Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 7. kapitola

18.01.2010 (10:30) • 4dd4 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8576×

Esmé

Denalijští si Bellu hned zamilovali. Zůstali u nás ještě měsíc. Celou tu dobu to bylo Bella sem, Bella tam. Jako matka jsem byla samozřejmě ráda, že ji mají rádi, Carmen brala Bellu jako dceru, za to jsem jí byla vděčná, ale také jsem trochu žárlila.

Od ‚vánočního‘ lovu Edward nepromluvil s Tanyou ani slovo, a nikomu nechtěl říct proč. Pokaždé, když na to přišla řeč, zavrčel a odešel. Tanya na nás sice nevrčela, ale mlčela stejně jako Edward a odbyla nás tím, že to je jenom jejich věc.

Naposledy s tím začal Emmett. „Hele, Edi, nechceš nám říct, proč nemluvíš s Tanyou? To tě kousla nebo odmítla?“ Edward se podíval tak vražedně a zavrčel, až se Jasper postavil do bojové pozice. K ničemu naštěstí nedošlo, protože Edward okamžitě opustil dům. Kate a Irina se tázavě podívaly na Tanyu.

„Do toho vám nic není, je to jenom mezi mnou Edwardem a Bellou.“ Hned jak to řekla, vystřelila z domu na opačnou stranu než Edward.

Měsíce ubíhaly a Bella rostla jako z vody. Ani jsme se nenadáli a byl tady její první školní den. Bella se těšila, ovšem její sourozenci z toho nadšení nesdíleli. I oni měli nastoupit do školy, ale až zítra, neboť chtěli doprovodit sestřičku v její první den do školy. Do školy měli vlastně nastoupit hned po Vánocích, ale přesvědčili nás, že zahájí výuku až v novém školním roce společně s Bellou.

Ráno jsme ji vzbudili a dřív než si stihla uvědomit, co se děje, už seděla za stolem a snídala cornflakesy s jogurtem. Jednou ji je dal Emmett s mlékem a ona na něj celou snídani vyzvracela. Divím se, že nezvrací i teď, ale zřejmě jí to chutná.

Hned po snídani ji Alice navlékla do krásných modrých šatiček, které měla po kolena a k tomu jí dala bílý svetr, vypadala kouzelně. Celá rodina nasedla do aut a jeli jsme ke škole.

Když jsme vystoupili, koukali na nás všichni, my jejich pohledy jako vždy ignorovali. Bella si zvědavě prohlížela všechno kolem sebe. Na to, abych poznala to, že je nervózní, jsem nepotřebovala Jasperovu schopnost.

„Bello, zlatíčko, neboj se, všechno bude v pořádku, uvidíš. Najdeš si kamarády, ve škole tě to bude bavit.“ Na to se Emmett ušklíbl. Bella si toho všimla a začala se bát, vzhledem k tomu, jak se do školy těšila, to byla nelogická reakce. „Děkuju, Emmett, teď můžu začít od začátku,“ reagovala jsme na jeho gestikulaci. Emmettovi vzápětí došlo, co provedl a začal se tvářit tak kajícně, že nebýt třesoucí se Belly, odpustila bych mu. Jasper se ji snažil uklidnit svou schopností, ale Bella se proti němu obrnila štítem. Naštěstí Edward zachránil celou situaci, vzal Bellu do náruče a začal vysvětlovat.

„Neboj se, Bello, ve škole se ti bude líbit a všichni s tebou budou chtít kamarádit.“ To byla pravda, podle toho, co si děti mezi sebou šuškaly, je Bella zajímala. Byla tu nová, nikdo ji neznal a navíc má rodinu ‚andělů‘, jak o nás prohlásilo děvčátko stojící v hloučku prvňáčků. „Emmetta si nevšímej, víš, že si z každého dělá srandu. Pamatuješ, jak ses nechtěla učit hrát baseball a nakonec si zjistila, že je to legrace?“ Bella němě přikývla. „No vidíš, a se školou to bude stejné, uvidíš, že se ti v ní bude líbit. A když něčemu nebudeš rozumět, tak za námi přijdeš a my ti pomůžeme, ano.“ Bylo poznat, že Edward odpovídá na její myšlenky, bylo zajímavé, že zablokovala Jaspera a ne Edwarda s Alicí, podle Carlisleova výrazu o tom rovněž přemýšlel.

Po Edwardově ujištění, že se nemá čeho, bát jsme Bellu doprovodili do třídy a odešli. Místo toho, abychom jeli domů, jsme se schovali v blízkém lese a tajně jsme ji pozorovali. Byla roztomile nervózní, nelíbilo se jí být středem pozornosti mezi cizími dětmi. Každý se s ní chtěl bavit, přesně jak řekl Edward, ale ona nebyla moc společenský typ. Těsně před skončením vyučování se všichni, až na mě a Carlislea, rozjeli domů. My jsme šli vyzvednout naše sluníčko.

Bella si našla pár dobrých kamarádů. Bavila se s  milou dívkou Lenou, která byla pravým opakem naší Belly. Měla blond vlasy, modré oči a byla neuvěřitelně užvaněná, vlastně mi trochu připomínala Alici. Její druhou kamarádkou byla Pollyanna, tichá a milá dívka, s kterou Bella trávila většinu času. K těm třem patřil Josh, Erik a Dany. Kluci byli jako živé stříbro, pokaždé když k nám všichni zavítali, jsme museli opravovat jinou část domu. Naposledy Jas s Emmettem znovu malovali Bellin pokoj. Toho se chytla Alice a nakoupila nové vybavení pokoje s tím, že oranžové stěny a fialové doplňky k sobě nejdou.

Na oslavu Belliných 7 narozenin přišel celý její ročník. Alice nemohla nechat nic náhodě a všechny pozvala dřív, než jsme ji mohli zastavit. Náš dům se proměnil v obrovské hřiště, kde si děti hrály, povídaly, jedly a blbly. U dětí měla oslava velký úspěch, ale Belle se moc nelíbila. Nevadila jí ani tak oslava samotné, jako spíš skutečnost, že se opět stala středem pozornosti. Jakmile odešel poslední host, musela Alice přísahat, že pokut si to nebude Bella přát, neuspořádá jí už žádnou oslavu. Alice se sice tvářila dotčeně, ale nezbylo jí nic jiného než to souhlasit.

Belle to šlo ve škole výborně, je to chytrá holka. Každý den jsme se spolu učily. V každém ročníku skončila jako jedna z nejlepších. Byla by lež říct, že jsme na ni nebyli pyšní. Byla strašně hodné dítě. Dobrovolně chodila s Alicí nakupovat, s Edwardem se učila hrát na piano, šlo jí to výtečně, s Emmettem hrála videohry, Jasper ji učil hrát šachy, s Rose podnikala ‚expedice‘, ani jedna nám nechtěla prozradit, kam tajně chodí. S Carlislem si navzájem četli a mně pomáhala s navrhování domů. Já kreslila návrhy a ona kreslila své vysněné domy. Kreslení jí opravdu šlo, vlastně mi připadá, že jí jde všechno, na co šáhne.

Carlisle

Ve Farmingtonu jsme už 6 let. Za tu dobu se z Belly stala 11letá mladá dáma. Je tady krásně, ale budeme se muset zase přestěhovat. Díky tomu, že Bella stárne, jsme tady sice mohli zůstat delší dobu, ale některým to začínalo být podezřelé. Jasper už zařídil vše ohledně dokladů a Esmé nám našla a zrekonstruovala nový dům.

Je mi to líto kvůli Belle. Našla si tady přátele, především Pollyannu. Nepamatuju si, kdy si ty dvě řekly křivé slovo. Jsou jako sestry. Každou chvíli jedna u druhé přespí. Vlastně, Bella je u nich pokaždé, když je slunečno a my jedeme ‚kempovat‘.

Když jsem se Alice ptal, jak Bella zareaguje na naše stěhování, opět nic neviděla. Zajímalo by mě, jak Bellin štít přesně funguje. Mám teorii, že ho ovládá Bellino podvědomí. Pokaždé, když chce něco utajit, se štít aktivuje. To by to fungovalo u Edwarda a Jaspera, ale netuším, jak to ovlivňuje Alicini vize. Vzhledem k tomu, že se jedná o budoucnost.

Dnes jsem podal v nemocnici výpověď, končím k poslednímu v měsíci, což je za 2 týdny, takže je nejvyšší čas říct Belle o stěhování.

Přišel jsem domů a celá rodina seděla v obýváku. Emmett s Jasperem hráli videohry. Rosalie s Alicí si prohlížely časopisy, Esmé si opět něco črtala do notesu a Edward s Bellou hráli na piano. Když mě Bella zaregistrovala, rozběhla se ke mně a skočila mi do náručí.

„Tatí, tatí, jaké je to překvapení?“ páčila ze mě. „Nikdo mi tady nechce říct, o co se jedná.“ Udělala na mě psí oči.

„Pojď, sedneme si.“ Sedli jsme si na sedačku a já spustil. „Bello, za 2 týdny se budeme stěhovat.“ Čekali jsme všechno, ale ne to, co se stalo. Bella se rozesmála.

„Jak-k-k-to že ti Emmett dovolil… říct t-t-ten vtip?“ vykoktala mezi záchvaty smíchu. Když se uklidnila, začal jsem od začátku.

„Bello, srdíčko, to nebyl vtip. Budeme se stěhovat do Maidindu v severní Kanadě. Je to malé městečko. Uvidíš, bude se ti tam líbit. Náš dům stojí poblíž…“ Během mého vyprávění se přestala smát a tvářila se čím dál tím vážněji.

„Já nikam nejedu!“ oznámila nám, zvedla se a utekla s pláčem ven.

Rosalie

Vyběhla jsem za Bellou, seděla na kraji lesa schoulená do klubíčka a plakala. „Rose, proč? Já se nechci stěhovat. Líbí se mi tady, mám tady přátele.“ Teď už mi vzlykala na rameni.

„Pššt, zlatíčko, to bude dobré. V Maidindu se ti bude líbit, najdeš si tam nové přátele. Polly můžeš navštěvovat o prázdninách a můžete si volat. To bude dobré.“

Seděly jsme tam ještě hodinu. Celou dobu jsem Bellu utěšovala a houpala ji v náručí. Nakonec přestala plakat, vstala a vrátila se domů. Na nikoho se ani nepodívala a odešla do pokoje. Podle zvuků bylo poznat, že se převléká a dává věci do batohu. Přišla dolů v riflích, bílém tričku a mikině.

„Rose, odvezeš mě, prosím, k Polly?“ Ani nečekala na odpověď a šla do garáže. Skoro jsem zapomněla, že další 3 dny má být slunečno a Bella má být u Polly.

Celou cestu jsem si s ní snažila promluvit, ale ona mlčela. Když jsem ji vysadila před Pollyniným domem se na mě ani nepodívala, jenom řekla „ahoj“ a odešla.

Doma všichni seděli jako zařezaní a nikdo nepromluvil. Nakonec jsem ticho prolomila já. „Ona se s tím smíří, dejte jí čas.“ Měla jsem pravdu, když se za tři dny vrátila domů, byla sice stále neštvaná, ale už s námi mluvila. O Maidindu ale nechtěla slyšet ani slovo. Stejně bych jí toho ani moc říct nemohla. Pokud by nechtěla vědět, co tam žije za zvířata. O tom by jí mohl Emm vyprávět celou noc.

Bella si nakonec zvykla a našla si i pár přátel. Celé rodině se tady líbilo. Alice si zamilovala nákupní centrum, Emmett s Jasperem si pochutnávali na grizzlících, Ed skládal nové skladby, Esmé navrhovala domy a já brala Bellu do kosmetických salónů.

Všichni jsme byli šťastní, ale to se mělo brzy změnit. Všichni jsme věděli, že takhle to nepůjde do nekonečna. Jakmile Bella dokončí ročník, opět se stěhujeme, za pár měsíců jí bude sedmnáct a je čím dál tím podezřívavější.

Děkuju za komentáře a ráda uvítám další.

Autor: 4dd4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 7. kapitola: