Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rising moon - 7. kapitola

12.02.2012 (11:45) • Missao • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1371×

Missao

Skousla jsem si ret a vychutnávala si tu chvíli. Šiniči byl vždy jistý, trpělivý. Teď přede mnou klečel a sálala z něj nejistota, rozpačitost a netrpělivost. Nikdy jsem ho tak neviděla, ale líbilo se mi to. Ale já svého miláčka nenechám čekat.

„Šiniči, ty jsi můj život. Miluju tě od té doby, co jsem tě poznala. Zamilovala jsem se do tebe ještě před tím, než mě k tobě zavávalo liščí pouto. Jsi jediná osoba na světě, kterou jsem kdy milovala, miluju, a vždycky milovat budu. Moje slova nezmění nic. Takže ano, Šiniči, vezmu si tě.“ Při těch slovech jsem si k němu klekla a on mi s dojatým a odevzdaným pohledem natáhl neskutečně krásný prsten. Pak jsem se mu podívala do očí a podlehla mu.

Byla jsem jeho, on můj. Nic na světě na tom nic nezmění. Jen přes moji mrtvolu.

Bella

Když mě Edward doprovodil domů, byla jsem veselá a plná lásky k němu. Chtěla jsem s ním být déle, ale věděla jsem, že ho zítra - nebo ještě dnes večer (řekl, že přijde) - uvidím. Otevřela jsem dveře a zaposlouchala se do zvuků domu. Dvě rychle tlukoucí srdce. Skousla jsem si ret a usmála se, protože jsem uslyšela Šiničiho žádost o ruku. Bylo to tak neskutečně sladké!

Potichu jsem vyběhla schody nahoru a šla rovnou do svého pokoje. Přemýšlela jsem nad tím, jestli já a Edward jednou… možná… Povzdechla jsem si. To nikam nevedlo. Neuvěřitelně jsem chtěla, aby Anne nemohla proti mně nic říct. Nic proti tomu, že jsem s Edwardem.

Uchechtla jsem se. Ona proti tomu neměla taky co říkat. Ji Edward nemiluje. Já ho miluji z celého srdce, z celé podstaty. I když jsem s ním byla tak krátce, chovala jsem k němu city takové, že bych kvůli němu klidně i umřela. Nedokázala jsem pochopit, jak jsem bez něj mohla žít takovou spoustu let! Ale už to tak nebude. Už bez něj žít nebudu. Nikdy.

Byla jsem docela unavená, tak jsem zalezla do koupelny a vysprchovala se. Vyčistila jsem si zuby a všimla si, že tu mám jen osušku, která by mohla zakrýt jen třetinu mého těla. Takže byla vidět skoro celá prsa a sahala mi těsně pod zadek. No, lepší než nic.

Vyšla jsem z koupelny a ztuhla, těsně po tom jsem děsně zrudla. Na posteli v mojí ložnici ležel Edward. A teď mě propaloval roztouženým pohledem. Hmm, abych se dostala do šatny, musím projít kolem postele. Už mě stejně nahou viděl.

Došlo mi, že jsem se od té doby, co jsem se s Edwardem rozloučila, nepřeměnila jsem se z kitsune zpátky na člověka. Takže moje vlasy ozářily místnost trochou světla.

Přikrčila jsem se a přimhouřila oči. Edwardovi došlo, co plánuju a z ležérní polohy se posunul do sedu a upřeně mě pozoroval. Rty se mi vytáhly do úsměvu, a co nejrychleji jsem vyrazila k šatně, ale on byl tak rychlý, že mě objal a přitiskl k hrudi. Rozesmála jsem se a všimla si, že se sice usmívá, ale oči mu žhnou touhou.

„Nemůžeš mě pustit, abych se převlékla?“ Z jeho silného objetí se mi vůbec nechtělo, ale už tak mi osuška z těla málem spadla.

„Stejně ti to bude k ničemu.“ Došlo mi, na co naráží, a já už nedokázala odolat. Natáhla jsem se a vášnivě ho políbila. Pak jsem už podruhé zažila nejkrásnější noc v mém životě. Nakonec měl pravdu. Oblečení by mi bylo k ničemu.

…

Ráno jsem se pořádně protáhla a zjistila, že jsem v posteli sama. Vedle, na nočním stolku, ale ležel poskládaný papírek, a když jsem se natáhla, poznala jsem Edwardův rukopis. Pak jsem si jej přečetla. Miláčku, jsem dole a vařím ti snídani. Pod tím ještě bylo několikrát podtrženo: Děkuji za včerejší noc. Usmívala jsem se jak sluníčko, když jsem se zvedla z postele. Tentokrát jsem nezapomněla si z šatny vzít oblečení.

V koupelně jsem si vyčistila zuby a hned po tom jsem se oblékla. Umyla jsem si obličej a pokusila se rozčesat rozcuchané vlasy. Vyšlo to, a když jsem vycházela, s úsměvem jsem vzala osušku a hodila ji do koše na prádlo. Z poloviny schodiště jsem skočila dolů a šla jsem rovnou ke kuchyni. Pořád jsem se při tom usmívala.

Missao a Šiniči už v kuchyni seděli a vzájemně si dívali do očí. Nic neříkali, jen se drželi za ruce a dívali se jedem druhému do očí. Jako by mezi nimi fungovala telepatie. Možná ano.

Pak můj nos zaznamenal neuvěřitelně dobrou vůni a automaticky jsem se otočila. Edward stál u plotny a smažil palačinky. Vykulila jsem oči a skousla si ret, abych se nezasmála. Pokud vím, upírům lidské jídlo nechutná. Prý jim i odpudivě voní. Všimla jsem si, že dělá velkou porci. Hodně velkou porci.

„Tady si z tebe dělají otroka?“ zeptala jsem se na oko nevěřícně. Nevydržela jsem to a zasmála se, když se Edward otočil mým směrem a měl nechutí nakrčený nos. Přešla jsem k němu a políbila ho. Podíval se na mě s hladem, který neměl nic společného s jídlem a políbil mě ještě jednou.

„No dovol, sestři! Otroka si z něj neděláme, sám se nabídl!“ ozvala se vesele Missao. Podívala jsem se na ni se zvednutým obočím, ale víc jsem říct nemohla. Čelem jsem se opřela o Edwardovo rameno a vdechovala jeho vůni. Objal mě volnou rukou a víc přitiskl k sobě.

„Včerejší noc si musíme zopakovat,“ zašeptal mi do ucha. Začervenala jsem se a podívala se mu do očí.

„Souhlasím.“ Postavila jsem se na špičky a lehce ho kousla do ušního lalůčku. Zachvěl se a víc si mě přitiskl k sobě.

„Nebudu tě tu rozptylovat, abys něco nepřipálil,“ řekla jsem nevinně. Hodil po mně zmučený pohled, ale já se jen zazubila a šla si sednout ke stolu. Za chvíli přinesl velkou porci palačinek. Usmál se na mě a blíž se naklonil.

„Teď se jdu najíst já. A půjdu ostatním říct, že přijdeš na návštěvu.“ Skousla jsem si ret, přikývla a za vteřinu už tu Edward nebyl. Ukousla jsem si palačinky a přemýšlela nad tím, jestli je jeho rodina tak skvělá - až na jednu výjimku - jak říkal.

„Bells, hádej co! S Šiničim jsme vypočítali náš věk,“ řekla vesele Missao. Vzhlédla jsem k nim a zvedla obočí.

„Tak povídej.“

„Dlouhou dobu jsem nad tím přemýšlela, ale když jsem to vypočítala, vyšlo mi dvacet pět tisíc, čtyřista třicet – plus mínus pět – let.“ Vypadala, že je na sebe pyšná. Vykulila jsem oči a přemýšlela, kam se všechny ty roky poděly. Vážně jsem bez Edwarda byla tak dlouho?

Palačinky byly vážně výborné. Za chvíli jsem talíř dávala do myčky a běžela do svého pokoje. Šla jsem rovnou do šatny a začala nadlidskou rychlostí běhat od jednoho stojanu ke druhému a snažila se najít přijatelné oblečení. Díky Missao jsem tu měla věci, co mi bezvadně seděly a zároveň mi i slušely. Oblékla jsem si na sebe bezvadnou tuniku, legíny a baleríny. U balerínek jsem se dlouho rozhodovala mezi nimi a černými flitrovými botami na vysokém podpatku, ale balerínky vyhrály.

Šla jsem rovnou do koupelny a upravila jsem se. Make-up nebyl potřeba, řasy jsem měla dlouhé a husté a pleť hladkou a bez poskvrny. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli se proměním v člověka nebo zůstanu tak, jak jsem. Nakonec vyhrála kitsune podoba.

Když jsem vyšla z koupelny, uviděla jsem Edwarda, jak sedí na mojí posteli. Vzhlédl ke mně a najednou už mě objímal. Užívala jsem si jeho silného objetí a věděla, že se ho nikdy nenabažím, tak, jako jeho rtů. Natáhla jsem se a on polibek spojil. Přitáhla jsem se k němu co nejblíž a užívala si jeho blízkost.

„Připravená se plně seznámit s mojí rodinou?“ Pousmála jsem se a přikývla. Vzal mě za ruku a šli jsme ven. Před dveřmi se rozeběhl a já za ním. Užívala jsem si pocit větru ve vlasech a všechnu krásu kolem, ale nejkrásnější tady byl stejně ten muž běžící přede mnou.

Nakonec jsme zastavili před velkým krásným domem – spíš vilkou – a Edward mě doprovodil ke dveřím. Usmál se a lehce a přesto dlouze mě políbil. Rukou mě objal kolem pasu.

„Připravená?“ Zhluboka jsem se nadechla a přikývla. Otevřel mi dveře a já jsem vešla dovnitř velkého prostorného bílého domu. Byl zařízený velmi moderně a neskutečně se mi líbil. Pak mi pohled zamířil k rodině Cullenových.

Jako první jsem poznala Anne. Nenávistně na mě mhouřila oči a měla trochu vyceněné zuby. Měla jsem sto chutí na ni zavrčet nebo zasyčet, ale ovládla jsem se.

„Bello, tohle jsou Carlisle, Esme, Alice, Jasper, Rosalie, Emmett a Anne. Lidi, tohle je Bella.“ Všimla jsem si, že Carlisle se na mě dívá se zvědavýma, moudrýma očima. Esme mě překvapila, protože měla mateřský a šťastný úsměv. Emmett se tvářil tak nějak… jako by měl něco za lubem. Alice se mi nejvíc líbila, byla malá a drobná, ale podle Edwardova vyprávění prý byla maniak do nakupování. Tak to by si s mojí sestrou mohla podat ruku.

Rosalie byla vážně nádherná. Já jsem hodněkrát toužila po tom mít takhle zlaté vlasy, ale když jsem si je chtěla obarvit, barva zmizela, jakmile jsem se z člověka proměnila na kitsune a pak zase zpátky. Jasper vypadal, jako by s ní byl příbuzný, i když mi bylo jasné, že to tak není.

Pak jsem si musela uznat, že Anne je hezká. Měla černé vlasy, vzadu naprosto kraťoučké a postupně se prodlužovaly, směrem k její tváři. Její oči byly velké a tmavě zlaté. Nos malý a rovný a nebyla ani moc vysoká. Byla asi tak vysoká jako Rosalie. Ale ona chtěla mého Edwarda. Liška ve mně byla připravená si Edwarda chránit, protože mě k němu váže pouto. A ani nevím, jestli jde pouto nějak zpřetrhat. No, zkoušet to nebudu a nechci.

„Ahoj, Bello, moc ráda tě poznávám,“ řekla mile Esme a podala mi ruku. Lehce jsem si s ní potřásla.

„Bello?“ řekl záludně Emmett. Nadzvedla jsem obočí a podívala se na něj.

„Ano?“

„Je vážně pravda, že ti ve tmě světýlkujou vlasy?“ Zakřenila jsem se.

„Ano, i oči.“ Zadumaně si dal prst pod bradu.

„A že jsi silná a rychlá jako upír?“

„Nejsem stejně silná, ale rychlejší.“ Zamručel a najednou se mu oči rozzářily.

„Dokaž to,“ řekl naprosto vážně, ale viděla jsem, že se chce zasmát. Měl ty ďábelské jiskřičky v očích, ale tvář měl naprosto nevinnou.

„Mám si dát s tebou závod?“ Zazubil se na mě a v očích už neměl jiskřičky, ale plamínky.

„Jo! Odkud pokud, aby ses neunavila.“ Odfrkla jsem si. Bylo neuvěřitelně snadné si takhle s Emmettem povídat.

„Já se jen tak neunavím, takže ty vybíráš cestu.“ Temně se zachechtal.

„Bezva, jdu se kouknout na mapu.“

„Bello, musím tě varovat. On je schopný vybrat cestu do Seattlu a zpátky,“ varovala mě Rosalie.

„No tak to ještě bude zajímavé,“ řekla jsem si pro sebe. Nakonec se ukázalo, že byla Rosalie blízko. Emmett přišel s mapou a ukázal trasu lesem, do Port Angeles a zpátky. To mi zabere ani ne půl hodiny, kdybych nepospíchala.

„Dohodnuto.“

„Super, začínáme za tři, dva, jedna…“ A vyběhl ze dveří po trase, co jsme si ukázali. Běžela jsem těsně za ním a bezvadně jsem se při tom bavila. Byl rychlý, to je pravda, ale po chvilce jsem ho doběhla. Běželi jsme lesem vedle Olympic Hwy, když jsem se před ním proměnila v lišku a utíkala dál. Zamručel, ale bylo vidět, že se baví jako já. Došlo mi, že za námi běží i další Cullenovi, ale ne tak, aby zasahovali do naší menší hry. Když jsem byla asi čtyři metry napřed, znovu jsem se proměnila na kitsune a skočila na nejbližší strom, pak jsem se od dalších stromů jen odrážela a dostala jsem tím další slušný náskok. Nakonec se na stromy přidal a začal mě dobíhat.

Od jednoho stromu jsem se odrazila co největší svoji silou a předtím, než jsem dopadla, jsem se proměnila v lišku. Takhle jsme se bavili dalších několik kilometrů, když jsem vyhrávala. U Elwhy jsem se podle domluvy otočila a běžela zpátky. Znovu jsem začala skákat na stromech a neskutečně mě bavilo Emmetta vidět naštvaného, že prohrává. Nakonec jsem asi o dvě minuty doběhla k jejich domu dřív. Ale překvapilo mě, že tam byla Anne. Nenávistně mě provrtávala pohledem a bylo to, jako by na mě čekala.

„Co pořád chceš, Anne?“

„Edwarda, to je ti snad jasné.“

„Tak to ti je snad jasné, že já se ho jen tak lehce nevzdám.“

„Já jsem na něj čekala padesát let. On je jediná osoba, pro kterou tu ještě jsem.“

„Anne, prosím tě. Já jsem na něj čekala dvacet pět tisíc let! Nechápu, jak jsem mohla být bez něj tak dlouho, ale už to tak nebude! Proto pochop, že já bez něj žít nebudu.“

„Chm, to seš až tak stará?“ Nevydržela jsem to a divoce na ni zavrčela. Oplatila mi to stejně.

Najednou jsem byla připravena bojovat. Anne neskutečně narušovala moje teritorium. Z hrdla se mi začalo drát nepřerušované vrčení a Anne se nakrčila ke skoku. Já jí ukážu, co to znamená lézt mi do teritoria!

Autor: Missao (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rising moon - 7. kapitola: