Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 79

18.12.2009 (21:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6687×

Spát jsem vydržela celé dopoledne, a když jsem se konečně probrala, Edward mi přinesl oběd do postele. „Díky,“ usmála jsem se na něj a posadila se.

„Nemáš zač,“ podal mi talíř a sednul si vedle mě na postel. „Až se najíš, tak se obleč a pojedeme za Charliem. Pak vyzvedneme Rosalii a Emmetta na letišti.“

„Dobře,“ zamumlala jsem s plnou pusou.

Když jsem dojedla, dala jsem prázdný talíř Edwardovi, který se po něm sápal, a vyhrabala jsem se z postele. Byla jsem jenom v tričku a spodním prádle, takže mě někdo večer musel vysvléknout. Myšlenka, že to možná byl Edward, ve mně probouzelo mravenčení, které procházelo celým mým tělem.

Vysvlékla jsem se a vlezla do sprchy. Vlasy jsem si nemyla, protože jsme šli ven a navíc jsem je měla ještě dobré. Na sebe jsem si vzala kalhoty, které jsem měla včera a čisté tričko. Potom jsem sešla dolů, kde mě přivítala Esme. „Alice s Jasperem byli zase někde v tahu, tak jsem se alespoň vyhnula Aliciným komentářům ohledně mého oblečení.

Podle Alice měl být Charlie v práci, tak jsem Edward rovnou tam. „Ahoj tati,“ objala jsem ho.

„Bello, co tady děláš?“ zeptal se potěšeně a objetí mi opětoval.

„No Edward mě vytáhl, abych se taky trochu podívala po světě a navíc jsem Alici slíbila nákupy,“ vymluvila jsem se.

„Aha, a jak to, že nejsi ve škole?“

„Prodloužený víkend neuškodí,“ usmála jsem se nevinně.

„Co si mi to provedl s mojí malou, nevinou holčičkou?“ zeptal se naoko zděšeně Edwarda. „Vždyť se z ní stala záškolačka.“

„Věřte, že za to já nemůžu,“ hájil se Edward, a pak se oba začali smát.

„Dobře, tak co kdybychom řešili někoho jiného?“ nadhodila jsem. „Co ty tati. Jak se máš?“

„Dobře, ale proč si mi nezavolala, že přijedeš? Vzal bych si volno,“ stočila se pozornost zase na mě.

„Protože to bylo neplánované,“ odbyla jsem ho lží. Asi to na mě poznal, ale už se neptal.

U Charlieho jsme byly asi 2 hodiny, než ho odvolali k nějaké krádeži. Rozloučili jsme se a nás ještě čekala cesta do Seattlu na letiště pro Emmetta a Rose. „Všimla sis toho?“ zeptal se Edward v autě potichu.

„Čeho?“ zeptala jsem se zmateně.

„Smála ses,“ oznámil jako by nic.

„Jo, bylo to hezké odpoledne,“ přiznala jsem, když jsem si vzpomněla, jak jsme si jen tak uvolněně povídali a hráli jsme karty.

Už byla tma, když jsme přijeli do Seattlu, ale Edwardovi to očividně nevadilo, protože rafička na tachometru neklesla pod 200km/h. Zaparkovali jsme těsně před letištní halou a vystoupili. Ještě jsme asi pět minut čekali do jejich příletu, ale pak už to šlo ráz na ráz. „No ne, moje malinká sestřička se taky přišla ukázat,“ usmál se Emmett a vzal mě do náruče, aby se se mnou mohl zatočit.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho dodatečně, když mě pustil na zem.

„Bello,“ kývla na mě Rose, tak jsem jí pozdrav opětovala. Když jsme se dostatečně přivítali, šli jsme zpátky k autu a jeli jsme domů.

„No konečně, vy se běžte připravit a Bello, ty se teple obleč. Bude tam trochu zima,“ sršela nadšením Alice a adrenalin z ní přímo sálal.

Jen jsem kývla na souhlas, protože odporovat Alici, když byla v tomhle stavu, nemělo cenu. Vzala jsem si triko s dlouhým rukávem, teplou mikinu, a aby neměla řeči, vzala jsem si ještě teplou zimní bundu. Vlasy jsem si svázala do culíku a Edward mi dal ještě tu čepici, jak jsem měla na první hře. Trochu mi to připomnělo Jamese, ale když jsem zatřepala hlavou, myšlenky byly pryč.

V domě už byl jen Edward, který na mě čekal v obýváku. „Jsi hotová?“ zeptal se.

„Myslím, že jsem vybavená a na severní pól,“ usmála jsem se a poklepala jsem na tlustou bundu.

„Jsi připravená?“ zeptal se s podobným nadšením jako Alice, když jsme vyšli před dům, a aniž by čekal na odpověď, vyšvihl si mě na záda.

„Ne,“ pípla jsem a obličej mu zabořila do košile.

„Tak se pořádně drž,“ zakřičel nadšeně a rozběhl se.

Když jsem z něj na louce slezla, byla jsem ráda za teplou bundu, protože nebylo zrovna nejtepleji. „Edwarde, budeš s Carlislem a Rose. Já budu s Jasperem a Emmettem, takže Esme s Bellou budou rozhodčí,“ přiskočila k nám Alice.

„A proč nemůžu být rozhodčí já?“ zeptal se a Alice na chvíli zkameněla.

„Protože by ses soustředil na všechno možné, jen ne na hru,“ usmála se na něj a odtančila za Jasperem.

„Bello, přiskočila ke mně pro změnu Esme. „Jsem ráda, že jsi tady.“

„Já taky,“ usmála jsem se na ní a očekávala hru.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 79: