Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 35. kapitola - Konec

18.02.2010 (07:15) • 4dd4 • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 11585×

Bella

Spalovala mě bolest. Jako by mé tělo hodili do žhavé lávy, anebo mi ji vlili do žil a ona prostupovala celým mým tělem. Škubala jsem sebou ve snaze tu bolest zmírnit, ale nepomohlo to. Bolelo to mnohem víc, než Henryho porod… Henry, Edward. Pro ně to dělám, kvůli nim musím vydržet. V křeči jsem své tělo stočila do klubíčka, ale nepomohlo to, bolest to nezmírnilo.

Mohly to být minuty, ale připadalo mi to jako roky. Bolest se začala stahovat doprostřed mé hrudi, do mého srdce, které bilo jako splašené. Vnímala jsem jeho zběsilý tlukot a toužila po smrti. Všechna bolest se nahromadila v mém srdci, které ještě t řikrát uhodilo a potom zmlklo. Najednou bylo ticho, bolest byla pryč a já jen tak bez pohnutí ležela na posteli.

Soustředila jsem se na své okolí, slyšela jsem větvičky stromů, které do sebe vlivem větru narážely, slyšela jsem motory aut ze silnice vzdálené tři kilometry, slyšela jsem bijící srdce zvířat a ještě jedno, které tlouklo pomaleji a klidněji, než všechny ostatní, srdce svého syna. Otevřela jsem oči a spatřila každou částečku prachu vznášející se ve vzduchu, viděla jsem praskliny na stropě, každé odchlípení barvy, všechno.

„Bello?” ozval se někde vedle mě sametový hlas, v jehož záhybech jsem se ztrácela. Zněl jako ta nejdokonalejší zvonkohra, byl dokonalý. Posadila jsem se téměř neznatelným pohybem a rozhlédla se. Přede mnou stála má dokonalá rodina, všichni kromě Rose a mého syna. Všichni se na mě usmívali, i když jím v očích byla vidět i obezřetnost.

„Bells,” oslovil mě Edward a pomalu ke mně přistupoval. Sledovala jsem každý jeho pohyb a odolávala nutkání vyskočit oknem.

„Edwarde.” Můj hlas zněl naprosto jinak, jako by ani nebyl můj, spíš se podobal drobným rolničkám.

Můj manžel se zastavil pár centimetrů ode mě. Bedlivě pozoroval můj výraz, opatrně zvedl ruku, aby mě pohladil. Svou dlaň zastavil pár milimetrů od mé pokožky a díval se mi do očí. Při tom pohledu se můj strach, má touha utéct, mé instinkty jakoby vypařily, ne byly tady pořád, ale už ne na prvním místě. Vložila jsem svůj obličej do jeho dlaně, Edward se neodolatelně usmál a rychle mě objal. Jeho tělo už nebylo studené jako kostra ledu, ale naopak příjemně teplé, pevně jsem jej objala. Bylo to jiné a přitom ta stejné, dokonalé, pořád jsem to byla já a Edward, ale v trvanlivějším balení.

Mírně jsem se od něj odtáhla, abych se mu podívala do očí, ta bezbřehá láska hraničící se šílenstvím mě tak zaskočila, že jsem nemohla udělat nic jiného než jej políbit. Přitiskla jsem svá ústa k jeho, bylo to tak jiné, tak správné. Edward si mě k sobě přitiskl ještě víc a prohloubil náš polibek. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a přitahoval si k sobě jeho hlavu.

Za námi se ozvalo pobavené uchichtnutí. Odtrhla jsem se od Edwarda a zavrčela na jeho původce. V tuhle chvíli jsem nechtěla nic jiného, než splynout s Edwardem v jedno, má touha mě plně ovládla. Už chápu, proč jsou novorození tak impulsivní.

„Bello, klid.” Chytil mě Edward za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Jak se cítíš, holčičko?” zajímala se hned Esme a běžela mě obejmout, což bylo těžké vzhledem k tomu, že si Edward tiskl má záda na svou hruď a objímal mě kolem pasu.

„Svá,” přiznala jsem popravdě. Esme se mateřsky usmála a vrátila se k otci.

„Zatím to jde dobře,” hodnotil situaci Jasper.

„Měli bychom tě vzít na lov,” oznámil Carlisle.

„Ne, nejdřív chci vědět, co je s Henrym,” pronesla jsem rozhodně.

„Je s ním Rose, jsou dole. Právě spí,” oznámil mi konejšivě Edward.

„Dobře, tak jdeme.”

Edward mě chytil za ruku a vedl k otevřenému oknu. Nedůvěřivě jsem se dívala na zem, ale když to zvládne Edward, tak já taky. Ruku v ruce jsme se společně odrazili a o pár vteřin později jsme ladně dopadli na plosky nohou a rozběhli se do lesa. Bylo to až neuvěřitelné, ta rychlost, kterou jsme svištěli a kličkovali mezi stromy. Najednou se Edward zastavil, nečekala jsem to, a nestihla zabrzdit, takže jsem ho strhla sebou a skončili jsme na zemi, Edward přistál na mě.

„Tohle se nedělá,” zamručela jsem. Místo odpovědi mě začal vášnivě líbat. Polibky jsem mu náležitě oplácela a dlaněmi putovala po jeho zádech, Edwardovy ruce mě hladily po bocích a dráždily mou kůži. Pokrčila jsem nohy a objala kolem pasu, tím jsem mu dala jasně najevo, po čem toužím. Edward odtrhl naše rty a okamžitě mě začal laskat na krku. Slastně jsem vydechla a přitáhla si Edwarda ještě víc k sobě, ruce jsem mu zapletla do bronzových vlasů a užívala si tuhle chvíli.

„Hele vy dvě hrdličky, nechte si to na později.” Slyšela jsem Emmettův pobavený smích. Teď jsem si uvědomila, že celou dobu běželi za námi, s Jasperem a Carlislem.

„Já ho zabiju a budeme mít klid,” zašeptala jsem Edwardovi do ucha. Ten se rozesmál a překulil se semnou na záda, takže jsem mu ležela na hrudi.

„Čemu se smějete?” zajímal se uraženě Emmett, to nás s Edwardem rozesmálo ještě víc. Být novorozená je horší, než být těhotná, taky se mnou cloumaly emoce, ale ne tak moc.

„Děti jsem rád, že si tak užíváte,” ušklíbl se Carlisle. „Ale Bella by měla jít na lov.” Tím to prohlášením přerušil náš smích a my se zvedli.

„Co mám dělat?” Dívala jsem se Edwardovi do očí.

„Zhluboka se nadechni a vnímej vůně.” Zavřela jsem oči a řídila se Edwardovými radami. Zhluboka jsem se nadechla a cítila vůni dřeva, hlínu, sníh, benzín, a potom mě do nosu uhodila naprosto nepopsatelná, ale nádherná vůně. Otevřela jsem očí.

„Támhle tím směrem,” naznačila jsem hlavou za Edwardova záda.

„Ano. Prosím, dej si,” usmál se na mě Edward a uhnul mi z cesty. Na nic jsem nečekala a rozběhla se za tou lákavou vůní.

Doběhla jsem na malou mýtinu, kde se na kameni vyhřívala puma. Opatrně jsem se k ní přikradla, ale zafoukal vítr a ona zachytila můj pach. Vyskočila na nohy a postavila se do útočné pozice. Stály jsme od sebe tři metry a dívaly se navzájem do očí, šelma se vymrštila a skočila proti mně, popadla jsem ji a rychle se jí zakousla do krku. Hrdlem mi proudila lahodná tekutina a já si ji užívala, každý doušek. Jakmile jsem vysála i poslední kapku odhodila jsem mrtvolu na zem a rozhlédla se kolem sebe.

Ve stínu stromů se tyčily čtyři mužské postavy a pozorovaly mě. Jedna měla v očích otcovskou pýchu, další dvě pobavení a poslední mě sledovala láskyplně.

„Tak co? Jaká jsem byla?” S úsměvem jsem se způsobně uklonila publiku.

„Naprosto dokonalá,” usmál se Edward a hned mě objímal a políbil.

„Alice z tebe bude mít radost,” pochechtával se Emmett. Zamračeně jsem se na něj podívala a sledovala jeho pohled. Z mého oblečení toho moc nezbylo. Rifle, které jsem měla na sobě, se teď daly v dobré míře nazývat šortkami, tričko jsem měla od krve a pohromadě drželo jen tak tak, jeden rukáv byl urvaný a s ním i podstatná část výstřihu, boty jsem na sobě snad ani neměla, teda aspoň si to nepamatuju, připadalo mi naprosto přirozené běžet bosky. Ani jsem si neuvědomila, že mě ta puma tak zřídila, popravdě si nepamatuju, že by se nějak moc prala, anebo jsem to spíš necítila.

„Aspoň bude důvod, proč jít na nákupy,” vyplázla jsem na něj jazyk a znovu zavětřila, ještě jsem neměla dost.

Domů jsme se vraceli k večeru po dvou pumách a srnce.

„Příště si asi dám medvěda, někdo tvrdil, že je nejvýživnější,” uvažovala jsem nahlas, chtěla jsem Emmettovi vrátit celodenní popichování.

„Na to pozor sestřičko, medvídci jsou moji,” zamračil se.

„Přece by si mně neošidil o večeři bratříčku,” sladce jsem se na něj usmála a udělala oči.

„S těmi rudými duhovkami to není tak působivé,” smál se Emmett, ale já se zarazila. Vlastně jsem se ještě neviděla v zrcadle, moje oči. Vysmekla jsem se Edwardovi, doběhla jsem těch pár desítek metrů k domu a skočila oknem do pokoje, s úmyslem podívat se do zrcadla. Co jsem ale nečekala, byl Henry, který spokojeně spinkal v postýlce.

‚Sakra co tady dělá, jako že je tady sám, měli ho hlídat!‘ Nadávala jsem a skláněla se nad svým synem, byl tak roztomilý, když spinal. Jako by vytušil mou přítomnost, otevřel oči, a natáhl po mě své ručičky. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, co dělám. Natáhla jsem se po něm a sevřela ho opatrně v náručí, pohupovala jsem s ním ze strany na stranu.

„Bello!” Slyšela jsem vyděšený výkřik za sebou a otočila se. Edward stál u okna a vyděšeně se na mě díval, okamžitě se ke mně rozeběhnul, v tu samou chvíli se otevřely dveře do pokoje, běžela ke mně Rose. Ucítila jsem nebezpečí, mé tělo začalo automaticky reagovat, přitiskla jsem si Henryho blíž k hrudi a nakrčila se v bojové pozici zády ke stěně. Má mysl kolem mě vytvořila jakousi bublinu a Edward s Rose do ní najednou narazili, asi metr ode mě. To už byli v místnosti všichni.

„Bello,” tentokrát na mě volala Esme, ale já jsem nereagovala. Mé tělo pohltily instinkty, cítila jsem nebezpečí, potřebu chránit sebe a svého syna.

„Bells, lásko,” mluvil na mně Edward, který se zvedl z podlahy.

„Co to je?” Jasperova otázka.

„Zřejmě Bellin štít, po přeměně se zvětšily její schopnosti,” odpovídal Carlisle, ale vnímala jsem ho jenom na půl ucha. Henry nevěděl co se děje, ale cítil to napětí a vůbec se mu to nelíbilo, začal mi plakat v náručí.

„Pššt zlatíčko, to nic,” narovnala jsem se, ale štít zůstal na svém místě. Opatrně jsem začala Henryho kolébat ze strany na stranu, snažila jsem se ho uklidnit. Nikdo v místnosti ani nedýchal, všichni mě obezřetně sledovali a snažili se ke mně dostat, ale štít jim to nedovolil.

„Herny, to je v pořádku,” utěšovala jsem svého syna a opřela si ho o hruď. Hlavičku jsem mu položila do mezery mezi krkem a ramenem a houpala ho ze strany. Po chvilce přestal plakat a spokojeně ležel v mém náručí. Políbila jsem jej na čelo a nadechla se. Henry voněl skvěle, ale ani mě nenapadlo zakousnout se do něj, byla to naprosto absurdní myšlenka. Byl to můj syn, krev mé krve, můj maličký synáček, který mi spokojeně spinkal v náručí.

„Bello,” ozval se Edwardův hlas. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. „Stáhni prosím tě štít, pust nás k sobě. Nic ti neuděláme. Ano.” Chvíli jsem o jeho slovech přemýšlela, a usoudila, že mluví pravdu. Setinu sekundy jsem přemýšlela jak to udělat, prostě jsem na to pomyslela a bylo to.

Edward se ke mně přiblížil lidským krokem s úsměvem na tváři. „Ty jsi vážně dokonalá,” prozradil mi. Hned nato nás objal a políbil mě na čelo.

„Bello,” ozval se Carlisle. „Promiň, že se na to ptám, ale nemáš chuť se na Henryho vrhnout?”

„Ne nemám, ano, voní skvěle, ale vysát ho, to nikdy! Je to můj syn,” zakroutila jsem odmítavě hlavou.

„Co kdyby si Henryho vzal dolů, a ty ses zatím umyla?” navrhla Alice. Přikývla jsem, Henryho jsem dala Edwardovi, ten ho opatrně chytil a usmál se na něj, v očích měl naprosto zbožňující výraz. Vidět Edwarda a našeho syna spolu byl tak kouzelný obrázek, musela jsem je sledovat.

„Henry má hlad,” oznámil Jasper a tím mě vyrušil z mého zasnění. Edward se vydal s Henry v náručí dolů i se zbytkem rodiny, až na Alici, která se mi vrhla do šatny. Pokrčila jsem rameny a šla do koupelny, kde jsem ze sebe udělala člověka… vlastně upíra. Zabalená v osušce jsem vešla do pokoje, na posteli jsem měla nechystané tmavě modré šaty, které jsme spolu koupily na posledních nákupech. Pokrčila jsem rameny a oblékla si připravené oblečení. Jakmile jsem si zavázala poslední pásek tmavě modrých páskových bot na sedmicentimetrovém podpatku, utíkala jsem dolů za svou rodinou.

„Teda Bello, ty jsi ale kočka,” ohodnotil můj zjev Emmett, když jsem se zjevila v obýváku. Usmála jsem se a pokračovala za svým manželem a synem, Edward mi šel v ústery. Natáhla jsem ruce po Henrym a on mi ho ochotně vložil do náruče, spokojeně jsem se na syna usmála a nechala se Edwardem obejmout.

„Bello,” ozvala se Alice, s Edwardem jsme se na ní otočili, stála vedle zrcadla, které bylo ještě do nedávna v její šatně. Podívala jsem se do něj a zkoprněla. Viděla jsem tam nádhernou ženu, která se mohla vzhledem rovnat polobohovi stojícímu vedle ní a dítěti v jejím náručí. Prohlížela jsem si svůj obraz a žasla. Má pokožka byla stejně světlá jako ta Edwardova, na štíhlé postavě nebylo poznat, že jsem nedávno rodila, rovné dlouhé lesklé hnědé vlasy mi padaly po lopatky. Jala jsem se studovat svůj obličej, s potěšením jsem shledala, že jeden koutek mám stále nepatrně výš, než ten druhý. Jako poslední jsem si nechala své oči, které měly děsivý rudý odstín. Ztuhla jsem.

„Neboj se, to bude v pořádku, zvířecí krev je za pár měsíců zředí. Už teď je máš malinko zlatavé,” uklidňoval mě Edward. Musela jsem souhlasit, na vnějším okraji duhovky jsem měla jemně nazlátlý. Spokojně jsem se usmála a pohladila Henryho po zádíčkách. V zrcadle se odrážel obraz mé dokonalé rodiny.

„Tak co, spokojena nebo budeš reklamovat objednávku?” zeptala se se smíchem Alice.

„Spokojena, konečně se vám můžu vzhledem aspoň trochu rovnat,” usmála jsem se na ní.

„Holčičko, ty jsi byla vždycky nádherná, Edward to může jenom potvrdit,” ubezpečoval mě Carlisle a natáhl se po Henrym. Opatrně jsem mu ho podala a sledovala, jak něžně ho chová v náručí. Bylo to poprvé, co jsem ho s Henrym viděla.

„Bello, jak jsi to udělala v pokoji?” začal Jasper.

„Nevím… cítila jsem nebezpečí a ono to šlo samo,” pokrčila jsem rameny.

„Zvláštní, tvůj štít je teď i fyzický, nejenom psychický,” dumal Carlisle a přitom kolébal Henryho.

„A štěstí, že ses nepokusila vysát Henryho,” ušklíbl se Emmett, měla jsem sto chutí po něm něco hodit.

„Emmette,” zavrčel na něj Edward a Rose mu dala pohlavek.

„No jo no, ale nechápu, jak jsi odolala.”

„Mateřský cit je silnější než touha po krvi,” objasnila jsem mu a ještě víc se přitiskla k Edwardovi.

„Co kdyby dneska spal Henry u vás?” zeptal se po chvíli mlčení Edward Esme.

„Klidně,” rozzářil se naší matce obličej. Ani jsem si nevšimla, že už je tak pozdě. Venku byla tma, pro mé oči to sice nebyl problém, ale nezvyk ano, touhle dobou se mi zavíraly oči, a teď…

„Pojď, půjdeme nahoru,” zašeptal mi Edward do ucha, tak abych to slyšela jenom já. Otočila jsem se na něj a přikývla. Nejprve jsem ale šla dát dobrou noc našemu synovi. Políbila jsem ho na čelo a vydala se s Edwardem do našeho pokoje.

Sotva co se za námi zaklaply dveře, přišpendlil mě na postel a začal zuřivě líbat. Polibky jsem mu náruživě vracela a přitom ho zbavovala oblečení. Nejprve jsem měla v úmyslu opatrně ho svléknout, ale jakmile začal sát přes tenkou látku mých šatu, mou bradavku nevydržela jsem to a strhla z něho košili. Po ní následovaly mé šaty, Edwardovy kalhoty a naše spodní prádlo. Bylo to tak jiné, o mnohem intenzivnější, cítila jsem každý kousek Edwardovy kůže, každičký jeho dotek, polaskání a pohyb. Milovali jsme se, dokud do našeho okna nepronikly první sluneční paprsky.

„Henry se probouzí,” zašeptal mi Edward do ucha. Tyhle při slova stačily, abych se okamžitě vymrštila z jeho teplého náručí a vběhla do šatny. Natáhla jsem na sebe tmavě modré rifle, bílý top, obula jsem si tenisy a následována Edwardem jsem utíkala do ložnice rodičů, Edward pokračoval do kuchyně.

„Můžu dál?” Strčila jsem do dveří hlavu a sledovala otce, jak v náručí svírá mamku, a pozorují Henryho.

„Jenom pojď, myslím, že za chvilku otevře oči,” usmála jsem se na ně a opatrně vzala Henryho do náruče, otevřel oči a nadzvedl jeden koutek, už teď se dokázal usmát jako Edward.

„Maminka je tady,” políbila jsem ho na tvář a pospíchala dolů za Edwardem.

„Nakrmíš ho ty, nebo já?” ptal se mě.

„Já ho nakrmím.” Sedla jsem si na pohovku, Edward si sedl za mě a přitiskl si mě na hruď, dal mi lahvičku a objal mě kolem pasu. Společně jsme pozorovali jak náš syn jí.

„Teda vás dva muselo jít slyšet na celé Alijašce,” smál se Emmett, jakmile přišel dolů. „Půjčíte mi Henryho?”

„Za ty tvoje řeči?” vykulila jsem na něj oči.

„Přece nebudete svému synovi bránit, aby trávil čas s nejoblíbenějším strýčkem.”

„Kdo tě pasoval do role nejoblíbenějšího strýčka?” ptal se překvapeně Jasper, který se zjevil v obýváku.

„No přece Henry,” pronesl přesvědčivě Emmett a nevěřícně přitom kroutil hlavou, jako by uvažoval, jak mohlo Jaspera napadnout něco jiného.

„Vsadím se s tebou o cokoliv, že když mu dáš vybrat, zvolí mě,” pronesl naprosto vážně Jasper. Bylo zábavné ty dva pozorovat.

„Jsou jako malé děti,” oznámila Alice, sedla si vedle nás a vzala mi Henryho z rukou. Zašklebila jsem se na ní, ale nijak to nekomentovala. Alice na Henryho dělala obličeje a vyjmenovávala mu všechny módní značky, do kterých ho oblékne. Rose si okamžitě sedla vedle ní a doplňovala její komentář.

Esme s Carlislem sešli dolů za námi a sledovali svou rodinu. Bylo to nádherné typické ráno, které budeme zažívat do konce věčnosti. Věčnosti, kterou budeme trávit se svými milovanými, v náručí lásky a dobroty.

KONEC

Doufám, že se vám tato povídka líbila.

Všem moc děkuju za komentáře, jsem za ně opravdu hodně vděčná a nadšená.

Pokud máte zájem o další mé povídky, najdete je ve shrnutí. Jedná se o Já píši vám - co mohu více? mé jednorázovky a najdete tam i odkazy na tvorbu, která se Twilight netýká.

Ještě jednou moc děkuju.

Autor: 4dd4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 35. kapitola - Konec: