Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodinná sešlost - Tajemství manželské krize

31.12.2009 (07:00) • AndaPanda • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 727×

2. kapitola – Tajemství manželské krize aneb Edward a Bella

V Anglii, v domě uprostřed lesa:

„Edíku,“ ječí Bella. „Kde máš ty trenýrky s medvídkama?“

Edward nechá hraní na klavír, Bella balí na cestu.

„Bože, proč mě trestáš?!“ začíná vyřvávat na celý dům a klečí u toho se sepjatýma rukama. Začne vzlykat, o trenýrkách s méďama se nikdo nikdy neměl dozvědět. Ani Bells.

„Méďánku, co to-“ diví se Bella a schází ze schodů, avšak její nešikovnost se znovu projevila.

„Áááá…“ řve a kutálí se ze schodů. Ozvou se rány, schody se pod Bellinou vahou bortí. Edward vzhlédne, co se děje, ptá se sám sebe.

„Bello, jsi v pořádku?“ kouká se starostlivě, ale nehne se z místa.

„Ale jo, jsem…“ ozve se Bellin ironický hlas ze spodu trosek.

„To je super.“ houkne Edward a dál pokračuje v sebelítosti. Bella se mezitím prohrabává z trosek jejich schodů a proklíná Edwarda. Už vyčerpala všechny nadávky v angličtině. Ještě že těch jazyků umím tolik, bleskne jí hlavou a pokračuje v ruštině, španělštině, italštině a portugalštině.

Edward si všimne, že se Bella už skoro dostala zpod trosek, pro jistotu ji ještě zahrabe. Z hromady slyší jen nějaké mumlání v cizím jazyce, jelikož umí jazyky jen díky čtení myšlenek, nerozumí jí. Jen nad tím zakroutí hlavou a prohodí něco v tom smyslu, jaká je dnešní mládež. Bella se diví jak to, že se nemůže vyhrabat. Pusu má plnou skla a pilin, ruce samý puchýř a z oblečení zbyli jen cáry látky.

„Bello, mákni!“ zaječí Edík. Z pod trosek se stále ozývá mumlání.

„Za tři dny máme rodinný sraz…“ pokračuje.

Bella se ještě chvíli vyhrabává a pak vyleze.

„Jasně, já vím. Sejdou se ti pošuci- chci říct naši příbuzní a budou kecat, kecat. Emmet prohodí pár vtipů, jako by to už dávno nebylo trapný.“

„Přestaň urážet mého brášku!“ brání se Edward statečně.

„No tak dobře, budu urážet někoho jiného!“ nasupeně odchází.

Edward za ní jen ukáže prostředníček a také odchází (možná na pořát).

„Carlisle si měl chcípnout na mor v tom svým Londýně. Kdy že to žil Edwarde?!“

Edward neodpovídá a jde uraženě dál.

„Jo, už vim. Ve středověku nebo kdy.“ Zajásá Bella a pokračuje.

Nic netušící Bella a Edward obchází jejich dům. Edward se podívá do  lesa, náhle mu vyhládne. Už už se rozbíhá a vtom do něho narazí Bella.

„Kam koukáš, ma-.“ Zasekne se a podívá se na Edwarda. „…Edíku.“ Dokončí křečovitě větu.

„Do lesa koukám, ženo má.“ Zahledí se do lesa a odhodí od ze sebe nepřipravenou Bellu. Ta letí do roští.

„Chudák okrasným plot.“ Zalituje Edward své nedobře mířené rány.

„A co já?“ ječí bezbranně Bella.

„Co já vím…“ Edward jen zakroutí hlavou a jde si sbalit oblečení.

„Asi jsem měla zůstat s Jackobem, to bych neměla Nessi a on by se mnou zůstal.“ Promítá si polohlasem Bella. Vyleze z roští a jde si sbalit, do kufru narve pro jistotu krajkové spodní prádlo a vše potřebné.

U auta:

„Tak pohni Bello!“ Řve do domu Edward už po sto devadesátá páté. Bella stále nepřichází. Z domu se ozývají rány.

„To nic, jen mi rupli kolečka.“ Ozývá se Bella ode dveří. Edward jen zakroutí hlavou ve znaku souhlasu a jde si sednout na místo řidiče. Bella se snaží nacpat kufr do kufru.

„Neodři mi lak.“ Upozorňuje Edward, ale pozdě. Na autě je už obrovská rýha, Bella narve konečně kufr do auta a jde si sednout na místo spolujezdce. Je naštvaná, při zavírání dveří s nimi vší silou bouchne. Dveře od auta ten náraz nevydrží, urvou se.

Edward má co dělat, aby  se okamžitě s Bells nerozvedl.

„Proč mi to děláš?!“ ptá se zoufale.

„Kdyš já nevim, asi proto, protože si magor. Jako celá ta tvoje rodinka.“

Edward jen nastartuje auto, omylem urve klíčky. Podobně dopadnou i troje náhradní.

„Budeme muset jít pěšky.“ Oznamuje.

„Dobře, ale neseš mi kufr.“ Zašklebí se Bella a vystoupí. Edward ji ihned následuje a vytahuje kufry.

Cestou na letiště:

Vydají se cestou na letiště, za chvíli se Edwardovi urvou i kolečka jeho kufru. Oba dva musí nést ručně, ujde s nimi sto padesát metrů. Začíná hlasitě oddechovat.

„Co v tom kufru máš?!“ Šeptá bez dechu.

„No, pět párů bot, spodní prádlo, deset triček, tři mikiny a k tomu asi osm druhů džín a jiných kalhot.“ Dokončí řeč. „Jo a ještě tři sukně a dvoje šortky.“ Dodá.

Po zbytek cesty jdou mlčky. Když po dvouch dnech dorazí na letiště, Bella si začne stěžovat:

„Už nikdy si nebudeme stavět dům v lese.“

„Jo a budou to přízemní domy. A nebo nám Esmé nebude stavět schody z tak nepraktických materiálů.“

„Víš Edwarde, nic proti Esmé, ale já ji nemám moc ráda. Carlisle ji ani neměl zachraňovat…“

To už to Edík nevydržel a začal bránit svojí rodinu.

„Neurážej mojí rodinu!“ začal hystericky ječet a odhodil oba kufry do vzdálenosti padesáti metrů. Hlídači je z areálu letiště vyhodí. Musí se dopravit do Forks jiným způsobem.

***

„Co takhle jet trajektem?“ ptá se zkroušeně Bella. Přišli spolu s Edwardem na pláž a on se chystá přeplavat.

„Pche, kufry necháme tady a pak pro se pro ně cestou zpět vrátíme…“ povzbuzuje Bellu.

„Ach jo.“ Povzdychne si a skočí do vody za svým manželem. Bella a Edward plavali v kuse pět hodin, třikrát se chytili do rybářské sítě a dvakrát je vcucla turbína, té samé lodi. Když poprvé doplavali ke břehu, zjistili, že jsou v Mexiku.

„Jé, tolik sluníčka.“ Rozplývala se Bella.

„Pojď, poplaveme dál.“ Edward neztrácí čas a pokračují v cestě, sehnali si turistickou mapu a díky ní, vědí, kudy se mají vydat.

Podruhé se trefí a vyplavou na pláži ve Forks.

„Sláva nazdar výletu, výletu. Jsme mokrý jako slepice, avšak už jsme tu, už jsme tády. Esmé ta nás pochválí, pochválí – vypadáme jako obludy, obludy z moře.“ Prozpěvuje si Edward.

„Obludy z moře?!“ nadzvedne obočí Bella.

„No, budeme pozadí jejího nového obrazu.“ Vysvětluje. Bella jen pokývne hlavou a jde navštívit Charlieho. Edward ji následuje.

U Charlieho:

Bella přišla ke dveřím jejího bývalého domova a zaklepala. Nikdo nereagoval. Zaklepala znovu, teď už opravdu hlasitě. Znovu to nemělo žádnou odezvu. Zabušila na dveře, zaklepala moc silně. Dveře se zbortily. Ale i pře to, nikdo nereagoval. To už Bella nevydržela a zakřičela k Charliem.

„Nedělej že tu nejsi, já tě slyším!“

Charlie na to jen velmi hlasitě zachrápal a dál se věnoval svým záležitostem.

„On spí, vždyť ví, že za ním dnes máme přijet na návštěvu.“

„Neměj mu to za zlí, on to nemá lehký.“ Hájí ho statečně Edward. „Včera se totálně ožral na jedné ze svých oslav, pak se vsadil s Billym že bude rok věrnej-“

„Jo, a na mě v tu chvíli dočista zapomněl. Mě nezajímají ty jeho výmluvy!“

Bella jde do domu pro kbelík na vodu. Natočí do něj studenou. Přijde k Charlieho ložnici, Edward její počiny jen sleduje z dálky. Bella chce na Charlieho vylít kbelík, avšak Charlie se vzbudí. Máchne nešikovně rukou a kbelík namísto něj polije Bellu.

„Co to děláš, holčičko?“ udiví se a jde se koukat na baseball. Bella uraženě odchází z domu, jde na louku, kde mají sraz s těma pošukama – její rodinou.

Na smluveném místě:

Z lesa jde kouř, Emmet běhá ztřeštěně po louce. Rosalie ho pronásleduje a každých pět vteřin ho pravidelně nakopává. Edward se za ní loudá. Už ví, co bude následovat. Bella zakroutí hlavou a jde k hranicím. Ani na hranicích se nezastavuje a jde stále rovně k domku Nessie a Jackoba. Edward jí jenom mává tiše z jejich částí hranice a doufá, že ji co nejrychleji sežerou vlci.

„Éďo, jdi se pro Bellu.“ Říká s klidem v hlase Sam.

„Sežerte ji, prosím.“ Žadoní Edward.

„Pche,“ zuří Paul. „My nebudeme odvádět špinavou práci. My nejsme upírojedi.“

Edward se ušklíbne a zařve.

„Lásko, pojď na naší stranu.“ Bella se neozývá, pokračuje hrdě k domu její dcery.

***

Bella šla už asi půl hodiny, konečně poté dorazila k domu Jackoba a Nessie. Vlci ji z houštin nenápadně pozorují, prozrazují je jen barevné kolíky a jejich čumácích. Jeden z nejčerstvějších členů smečky, si prohlíží broučky a rostlinky. Vždy se o ně zajímal. Vyleze z houští a sleduje mravenečka. Bella si jich nevšímá a jde směrem k domu, cestou mravenečka zašlápne, narazí do vlčka.

„Co si to udělala?“ Bella na něj jen nechápavě zírá, ještě stále je v podobě vlka, slyší jenom štěkání. Vlk začne brečet a odběhne domů. Sam na něj jenom v myšlenkách volá, že na světě je plno jiných mravenců. Bella pokračuje v cestě do domu přes okrasnou zahrádku. Otevře dveře, je odemčeno. V domě to vypadá hrozně, všude se povalují flašky a spodky. Včera tady probíhala oslava Jakobových narozenin. Pod sedačkou se povalují otvíráky, na sedačce chrápe pět příslušníků Jackobovy smečky – Leah, pár nováčků a Seth. Bella pokračovala do druhého patra. Tam si v ložnici chrápali Jackob a Nessie. Jakobovo chrápání kupodivu přehlušilo Nessino chrápání. Bella oběma zatřásla, ani jeden se neprobral. Už už si šla pro kbelík, ale Nessie se probrala.

„Jé, čau mami,“

„Ahoj, moc se mi po tobě stýskalo.“ Zašvitoří Bella sladce.

„Hele, v deset večer se sejdeme na louce, jo?!“ Dokončí větu, zavře oči a znovu začne hlasitě chrápat. Poté už je Bella nevzbudí. Jde zpátky za Edwardem na louku.

U hranic ho potká, jak tančí klem ohně a na stromě má vylepený plakát: !!!REVOLUCE!!!

Tak teď je už i on magor, uvědomí si smutně a odejde na louku. Edward čeká, kdy bude Bella z doslechu. Koukne se za ní. Proběhne lesem k silnici a sedne na motorku, ujíždí směrem k hranicím za svou milovanou Jane. Od první chvíle, kdy ji uviděl, ji miloval…

Další

Předchozí

Ráda bych požádala o smazání článku, děkuji.

Autor: AndaPanda (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rodinná sešlost - Tajemství manželské krize: