Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 63

16.11.2009 (18:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5878×

Zalapala jsem po dechu a posadila se. Všude po těle jsem měla husí kůži a Edwardova teplota mi moc nepomáhala.

Zatřepala jsem hlavou, abych vyhnala negativní myšlenky, a znovu jsem si lehla. „Co se ti zdálo?“ zeptal se Edward a lehce mi přejel po tváři.

„Řeknu ti to ráno, ještě se mi chce spát,“ vymluvila jsem se.

„Tak dobře“ souhlasil a já byla ráda, že to nechce vědět a ráno budu dělat, jako že si to nepamatuju. Zachumlala jsem se znovu do deky a po chvíli usnula.

Ráno bylo trochu víc napjaté, hlavně z mé strany. Edward se na sen už nezeptal, ale dala bych všechno za to, že mu to v hlavě šrotovalo o sto šest a snaží se přijít na to, co se mnou je.

V autě bylo cestou do školy úplné ticho, a čím víc jsme se blížili, tím víc se můj tep zrychloval.

Edward mě vyděšeně sledoval a chytil mě za ruku, kterou jsem si nervózně bubnovala do stehna. „Neboj, všechno je v pořádku,“ snažil se mě uklidnit, ale já si slovem „v pořádku“ moc jistá nebyla.

Možná jsem to měla říct Edwardovi sama, ale možná taky ne. „Bello pojď. Nic se nestane,“ otvíral mi dveře u spolujezdce a podal mi ruku, abych mohla vystoupit.

„Já vím, už se stalo,“ odpověděla jsem v duchu a s přemáháním vystoupila.

To už vedle mě stál Emmett, který zářil jak měsíček na hnoji a vedle něj stála Rose. Oba mě sjeli pohledem a já se cítila, jako kdybych na sobě měla nalepenou ceduli s nápisem: SPALA JSEM S JOSHEM.

Musela jsem sklopit hlavu, abych ty pohledy vůbec vydržela. „Bello, už nemusíš držet smutek. Edward se vrátil,“ šťouchnul mě do mě Emmett, tak jsem se nuceně usmála, ale asi to spíš vypadalo jako úšklebek. Rose po mě hodila omluvný pohled a Emmetta od nás odtáhla.

„Jdeme?“ vzala jsem Edwarda za ruku.

„Jasně,“ kývnul s úsměvem a šli jsme na první přednášku.

Celé dopoledne jsem byla nervózní, ale Joshe ani Jenny jsme díky bohu nepotkali. Na obědě už jsem byla už úplně mimo a Edward ze mě byl na prášky. Neustále mě pozoroval a skenoval můj obličej, jestli náhodou něco nerozluští. „Bello, můžeš mi říct, co se děje?“ zeptal se nervózně cestou na další přednášku.

„Nic,“ odbyla jsem ho a chtěla jít dál, ale proti nám se vyřítil Josh se svojí povedenou partičkou.

Zarazila jsem se a srdce mi letělo neuvěřitelnou rychlostí, ale Edward šel dál, a protože se jeho síle nedalo odolávat, tak jsem se zase rozešla.

Zesílila jsem stisk kolem jeho pasu a půlku obličeje jsem mu zabořila do košile. Všechno to bylo jako zpomalená scéna v televizi. Když jsme kolem nich procházeli, Josh si neodpustil úsměv, ale dál se bavil se svými kamarády.

Konečně jsem to měla za sebou a Edward nejevil žádné známky, že už to ví. Zatím. Když se můj tep srovnal do normálu, Edward se zasekl a mě stáhnul v půlce kroku za sebou. Úplně zkameněl, a když se probral, čapl mě surově za ruku a někam táhl.

„Edward au. To bolí,“ snažila jsem se mu vytrhnout, ale držel mě pevně.

Dotáhl mě až na parkoviště a prudce mě posadil do auta. Upíří rychlostí doběhl na místo řidiče a rychle vyjel. Z motoru vytáhl, co nejvíc mohl, takže jsme za chvíli byli u domu.

Edward vyběhl dovnitř a já zůstala sedět v autě. Se srdcem v kalhotách jsem vylezla, až když jsem slyšela nějakou ránu. Pomalu jsem se blížila dovnitř a rány se ozývaly čím dál hlasitější, tak jsem nepatrně zrychlila.

Když jsem vstoupila do obýváku, málem jsem to tam nepoznala. Všude se válely rozbité kusy nábytku, střepy, a když jsem zaostřila na Edwarda, právě rozbíjel klavír. „Edwarde ne!“ vykřikla jsem, ale bylo pozdě.

Klavír se rozlétl na milion černých třísek a Edward nepřestával. Nikdy jsem ho neviděla tak rozzuřeného. „Edwarde, prosím, přestaň,“ šeptala jsem a po tvářích se mi hrnuly slzy.

„Řekni mi proč?“ ptal se bolestně a držel mě za ramena.

„Já jsem musela. Nedal mi na výběr. Buď se s ním vyspím a nechá mě nepokoji, nebo mi ze života udělá ještě větší peklo.“

„Tak proč si mi to neřekla?“

„Nechtěla jsem, aby ses zase trápil. Chtěla jsem si to vyřešit sama a ne tě do toho zase zatahovat,“ obhajovala jsem se, ale bylo vidět, že mi moc nevěří.

„A ty si myslíš, že když se s ním DOBRAVOLNĚ vyspala, tak tě nechá na pokoji?“ začal zase zuřit.

Jen jsem kývla hlavu, protože jsem mu na to neměla co odpovědět.

„Bože Bello, ty jsi tak naivní!“ rozpřáhl se a praštil do zdi. Jeho hlas do mě praštil jako rána bičem, až jsem se musela přikrčit. „Promiň,“ sklopil hlavu a zmizel. Nejspíše někde v lese, protože cvakly dveře.

Podlomily se mi nohy a rukama jsem spadla do střepů. Slzy se mi kutálely po tvářích a roztřesenýma rukama jsem se pokusila ty střepy vyndat, ale moc se mi to nedařilo.

Zlomeně jsem seděla na zemi a pomalu na mě dopadala úzkost. Nemohla jsem tu dál zůstat, a co když se Edward už nevrátí a znovu mě opustil? Ne, to by neudělal, přece mi to slíbil. Ale za to, co jsem udělala, bych si to zasloužila.

Pomalu jsem se zvedla a došla do garáže. Nastartovala jsem auto a pomalu vyjela na cestu. Nevěděla jsem, kam pojedu, ale bylo mi to jedno. Jen jsem prostě potřebovala vypadnout.

Slzy byly čím dál prudší, tak jsem musela zastavit. Když jsem se trochu rozkoukala, zjistila jsem, že stojím u nějakého klubu. Nedalo mi to a šla jsem se podívat dovnitř.

Utřela jsem slzy a šla k baru. Nechtěla jsem pít, ale když jsem si vzpomněla, jak na mě účinkoval alkohol, poručila jsem si panáka vodky. Barman na mě sice koukal trochu vyjeveně, ale nakonec mi nalil.

Kopla jsem to do sebe a rovnou si poručila dvojtou. Když jsem do sebe kopla i tohle, vedle mě se postavil nějaký kluk. Objednal si dva panáky a jednoho postrčil ke mně.

Zaraženě jsem se podívala, ale on mi s úsměvem podal ruku. „Jsem Chase.“

„Bella,“ oplatila jsem slušně a ruku přijala.

„Takže, co ty tu tak sama?“ zeptal se bez okolků.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 63: