Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 28. kapitola

10.02.2010 (07:15) • 4dd4 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8405×

Bella

„Lásko, vstávej,” šeptal mi do ucha můj… snoubenec. Ležela jsem na Edwardově hrudi a jeho paže mě objímaly. Zavrtěla jsem se na jeho hrudi a otevřela oči.

„Dobré ráno,” usmála jsem se a něžně ho políbila.

„Jak ti je Bello,” teď byl starostlivý. „Nebolí tě nic?”

„Ne je mi naprosto úžasně, líp mi nikdy nebylo,” usmála jsem se na něj a znovu ho políbila. „A jak je tobě?” zajímala jsem se.

„Vážně se musíš ptát?” přimhouřil oči, nepatrně jsem zakývala hlavou. „Úplně stejně jako tobě,” usmál se. Přitáhl si mě blíž k sobě a vášnivě mě políbil, přitom se překulil na mě.

„Bello, měla by ses najíst,” přerušil náš polibek, oba jsme zrychleně oddechovali.

„Hmm…” zamručela jsem a přitáhla si jeho rty zpět. Naše jazyky se splétaly v podivném, ale nádherném rytmu, stejně jako naše těla. Vášnivě jsme si vzdychali do úst a spěli společně ke hvězdám.

V Setllu jsme strávili ještě dva dny, většinu z toho v hotelovém pokoji. Taky jsme zajeli navštívit hrob prababičky Swanové, sice jsme tam museli jet v noci, aby Edwarda nepoznali, ale viděla jsem dům, kde můj otec vyrostl. Teď v něm žila jiná šťastná rodina.

Skoro celou cestu domů jsem prospala, vzbudila jsem se těsně před přistáním, a to jen díky Edwardovi. Při procházení letištní halou na nás opět všichni koukali, teda hlavně na Edwarda, toho boha kráčejícího po mé levé straně a držící mě za ruku.

„Nikdo pro nás nepřijel?” ptala jsem se překvapeně.

„Ne nechali nám Volvo na parkovišti, Alice volala,” sice mi to přišlo zvláštní, ale neřešila jsem to. Nasedli jsme do Edwardova auta a vydali se směr Fairfield.

„Co všechno vědí?” ptala jsem se Edwarda.

„Vlastně nic, jenom to, že jsem zařídil tu večeři, a taky si domysleli, co se dělo po ní, ale nevědí, že jsem tě požádal o ruku,” objasnil mi situaci, zvedl mojí pravou ruku a políbil ji na hřbet.

„Takže překvapení,” usmála jsem se spokojeně.

„Pokud to Alice neprozradila.”

„Myslím, že ne, že to nechá na nás.”

„Ale bude chtít připravit svatbu,” upozornil Edward.

„To je pravda… Myslím, že by to nebylo zas tak špatné, pokud se udrží v mezích normy. Co myslíš?” otočila jsem se na Edwarda.

„Taky jsem nad tím přemýšlel a asi to bude nejlepší řešení,” souhlasil. Zbytek cesty proběhl mlčky.

Sotva jsme vystoupili z auta, už u nás stála Alice a nadšeně poskakovala. „Děkuju, děkuju, děkuju. Přísahám, že nebudete litovat,” objímala nás.

„Doufám,” hlesla jsem. Alice se zářivě usmála a vedla nás do obýváku za ostatními.

„Co to tam dole bylo za povyk?” zajímal se Emmett, sotva jsme se posadili. „A jak jste si užili večer? Stojí ještě hotel?” chechtal se vlastnímu vtipu.

„Stojí,” usmál se spokojeně Edward a objal mě.

„Alice, lásko co jsi to dole vyváděla?” zajímal se Jasper, když si k němu Alice sedla.

„Alice nám děkovala zato, že ji necháme připravit svatbu,” pronesl nevzrušeně Edward. V tu chvíli se všechny páry očí zaměřily na můj levý prsteníček.

„Vy jste se zasnoubili?” vhrkla šťastně Esme a objala nás. Hned po ní následoval zbytek rodiny.

„A kdy bude svatba?” zajímala se Esme.

„No přemýšleli jsme tak za dva, za tři měsíce.”

„Cože?” vyjekla Alice. „Tak brzo? Jak to mám všechno stihnout? Šaty, dort, pozvánky, výzdoba… Ne to nejde rozhodně ne dřív, něž za tři měsíce.”

„Alice,” začal Edward. „Řekli jsme normální! Nechceme svatbu ala královská rodina.”

„Já vím, já vím, ale i tak je to dost práce,” zamručela a chytla do ruky telefon.

„Holčičko, nemáš hlad? Připravila jsem ti něco k jídlu,” zeptala se mě Esme.

„Docela mi vyhládlo, něco bych snědla,” usmála jsem se na ní a zamířila do kuchyně.

Když jsem se dostala do pokoje, všechny věci už byly vybalené. Edward leže na posteli a četl si. Usmála jsem se na něj a odešla do koupelny. Když jsem se vrátila, lehla jsem si vedle Edwarda.

„Co čteš?” zajímala jsem se a lehla si mu na hruď tak, abych viděla na knížku.

„Teď už nic,” zaklapl knížku a odložil ji na stolek.

„Proč jsi to udělal?” ohradila jsem se.

„Protože mám v plánu něco jiného,” ďábelsky se usmál, přetočil mě na záda a zmocnil se mých rtů. Začala jsem mu bloudit rukama po těle a zbavovat ho oblečení. Edward se začal zabývat mým ušním lalůčkem, a já slastně vzdychla.

„Všichni nás uslyší,” zašeptal mi do ucha.

„Tak ať,” to byla poslední slova té noci.

Ráno jsem se vzbudila, jak jinak než v Edwardově náručí.

„Dobré ráno princezno,” pošeptal mi něžně do ucha. Neodpovídala jsem, jenom jsem se k němu víc přitiskla a užívala si společnou blízkost. „Esme pro tebe má v kuchyni snídani, a Alice chce začít s přípravami na svatbu. Carlisle se s námi chce domluvit o škole. A Emmett se sem chystá za pět minut vpadnout.”

„Nemůžou mě nechat vyspat se,” postěžovala jsem si. Edward mě políbil do vlasů a vstal. Chtě nechtě jsem ho musela následovat. V koupelně jsem ze sebe udělala člověka, v šatně jsem si vybrala nejpohodlnější oblečení, volné rifle a bílé bavlněné tričko, a ruku v ruce s Edwardem se vydala dolů.

„Esme, to bylo vynikající,” poděkovala jsem své matce za snídani.

„Bello, měli bychom si promluvit a škole,” začal Carlisle. „Nemyslím, že je nejlepší nápad se tam vracet. Zvlášť když jsme oznámili, že se budete učit doma. Taky bychom se měli co nejdřív přestěhovat, nejsme tady sice tak dlouho, ale tvůj a Edwardův vztah tady vyvolal silné emoce.” Přikývla jsem, že rozumím. Líbila se mi myšlenka, bez školy, Edward mě stejně všechno doučoval doma, vysvětloval mi některé věci a s přáteli jsem se mohla vidět jindy. Vlastně už bych se s nimi asi neměla vidět.

„Tak co kdybychom se prozatím přestěhovali na Aliašku?” navrhla Ros.

„Tam by byla perfektní svatba, sníh by vytvořil dokonalou kulisu…” začala nadšeně plánovat Alice. Jenom jsem protočila oči, ale nápad svatby na sněhu se mi zamlouval.

„Bello, tak co noc, jak se ti líbila?” zajímal se Emmett se smíchem, jenom co se posadil na pohovku.

„Věříš, že moc,” usmála jsem se na něj, ale rychle odvrátila hlavu, aby neviděl mé červenání. Zaplavily mě totiž vzpomínky na včerejší večer. Edward sledoval proud mých myšlenek a naléhavě mě políbil, bylo až neuvěřitelné, jak moc jsme po sobě prahli a to nejen po fyzickém ale i duševním kontaktu.

„Bello, co takhle dát si odvetu,” navrhl Jasper. Nadšeně jsem přikývla a čekala, dokud nedonese nové videohry. Do oběda jsme nedělali nic jiného, než že jsme se předháněli, kdo je v čem lepší. Alice mě taky donutila prohlédnout si katalogy se svatebními šaty, ale žádné se nám nelíbily. To bude ještě na dlouho.

„Co chceš dělat teď?” zeptal se mě Edward po obědě.

„Co kdybychom šli na naší louku?” navrhla jsem. Edward souhlasil, jakmile jsem si oblékla bundu, už jsem mu vysela na zádech a užívala si vítr ve vlasech.

„Je to tady snad ještě krásnější, než minule,” hlesla jsem a točila se dokola. Prohlížela jsem si záplavu barevného listí okolo mě, bylo všude. Leželo na zemi, houpalo se pod náporem větříku v korunách stromů a zachycené ve větvích jehličnanů. Byl to dokonalý podzimní výjev.

„Ano, je to tady krásné, ale jedině s tebou,” objal mě Edward ze zadu a šeptal mi do ucha.

„Nesouhlasím, tu krásu dodáváš ty a příroda.”

„Diskutabilní,” odvětil a otočil si mě v náručí tak, aby mě mohl políbit.

„Edwarde,” začala jsem po hodné chvíli, kdy jsme leželi na zemi, užívali si ticho a přítomnost toho druhého. „Je pro tebe těžké odolat lidské krvi?” Na chvíli ztuhl, ale hned se zase uvolnil.

„Jak se to vezme, každá krev voní jinak. Ale celkově… ano je těžké ovládnout se, ale naučíš se to.”

„A co odolat mé krvi?” zajímala jsem se dál.

„U tebe je to jiné, tvoje krev… Je to to nejlepší, co jsem kdy cítil. Voníš jako frézie, levandule, růže,” přičichl k mé kůži. „Jsi to nejlepší víno, mezi víny, ten nejsladší med.”

„Neměl jsi někdy touhu ochutnat?” opřela jsem se o jeho hruď a dívala se mu do očí.

„Lhal bych, kdybych řekl, že ne,” usmál se na mě.

Chvíli jsem ho pozorovala, jemně jsem ho políbila na ústa a otevřela mu pusu. „Možná by si měl ochutnat.” Edward se zamračil, ale já pokračovala. „Aby tě to potom nepřekvapilo.” Vzala jsem svůj prst a vložila mu ho do úst. Otřela jsem ho o jeho ostrý špičák tak, aby se roztrhla kůžička, do úst mu spadlo pár kapek mé krve. Edward uchopil mou ruku do své a přidržel si ji u úst. Jemně sál krev z drobné ranky.

„Chutnáš úžasně, ale už to nikdy nedělej,” usmál se, ale jeho hlas zněl naprosto vážně, možná až výhružně. Nejistě jsem se usmála a položila se zpět na jeho hruď.

„Zlobíš se?” dělala jsem mu na hrudi kolečka prstem.

„Nezlobím,” hlesl. „Jak bych se na tebe mohl zlobit?” políbil mě do vlasů. „Měli bychom jít domů, už je pozdě.”

„Dobře, ale projdeme se, ano?” Edward mě políbil na čelo. Potom nás postavil a ruku v ruce jsme se vydali domů. Šli jsme pěšky, ale v půlce cesty jsem začala zívat. Edward mě vzal do náruče a rozběhl se domů, kde zamířil rovnou do koupelny. Jakmile jsem se umyla, donesl mi to pokoje večeři. Než se stihl vrátit, usnula jsem.

„Edwarde, pojď, nebo to nestihneme,” tahala jsem ho nedočkavě z pokoje. Dneska jsme šli na opravdové rande. Když se to vezme kolem a kolem, nikdy jsme na rande nebyli. Včera večer jsem Edwarda přesvědčila, abychom si vyšli do kina, strávili odpoledne jenom spolu.

„Už jdu,” vzdychl odevzdaně.

„Jestli tam nechceš jít, tak nemusíme.”

„Ne, chci jít,” ujistil mě rychle a zavřel za sebou dveře.

„Ale netváříš se moc nadšeně,” oponovala jsem.

„Není to tím, že bych s tebou nechtěl jít, ale když si vzpomenu na všechny představy, co mívají muži v tvém okolí… Mám chuť vraždit, a ještě když se oblečeš takhle,” poukázal na tmavě modré rifle, bílý top a sako v barvě kalhot. Oblečení mi vybrala Alice, taky jasně obkreslovalo mé křivky a dávalo jím vyniknout, Al si samozřejmě neodpustila ani líčení a upravován vlasů, a boty na podpatku. Raději jsem se s ní nepřela, vypadala dost nebezpečně. Zvlášť potom co jsem kategoricky odmítla vypuštění holubic během prvního manželského polibku.

„No tak budeš chvilku žárlit, já taky musím snášet vražedné pohledy tvých obdivovatelek.” Edward si jenom odfrkl a šel do garáže.

„Užijte si to děti,” volala za námi Carlisle.

„Bello, nejdřív jdeme do restaurace,” objasnil mi Edward, jakmile zaparkoval auto před restaurací. Byla to jedna z těch nejluxusnějších, jaké tady měli.

„Klidně jsme mohli jít jinam,” zamračila jsem se na něj.

„Pro mou princeznu jenom to nejlepší,” usmál se, objal mě v pase a vydali jsme se dovnitř. Jako pravý džentlmen mi podržel dveře, jakmile jsme se ocitli ve vnitř, opět mě objímal.

„Dobrý den, přejete si?” zeptala se nás blond uvaděčka v černých přiléhavých koktejlkách a vyzývavě sledovala Edwarda. Ještě víc jsem se k němu přitiskla. ‚Já ti to říkala,‘ sdělila jsem mu v myšlenkách.

„Rezervace na jméno Cullen,” oznámil Edward a pošeptal mi do ucha. „Blázínku víš, že mám oči jenom pro tebe. ”

„Vím, ale nelíbí se mi, když tě cizí ženské svlékají pohledem a flirtují přímo přede mnou,” zamručela jsem.

„Taky se mi nelíbí představy mužů o tobě,” vrátil mi to a políbil mě.

Uvaděčka si odkašlala. Když jsem se na ní podívala, nenávistně si mě měřila, hned ale nasadila profesionální výraz. „Pojďte za mnou,” vedla nás ke stolu. „Za chvíli tady bude obsluha.” Edward mi galantně podržel židli.

„Nejraději bych ji uškrtil na místě.”

„To jsme dva,” usmála jsem se. Zbytek večeře proběhl v klidu, až na občasné Edwardovy vražedné pohledy.

„Chutnalo ti?” zeptal se mě při vycházení z restaurace.

„Moc,” políbila jsem ho. Vydali jsme se do kina. Edward vybral romantickou komedii a celou dobu mě během romantických scén líbal.

„Ty jsi ten film vybral záměrně,” obvinila jsem ho při vycházení z kina.

„Ano, ale řekni, že se ti nelíbil,” usmál se pokřiveně, chtě nechtě jsem ho musela políbit.

„Pojď, půjdeme, musí ti být zima,” objal mě a vydali jsme se k autu, které jsme nechali u restaurace. Byly to dva bloky, ale Edward se rozhodl, že to vezmeme zkratkou, přes uličky.

„Vypadá to tady strašidelně,” šeptala jsem a rozhlížela se po úzké temné uličce, kde nebylo vidět ani na krok, nebýt Edwarda, už dávno bych ležela na zemi.

„Strašidelněji než v domě plném upírů?” odpověděl mi taky šeptem.

„Mnohem strašidelněji.” Přitáhl si mě víc k sobě a pokračoval v cestě. Najednou se zastavil a temně zavrčel.

„Edwarde co je?” zeptala jsem se ostražitě a rozhlížela jsem se kolem sebe.

„To nic, jenom partička kluků. Drž se vedle mě a pojď.” Edward vyrazil rychleji, mnohem rychleji a mě přitom doslova nadnášel.

„Ale, ale, kohopak to tady máme,” před námi se objevila silueta muže.

„Pěkný páreček,” ozvalo se za námi, a já nadskočila, Edward si mě přitáhl ještě blíž k sobě.

„Radím vám, hleďte si svého,” zavrčel Edward temně, že i já jsem měla strach. Na muži před námi bylo jasně vidět, že znejistěl.

„Nebo co? Copak nám provedeš chlapečku?” vedle prvního neznámého se objevil druhý, zřejmě měl víc odvahy.

„Ani to nechtěj vědět,” Edwardův hlas byl jako žiletky.

„Nevyhrožuj, jenom si trochu pošpásujem s tou holkou, a bude,” zasmál se čtvrtý muž, který se objevil vedle těch dvou.

Edward temně zavrčel. Za sebou jsem slyšela vzdalující se kroky. „Váš kamarád má rozum, měli byste taky utéct, dokud je čas.”

„Prosím tě, copak nám můžeš udělat,” vysmíval se jeden ze tří mužů před námi.

„Bells počkej tady,” zašeptal mi do ucha. Potom mě pustil a upíří rychlostí se dostal k těm třem.

„To se ještě uvidí,” zavrčel temně Edward a jednoho z nich odhodil na protější zeď. Zbylí dva začali utíkat, Edward jednoho z nich chytil a hodil na zem. Viděla jsem, jak se k němu nenávistně sklání.

„Edwarde,” zašeptala jsem, ale nereagoval. „Edwarde,” pronesla jsem hlasitěji, ale pořád pozoroval muže ležícího na zemi. „Edwarde!” zakřičela jsem, to už ho probralo, okamžitě stál u mě.

„Bello, jsi v pořádku? Není ti nic? Neboj se, nic ti nedělám,” ujišťoval mě.

„Edwarde,” vzlykla jsem a vrhla se mu do náručí. Pevně si mě přitiskl k sobě. Vydal se semnou v náručí k autu. Pokoušel se mě posadit do auta, ale já jsem se ho odmítla pustit.

„Bello, pšt… to nic není, už je to v pořádku, nemusíš se bát,” opatrně se vymanil z mého sevření a nasedl na místo řidiče. Jakmile byl v autě, opět si mě k sobě přitiskl a rozjel se domů. Nevím, jak dlouho ta cesta trvala, nevnímala jsem ji. Jenom jsem držela Edwarda a odmítala se ho pustit. Ti muži v uličce, měla jsem strach, že mu ublíží, vím je to nerozumné, Edward je upír, nemohli by mu nic udělat. Ale přesto jsem měla strach, nepřežila bych, kdyby se mu něco stalo. Auto najednou zastavilo, a než jsem si to stihla uvědomit, vyndával mě Edward ven. Se mnou v náručí šel do obýváku.

„Carlisle, mohl by si prosím přijít,” promluvil naléhavě.

„Co se děje?” ptal se Jasper, musel cítit mé emoce.

„Carlisle, asi je v šoku, mohl by si jí dát něco na uklidnění?” Cítila jsem, jak si Edward sedl.

„Edwarde co se stalo?” Esmin vystrašený hlas.

„Šli jsme z kina a přepadla nás partička,” téměř zavrčel. „Belle se nic nestalo, zbavil jsem se jich, ale asi je v šoku, neslyším její myšlenky.”

Carlisle mi chtěl píchnou injekci, ale ucukla jsem.

„Jsem v pořádku, vážně. Jenom jsem měla trochu strach, už je to v pořádku,” ukázala jsem Edwardovi myšlenky, aby věděl, proč jsem se tak chovala.

„Bells lásko nic mi není, neboj se,” uklidňoval mě. Vzpomněla jsem si na Edwardův pohled, když se skláněl nad tím mužem. Ty černé duhovky, nenávist a touhu po krvi, neměla jsem strach z Edwarda, z toho, co by mohl udělat. Měla jsem strach o něj, že se neudrží, že se zakousne tomu muži do krku a potom bude litovat. Edward sledoval mé vzpomínky, obavy se mnou.

„Bello, lásko, to nic, nic se nestalo, nic jsem neudělal. Nemusíš se bát.”

„Já vím, jenom jsem měl strach, abys potom nelitoval,” mumlala jsem mu do hrudi.

„Díky tobě se nic nestalo. Co kdybychom šli nahoru, odpočineš si, co ty nato?” Jenom jsem přikývla a nechala se donést do pokoje. Edward mi pomohl z věcí, lehl si ke mně a začal mi broukat ukolébavku. Ale ani po hodině jsem nemohla usnout.

„Bello, měla by si spát,” pošeptal mi do ucha.

Otočila jsem se na něj. „Já ale nemůžu usnout, nejde to,” dívala jsem se mu do očí.

„V tom případě bych tě měl asi unavit,” usmál se něžně a políbil mě. Polibky jsem mu dravě oplácela. Byla to potřeba, potřebovala jsem cítit Edwarda u sebe, cítit jeho tělo. Vyhoupla jsem se na něj a nechala ho, aby mi svlékl tričko. Bloudila jsem prsty po jeho těle, líbala ho na každičký kousíček kůže. Rty jsem objížděla každý sval jeho hrudi a postupovala níž, když jsem se dostala k Edwardovým spodkám, svlékla jsem mu je. Edward si se mnou vyměnil pozice a líbal mě tak, jako já jeho před chvílí. Strhl mi kraťásky pyžama, obtočila jsem nohy kolem jeho pasu a nechala se unášet v dravém rychlém tempu k vrcholu.

„Alice, už dost, je mi opravdu jedno, jakou barvu budou mít ubrusy. Pro mě je důležité, aby tam byla moje rodina a Edward, nic víc nepotřebuju. Jestli myslíš, že je liliová ta pravá tak jí tam prostě dej,” práskla jsem s Aliciným šanonem na stůl a utekla ven za Emmettem, zbytek rodiny byl na lovu.

„Emmette, zachraň mě,” křikla jsem a skočila mu na záda.

„Tak se pořádně drž,” houkl na mě a rozběhl se směrem do lesa. Slyšela jsem za námi Alicino naštvané volání, ale nevěnovala mu pozornost.

„Jsi ten nejlepší bratr na světě, ale Alice nás sežere,” smála jsem se, a Emmett se mnou. Nevím, kam Emmett běžel, ale bylo mi to jedno. Bylo bezvadné cítit vítr ve vlasech.

„Emmette!” zaslechla jsem Rose a zarazila se, Emmett taky. Zastavil se a sundal si mě ze zad. „Bello!” Rose byla dvě stě metrů od nás. „Můžete mi říct, co tady děláte?” ptala se a přitom se doběhla k nám.

„Emmette! Bello!” přiběhla k nám Esme. „Co tady děláte?”

„Bello!” teď to byl Edwardův hlas, který se přibližoval, a hned mě objal kolem pasu. „Můžete mi vysvětlit, co tady děláte?”

„Emmette?” tentokrát se k nám přiřítil Carlisle a hned po něm Jasper, ale ten se štěstí na nic neptal.

„No… Alice byla neodbytná, a já toho měla dost, tak jsme s Emmettem utekli…” řekla jsem nejistě. Ostatní se kupodivu rozesmáli. Čekala jsem křik, dobře křik ne, ale domlouvání o tom jak je nebezpečné, abych byla v oblasti, kde loví.

„Je radno se tam vracet?” zeptal se se zadržovaným smíchem Jasper.

„No běžela za námi pár kilometrů, ale potom to vzdala,” odpověděl zadumaně Emmett. „Zajímá mě, co se stalo, že ji to donutilo zastavit se.”

„Zjistíme to jedině tak, že půjdeme domů,” konstatoval Carlisle a my se vydali domů. Ostatní se rozběhli, my s Edwardem jsem nejprve šli pěšky, po chvíli si mě vysadil na záda a běželi jsme domů. U břehu jezera si mě sundal ze zad.

„To si nezasloužím donést až ke dveřím?” zamračila jsem se žertovně.

„Nemůžu si tě moc rozmazlit,” zasmál se.

Plácla jsem ho do ramene a rozběhla jsem se domů. „Tak si mě chyť,” volala jsem za ním vesele. Edward mi dával náskok, doběhl by mě za ani ne půl vteřiny. Právě jsem vběhla skleněnými dveřmi do obýváku, když mě Edward chytil kolem pasu a zatočil se mnou.

„A mám tě,” smál se. „Zasloužím si odměnu,” otočil si mě k sobě.

„Hmm… co bych ti tak mohla dát?” dělala jsem hloupou.

„Myslím, že víš,” ušklíbl se. Políbila jsem ho na tvář.

„Teda, takhle mě odbýt,” zlobil se na oko a políbil mě pořádně. Někdo za námi si odkašlal. Odtrhli jsme se od sebe a otočili se do místnosti. Viděla jsem zaskočené obličeje denalijské rodiny a rozesmátého Emmetta.

„Teto Carmen,” vypískla jsem nadšeně. Pustila jsem se Edwarda, ten mě opatrně postavil na zem, hned potom jsem ji běžela obejmout.

„Bello,” pozdravila mě zaskočeně.

Potom jsem běžela obejmout Elezara. „Strejdo.”

„Bello?” začal opatrně Elezar.

„Ano?”

„Ty víš co… kdo jsme?” ptal se nejistě.

„Myslíš to, že jste upíři? Jo to vím,” obdařila jsem ho velkým úsměvem.

„Jak ses to dozvěděla?” ptala se mě Katy.

„Ty a Edward jste se dal dohromady?” zeptala se Tanya.

„Katy to je dlouhá historie, a Tanyo není to dost jasné?” usmála jsem se.

„Vlastně jsme se zasnoubili,” objasnil Edward.

Tak co, líbí se vám kapitola? Je to takový přechod k další, zajímavější kapitole. Doufám, že zanecháte komentář. 

Autor: 4dd4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 28. kapitola: