Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 55

24.10.2009 (21:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5449×

Tu smsku jsem si musela přečíst snad 3x, protože se mi strašně rozklepaly ruce a samozřejmě, že za to mohla zmínka o Joshovi. „Kdy ho mohla Jenny potkat? Jen tak nebo on si našel jí?“ s touhle a ještě se spoustou otázek jsem si šla zase lehnout.

Přišlo mi, že teď usnout je nemožné. Jako kdybych byla na Edwardově vůni závislá anebo na ukolébavce? Byla jsem jako feťák, co potřebuje dávku, protože jinak neusne.

Jakmile jsem zavřela oči, uviděla jsem Joshe s úsměvem na tváři. Snažila jsem se myslet na něco hezkého, co třeba koupím Edwardovi k Valentýnu, ale moc to stejně napomáhalo. Díky bohu mě únava stejně přemohla a já vyčerpaná usnula.

Ležela jsem v nějaké tmavé místnosti. Byla jsem jen ve spodním prádle a ruce jsem měla přivázané k nějakým trubkám.

Otevřeyi se dveře a i s denním světlem do místnosti proklouzl Josh. N tváři měl opravdu potěšený úsměv. „Isabello,“ přešel ke mně a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem. Vzal můj obličej do svých dlaní a prudce jím otočil zpátky. „Chovej se slušně! Nemám na tebe celý den.“ Můj obličej pustil a prsty mi přejel po tváři, krku, mezi ňadry, přes pupík a zastavil se u kalhotek. „Taková zbytečnost. Jenom tím budeme ztrácet čas.“

Rychle mi rozepnul podprsenku, sundal mi kalhotky a přejel mě sice uznalým, ale pohrdavým pohledem.

Pak si rozepnul kalhoty. Nechal je spadnout ke kolenům. Sundal si i boxerky, klekl si ke mně, a když do mě tvrdě vnikl, tak mým tělem projela prudká bolest.

„Bello, Bello! Uklidni se!“ křičela na mě Alice a držela mě za ruce, kterými jsem mlátila kolem sebe. Šokem z její studené kůže jsem rychle otevřela oči a dezorientovaná jsem se posadila. Pak jsem se ale vzpomněla na můj sen a nekontrolovatelně jsem začala vzlykat. „Ššš, byl to jen zlý sen. Už je to dobré,“ uklidňovala mě a studenými prsty mě hladila po tváři.

„Já vím,“ vzlykala jsem stále, tak mě opatrně objala. „Kde je Edward?“

„Je na lovu. Ráno už bude zpátky,“ hladila mě po zádech a já si povzdychla.

Mohlo mi být jasné, že na lov bude muset jít, protože poslední dobou vůbec nechodil. „Ještě se vyspi,“ poradila mi a chtěla mě položit zpátky.

„Alice?“ chytila jsem jí za ruku. „Mohla bys tu prosím zůstat?“ zaškemrala jsem.

„Bello, já nevím,“ ošívala se.

„Alice, prosím.“ Už jsem byla zoufalá, protože jsem nechtěla zpátky mojí starou noční můru a doufala jsem, že jí podobná vůně té Edwardové zažene.

„Tak dobře,“ souhlasila a já si oddychla úlevou.

Alice si lehla na kraj postele, ale její důvod jsem chápala. Úplně mi stačilo, že jsem jí cítila vedle sebe a že mě občas pohladila po vlasech.

Tep i dech se mi začal znovu zpomalovat a slzy vyschly, takže nic nebránilo dalšímu spánku.

Prudce jsem se posadila a zalapala po dechu. V tu chvíli se mě dotkly studené ruce a zadržely moje slzy. Edward byl na lovu, takže tu Alice musela zůstat. „Alice?“ zeptala jsem se, abych svou teorii potvrdila.

„To jsem já,“ zašeptal sametový hlas.

„Edwarde,“ oddychla jsem se a rukama po něm tápala.

„Bello, co se děje? Tvoje srdce letí strašlivou rychlostí,“ přetáhl si mě na nohy a pomalu mě kolébal.

„Jen se mi něco zdálo,“ odbyla jsem ho, ale s touhle odpovědí se nespokojil.

„O čem?“

„O Joshovi,“ zašeptala jsem a hlavu mu zabořila pod rameno.

„Bello,“ zaúpěl utrápeně a začal mě lehce hladit po zádech. „Neboj se. Ten už ti cestu nikdy nezkříží. O to se osobně postarám.“ Poslouchala jsem jeho uklidňující hlas a můj organismus začal znovu stávkovat.

Moje třetí probuzení už bylo samovolné, takže jsem měla pod očima jen menší tmavé kruhy. Ovšem chybějící spánek se hodně podepsal na mé, už tak pochybné rovnováze. Z ničeho nic se mi podlomily nohy, anebo se mi zamotala hlava, takže mě Edward donutil zůstat v posteli. Přinesl mi i snídani a byl u mě, abych neměla potřebu vstávat. V tichosti jsme na sebe koukali, takže jsem brzo začala zívat a znovu jsem usnula.

„Lásko, vstávej. Musíme na letiště,“ šeptal mi Edward do ucha a prsty mě hladil po tváři a krku. „Za tři hodinky budeme doma a tam můžeš spát, jak dlouho budeš chtít.“ Koutkem oka jsem si všimla, jak přede mě položil hromádku oblečení.

Se zakňučením jsem vstala a pomalu odkráčela do koupelny, abych se alespoň trochu zkulturnila. Mezitím mi Esme připravila snídani a mohli jsme vyrazit na letiště.

Samozřejmě, že moje upíří rodinka vzbudila rozruch, ale kromě mě si toho moc nevšímali. Zkrátka ukázali, ke komu patří a že se to nezmění.

Když jsme se loučili, všimla jsem si tiché konverzace mezi Edwardem a Alicí. Málokdo poznal, že na sebe v myšlenkách mluví, ale já ano.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 55: