V tomhle díle se dozvíte, jak je to s Belliným těhotenství. Když vás zklamu, tak mě prosím nestřílejte, ale já jí to prostě nemohla udělat.
31.08.2009 (18:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6200×
„Pozdě,“ oznámila jsem nevzrušeně.
„Promiň, lásko, ale zdržela mě jedna moc zlobivá puma.“
„Chudáčku. Teď budeš muset s Alicí na nákupy a budeš muset spát na gauči.“ Otočila jsem se ke kuchyni, abych se mohla napít.
Kolem pasu se mi obmotaly dvě ruce a otočili si mě. „To jsi neměla říkat.“ Edward mi vzal z ruky skleničku a přehodil si mě přes rameno.
Slyšela jsem, jak se otevřely dveře na terasu a docvakl mi cíl jeho cesty. „Edwarde! Opovaž se mě hodit do toho bazénu.“ Bouchala jsem ho pěstmi do zad, ale zřejmě nic necítil. „Edwarde Cullene! Jestli mě tam hodíš, už s tebou nikdy nepromluvím a s Alicí na nákupy budeš chodit každý víkend.“ Naštěstí se zastavil.
„Pustím, až to odvoláš.“ Tak on bude smlouvat.
„Ne!“ Udělal další krok. Lepší všechno odvolat, než skončit ve studené vodě.
„Dobře, odvolávám,“ povzdechla jsem si poraženě.
Konečně mě postavil na nohy. Udělala jsem krok dozadu, ale nečekala jsem, že stojím tak blízko u bazénu. Ztratila jsem rovnováhu a padala jsem. Naštěstí mě Edward stačil zachytit. „Jsi v pořádku?“ usmíval se
„Jo,“ zavrčela jsem a odpochodovala zpátky do kuchyně. Edward přišel hned za mnou.
„Měli bychom jet.“ Pokrčila jsem rameny „A jen tak mimochodem. Vážně ti to moc sluší.“ Tohle byla poslední kapka.
„Já tě tak nenávidím.“ Přitiskla jsem ho na zeď a políbila jsem ho.
„To je dobře,“ zašeptal a znovu se věnoval mým rtům.
„Vážně už bychom měli jet,“ odtrhl se ode mě.
„Tak zavoláme Alici, že nepřijedeme, protože jsem nemocná.“ Hned jak jsem to dořekla, zazvonil telefon. Edward ho zvednul, ale hned mi ho podal. „To je pro tebe.“ Vzala jsem si to.
„Ano?“
„Bello, nemysli si, že ti na to skočím. V 17:00 vás čekáme na letišti, a jestli nepřijedete, dojedu si pro vás sama,“ spustila na mě Alice.
„Alice, neboj. Jak si vůbec můžeš myslet, že nás něco takového napadlo?“
„Já si to nevymyslela, já to viděla.“ Koukla jsem na Edwarda, ale ten jen obrátil oči v sloup.
„Musím končit.“ Nečekala jsem na odpověď a telefon jsem zaklapla. „Smůla, prokoukla to.“ Podala jsem mu telefon zpátky.
„To nevadí. Stejně musíme za Carlislem.“
„Dobře.“ Vydali jsme se do garáže.
„Prosím, nebudeme to zatím nikomu říkat.“ Edwardovi došlo, o čem mluvím.
„Spolehni se. Řekneme jim to, až budeš chtít.“ Stiskl mi ruku pevněji a já se věčně usmála.
Rosalie s Emmettem už na nás čekali. „Pozdě, jako vždycky,“ rýpnul si Emmett.
„Neodkladná záležitost.“ Snažila jsem se ho zchladit, ale jen se začal smát, protože si to vyložil dvojsmyslně. Rose jen zakroutila hlavou a šli jsme si vyzvednout rezervované letenky.
V letadle jsem zase usnula a Edward mě musel vzbudit, když jsme přistávali. Jako minule na nás všichni čekali na letišti a co mě mile překvapilo, že Jasper přivezl Edwardovi Astona.
Hned, jak jsme přijeli k domu, všichni kromě Carlislea, Edwarda a mě vyrazili na lov, tudíž jsme měli vhodnou příležitost k mojí prohlídce. „Carlisle?“ začal Edward. „Je možné, aby byla Bella… těhotná?“ Carlisle chvíli přemýšlel.
„Možné to je, ale šance je malá. Jak jste to zjistili?“
„Těhotenský test,“ vypálila jsem to dřív, než to stihl Edward.
„Máš ranní nevolnosti?“
„Ne.“
„Posunula se i menstruace?“
„Ne.“ V duchu jsem si to ještě radši přepočítala. Carlisle chvíli přemýšlel, ale to už se dohovoru vložil i Edward.
„Stejně bych byl rád, kdybys jí vyšetřil.“
„Jistě,“ přikývl a šel nahoru po schodech. Edward mě vzal za ruku a vedl mě za Carlislem.
Carlisle mě vyšetřil a udělal ultrazvuk. „Bello, těhotná nejsi.“
„Ale, jak je to možné. Vždyť všechny testy, co jsem si dělala, byli pozitivní.“
„Nezapomeň, že kdybys těhotná byla, nečekala by si normální lidské dítě. Je možné, že máš v organismu trochu upířího jedu a pochybuji, že by na tohle těhotenský test reagoval.“
„No, alespoň nemusím řešit Charlieho a Reneé.“ Seskočila jsem z lehátka a šla k Edwardovi. Vypadal, že je mu to líto. „Netrap se. Mělo mi to dojít.“
„Opovaž se něco svádět na sebe!“
Celý večer jsme seděli u televize. Esme byla ráda, že má někoho, koho může obskakovat a bránila mi jen se pohnout. Usnula jsem v Edwardově náručí.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 33:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!