Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 22

20.08.2009 (17:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5279×

Ráno mě musel zase budit Edward, ale jelikož jsem zase usnula, tak jsem byla ve skluzu. Rychle jsem se upravila, popadla sušenku a s „Přijdu pozdě,“ jsem se rozloučila s Edwardem.

Jenny s Anne čekaly na parkovišti. Dneska byla snad ještě větší sranda, než včera. Nebyla jsem schopná ani se pořádně najíst.

Menší problém ovšem nastal poslední hodinu. Měla jsem jí jen sama s Edwardem. Možná doufal, že už si k němu zase sednu, ale opět jsem se mu vyhnula.

Po hodině to vypadalo, že to opravdu nevzdal, protože zamířil za mnou. Nechtěla jsem s ním mluvit, už jenom proto, že kdybych se koukla do jeho úžasných zlatých očí, nevydržela bych to a přede všemi bych ho zlíbala. Šikovně jsem vykličkovala na parkoviště, kde už čekaly ostatní.

Dneska se mnou v autě jely holky. Celou cestu jsme se něčemu smály a i v hospodě jsme se tentokrát bavily líp.

I přes skvělou zábavu ne mě padla únava, takže k odchodu jsem se zvedla překvapivě už ve 23:00. „Máš večerku?“ rýpnula si Camilla. Neměla mě ráda už od začátku a dávala mi to jasně najevo. Holky mi říkaly, ať si z toho nic nedělám, že je taková.

„Něco takového. Uvidíme se zítra.“ Vyšla jsem do tmavé noci a jela jsem domů.

Doma bylo skoro všechno v pořádku. Edward hrál na piano, a když mě uviděl, začal hrát mojí ukolébavku. Měla jsem co dělat, abych ho nezačala líbat. „NE! BELLO NE! Do konce týdne to vydržíš! Do konce týdne to vydržíš, pak se na něj vrhneš!“ říkala jsem si pořád dokola a jen stěží jsem se přinutila vyjít schody.

Ráno jsem se překvapivě vzbudila sama. Koupelny, kuchyně, garáž. Nacvičený proces, který jsem absolvovala každý den, každé ráno až na víkendy

Edward už přestal doufat, že mu jen tak odpustím a do školy jezdil sám. Emmett si ho začal dobírat, proč se hrnul do manželství, když jako manžel viditelně selhal a je to určitě kvůli tomu, že neplní manželské povinnosti.

Dopoledne mi uteklo strašně rychle, takže jsem se ani nenadála a seděla jsem u oběda. „Bello, tak jsem přemílala a napadlo mě, co kdyby si zítra přespala u nás na koleji. Večer zajdeme na pivko, pokecáme a tak,“ nabídla mi Jenny.

„Nebude vám to vadit?“

„Jasně že ne. Uděláme si dámskou jízdu a vyspat se můžeš na gauči v obýváku.“ Teď mě přemlouvala i Anne.

„Dobře. Mám něco přinést?“ Obě se rozzářily.

„Přines brambůrky nebo popcorn. My zajistíme pití.“

„Fajn,“ odešla jsem na další hodinu.

I zbytek dne probíhal jako zrychlený film. Dneska mě Edward naštěstí nepozoroval.

Škola mi končila v pět, ale domů jsem se dostala až kolem 12. Do postele jsem padlo úplně mrtvá.

Ráno jsem do baťohu naházela oblečení, kartáček na zuby a učení na zítra. Asi bych to měla vysvětlit Edwardovi, než po mě večer vyhlásí celostátní pátrání.

Seběhla jsem do kuchyně, kde byl Edward. Nevěděla jsem, jak mu to říct, tak jsem zvolila tu nejlepší variantu. „Večer nepřijdu. Budu spát u Jenny a Anne.“

„Jsem rád, že jsi mi to řekla, ale mohla bys mi taky říct, proč se mnou nekomunikuješ?“

„Pořád doufám, že na to přijdeš sám.“ Edward koukal trochu vyjeveně, když jsem se otočila a šla do garáže.

Jako každý den na mě čekaly holky. Celé dopoledne mi vykreslovaly, jak si ten večer parádně užijeme a co všechno budeme dělat. Když jsem potkala na chodbě Edwarda, už se nemračil, ale ve tváři měl spokojený a nedočkavý výraz. Byla jsem zvědavá, co chystá.

10 minut před koncem poslední dopolední hodiny mi přišla SMSka. „Lásko, můžeš mi říct, proč se mnou nekomunikuješ?“ Jasně že to byl Edward.

„Ne, nemůžu,“ odpověděla jsem si pro sebe a zaklapla jsem telefon. Za chvíli přišla další.

„Je to kvůli tomu, že jsem chtěl, aby se ti Carlisle podíval na ruku?“

„Ne, není,“ zase jsem si pro sebe odpověděla. Po 2 minutách přišla další.

„Je to kvůli Alici?“

„Jsi blízko, chlapče.“ To už nám končila hodina a my šly do jídelny.

„Bello, kdo ti to pořád psal?“ neudržela Jenny svou zvědavost.

„Nikdo,“ odbyla jsem jí.

Když jsem si sedla ke stolu, přišla mi další SMSka. „Můžeš mi laskavě odpovědět?“ Vypadalo to, že začíná být naštvaný.

„Jasně, nikdo,“ rýpla si Jenny a já naštvaně zaklapla telefon.

Byla jsem odhodlaná, že si další zprávu už nepřečtu, ale když přišla, zvědavost mě přemohla. „Fajn, řekla sis o to sama.“ To by mě zajímalo o co. Jenom jsem doufala, že se mnou bude mluvit, abych nakonec žehlit nemusela já a ne on.

„Hele, Bello,“ kopla mě Susan pod stolem. Hlava mi vyletěla tam, kam koukala. Edward mířil k našemu stolu.

„Sakra,“ ujelo mi. Chtěla jsem se zvednout, ale už jsem to nestihla. Hodila jsem po něm nejistý úsměv. On mi ho oplatil zářivým. „Nerad vás ruším, ale mohl bych si promluvit se svojí ženou?“

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 22: