Ani v téhle kapitole se nedočkáte Edwardovi reakce na Bellino těhotenství. Pro gabriella: mám k tomu své důvody, proč neslyší 2 srdce, ale to bude asi až ve 33. kapitole, takže vás ještě budu napínat.
29.08.2009 (16:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6504×
Dneska jsem spala beze snů a byla jsem za to ráda. Ještě 2 dny. Chovala jsem se čím dál divněji, takže už si toho všimla i Jenny a ta mi jen tak pokoj nedala. Vymyslela jsem si snad 10 důvodů, ale ano jeden mi nespolkla.
Jestli se mi poslední dobou zdály samé noční můry, tak tohle byl vyloženě horor.
Stála jsem naproti Edwardovi a právě jsem mu řekla, že jsem těhotná. Výraz se mu změnil v nenávistný a pak mi dal facku. Byla tak velká, že jsem skončila na zemi. Do očí mi vyhrkli slzy, ale jemu to bylo jedno. Tvrdě mě chytil za ramena a postavil mě. Začal na mě křičet, že jsem ho podvedla a nadával mi do děvek. Znovu jsem spadla na zem a otřásala se vzlyky. Edward bouchnul dveřma a byl pryč.
Probudila jsem se a zalapala po dechu. Věděla jsem, že by mě Edward nikdy neuhodil, ale přesto jsem si musela šáhnout na tvář. „Bello!“ Edward ke mně vyděšeně přiskočil. „Co se stalo? Co se ti zdálo?“ vychrlil to na mě tak rychle, že jsem si nebyla jistá, jestli jsem slyšela dobře. Měla jsem pocit, že bych Edwardovi měla říct pravdu o tom, co se mi zdálo. „Bello, prosím. Řekni mi to.“ Chytil mě za tvář, abych se mu musela koukat do očí.
„Zdálo se mi, že… že jsi mi dal facku a pak si odešel.“ Z očí se mi hrnuly potoky slz a já je nedokázala zastavit.
„Blázínku, přece víš, že bych ti nikdy neublížil.“
„Já vím,“ zašeptala jsem a z hrudi mi vyšel další vzlyk.
Klekla jsem si a naléhavě přitiskla své rty na Edwardovi. Polibek mi váhavě oplatil, ale vzápětí se do něj položil víc a rukou mi zajel pod košilku.
Na oplátku jsem mu začala rozepínat košili a kalhoty. Ozval se trhavý zvuk a já byla nahá. Rychle jsem Edwarda zbavila oblečení, aby na tom byl stejně. Nezdržovali jsme se žádnou předehrou a rovnou šli na věc. Edward určoval tempo a já slastně vzdychala. Jako pokaždé to bylo bombastické a já alespoň zapomněla na realitu. „Bello.“ Edward naposled silněji přirazil a oba jsme dosáhli vrcholu. Ztěžka jsem oddechovala, ale propadla jsem se do vysvobozující nevědomosti.
Probudily mě motýlí polibky, které zasypávaly celou mou tvář. „Dobré ráno,“ políbil mě na rty.
Kéž by bylo dobré. Dneska musím vyklopit pravdu a vůbec se mi do toho nechce. Povzdechla jsem si a usmála se. „Dneska jdeme do školy jen dopoledne a zítra nejdeme vůbec,“ řekl mi Edward s úsměvem.
„Proč?“ podivila jsem se.
„Jdeš přeci na kontrolu s rukou a zítra letíme do Forks.“
„V nemocnici ti zvládnu sama.“
„Tak to ani náhodou. Chci jít s tebou.“
„Mám šanci, že si to rozmyslíš?“
„Ne.“ Usmál se a znovu mě políbil.
„Tak dobře,“ povzdechla jsem si a vylezla z postele.
Naši noční aktivitu mi připomněla roztrhaná košilka. „Jako malej,“ zakroutila jsem hlavou a zvedla zbytky ze země.
Zapadla jsem do koupelny a jako každé ráno jsem se prohlížela. Žádná změna, tak jsem šla do šatny pro oblečení.
Když jsem se oblékla, šla jsem do kuchyně vyhodit ty cáry. Edward mi připravil snídani. Rychle jsem jí do sebe hodila a jeli jsme do školy.
Jenny čekala na parkovišti, a když jsem jí řekla, že tu dnes odpoledne a zítra nebudu, už si představovala, Edward ví co.
Čím víc se blížilo odpoledne, tím víc to šlo s mojí psychikou z kopce. Nedokázala jsem se soustředit a pořád jsem musela něco dělat.
Když jsme jeli do nemocnice, pořád jsem se vrtěla. Edwardovi došla trpělivost, nebo si začínal myslet, že mu z mého chování co nejdříve hrábne. „Bello! Už mi konečně řekni, co se děje!“ ani jsem se nedivila, že má ostřejší hlas.
„Až budeme doma. Teď na to není ta nejvhodnější chvíle.“
„Slibuješ?“
„Slibuju,“ přikývla jsem a mohla jsem si být na 100% jistá, že už se z toho nevykroutím.
Dojeli jsme k nemocnici. Edward mi pomohl z auta a zase mě vedl všemi možnými chodbami. Jako před třemi týdny si mě posadil na klín a čekali jsme na doktora. Konečně se objevil.
„A, slečna Cullenová. Pojďte si prosím dál.“ Zvedla jsem se a rukou naznačila Edwardovi, že tam má počkat.
Vešla jsem do ordinace. Doktor se mě zeptal, jestli to ještě bolí a pak mě poslal na kontrolní rentgen. Vše se ukázalo v pořádku a mohla jsem jít domů.
V autě bylo zase ticho. Já přemýšlela, jak mu to řeknu a Edward určitě musel přemýšlet nad tím, co mu chci.
Doma jsme byli za 10 minut. Edward si sednul na pohovku a čekal. Já si sedla vedle, ale nevydržela jsem to a musela jsem si stoupnout. „Tak už to vyklop. Ještě chvíli a zblázním se.“
„Tak jo.“ Zhluboka jsem se nadechla „Já… jsem těhotná.“
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 31:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!