Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Revenge Prolog


Revenge  PrologŽeny byly po staletí jen méněcenné cetky se kterými si muži mohli dělat co chtěli. Tomu je ale teď konec, tohle je příběh o tom, jak se někdo rozhodl změnit pravidla hry.

Prolog:

Stála na útesu, a jako už tolikrát chtěla skončit. Skočit a nechat rozbouřené moře pohltit ji anebo se rozbít o útesy. Ani tohle nebyla zlá představa. Vše bylo lepší než muset snášet tuhle frašku, kterou byl nyní její život.

Od dětství věděla, že ji otec nenávidí a viní ji ze smrti matky. Ostatně se to ani neobtěžoval zakrýt, ale tohle? Jak jen ji mohl dát zrovna jemu? Kdyby to alespoň nevěděl. Dokázala by mu odpustit, že ji prodal jako kus masa, ale pověst jejího manžela byla všem dobře známá. Jak jen mohl, proč ji raději nezabil při jejím narození? Ušetřil by tak oběma mnoho trápení. Raději by nikdy nepoznala světlo tohoto světa, než žít tu noční můru.

Jen jeden krůček, jeden jediný krůček a byl by konec…

„Má paní, měla byste se vrátit dovnitř, abyste se nenachladila, vítr je tady nahoře ledový,“ ozval
se hlas Marie, její jediné spřízněné duše v tomhle pekle. Ačkoliv ji milovala a nedovedla si představit život bez ní, nyní netoužila po ničem jiném než jí ošklivě ublížit, uhodit ji, že ji už po několikáté zachránila.

S oddaným povzdechem vrhla poslední pohled na rozbouřené moře a pak už jen následovala Marii zpět do hradu. Cestou zpět nepromluvily mezi sebou jediného slova, dokud se nedostaly do bezpečí jejích pokojů.

„Isabello, co mi to děláš, chceš mě zabít?“ šeptala mezi horoucími polibky Marie, když jí zručnými prsty rozepínala korzet. Isabellu fascinovalo, jak si její služka i přes každodenní hrubou práci dokázala zachovat prsty hebké jako hedvábí. Než se stačila vzpamatovat, Mariiny rty si začaly klestit cestu k jejím ňadrům a ona slastně zavzdychala. Ano, bylo to špatné, zakázané, věděla to až moc dobře. Ale jí tak zoufale moc chyběla něha, že byla ochotná ji přijmout od kohokoliv, kdo se nabídl.

Když Mariiny rty našly její, vložila do toho jediného polibku veškeré emoce, které se v ní tak zoufale bouřily. Rozhodla se alespoň na chvíli zapomenout na svůj život a žít okamžikem. Nechala své ruce bezděčně bloudit po Mariině těle, dokud nenašly, co potřebovala: stužku držící Mariinu sukni na místě. Už za ni chtěla zatáhnout, když se najednou ozvalo hlasité zabušení na dveře.

Jako na povel od sebe odskočily a nevěděly co dělat. Klepání na dveře však nepřestávalo, naopak spíše sílilo. Dotyčný evidentně věděl, že tam jsou. Marie se rychle upravila a běžela ke dveřím. Po chvíli se vrátila se zkroušenou tváří a potichu oznámila:

„Pán je doma a nemá dobrou náladu.“

„Dobrá, pomoz mi do šatů,“ odpověděla s roztřeseným hlasem Isabella a začala se líčit. I když, proč se vlastně tak snažit? ptala se v duchu sama sebe. Proč se každý večer oblékala do honosných rób a hodiny se líčila, když jen co vstoupila do jeho pokoje, z ní vše serval a vzal si ji na jednom z jeho tvrdých, dubových stolů. Jako nějakou lacinou děvku.

Když ještě žila v otcově domě, chůva ji naučila tou lůzou pohrdat. Vždyť ty ženy postrádaly třeba jen ždibíček sebeúcty. Každou noc poslušně roztahovaly nohy před kýmkoli, kdo se zrovna namanul. Nyní, když byla starší, záviděla jim. Ony si alespoň mohly rozhodnout s kým a kde.

V důsledku vlastně bylo jedno, zda se dívka narodila do zlaté kolébky anebo do dřevěné. Fakt, že se narodila jako dívka, dával všem mužům nad ní magickou moc, moc zacházet s ní jako s kusem hadru. Od otroků ženu vlastně odlišovaly jen honosnější šaty, které dělaly lepší první dojem.

Než se Isabella nadála, stála před jeho dveřmi. Sotva slyšitelně se nadechla a opatrně vzala za kliku.

„Konečně drahá. Už jsem si myslel, že si pro tebe budu muset dojít sám,“ zavrněl jí do ucha jeho medový hlas a během okamžiku už ležela nahá v chladivém saténu. Dnes postel? To tady nebylo od jejich svatby. Téměř měla chuť se zeptat, čím si onu odměnu zasloužila, když však viděla, jak se k ní jako dravec přibližuje, raději jen zavřela oči a nechala ho dělat si s jejím tělem, co chce. Alespoň její duši nevlastnil…

 


 

Tak co vy na to? Mám pokračovat anebo to nemá smysl? Vaše Amour



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Revenge Prolog:

16.11.2011 [15:21]

TwilightkacertAhoj,
článek ti vracím. Máš v článku plno úplně těch nejzákladnějších chyb.
+ Čárky.
> Před spojovacími výrazy.
> Kolem odlovení.
> Mezi větami (vsuvky apod.)
+ Překlepy.
+ Některé věty ti nedávají smysl.
A ještě tě poprosím, příště se nehrab v HTML kódech a tenhle článek ani nijak jinak nepřenastavuj.
Až si to opravíš, zaškrtni, že je článek hotov. Děkuji.

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!