Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 70

30.11.2009 (20:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6193×

„Sice budeš muset ještě odpočívat, ale jsem si jistá, že jedny nákupy zvládneš,“ poklepala si úsměvem na hlavu.

Jak jsem seděla, nohy jsem si k sobě přitáhla a rukama si je objala. Nepřítomně jsem žvýkala kousky jablka a pocítila jsem hroznou bezmoc a lítost, kterou nešlo ničím zmírnit. Snažila jsem se s tím bojovat, ale jediné, čeho jsem docílila, byly slzy. Nešly zastavit, ale upřímně jsem se o to ani nepokoušela. I přes uslzené oči jsem si všimla, jak se Edward zvednul, ale pak si zase sednul. To mě zabolelo ještě víc.

Alice se mě snažila uklidnit, ale nešlo jí to. „Alice, mohla bys mě nechat samotnou?“ zašeptala jsem.

„Jsi si jistá?“ zeptala se pochybovačně, tak jsem kývla. „Dobře, uvidíme se potom,“ stiskla mi ruku a odešla.

Když jsem se pohledem přesunula k Edwardovi, taky se zvedal a mířil ke dveřím. „Edwarde,“ oslovila jsem ho váhavě.

„Ano?“ koukl se na mě s kamenným výrazem.

„Můžu s tebou mluvit?“ zašeptala jsem se strachem, že mě odmítne.

Kývnul a přisunul si židli k posteli.

„Edward já… promiň, můžeš mi to odpustit?“ Slzy se mi zase začaly hrnout po tvářích.

„Já nevím,“ zakroutil hlavou a odešel.

To mě dostalo. Schoulila jsem se do klubíčka, deku přehodila přes hlavu a brečela jsem, dokaď mě nepřemohl spánek, čímž jsem se vyhnula večeři.

„Paní Cullenová, vstávejte!“ snažila se mě vzbudit sestra.

„Hm,“ zamžourala jsem do ostrého světla.

„Tady máte snídani,“ podala mi tác.

„Díky,“ zabručela jsem neochotně a začala snídat.

„Pokuste se to sníst všechno,“ podívala se na mě a odešla.

Ne její žádost jsem snědla skoro všechno a modlila se, aby mě konečně pustili domů. I když domů asi nebylo to správné slovo. Vůbec jsem nevěděla, co mám od Edwarda čekat, tak jsem se rozhodla, že jakmile s ním budu o samotě, tak to vyřeším na rovinu.

Kolem 10:00 přišli tři doktoři a dvě sestry. „Isabella Cullenová, otrava alkoholem. V pondělí se probrala z bezvědomí, udržována ve stabilizovaném stavu. Komplikace nenastaly,“ přednesla sestra mojí diagnózu a já byla ráda, že pomlčela o mém stravování.

„Jak se cítíte?“ zeptal se doktor Woody sebejistě, ale nevěděl kam s očima.

„Dobře,“ ujistila jsem ho a snažila se o úsměv.

„Osobně bych navrhoval propuštění a minimálně týden v domácí péči,“ navrhl.

„Souhlasím s vámi, takže připravte papíry,“ kývnul nejspíš primář a s přáním hezkého dne odešli.

S radostí jsem slezla z postele a šla si zabalit věci. Když už jsem měla všechno v tašce, přišla sestra a podala mi moje oblečení, které jsem měla v ten den. „Pak se ještě zastavte na sesterně. Podepíšete mi papíry.“

„Dobře,“ kývla jsem a šla se obléct.

Jakmile jsem vypadala alespoň trochu normálně, tašku jsem přehodila přes rameno a vyšla na chodbu. Podepsala jsem papír a vyšla ven. Přemýšlela jsem, jak se asi dostanu domů a napadl mě jenom taxík.

Vyšla jsem před nemocnici a rozhlížela se po volném taxíku, ale do očí mě přímo praštilo stříbrné Volvo, o které se opíral Edward.

Nejistě jsem šla k němu, a když si mě všimnul, s neutrálním výrazem mi šel naproti. „Ahoj,“ kuňkla jsem nejistě a čekala na jeho reakci.

Jenom kývnul, sebral mi tašku z ramene a hodil jí do kufru. Pomalu jsem si sedla na místo spolujezdce a čekala, až se rozjede.

Celou cestu mezi námi bylo až nesnesitelné ticho, ale moc dobře jsem cítila to jiskření, které bylo mezi námi. O to víc jsem stála o to, abychom náš vztah vyřešili a já tak věděla, na čem jsem.

Když jsme přijeli k domu, pomalu jsem vylezla z auta a s hlavou sklopenou jsem šla dovnitř. V obýváku to bylo skoro jako dřív. To byla určitě práce Alice, ale klavír chyběl. „Možná…“ začal Edward.

„Chceš rozvod?“ skočila jsem mu do řeči.

I když mě tahle představa bolela, musela jsem se zeptat na rovinu, protože jsem na jiné řešení nepřišla.

Edward vyvalil oči, ale hned dostal svůj pohled zase pod kontrolu, jako v posledních pár dnech. „Doktor říkal, že bys měla odpočívat, tak si jdi lehnout, pak ti přinesu jídlo,“ postrčil mě ke schodům. Chtěla jsem protestovat, ale on jen zakroutil hlavou, tak jsem šla nahoru.

Tašku jsem hodila do kouta s tím, že si později vybalím a na oči mi přišly dveře od koupelny. Jelikož jsem se včera nesprchovala, vzala jsem noční košilku, která ležela na posteli, a šla jsem se osprchovat.

Vychutnávala jsem si teplou vodu a vylezla jsem po hodně dlouhé době. Zabalila jsem si mokré vlasy do ručníku a oblíkla jsem si alespoň tu košilku, co mi tu nechala nejspíš Alice.

Jen co jsem zalezla do postele, vešel Edward s plným talířem v ruce a položil ho na stolek. Respektive, talíř přetékal množstvím jídla. „Sněz to!“

„Neodpověděl jsi mi na otázku,“ zastavila jsem ho, když chtěl odejít.

Pomalu se na mě otočil a měřil si mě pohledem.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 70: