A je tu Emmettův dáreček. Doufám, že vás pobavím, protože kámoška se u toho strašně nasmála. Taky se tu objeví nezvaný host, který touží po Belle. Jako vždy doufám, že se to bde líbit a další nebude, dokuď tu nebue dostatek komentů, tak se snažte.
19.09.2009 (20:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6072×
Jakmile jsme zaparkovali, objevil se vedle nás Emmettův jeep. Vystoupili jsme všichni najednou a já s Edwardem jsme neudrželi vážné obličeje.
Edward mě objal majetnicky kolem ramen a šli jsme k nim. „Ahoj,“ Emmett se na mě usmál a odstrčil Edwarda, aby mě mohl obejmout.
„Emmette… nemůžu… dýchat,“ stěžovala jsem si, zatímco jsem se smála. Stihnul mě pustit dřív, než ho Edward sejmul.
Chytla jsem ho za ruku a kývla na Rose, která si přitáhla Emmetta zpátky. Vzpomněla jsem si na podprsenku, kterou jsem měla v pravé ruce. „Emmette, nezapomněl sis u nás něco?“ natáhla jsem ruku, aby si mohl prohlédnout předmět doličný.
„Díky, hledal jsem jí.“ Podprsenku si vzal s úsměvem a otočil se na Rose. Ta byla pěkně naštvaná.
S nasupeným výrazem se napřáhla a Emmett zinkasoval pěknou facku, až se pár lidí za tím zvukem otočilo, protože to znělo, jako když prskne skála.
S Edwardem jsme se začali smát a Rose se otočila a naštvaně odešla. Emmett zůstal stát jako opařený a třel si tvář. My jsme se vysmátí vydali na první hodinu.
„Vážně ho to bolelo?“ zeptala jsem se, protože mi nešlo na mozek, jak může upíra něco bolet. Edward se na mě podíval s úsměvem.
„Pamatuj si, že i když jsi nejsilnější upír, facka od Rose bolí vždycky.“
„Neříkej, že si taky někdy dostal?“
„Divila by ses kolik, ale na Emmetta mít nikdy nebudu. Teda doufám,“ pochybně se na mě podíval.
„Cože?“
„Doufám, že se s tebe nestane tyranka a teď mi neubližuješ jenom proto, že bys mohla ublížit sama sobě.“
„Díky za nápad. Budu o tom uvažovat a rozhodně si nechám poradit od Rose, abych si tě vychovala k obrazu svému,“ otočila jsem se a za svetr si ho přitáhla k sobě, abych ho mohla políbit.
„Rozhodně ti to znesnadním. Tak s tím počítej,“ podtrhl mi nohy a vzal mě do náruče. Ostatní na nás koukali a já měla pocit, že mě nejedna holka zabila pohledem.
„Bojím, bojím“ neudržela jsem se a vyprskla smíchy.
Edward mě donesl až k mému místu v učebně a opatrně mě posadil. Všimla jsem si Jenny, tak jsem jí zamávala. Oplatila mi to kývnutím hlavy a úsměvem.
Takhle to šlo až do oběda, kdy jsme se zase sešli s Emmettem a Rose. Ta si hrála stále na naštvanou a Emmett za ní běhal jako ocásek. Pohled k popukání.
S Edwardem nám cukaly koutky a nebyly jsme jediní. Dokonce jí pustil za volant svého jeepu a sám si sednul na místo spolujezdce.
Přijeli jsme domů stále vysmátí, protože jsme v autě nemohli přestat a dělali jsme si z nich pořád srandu.
Edward z ničeho nic ztuhnul a z hrudi se mu ozvalo zavrčení. Vyjeveně jsem se na něj podívala. „Zůstaň tady!“ poručil a zmizel.
Než jsem se otočila, byl zpátky a vyndával mě z auta. Kolem nás stáli Rosalie s Emmettem, všichni napjatí. „Bello, běž si zabalit nějaké oblečení“ Edward mě postrčil ke dveřím.
„Edwarde proč? Co se děje?“ křičela jsem na něj v domnění, že mi to vysvětlí. Povzdechl si a otočil si mě k sobě.
„Rose?“
„Jasně,“ kývla a zmizela v domě. Významně jsem se na něj koukala a čekala, co z něj vypadne
„Byl tu upír. Nejspíš tě tu hledal, protože Rosalie poznala jeho pach.“ Byl dost napjatý, ale na Emmettovi bylo vidět nadšení.
Než jsem stihla nějak zareagovat, vrátila se Rose a plnou taškou, nejspíš oblečení. Podala jí Emmettovi a přešla k nám.
„Bello, Emmett tě teď odnese a já s Rose se pokusíme vystopovat toho…“ Edward nechal větu nedokončenou.
„A proč mě nemůžeš odnést ty? Vždyť si nejrychlejší.“ Vůbec se mi nelíbilo, že bych měla běžet s Emmettem.
„Prostě tě odnese Emmett a hotovo.“ Hlas měl prudčeji než obvykle, tak jsem radši neodporovala.
„Vrať se mi brzo, prosím,“ objala jsem ho a nasála tu omračující vůni.
„Uvidíme se ve škole,“ zvednul mi bradu a líbal mě ta, až se se mnou všechno točilo.
Přitiskla jsem se k němu víc, ale vymotal se, protože mu zvonil telefon. „Alice?“ zvedl to a čekal.
Ztuhnul a pak začal mluvit tak rychle, že jsem mu nerozuměla.
„Alice nevidí Bellinu budoucnost,“ oznámil a zkameněla jsem i já. Moc dobře jsem věděla, co to znamená. Smrt.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 45:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!