadal jako školní playboy. „Čau kotě, jsem Josh,“ natáhl ke mně ruku, ale já jí ignorovala a šla dál. „Nevadí,“ stáhl ruku zpátky. „Jen jsem si říkal, jestli bys někam nezašla. Do klubu nebo do kina.“
„Máš pravdu, nezašla!“ usmála jsem se na něj.
Naštěstí už jsem byla u záchodů, tak jsem zapadla do dveří a modlila se, aby tam na mě nečekal.
Bohužel se moje obavy naplnily. Josh se opíral o protější zeď a když jsem vyšla, tak se usmál. Podívala jsem se směrem k Edwardovi, který už mířil ke mně. „Jsi hotová, lásko?“ Jen jsem přikývla. Edward mě vzal kolem ramen a hlavu mi zabořil do vlasů. „Měj se, Joshi,“ prohodila jsem jen tak mimochodem a my mířili na druhou hodinu.
„Jsi k sežrání, když se zlobíš.“
„Díky za kompliment.“
Naštěstí jsem byla vždycky s Edwardem, takže si mě nikdo netroufl oslovit.
Na parkovišti jsme se opět sešli s Emmettem a Rosalií. „Tak co Bello, půjdeš do kina s Joshem, nebo si vybereš někoho jiného?“ ptal se pobaveně Emmett.
Zaskučela jsem „Jak to ví?“
„Celý dopoledne měl našpicovaný uši, aby mu něco neuteklo.“
„Teda holka, první den a už ti u nohou ležej všichni kluci ve škole. Nikdo se nebaví o nikom jiném, než o tobě a o Rose.“ Emmett věděl, jak mi do tváře vehnat červenou.
Když jsme přijeli domů, volala mi Reneé. Chtěla vědět, jak se máme a jak se mi líbilo ve škole. Uklidnila jsem jí, že se máme skvěle, nic nám nechybí a já jsem dokonale šťastná. Připojila jsem pozdrav Philovi a konečně jsem mohla položit telefon. Edward mi mezitím udělal jídlo a pak jsme měli celé odpoledne jenom pro sebe.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 8:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!