Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 44

Jacob a Bella


Rozbřesk trochu jinak 44Další komplikace. Jo, na Bellu se lepí samá smůla a bude se jí držet i v dalších kapitolách. Doufám, že se to bude líbit a protože mám něco napsáno dopředu, bude záležet jenom na Vás a na vašich komentářích, za jak dlouho se tu objeví pokračování. Takže rada: KOMENTUJTE, KOMENTUJTE, KOMENTUJTE

Okamžitě vystřelila ze sedu na nohy a táhla mě směrem k autu. „Co se děje?“ Byla jsem k smrti vyděšená

„Pšt. Nemluv!“ procedila mezi zuby a rychle mě posadila do auta. V tu samou chvíli seděla vedle mě a po nastartování pěkně šlápla na plyn.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se znovu.

„Byl tam upír.“ Podívala se na mě, aby viděla mojí reakci.

„Aha.“ Nevěděla jsem, co mám říct, tak jsem se zmohla alespoň na tohle. Zaměřila jsem se na ruce, které se mi třásly.

„Je to dobré. Neměl by nás sledovat.“ I přes její uklidnění nejela méně než 200km/h. Pustila rádio a já usnula.

Ke smyslům mě přivedly až studené ruce, které mě vyndávaly a pokládaly do něčeho měkkého. Nejspíš postele.

 

Vzbudila jsem se ještě za tmy a to v důsledku nějaké noční můry. Koukal jsem na budík a bylo 5:00. Rozsvítila jsem, a když se moje oči rozkoukaly, všimla jsem si podivného předmětu, který byl v nohách postele. Šáhla jsem pro to a vytáhla nějakou barevnou podprsenku. „Edwarde!“ zakřičela jsem a doufala, že to slyšel.

„Bello, ty nespíš?“ zeptal se vyjeveně, jakmile přiběhl.

„Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“ ukázala jsem mu podprsenku.

„Cože?“ vyvalil na mě oči.

„No kde se tu vzala?“ zvedla jsem obočí.

„Ona není tvoje?“

„Ne!“ odsekla jsem. Pak jako kdyby dostal elektrický šok, se vzpamatoval.

„Já ho zabiju,“ procedil mezi zuby a podprsenku mi vytrhl z ruky.

„Koho?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Emmetta. Koho jiného?“

„To sem dal Emmett?“

„Kdo jiný by mohl přijít na takovouhle hovadinu. Zaráží mě, že na to nemyslel. Dej mi jí. Doběhnu mu jí vrátit.“

„Ne počkej!“ V hlavě se mi začal rýsovat plán. „Dáme mu jí ve škole, ať se taky pobavíme,“ usmála jsem se.

„Dobrý nápad,“ pochválil mě.

„Já vím,“ chytla jsem ho za ruku a stáhla k sobě. „Víš, jak moc jsi mi chyběl?“ zašeptala jsem otázku.

„Nemám tušení“

„Strašně moc.“ Ruce jsem mu obmotala kolem krku a políbila jsem ho.

„Ty mě taky.“ Za pas si mě přitáhl ještě blíž a znovu mě začal líbat.

Bylo to jako extáze. Naplno jsem si vychutnávala tuhle chvíli a ochutnávala Edwardův dech. Pootevřela jsem ústa a jazykem objela jeho spodní ret. Na chvíli ztuhnul, ale neodtáhla se, tak jsem pokračovala.

Začala jsem se mu dobývat do úst, ale to se odtáhl. „Bello to nejde.“ Poraženě jsem si povzdychla.

„Proč ne?“

„Protože by stačilo tak málo a mohl bych tě kousnout do jazyka. Pak by stačila trocha jedu a mohla by začít přeměna.“ Vypadal, že ho to dost trápí.

„Promiň,“ sklopila jsem hlavu.

Edward si sednul a mě si posadil na klín. „Nechceš si dát sprchu. Včera si jí nestihla.“ Kývla jsem a nasadila úsměv.

Během sprchy mi Edward udělal snídani. Bylo sice brzo, ale protože jsem nevečeřela, měla jsem docela hlad.

„Tak jak jste si to užili v New Yorku?“ zeptal se mě po snídani.

„Nebylo to nejhorší, ale chyběl jsi mi.“ Z židle jsem mu přelezla na klín.

„Ty mě taky. Ani nevíš jak. Myslel jsem, že se neudržím a přijedu za vámi, ale Emmett by mě stejně nepustil. A pak mi Rose řekla o tom upírovi a já málem vyletěl z kůže.“ Edwardovi rty byly v úzké lince a já se otřásla.

I když se ke mně nepřiblížil, měla jsem strach a Edward to vycítil. „Neboj. Ten se tu neukáže.“ Ochranitelsky mě objal.

„A co když jo. Co když je to stopař?“ Pohladila jsem si jizvu od Jamese.

„Bello, na to okamžitě zapomeň. I kdyby byl, nikdy nedovolím, aby se k tobě přiblížil, tak se o to prosím nestarej. Víš, jak by se to dotklo Emmetta, kdyby zjistil, jak nás podceňuješ?“ Bylo na něj poznat, že se snaží přivést mě na jiné myšlenky. Ráda bych mu vyhověla, ale moje mysl se jen tak ošálit nedala.

Už jsem se o tom nechtěla bavit, tak jsem koukla na hodiny, kolik nám ještě zbývá času. S Edwardem čas utíkal hrozně rychle, takže jsem se ani nedivila, že nám zbývá jen 30 minut, do začátku školy. „Je čas,“ seskočila jsem na zem a trochu zavrávorala. Naštěstí mě Edward zachytil.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se s úsměvem a moje srdce se rozběhlo.

„Nedělej si starosti. Doběhnu pro ten Emmettův dárek.“

„Počkám v autě a bacha na schody.“ Zašklebila jsem se, ale dala jsem si pozor.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 44:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!