Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 51

12.10.2009 (14:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5882×

Probudil mě sladký dech a studené rty na mém těle. Zavrtěla jsem se a Edwardovi rty se přitiskly na mé. Ruce mu hladově putovaly po celém mém těle a lehce mi hladil kůži svými ledovými prsty. Usmála jsem se, ale ruce jsem mu zarazila a víc jsem se zavrtala do peřin. „Ale lásko,“ mrzutě mi zavrčel do ucha.

„Copak ti to v noci nestačilo?“ zeptala jsem se a otočila se tak, abych mu skončila v objetí.

„Když ty jsi tak nádherná, že si nemůžu pomoct,“ dal mi pusu do vlasů a víc si mě přitisknul na studenou hruď. „Víš, že jsi mi včera udělala velkou radost?“

„Vím. A víš proč?“

„To bohužel nevím,“ povzdychl si frustrovaně a já se pousmála. Byla jsem pořád vděčná, že na mě jeho „talent“ nefunguje.

„Protože tě tak strašně miluju,“ natáhla jsem se, abych mu mohla dát pusu. Pochopil a tělo mi vytáhl na jeho. Z pod vyhřáté deky to byl docela šok.

Zalapala jsem po dechu, jak se mi svaly stáhly zimou. Rychle mě ze sebe sundal a do deky mě znovu zabalil. Až pak si na mě znovu lehnul a začal mě líbat.

Nohy jsem mu omotala kolem pasu a rukama jsem si ho přitáhla ještě blíž. „Copak ti to v noci nestačilo?“ zopakoval šeptem mojí otázku a oba jsme se zasmáli.

„Jak se na tohle ještě můžeš ptát?“ zvedla jsem oči v sloup. Edward pokrčil rameny a znovu se začal věnovat mým rtům.

Do reality mě vrátilo jediné slovo. „Charlie“. Rychle jsem se posadila a zmateně koukala na hodiny. „9:45?“ zeptala jsem se vyjeveně.

„Klid, máme přijít až na oběd.“ Jak se ušklíbl, rozesmála jsem se.

„Tak já se jdu obléct.“ odkopala jsem deku a nahá přešla od šatny, protože ze santovského oblečku toho moc nezbylo. Respektive jenom pár cárů červené látky.

Vytáhla jsem ty samé kalhoty jako včera a k tomu modré triko s dlouhým rukávem. „Ahoj, zlatíčko. Dáš si snídani?“ zeptala se Esme, jakmile jsem přišla do kuchyně.

„Určitě. Děkuju moc,“ usmála jsem se a Esme mi úsměv vrátila. „Nevíš, kde je Edward?“ bylo mi divné, že tu nesedí se mnou.

„Odběhl si na rychlý lov. Než se nasnídáš, bude zpátky,“ ujistila mě a na stůl pokládala talířek s obloženým chlebem.

Esme měla pravdu. Jen co jsem dojedla, se vedle mě objevil Edward s nádhernýma zlatýma očima. „Jsi připravená?“ pomohl mi vstát od stolu. „Jsem,“ ujistila jsem ho s polibkem.

Vzal si mě do náruče a nesl do garáže, kde stálo jeho autíčko. Posadil mě a vyrazili jsme. Charlie byl opravdu nadšený, že mě vidí a samozřejmě nezapomněl vyzvídat.

S Edwardem jsme se po celou dobu na sebe zamilovaně dívali, takže nebylo nemožné neodhadnout odpověď. Byla jsem dokonale šťastná.

Taky jsem se zmínila o mé plánované návštěvě u Renée. Pochválil mi nápad, že prý mě neviděla od svatby a bude zvědavá, jak se máme.

Ve Forks jsme měli strávit ještě jeden den a pak odletět skoro na týden za mou milovanou maminkou. Strašně jsem se těšila a i Alice se zabavila hlavně balením mého kufru. Podle ní bude přát Edwardovi počasí a bude pršet, takže kromě soboty bychom mohli obrážet město.

S Renée jsem si docela často volala a stihla jsme mi pochlubit, že už nám naplánovala program. Phil by měl být také doma, takže by třeba zabavil Edwarda u fotbalu a mi bychom mohli jít nakupovat. Hrála jsem si na nadšenou a s nákupy jsem souhlasila.

Odlétali jsme večer, kdyby náhodou svítilo, ale všichni Aliciným vozím bezmezně důvěřovali. Let byl pohodlný, ale moc dlouhý, protože jsem se už nemohla dočkat setkání, na které jsem se tak moc těšila. Edward vycítil mojí netrpělivost a chlácholivě mi třel paži a do ucha mi šeptal zamilované, ale uklidňující řečičky.

Po přistání jsme si vyzvedli kufry a šli do letištní haly, kde na nás čekala maminka s Philem. Ta se mi hned vrhla kolem krku a z očí jí tekly slzy.

Hned mě zahrnula snad milionem dotazů a nevyhnul se tomu ani Edward. Pyšně jsem jí ukázala náramek, který jsem od něj dostala k Vánocům a Renée se div nerozplynula blahem.

Když jsem po sprše konečně padla do postele, stačila chvilička a byla jsem úplně tuhá.

Vzbudilo mě rytmické klepání na okno. Tohle na Floridě moc typické nebylo, ale když už pršelo, tak pořádně. Přitulila jsem se víc ke svému manželovi a po dlouhé době si bezstarostně užívala ráno. „Tak co budeme dneska dělat?“ zeptal se.

„Mohli bychom se dojet kouknout na oceán. Je to kousek a autem se tam dostaneš za chvíli,“ navrhla jsem a Edward souhlasil.

S úsměvem jsem ho sledovala, jak polyká snídani a ani jednou se nezašklebil. Když jsme Renée seznámili s naším plánem a nabídli jí, jestli se nechce přidat, s díky odmítla, že prý si musí něco zařídit.

A takhle to šlo po celou dobu, co jsme byli na Floridě. Já i maminka jsme si vzájemně užívali společné chvíle. Maminka byla šťastná, protože jsem byla šťastná já. Já byla šťastná, protože byla šťastná ona. A Edward s Philem byly také šťastní, protože jsme byly šťastné my dvě.

Den loučení nastal těsně před Silvestrem. Sice nás oba přemlouvali, ať u nich ještě chvíli zůstaneme, ale podle Alice už mělo svítit, tak jsme to nechtěli riskovat. Vymluvili jsme se na Charlieho a navíc mi to připomnělo Novoroční ples, na který jsme byli všichni Cullenovi pozvaní.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 51: