Edward porušil slib a Bella se naštvala. Asi se vám to bude zdát divný, ale já si prostě nemohla pomoct, protože už mám vymyšlený i usmíření.
15.08.2009 (09:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6158×
Pomohl mi vystoupit z auta a vedl mě do domu. „Ani nechoď dovnitř. Jedeme nakupovat.“ Alice mě čapla za ruku a táhla ke svému autu.
Hodila jsem prosebný pohled po Edwardovi. Přece mi něco slíbil.
„Užijte si to,“ poslal mi vzdušný polibek a šel domů.
Tak tohle přehnal. Bude si to muset pěkně vyžehlit.
S Alicí jsme jeli naštěstí jenom do Seattlu. První obchod kam zamířila, byl se spodním prádlem. Okamžitě mi strčila hromadu krajek sešitých k sobě a mezi nimi se vyskytovalo i nebezpečně průsvitné prádlo. Já to zamítala, ale Alice brala všechno.
Pak se přestěhovala ke kalhotám a sukním. Je fakt, že jsem kalhoty potřebovala, ale nemuselo by jich být tolik. Totéž platilo o tričkách a mikinách. „Alice nechci nic říkat, ale za chvilku budu šilhat hlady.“
„Dobře. Jde se jíst, ale nemysli si, ještě to není všechno.“ Začala jsem přemýšlet, co ještě nemám. Nové boty.
Už jenom ta představa mi nahnala husí kůži, ale bohužel jsem měla pravdu. Alice mi vybírala všechny na extrémně vysokém podpatku. „V tomhle chodit nebudu!“ zavřela jsem zpět do krabice růžové, páskové boty a Alice si jenom poraženě povzdechla.
Už byla tma, když jsme jeli domů. Chtělo se mi spát, takže jsem bez protestů podlehla.
„Dobré ráno,“ tvář mi ovíval studený dech a já nemohla zaboha přijít na to, co se stalo.
Na sobě jsem měla pyžamo, které ani snad nebylo moje. Strašně mě bolely nohy a paměť mi vrátily tašky, opřené o zeď. „Ty,“ ukázala jsem na Edwarda, „na mě ani nemluv!“ Jeho pohled byl zmatený.
Zabarikádovala jsem se v koupelně a nehodlala vylézt pěkně dlouho. Vyhnal mě až hlad, tak jsem seběhla dolů.
Edward seděl u televize. Hned jak jsem vešla do kuchyně, Esme přede mě položila talíř toastů. Vděčně jsem se na ní usmála. „Bello, mohla bys Carlislovi ukázat tu ruku prosím?“ vešel Edward do kuchyně, ale já mu schválně neodpověděla.
Hned na to se mě zeptal Carlisle.
„Jistě,“ obdařila jsem ho úsměvem a Edwarda jsem obešla.
Carlisle mi ruku zrentgenoval a překvapivě došel ke stejnému závěru jako doktoři v nemocnici.
„Jaspere. Nechceš si zahrát šachy?“
„Ale Bello, vždyť víš, že tě rozdrtím.“
„Já vím, ale stejně.“
„Fajn,“ zvednul se a hned stál u šachovnice.
Hrály jsme snad 2 hodiny, kdyby nás Esme nevyrušila, ať se jdu najíst. Páni už jenom chvíli a uvidím Charlieho.
Když se blížila 3 hodina, celá netěšená jsem vběhla do garáže. Byly tam pouze 2 auta. Alicino porsche a Edwarův Aston Martin. Na Edwarda jsem byla „naštvaná“ a Alice mi porsche určitě nepůjčí.
Chvíli za mnou se v garáži objevil taky Edward. Galantně mi podržel dveře, abych nastoupila a hned seděl vedle mě. V autě bylo nepříjemné ticho, ta jsem zapnula rádio.
Díky Edwardově rychlosti, ale cesta netrvala dlouho. „Rád tě vidím, holčičko. Stýskalo se mi. Pořád si nedokážu zvyknout, že už si vdaná,“ Charlie mě objal.
„Taky se mi stýskalo.“
„Ahoj Edwarde,“ pozdravil ho táta.
„Dobré odpoledne Charlie.“ Vždy dokonale zdvořilý. Táta se na mého manžela jen usmál.
„Tak jak se máte?“ zeptal se Charlie a vedl nás do domu.
„Skvěle tati. Edward je ten nejlepší manžel,“ ale neumí dodržet sliby, doplnila jsem v duchu, ale snažila jsem se na to moc nemyslet. Charlie by si dělal zbytečné starosti.
„Tak to rád slyším a co máš s rukou?“
„Nic, jenom jsem se bouchla.“ Charlie s Edwardem jen zadržovali smích. Po Edwardovi jsem hodila vražedný pohled.
„Mimochodem Edwarde. To auto je tvoje?“ sklouzl mu uznaný pohled na příjezdovou cestu.
„Ano Charlie. Mám ho už dlouho a nedám na něj dopustit.“
Posadili jsme se v obýváku.
Jelikož se s Charliem nedalo povídat, skončili jsme s baseballovým zápasem v televizi. Chtěla jsem vědět, jak tu Charlie beze mě válčí, tak jsem se šla podívat do kuchyně.
Myslela jsem, že mě klepne, když jsem viděla ty hromady neumytého nádobí. Radši jsem se vrátila zpátky do obýváku.
Edward s Charliem o něčem živě debatovali, tak jsem jim skočila do řeči. „Hele tati, hodláš to umýt dřív, než ti ta hromada spadne?“ Konečně mě taky zaregistrovali.
„Promiň Bells, ale nestihl jsem uklidit. Slibuju, že to zítra napravím.“ Kývla jsem hlavou.
V pokoji se sešeřilo. Nemohla jsem uvěřit, že jsme tu byly tak dlouho. I Edward si toho všimnul. „Asi už bychom měli jet. Odlétáme zítra odpoledne.“
„Škoda, že tu nejste déle, ale rád jsem vás viděl.“ Charlie i Edward se zvedli a šli za mnou ke dveřím.
„Ahoj tati,“ objala jsem ho.
„Už teď se mi stýská a brzy se ozvi. Ahoj Edwarde.“
„Nashle Charlie.“
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 19:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!