Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 5. kapitola

16.01.2010 (07:00) • 4dd4 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8369×

Emmett

Od chvíle, kdy jsme se rozhodli kvůli Belle předstírat i doma, uplynuly víc jak 2 roky. Carlisle měl pravdu, nenapadlo ji znovu se zeptat, už k tomu neměla žádný důvod. Každý den s ní někdo z nás snídal. Rozvrh, který kvůli tomu Esmé napsala, se stal předmětem sázek.

Teď s ní musím snídat celý týden já. S Jasperem jsem se vsadil, o jednu snídani v šachu. Skoro jsem ho měl, sázku jsem protáhl na celý týden a v tu ránu začal Jasper vyhrávat. Podezírám Alici, že ho nechtěla nechat tak dlouho trpět, ale nemůžu jí nic dokázat.

Večeři s ní musíme protrpět všichni, čas od času se někdo nenápadně vytratí s tím, že jde do restaurace. Dokonce už mi zbavování se jídla nepřijde tak strašné jako dřív, a přitom je to odpornost, nechápu, jak jsem to mohl kdysi jíst.

Pohyb po domě je jiná věc, všichni musíme chodit nechutně pomalu, pokud se Bella dívá. Ale všechno to stojí zato. Stačí jeden její úsměv a jsem nejšťastnější brácha na světě. Pamatuju si, jakou měla radost, když se jí podařil odpálit první míč v baseballu, dát první gól nebo zahrát bez chyby stupnici. Edward ji učí hrát na klavír, byť jsem s ní měl dlouhý rozhovor, jak je nevhodné aby mladá dáma hrála na piáno.

Zítra se stěhujeme. Nazko je krásné město s velkým množstvím medvědů, ale jsme tady už pět let a někomu by mohlo přít divné, že nestárneme. Esmé zařídila nový dům ve Farmingtonu v Main. Naštěstí se tam přemnožili medvědi a pumy. Počasí je tam stejné jako zde, takže nebude problém, jenom se děsím moment, kdy se Bells začne vyptávat i na tohle, nevím, jak jí vysvětlíme, že na slunci záříme.

Edward

Bellina mysl je zvláštní. Občas neslyším její myšlenky a dělá mi to starosti. Například jsem vůbec netušil, že má v plánu vyptávat se Carlislea na naše stravovací návyky. Alice taky nic neviděla, takže usuzuje, že to bylo momentální rozhodnutí, ale to se mi nezdá. Podle Rosaliiných myšlenek byla Bella celý den zamlklá a nemohla se dočkat, až se vrátíme. Nevím, co se děje. Všechny ostatní, ať lidi nebo upíry, slyším normálně. Nechci, aby se znovu opakovalo to, co před 2 roky. Musím si o tom promluvit s Carlislem, než vystraším celou rodinu. Taky bych se mohl zeptat Jaspera a Alice, jak na ni funguje jejich moc. To bude asi nejlepší. Podle Jasperových myšlenek Alice právě dobaluje a on plánuje rozloučit se s pokojem důstojně, tak jako nyní Emmett s Rosálií.

Zaklepal jsem na dveře jejich pokoje a vstoupil, Alice právě skládala posledních pár věcí. Když mě Jasper uviděl, začal mi v duchu nadávat ‚Musel si přít zrovna teď? Nemohlo to počkat do rána?‘

„Promiň, Jaspere, ale jde o Bellu, potřebuju se na něco zeptat…“

„Co se děje?“ vyhrkla Alice a před očima jí běhaly morbidní představy. To mě překvapilo, čekal bych, že bude vědět, co se děje. Její mysl byla zmatená, nevyznal jsem se v ní. Viděl jsem tmu, ve spojitosti s Bellou. Alici to děsilo, ale nechápal jsem proč. Tázavě jsem zvedl obočí.

„Nic, je v pořádku s rodiči. Alice, co to bylo? Ta tma, ten tvůj strach, nikdy jsem to u tebe neviděl. Proč se to týká Belly? Nechápu…“

„To nic. Proč si přišel?“ snažila se mě odbýt a začala překládat Havrana (báseň E. A. Poa) do latiny, něco mi tají.

„Alice, co mi tajíš?“ Neodpověděla, jenom se začala se na překlad soustředit ještě víc, tentokrát do ruštiny. Zavrčel jsem na ni, na to reagoval Jasper obranným postojem a vlnou klidu. „Dobře, dobře, promiň, Jaspere, už jsem v klidu. Přišel jsem se zeptat na vaše schopnosti. Jestli občas ‚nevypadnou‘ v souvislosti s Bellou.“ V tu ránu se přestala Alice soustředit a já slyšel její tajemství.

Bella se jí občas ztratí, vidí jenom tmu, jako tehdy, když se vytasila se svými otázkami. Nebo před týdnem, když se sama vydala na nečekaný ‚výlet‘ do lesa. Alice ji neviděla a byla z toho vystresovaná, jediný, kdo to věděl, byl Jasper.

Z Jasperových myšlenek jsem poznal, že jeho moc na Bellu taky občas nepůsobí, převážně během velkých citových výkyvů. Byly to 2 měsíce zpátky, co jí Emmett omylem roztrhl Pana Tučňáka, jejího nejoblíbenějšího plyšáka. Bellu popadla hysterie, brečela, lépe by se hodilo slovo řvala, na celý dům. Jasper se ji snažil uklidnit, ale nemohl. Bella ho ‚zablokovala‘, vlny klidu se od ní odrážely, bylo to jako sklo, jako neviditelná bariera.

Díval jsem se na ně a narůstal ve mně vztek. „Proč jste mi to neřekli?“

„Ty ses taky nesvěřil s tím, že ji neslyšíš,“ podotkla mračící se Alice. „Tak buď tak laskavý a nekřič na nás. Nechtěli jsme zbytečně stresovat rodinu, dokud nebudeme mít jistotu, co se děje.“

„Měli bychom jít za Carlislem,“ konstatoval jsem a my jsme se vydali za naším adoptivním otcem. Byl s Esmé a Bellou na zahradě, zrovna si hráli. Carlisle houpal smějící se Bellu na houpačce. Esmé je pozorovala s jiskřičkami v očích.

Esmé

Za necelý měsíc jsou Vánoce, všude je krásně bílý sníh. Částí mysli jsem věnovala vysokým stromům prohybujícím se pod tíhou sněhu, ale zbytkem jsem se plně soustředila na Carlislea a Bellu. Hráli si na hřišti, které pro ni postavili kluci loni v létě. Carlisle houpal smějícím Bellu, té to ale nestačilo a chtěla pořád, víš a víš. Bylo zábavné je pozorovat.

„Esmé, potřebujeme si promluvit s Carlislem.“ Byla jsem tak zabraná do svých úvah, že jsem si ani nevšimla Edwarda.

„Děje se něco?“

„Ne, nic, jenom si potřebujeme promluvit.“ Snažil se působit uklidňujícím dojmem, ale jeho oči vypovídaly o opaku. To přilákalo Carlisleovu pozornost, přišel k nám se smějící se Bellou v náručí.

Vzala jsem si ji. „Zlatíčko, pojď, půjdeme si dát teplý čaj.“

„Mně ale není zima,“ odmlouvala Bella a natahovala se k Jasperovi stojícímu za námi. „Jasi, že si se mnou půjdeš hrát?“ zeptala se a udělala psí oči.

Jasper se oslnivě usmál. „Později, teď běž s mamkou.“ Bella udělala něco, co nikdo nečekal. Vyskočila mi z náruče, vyplázla na nás jazyk a utekla do domu, nevěřícně jsem za ní koukala. „Začíná chytat roupy, možná ji moc rozmazlujeme.“ Kroutila jsem hlavou a vydala se za ní.

Alice

Dívala jsem se za utíkající Bellou a přemýšlela, co nám ještě připraví za překvapení.

Počkali jsme, než Esmé odešla, nemusíme ji strašit předčasně, a Edward spustil. „Je to zvláštní, ale občas na Bellu nepůsobí naše schopnosti.“

„Co tím myslíš?“

Tentokrát se slova ujal Jasper. „Alice ji nevidí, například neviděla chvíli, kdy tě zpovídala. Taky neviděla její výlet z minulého týdne.“

Tohle byla velmi bolestivá vzpomínka. Bella chtěla jít na procházku, ale zrovna svítilo slunce. Když se dozvěděla, že s ní nikdo nepůjde, rozhodla se jít sama. Jakmile jsme zjistili, že je pryč, je zvláštní, že dokázala odejít z domu plného upírů, vydali jsme se ji hledat slunce neslunce. Soustředila jsem, ale viděla jsem jenom tmu. Nakonec ji našel Emmett, hrála si v jeskyni 2 míle od našeho domu. Naštěstí zašlo slunce, takže nás neviděla třpytit se.

Mezi tím Jasper pokračoval. „Edward občas neslyší její myšlenky a já někdy nemůžu upravovat její emoce.“ Carlisle se zamyslel.

Edward reagoval na jeho myšlenky. „Opravdu netušíš, čím by to mohlo být?“

„Ne, nevím, podívám se do knih, jestli jsem něco nepřehlédl, ale nic mě nenapadá. Začal bych s pátráním hned, ale všechno je zabalené, podívám se na to ve Farmingtonu slíbil jsem Esmé že do nového roku budu doma, takže času bude dost.“

Děkuju za komentáře, doufám, že se vám kapitola líbila a zanecháte další komentáře.

Autor: 4dd4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 5. kapitola: