A máme tu první problém. Ve středu bude svítit sluníčko, takže Edward nemůže do školy, ale Bella nechce zůstat doma. Chce Edwardovi ukázat, že není malá holčička a že se o sebe dokáže postarat. Do hry ovšem vstupuje nečekaný host. Trocha akce, tak doufám, že se to bude líbit.
06.08.2009 (09:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5850×
Ve škole:
Edward mi pomohl vystoupit z auta. Na parkovišti vedle nás stál Emmettův jeep i Rosaliin kabriolet. Každý vystoupil z jiného auta, a když chtěl Emmett chytit Rosalii za ruku, tak mu uhnula. Koukla jsem zvědavě na Edwarda. „Pak ti to vysvětlím,“ pošeptal mi, ale to už nás zbystřil Emmett. „Čau opilče, zase jsi padala?“ narážku na moji osobu jsem ignorovala.
„Ne. Bourala jsem koupelnu,“ odsekla jsem mu.
„Jo koupelnu,“ začal se smát, až se po nás všichni otočili. Emmett chtěl vzít Rosalii kolem pasu, ale ta se mu vysmýkla a odkráčela chůzí modelky.
„Jsem zvědavá, jak si tohle vyžehlíš,“ prohodila jsem, když jsme kolem něj procházeli.
„Tak co se jim stalo?“ vychrlila jsem nedočkavě otázku na Edwarda.
„Když jsem ti říkal, co to bylo za tu holku, Rosalie si všimla, že na ní čuměl a naštvala se.“
„A jak si to chce vyžehlit?“
„No, přemýšlí o další svatbě nebo dovolené.“
Mezitím jsme došli k budově, kde jsme měli další přednášku. Už jsem si celkem zvykla, že na nás všichni koukají, ale stejně mi to bylo nepříjemné.
Každou přednášku jsme seděli spolu a drželi jsme se potají za ruce. Edwardovi to ale nestačilo a kolikrát mě rozptyloval maličkostmi. Třeba když si hrál s mými kapsami, šeptal mi do ucha samé krásné věci nebo mě hladil po noze.
Na víkendový zážitek jsem už skoro zapomněla a určitě tomu napomohlo i to, že jsem celé 2 dny nepotkala Joshe.
Ve středu ovšem nastal problém. Svítilo sluníčko a Edward byl zásadně proti, abych šla do školy.
„Nechci, abys tam byla sama, když tam bude on.“ Naše hádka se postupně zvětšovala do válečného konfliktu.
„Nic se mi nestane. Je tam přece tolik lidí.“
„Bello,“ řekl Edward prosebně. „On se jen tak nevzdá. Ty si neslyšela jeho myšlenky. Čeká jen na vhodnou příležitost.“ Jeho hlasem prosakovala panika, ale já opravdu neviděla žádné nebezpečí. A kdyby Edwardovi tolik šlo o to, abych tam nechodila, byla jsem si na 100% jistá, že by mi zabránil. Byl přeci o tolik silnější než já, ale zřejmě na mě nechtěl používat svou sílu, jako donucovací prostředek.
„Když tě to uklidní, budu se ti hlásit každou hodinu.“ Chvíli bylo ticho.
„Dobře,“ zamumlal poraženě. Nemohla jsem tomu uvěřit. Já jsem si prosadila svou.
„Miluju Tě!“ vykřikla jsem a skočila mu kolem krku, abych ho mohla políbit. Edward se do toho vžil víc než obvykle a já cítila, že ještě chvíli a využije moji obluzenost ve svůj prospěch. „Už musím jít,“snažila jsem se vykroutit z Edwardova pevného objetí.
„Dobře, ale brzy se mi vrať!“ Usmála jsem se a naposled jsem ho políbila.
„Miluju Tě!“
Celé dopoledne bylo strašně dlouhé a prázdné. Chyběli mi Emmettovy řeči a Edwardovi dotyky. Každou hodinu jsem se mu hlásila, že jsem v pořádku a že se mi moc stýská.
Po obědě už čas utíkal rychleji, ale nemohla jsem si pomoct d pocitu, že mě neustále někdo sleduje. Už mi asi začíná hrabat, takže jsem to moc neřešila, a když už jsem šla po parkovišti k autu, vypustila jsem to úplně.
Chtěla jsem začít hledat klíčky, když na mě někdo zavolal. „Hej, počkej!“
Otočila jsem se za tím neznámým hlasem. „Mluvíš na mě?“ Dobíhal mě nějaký kluk a kýval na souhlas hlavou.
„Ty jsi Bella, že jo?“
„Jo.“ Nechápala jsem, na co mě zdržuje.
„Já jsem Thomas. Mohla by ses prosím tě zeptat na něco svýho přítele a toho velkýho, jak chodí s tou blonckou?“
„Záleží na co.“
„Jen tak mě zajímalo, jestli by si nechtěli někdy s mnou a s mýma kámošema zajít zahrát fotbal.“ Věděla jsem, že se ani nemusím ptát, abych věděla, co mu odpoví, ale proč někomu neudělat radost, že.
„Dobře, zeptám se. Ale moc velké naděje si nedělej. Anebo se s nima můžeš domluvit zítra sám.“
„Díky.“ Zvedla jsem ruku na pozdrav a otočila jsem se k autu. Nestihla jsem udělat ani krok, když mi někdo dal ruku přes pusu a někdo další mi sevřel ruce za zády.
Moje naštípnutá kost zaprotestovala a já usykla bolestí. „Nemusíš se bát. Jenom buď hodná holka!“ Z toho hlasu mi naskočila husí kůže. Jak jsem mohla být tak blbá a zakecat se s tím blbým fotbalistou nebo kdo to byl.
Na parkovišti nikdo nebyl a já začala litovat, proč jsem Edwarda ráno neposlechla. Ty dva dotyční mě vedli do nějaké opuštěné budovy. Nebo tak to alespoň vypadalo.
Nemohla jsem se soustředit na cestu, takže jsem párkrát zakopla. Hlavě se mi množilo tolik otázek a myšlenek, že jsem myslela, že se mi rozskočí. Došli jsme do nějaké tmavé místnosti, kde mě konečně pustily. „Ahoj Bello, jsem rád, že jsi přišla.“
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Rozbřesk trochu jinak 14:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!