Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 78

16.12.2009 (17:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6387×

Celý den proběhl naprosto v pohodě, protože Josh si dal pohov a já si mohla oddychnout, že ho zase do pondělí neuvidím. Zbytek úterka jsme strávili u televize a ve středu dopoledne taky, protože jsme odpoledne odlétali a Edward usoudil, že je zbytečné chodit do školy.

Nohu už jsem měla úplně v pořádku, tak uznal, že už si můžu obvaz sundat. Jako vždycky jsem si nic nebalila, ale pořád mi v hlavě hlodalo, jak to bude asi ve Forks vypadat. Měla jsem sice slíbené nákupy od Alice a chtěla zajít za Charliem, ale pořád zbývalo hrozně moc času, který budu muset strávit v domě.

Kolem 15:00 jsme vyrazili na letiště, a i když jsme to měli akorát, naše letadlo mělo zatím 30 minut zpoždění. Vyzvedli jsme si letenky a sedli jsme si v hale. Edward už docela často proplétal naše ruce a teď tomu k mé radosti nebylo jinak.

Měla jsem sto chutí se ho zeptat, jak to vlastně plánuje, ale všemi silami jsem se snažila držet jazyk za zuby. „Edwarde,“ nevydržela jsem to a zpanikařila jsem. V hlavě jsem začala hledat nějaký záchytný bod, který by mě zachránil. „Chtěla jsem se zastavit za Charliem, tak jestli půjdeš se mnou,“ v duchu jsem si oddychla.

„Jak chceš,“ pokrčil rameny, ale když se na mě podíval, tak se usmál, takže mám vyhráno.

Usmála jsem se na něj taky a znovu koukla na tabuli, kde byly napsané lety. „Ještě 10 minut,“ zasténala jsem a Edward mi povzbudivě stisknul ruku.

„Nechceš něco k jídlu?“ zeptal se.

„Ne, jen si dojdu na záchod,“ zvedla jsem se a odešla.

Když jsem se vrátila zpátky, už hlásili náš let a Edward na mě čekal. Nakonec jsme odlétali až v 16:00, ale nějak moc mi to nevadilo.

V letadle nám pustili film, takže jsem ani neusnula. K mému údivu na nás na letišti čekala jen Esme s Carlislem, že Alice šla s Jasperem na lov. Když jsme přijeli k domu, šla jsem si dát dlouhou sprchu a Esme mi připravila vydatnou večeři. Ani jsem jí celou nesnědla, a protože bylo pozdě, šla jsem spát.

Jen co jsem se ráno vzbudila, do pokoje se přiřítila Alice se snídaní, kterou mi podala. „Bello, musíme na nákupy už dneska, protože zítra chceš jít za Charliem. Sice bude v práci, ale to nevadí. V pátek večer bude bouřka, takže přiletí Emmett s Rose a půjdeme hrát baseball. Ty se budeš sice jen dívat, ale protože chceme hrát celou noc, tak nejspíš prospíš celou noc a v neděli odlétáte hned dopoledne, takže nemáme moc času,“ seznámila mě s mým programem a já na ní jen zaraženě koukala. „No tak vstávej, ať to všechno stihneme,“ popoháněla mě, když jsem pomalu ukusovala rohlík.

Kývla jsem na souhlas a trochu zvýšila rychlost, aby neřekla. Se spokojeným výrazem vyskočila a zmizela v šatně. Když jsem dojedla, vyhrabala jsem se z postele a šla do koupelny. „Obleč si tohle,“ podala mi hromádku oblečení, když jsem si čistila zuby. Naštěstí to bylo jen obyčejné tričko a obyčejné kalhoty. Učesala jsem si vlasy a oblékla se.

Jen co jsem seběhla dolů, přivítala jsem se s Esme s Edwardem a oba mi popřáli krásné ráno. Od Edwarda jsem dostala i pusu a ráno hned dostalo nové barvy. „Tak mi jedem. Ahoj,“ zavolala Alice, jen co jsem dosnídala a táhla mě k jejímu Porsche. Radši jsem se připoutala, protože řídila vážně strašně a bylo to o život, protože nohu z plynu vůbec nesundala.

Myslela jsem, že pojedeme jen do Port Angeles, ale jely jsme až do Seattlu. Alice pustila cestou rádio a celou cestu si zpívala. Ještě v plné rychlosti zaparkovala smykem v podzemních garážích nákupního centra, vypnula rádio a elegantně vystoupila.

Vystoupila jsem taky a pomalu se za ním plazila. „Už máš dárek pro Edwarda k Valentýnu?“ otočila se na mě z ničeho nic.

„Obávám se, že se žádný Valentýn konat nebude,“ odpálkovala jsem jí a povzdychla si.

„Ale bude,“ usmála se na mě a vzala mě za ruku. „Takže začni přemýšlet, co mu dáš,“ mluvila a vedla mě k výtahu, abychom vyjeli do toho nejvyššího patra.

Tímhle konstatováním mě dostala, tak jsem opravdu usilovně začala přemýšlet o dárku, který bych mu tak mohla dát. Přemýšlela jsem, co by tak chtěl, anebo co mu chybí, ale na nic jsem nepřišla, až na jednu věc. „Alice, Alice,“ třepala jsem jí rukou, abych na sebe přitáhl pozornost.

„Co je?“ otočila se, i když to musela vědět.

„Já… už… mám… dárek… pro… Edwarda,“ usmála jsem se nadšeně. „Počkej tady,“ prosebně jsem se na ní usmála a šla to zařídit.

Celý nakupovací den uběhl až překvapivě rychle a chtě nechtě jsem si musela přiznat, že jsem se i trochu bavila. Alespoň do té doby, než na mě padla únava a chtělo se mi spát. „Alice, já už nemůžu,“ tahala jsem jí vyčerpaně za ruku, abych na sebe přitáhla taky pozornost.

„Bello, ty jsi taková padavka,“ povzdychla si, ale šla k autu. „Jen počkej, až budeš upírka,“ zašeptala mi s šibalským úsměvem do ucha a nandala tašky do kufru.

S očima napůl zavřenýma jsem padla na místo spolujezdce a jen co nastartovala, jsem usnula. „Alice, co si s ní udělala?“ slyšela jsem melodický hlas a studené ruce mě vytáhly z auta.

„Nic nevydrží,“ povzdechla jsem.

„Edwarde,“ zamumlala jsem a chytila se jeho trička.

„Spinkej,“ pošeptal mi laskavě do ucha a položil mě do postele, tak jsem zase usnula.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 78: