Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 5

22.07.2009 (14:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7614×

„Bello, je ti něco?“ zeptal se zaraženě.

„Ne proč?“

„Jsi bledá a celá se klepeš. Nemáš teplotu?“

„Nic mi není. Jenom mě trochu zebou nohy,“ snažila jsem se vyvrátit jeho domněnku, ale když měl diplom ze zdravotnictví, šlo to těžko.

„Ukaž.“ Bylo mi to divné, ale nohu jsem mu nastavila. Obrátil oči v sloup.

„Já nemyslel nohu, ale čelo.“

„Aha,“ začervenala jsem se a stáhla nohu dolů.

„Ale ta noha nebyla tak špatný nápad.“ Vzal si mojí nohu znovu do ruky, vyhrnul nohavici a začal jí líbat. Ztratila jsem rovnováhu a zavrávorala jsem. Chytil mě dřív, než jsem stihla upadnout a při té příležitosti mi sáhl na čelo. „Bello, vždyť úplně hoříš, tak mi neříkej, že ti nic není. Podám ti teploměr.“ Edward se pohyboval jeho rychlostí, takže jsem nestíhala, kde zrovna je. Až když zazvonil telefon, se zastavil. „Alice, co se děje?“ přijal hovor.

„Jsi hodná, že mi to říkáš.“ Další odmlka.

„Jasně, že koupím,“ obrátil oči v sloup.

„ Tak ahoj a všechny pozdravuj,“ zaklapl telefon a otočil se ke mně. „Bello,“ řekl tónem, jako kdyby něco vysvětloval malému miminu. „Teploměr nemáme. Dojdu do lékárny a přinesu ti ještě nějaké vitamíny, aby ses z toho co nejdřív dostala. Mám s tebou spoust plánů.“ Ty 2 poslední slova zdůraznil a já si radši nepředstavovala, co si ještě představil.

„Dobře, tak už jeď, ať si co nejdřív zpátky,“ doprovázela jsem ho ke dveřím, ale nejradši bych ho nikam nepustila.

„Zvládneš to tu?“

„Nejsem malá.“

„Dobře, kdyby něco tak volej a běž si lehnout,“ nařídil a dal mi pusu do vlasů. „Brzo se vrátím.“

„Miluju Tě,“ pošeptala jsem, ale věděla jsem, že top slyšel. Otočil se a usmál. Až teď jsem si všimla Volva stojícího na příjezdové cestě.

Vrátila jsem se zpátky do kuchyně a uvařila si čaj. Lehla jsem si k televizi, ale ani jsem nevnímala, co dávají. Bez Edwarda jsem se cítila hrozně prázdná a opuštěná. Dalo by se to přirovnat k absťáku.

„Jsem zpátky,“ objevil se vedle mě můj osobní zdravotní bratr. Přitáhla jsem si ho k sobě a hladově ho políbila. „Nechtěla by sis jít radši lehnout do postele?“ Nečekal na můj souhlas, vzal mě do náruče a já koutkem oka zahlédla, že stůl v kuchyni přetékal všemožným ovocem.

Byly jsme v ložnici. „Lehni si.“

„Vždyť mi nic není,“ protočila jsem oči.

„To říkáš ty.“ Zachumlal mě do peřiny, jako nějaké nemluvně. „Hned jsem zpátky.“

Slovo hned dodržel a nepřišel s prázdnou. V jedné ruce měl velký talíř s ovocem a druhé ruce teploměr. Jeho starost mě dojímala. Podal mi teploměr, tak jsem si ho přitiskla k tělu a Edward mě začal krmit vitamínama.

„Ukaž ten teploměr,“ po 5 minutách natahoval ruku, abych mu ho podala.

„Já sama,“ řekla jsem paličatě. Koukla jsem na teploměr a oddychla si. Jenom 37,5˚C, to znamená, že zítra budu v pohodě. „Jsem ti říkala, že mi nic není. 37,5˚C. Jenom zbytečně vyšiluješ.“

„Máš zvýšenou teplotu. Budeš ležet a já se o tebe postarám.“

„Edwarde,“ snažila jsem se protestovat.

„Žádné, Edwarde. Dojdu ti pro čaj.“ Tím uzavřel naši diskuzi na téma mé nemoci

Vrátil se s velkým hrnkem a podával mi bílý prášek. „Co to je?“

„Na snížení teploty.“

Poslušně jsem to spolkla. Chtěla jsem být co nejdřív zdravá. Lehla jsem si a Edward vedle mě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a můj zrak sklouzl na jeho pásek u kalhot.

Začal jsem ho pomalu rozepínat. „Bello, nedělej to,“ slyšela jsem Edwardův napjatý hlas a jako naschvál jsem pokračovala. Rozepnula jsem knoflík i zip a přejížděla jsem prsty podél gumy na jeho boxerkách. Od spodu jsem rozepínala knoflíčky na košili, a když jsem mu koukla do tváře, zarazila jsem se. Asi se musel hodně přemáhat, aby se na mě nevrhnul.

Překulil se s takovou rychlostí, až jsem se lekla. S pobaveným úsměvem sledoval moji vyděšenou tvář. „Já ti říkal, nedělej to.“ Začali jsme se líbat. Tričko a mikinu mi vysvlékl najednou a z mých rtů se přestěhoval na krk a pokračoval k lemu podprsenky. Přitáhla jsem si ho zpátky na rty.

Jeho rozepnutá košile mě lechtala, tak jsem mu jí vysvlékla. Lehce jsem si poradila i s jeho napůl oblečenými kalhotami. Odtáhnul se a zamračil na moje kalhoty. Škubnul a hned jak byli pryč, se mu tvář rozjasnila vzrušením. „Hej, abych měla jít v čem do školy.“

„Neboj, však ona to Alice nějak zařídí.“ Jelikož měl zase pravdu, tak jsem to pustila z hlavy. Rozepnul mi podprsenku.

Se zoufalou naléhavostí se mě dotýkal, jako kdyby naše vteřina měla být tou poslední. Hrál si s mými ňadry a bradavkami tak vášnivě, že se mi zdalo, že každou chvíli vyletím z kůže. Zalykala jsem se blahem. Vyhoupla jsem se nahoru. Mazlila jsem se s jeho studeným tvrdým tělem. Svými rozpálenými rty jsem mu přejížděla po krku, klíční kosti a mířila jsem stále níž. Přes vybouleninu v boxerkách jsem jemně přejela bříšky prstů. Byla jsem si jistá, že tohle dlouho nevydrží.

Opět mě uvěznil pod svým tělem „Bello.“ Jeho hlas je nabitý vášní a vzrušením a to byla poslední kapka.

Svlékla jsem mu poslední oblečení, co měl na sobě. Edwardově stylu se svlékání říkat nedalo, protože z mých krajkových kalhotek zbyly jenom cáry.

Pomalu do mě proniknul a já zasténala nahlas. Začal se ve mně pohybovat a postupně zvyšoval tempo.

Naplno jsme se oddávali bouřlivé milostné hře plné smyslnosti, něhy a lásky a touhy. Moje steny tlumil bouřlivými polibky. Přetočila jsem se tak, abych byla nahoře. Cítila jsem, že za chvíli dojdeme oba k vrcholu.

Naše vyvrcholení se blížilo stále rychleji, až to nešlo vydržet. Ten pocit byl tak… nádherný. Připadala jsem si úplně vyčerpaná, ale moje tělo chtělo stále víc. Svalila jsem se vedle Edwarda na postel a hlavu jsem si položila na jeho hruď. „Miluje Tě,“ vydechl mi do vlasů a já se usmála.

Začal mi broukat mojí ukolébavku a já se jako nejšťastnější člověk ponořila do říše snů.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 5: