Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rozbřesk trochu jinak 16

vesnice1

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Rozbřesk trochu jinak 16V téhle kapitole nic moc. Jen rozhovor, kde se udá datum Belliny přeměny. Nic už mě nenapadá jenom děkuju, děkuju a ještě jednou děkuju za komenty a že chcete, abych pokračovala.

08.08.2009 (16:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5973×

Při cestě domů bylo v autě takové to nepříjemné ticho. Edward se vyjímečně soustředil na jízdu. „Jak jsi věděl…“ Ani jsem nedokončila větu a Edward se nadechoval, aby mi mohl odpovědět.

„Nevěděl jsem to. Celé dopoledne bylo docela v pohodě. Moc se mi stýskalo a nevěděl jsem, co mám dělat. Pak přišel Emmett s Rosalií, a když ses neozvala, doufal jsem, že už jedeš domů. Nechal jsem to být, ale po půl hodině mi docházela trpělivost. Už jsem ti chtěl běžet naproti, když zazvonil telefon.

 

„Alice?“

„Edwarde. Viděla jsem Bellu v nějakém skladu s nějakým klukem a ona se dost bránila.“ Nikdy jsem neslyšel v jejím hlase takovou paniku.

Já jsem to věděl. Věděl jsem, že si nedá pokoj a já mu dal takovouhle příležitost.

„Alice, neboj. Já se o to postarám.“

Ukončil jsem hovor a vyletěl z domu jak neřízená střela. Doufal jsem, že sluníčko alespoň na chvíli zaleze.

Doběhl jsem ke škole a prohledával jsem každou mysl, ale nikdo o tobě nevěděl. A pak jsem to uslyšel. Jeho myšlenky přímo řvaly. Než jsem se stačil rozeběhnout, byly u mě ty dva. Měli nechápavé pohledy, ale já jim nechtěl nic vysvětlovat, když šlo o tebe.“ Podíval se na mě a pohladil mě jemně po tváři. „Počkal jsem, až slunce zaleze za mraky a vyrazil jsem za tvou vůní.

Konečně jsem tě našel. Ani nevíš, jak se mi ulevila. Byla si tak vystrašená a zranitelná. Měl jsem takovou chuť ho zabít.

Ještěže tam byl Emmett. Nedovolil by mi udělat nic, čeho bych později litoval.“

 

Schoulila jsem se na sedačce, ale to už jsme byly doma.

Počkala jsem, až Edward obejde auto, protože jsem si nebyla jistá, jestli mě nohy unesou. Donesl mě na pohovku a zapnul televizi. „Nechceš něco k pití?“ Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou.

„A k jídlu?“ Nechtěla jsem ani pít ani jíst. Jediné co jsem chtěla, bylo cítit vedle sebe Edwarda.

„Pojď ke mně. Prosím,“ po tváři se mi začali hrnout slzy.

Edwardův pohled byl bolestný, když si ke mně sedal. Obalil mě dekou a já mu požila hlavu do klína. Mým tělem znovu začaly otřásat nekontrolovatelné vzlyky. „Neměl jsem tě tam pouštět.“ Automaticky jsem ztuhla. Otřela jsem si slzy a vymrštila se do sedu. Vzala jsem jeho obličej do dlaní tak, aby mi koukal do očí. „Edwarde Cullene! Není to tvoje vina, jasné? Mohlo se to stát kdykoliv jindy, ale už jsme se ho zbavily. Už nás nebude otravovat.“ Opatrně jsem se blížila k jeho rtům a váhavě jsem ho políbila. „Už o tom nebudeme mluvit,“ uzavřela jsem debatu a znovu jsem se mu uvelebila v klíně. Probíral se mi ve vlasech a zpíval mi mojí ukolébavku.

Už jsem skoro spala, když přestal. „Bello?“

„Hm.“

„Já… hodně jsem přemýšlel o tvé přeměně.“

„Opravdu?“ znovu jsem se napřímila do sedu.

„Ty jsi splnila mojí podmínku, teď je řada na mě,“ povzdechl si, když to říkal. „Vím, že je to dost sobecké, ale já už nikdy zažít ten strach, tu bezmoc, když jsi v nebezpečí a já tě nedokážu ochránit.“

„Ty mě chceš proměnit teď?“ Nemohla jsem uvěřit jeho slovům.

„Jsem ochotný to udělat teď a tady, ale byl bych radši, kdybys ještě počkala. Alespoň dokud nebudeme ve Forks. Chtěl bych, aby u toho byl Carlisle, jestli to nevadí.“

„Samozřejmě, že to nevadí. Uděláme to tam, kde to pro tebe bude nejlepší.“ Koukali jsme si navzájem do očí. Já se topila v těch jeho, pomalu černajících, ale láskou a oddaností naplněných očí. „Ale nemyslím si, že udělat to teď je ten nejlepší nápad.“

„Proč. Měl jsem pocit, že to chceš udělat co nejdřív.“

„Co škola. Právě aval semestr a nebude divné, když tam po 14 dnech přestaneme chodit?“

„Asi máš pravdu,“ přiznal po chvíli.

„Proměníš mě na začátku prázdnin a pak se uvidí.“

„Můžeme přerušit Dartmouth a až se budeš dobře ovládat, můžeme zkusit střední školu.“ Budoucnost vypadala tak dokonale, že se tomu nedalo ani uvěřit.

Edward mě znovu zabalil do deky, přitiskl si mě k sobě a opět mi začal broukat ukolébavku.


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 16:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře