Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 21

19.08.2009 (12:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6155×

Zbytek dopoledne utekl celkem rychle. V jídelně jsme rovnou zamířili k tomu nejvíce obsazenému stolu. „Lidi, tohle je Bella. Bello, tohle je Paul, Dan, Susan, Lukas, Peter, Nicole, Camilla a Michael,“ představila mi všechny Jenny.

„Těší mě.“ Všichni se na mě usmáli a jen co jsem si sedla, vešel do jídelny Emmett s Rose. Dělala jsem, že jsem si jich nevšimla, ale Emmett mě nepřehlédl. „Ahoj Bello,“ zařval na celou jídelnu a všichni se otočili.

„Hned jsem zpátky.“ Zvedla jsem se a šla k nim.

„Ahoj Bello. Promiň, někdy se chová jak malej,“ ukázala směrem k Emmettovy.

„To je v pohodě,“ ujistila jsem jí.

„Kde máš Éďu?“ zeptal se Emmett a já jen pokrčila rameny.

„Ale copak? Že by manželská krize?“ neodpustil si rýpnutí.

„Něco takového. Už musím. Tak ahoj.“ Šla jsem si sednout zpátky ke stolu.

„Ty je znáš?“ vypadlo z překvapené Susan.

„Jo. Je na tom něco špatného?“

„Vždyť to jsou Cullenovi. Ty se s nikým nebaví.“ Že by byly stejně nedostupní jako ve Forks?

„Chodím s jejich bratrem. Záhada vyřešena.“ Copak si nás nikdy nevšimli?

„Ty chodíš s Edwardem Cullenem?“ všichni vyvalili oči. Kdyby jen věděli, že jsme manželé.

„Jo,“ kývla jsem hlavou.

„A bydlíš s ním?“ Anne si vzpomněla na náš předchozí rozhovor.

„Jo. Bydlíme spolu.“

„Páni. To bych taky chtěla. Bydlet s takovým bohem. A bydlíte sami nebo s rodiči?“ Teď jsem si nebyla jistá, co je správná odpověď. Rozhodla jsem se pro upřímnost.

„Sami.“ Snažila jsem se, aby to znělo nevzrušeně.

„To musí být ale divoký noci, co?“ Při vzpomínce na šlehačku ve Forks jsem se začervenala. Jako souhlas jsem ukázala mojí ruku stále zabedněnou v dlaze.

„Ty se nezdáš,“ prohodil myslím, že Lukas.

„Bello, nezajdeš odpoledne na pivko?“ Teď se dostal ke slovu Peter.

„Nemůžu, řídím.“

„Řekni Edwardovi, ať pro tebe přijede.“

„Myslím, že to není zrovna nejlepší nápad.“

„Tak pojeď jen tak. Nemusíš pít,“ Peter se mě tam snažil dostat za každou cenu, ale nezdálo se mi to jako špatný nápad. Lepší, než být s Edwardem SAMA doma. To bych mohla podlehnout a to za žádnou cenu nechci. Hodlám ho totiž ještě chvíli podusit.

„Tak dobře. Už půjdu, mám ještě dvě hodiny.“

„Co máš?“ zeptal se Paul.

„Matiku a biologii.“

„Tak vydrž. Matiku máš se mnou a bižuli s Nicole.“ Paul se zvednul a rozloučili jsme se.

Matika se neuvěřitelně vlekla a biologie nebyla o nic lepší a vůbec tomu nepřidával věčně mě hypnotizující Edward. Měla jsem takovou chuť vstát a přede všemi ho zlíbat, ale mám nějakou vůli. Snažila jsem se alespoň trochu se soustředit na hodinu, ale vůbec mi to nešlo.

Po biologii jsem se chytla Nicole a zamířila jsem na parkoviště. Čekaly jsme opřené o moje auto. Nicole prolomila ticho jako první. „Jak dlouho jsi s Edwardem?“

„Zhruba 2 roky.“

„Aha a ten veliký chodí s tou blondýnou?“

„Ano, Emmett chodí s Rosalií a ještě má sestru Alici a ta chodí s Jasperem. Ty tu ale nestudují.“

Asi se chtěla zeptat ještě na něco dalšího, ale to už dorazili ostatní. Klukům málem vypadly oči z důlků, když viděli to auto a které se opírám. „To je tvoje?“ vypadlo z Dana.

Jenom jsem přikývla. Nevím, co na tom všichni vidí, pro mě je to jenom auto.

„Vy máte asi všichni rádi rychlou jízdu, jak jsem tak koukal na to Volvo, Jeep a kabriolet.“

„Cullenovi jsou rychlou jízdou úplně posedlí. Edward nejezdí pod 150km/h. A nechcete svézt? Potřebuju navigovat, když nevím kam chodíte.“

„Já jedu.“ K Danovi se ještě přidal Paul, Lukas a Peter. Ostatní šli pěšky.

Zastavili jsme u takové té tipické hospůdky. Kluci a některé holky si dali pivo, já a ten zbytek jen džus Když jsem držela skleničku, pohled Jenny upoutal můj snubní prsten. „Máš hezkej prstýnek.“ Automaticky jsem ruku schovala pod stůl.

„Dárek.“ Doufala jsem, že mi ho nesundá z prstu, protože jsem měla vevnitř vyryté datum naší svatby.

„Ty Bello, jak si sbalila takovýho playboye?“ zeptala se mě Susan.

„Ani nevím. Vyplynulo to ze situace. Láska na první pohled.“ Rozhodně jsem jim nehodlala vyprávět, že mě chtěl zabít.

„Jo, to se tak někdo má. Musíš ho někdy přivést.“

„Myslím, že jen tak to asi nebude. Asi není moc nedšený, že tu s váma sedím,“ usmála jsem se a v kapse mi zapípal mobil. Psal mi Edward. „Lásko, bojím se o tebe. Kdy přijedeš? Už je docela pozdě.“

Nehodlala jsem mu odpovědět, tak jsem telefon zaklapla. Pohled upoutaly hodiny na displei. 23:37. Čas tu utíkal hrozně rychle a vůbec se mi nechtělo domů. „To byl on. Už budu muset jít?“ zvedla jsem se od stolu.

„Škoda, tak zase zítra?“ ptala se Jenny. Jen jsem kývla.

Cesta domů mi připadala strašně krátká. Bála jsem se, co mě tam čeká, protože mi Edward 3x volal a já mu to nezvedla.

Čekal v garáži. Pochodoval sem a tam, a když jsem vypnula motor, okamžitě stál u mých dveří. „Ahoj, kde jsi byla. Měl jsem o tebe strach. Mohla jsi alespoň zavolat.“ Hlas měl v pohodě, ale vypadalo to,že se opravdu bál. Nechtěla jsem ho ještě víc dráždit, tak jsem mu odpověděla.

„Byla jsem s pár kamarády v hospodě.“

„Ty jsi pila a pak si řídila?“ V hlase se mu odrážela panika.

„Nepila jsem, ale zítra jdu zase. Je pozdě, jdu si lehnout.“ Bylo mi líto, že jsem na něj taková, ale za chyby se platí.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 21: