Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 76

BD


Rozbřesk trochu jinak 76Pokračujeme ve srovnávání vztahu Edwarda a Belly. Josh sice provede svojí práci, ale i přesto si užíjí skvělé odpoledne plné zábavy a smíchu. Ať se líbí a NEVÍM kdy přibyde další, tak mě neroztrhněte.

Vydržela jsem. I když to bylo o nervy a měla jsem co dělat, abych se nezvedla a neodešla, vydržela jsem to.

Sice jsem na sobě pořád cítila jeho slizký pohled a kolem mě přistávaly papírky, ale všechny jsem úspěšně ignorovala. Když mi v kapse zavibroval mobil, pěkně jsem se lekla. S vědomím, že je to jen Renée jsem mobil vytáhla a zprávu přečetla, i když mi v tom chtěl Edward zabránit.

 

Po přednášce na záchodech ve 2. patře. Manžílka zabaví kmoši

 

Tak tohle už bylo moc. Sebrala jsem ze země jeden vzkaz, který po mě hodil, vzala jsem propisku a velkým písmenem naškrábala NE!!! To jsem mu pak naštvaně hodila na lavici, ale uslyšela jsem jenom tlumený smích. „To říká každá,“ ozvalo se potok za mnou, až jsem ztuhla a Edwardův stisk ještě zesílil. Podívala jsem se mu do obličeje, abych odhadla jeho reakci, ale byl nečitelný. Druhou ruku měl zaťatou v pěst, a když se na mě podíval, přeběhl mi mráz po zádech. Zlato v očích mu ztuhlo, a kdybych ho tak dobře neznala, vzala bych nohy na ramena a utíkala co nejdál.

Otřásla jsem se, a když Edward viděl, že to funguje, otočil se na Joshe a potichu zavrčel. Moje zvědavost mi nedala a musela jsem se otočit. Na tváři se mi sám od sebe vykouzlil lehký úsměv, když jsem viděla jeho vyděšený výraz. Edward zavrčel ještě jednou a asi to bylo trochu hlasitější, protože se po něm pár lidí otočilo. Teď jsem mu pro změnu stiskla ruku já a doufala, že po Joshovi nevystartuje. Naštěstí se udržel a otočil se zpátky dopředu.

Do konce přednášky už se neuvolnil i přesto, že Josh přestal a neuvolnil se, ani když jsme šli na parkovišti k autu. Stále křečovitě svíral mojí ruku, dokaď jsem nenastoupila. „Jak se cítíš?“ zeptal se napjatě.

„Jsem v pohodě,“ kývla jsem a snažila se znít vyrovnaně.

Už neodpověděl a s kvílením pneumatik vyrazil z parkoviště. „Mohl bys zajet prosím do obchodu? Dostala jsem chuť na zmrzlinu,“ zaprosila jsem potichu.

„Jasně,“ usmál se a prudce změnil směr jízdy, až několik aut zatroubilo.

Nechápavě jsem zakroutila hlavou, ale přešla jsem to mlčky.

„Jsme tady,“ zaparkoval smykem před nákupním centrem.

„Jdeš se mnou?“

„Že se ptáš,“ kývnul a vystoupil.

Ani jsem nebrala košík, když jdeme jen pro zmrzlinu, ale Edward byl jiného názoru. „Vždyť jdeme jen pro zmrzlinu.“

„Myslím, že ne,“ zakroutil hlavou a pokřiveně se usmál. Čapnul mě za ruku a táhnul dovnitř.

„Edwarde, kdo to bude jíst?“ mírnila jsem ho, když plnil košík hlava nehlava.

„No já ne,“ zakroutil pobaveně hlavou a přihodil ještě sušenky.

„Já taky ne,“ bránila jsem se.

„To máš ale trošku smůlu, protože ti nic jiného nezbude,“ znovu se pobaveně usmál a táhnul mě dál.

Konečně jsme se dostali k mojí vysněné zmrzlině, tak jsem si začala vybírat. Jahodovou jsem zamítla rovnou, čokoládovou taky a mimo jiné nepodstatné druhy mi zbyla vanilková, takže jsem vzala tu.

Dál už jsem nechtěla nic kupovat, ale Edward byl zřejmě jiného názoru, tak jsem ho čapla za ruku, a všemi silami se ho snažila dotáhnout k pokladně. Asi pochopil a táhnout se překvapivě nechal.

Pokladní na něj zase koukala jak na boha, ale Edward jí naštěstí ignoroval. A když z peněženky vytáhl zlatou kreditní kartu, div nezačala slintat. Projela mnou nesnesitelná žárlivost, tak jsem si odkašlala, a když jsme odcházeli, zvedla jsem ruku tak, aby jasně viděla, že je Edward můj. „Odpálkovala si jí vážně efektivně,“ pochválil mě Edward, když jsme šli k autu.

„Já vím,“ usmála jsem se samolibě.

Edward naložil nákup, protože mě to nedovolil, tak jsem si sedla do auta. Při cestě domů už byla relativně uvolněná atmosféra a dokonce jsme si i normálně povídali. Protože začalo pršet, zajel do garáže, ale mě to nedalo a šla jsem ven.

Dešťové kapky na mě pomalu dopadaly a smáčeli tak mé oblečení i vlasy. „Bello, nastydneš. Pojď domů,“ volal na mě jako na nějaké neposlušné malé dítě, ale jen jsem záporně zakroutila hlavou a dál mokla. „Bello,“ napomenul mě znovu, ale zase jsem neposlechla.  Jen ze zvědavosti jsem se na něj otočila, abych zjistila, jak se zachová, ale úsměv mi zmrzl na rtech.

Edward stál skoro za mnou, a i když jsem věděla, že před ním nemám žádnou šanci, začala jsem zdrhat. Nedoběhla jsem moc daleko a projevila se moje nešikovnost. Špatně jsem stoupla, a už jsem viděla jen zem, která sek mému obličeji blížila neuvěřitelnou rychlostí.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 76:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!