„No tak, rychle!“ volala jsem na rodiče. Vystoupili a přišli ke mně. Vydali jsme se do haly, kde byla fůra lidí. Zašli jsme si ke stolku pro číslo. Měla jsem 1190. Právě bylo na řade číslo 1001, takže jsem si sedla a zavřela oči. 1002... 1005... 1015... Á, to je nekonečné.
Tato kapitolka je věnovaná Millie (PinkVolturi), bez které bych tuto povídku nechala zrušenou. :)
16.11.2010 (13:30) • Never • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1134×
Milý deníčku,
Carlisle mě vůbec nikam nepouští. Ani na chodbu, což mě opravdu štve! Ležím na posteli a koukám do stropu, bez prominutí, jako debil. Ty čtyři stěny mě už ale opravdu dohánějí k šílenství. Opět jsem zazvonila na takový zvonek u postele. Čekala jsem, že přijde zase nějaká sestřička, ale ne, přišel Carlisle.
„Bolí tě něco? Co ti je?“ ptal se ustaraně Carlisle.
„Nic mi není, jen... Nemůžeš mě tady věčně držet. Mám jen zlomenou nohu, nejsem smrtelně nemocná,“ namítala jsem.
„Ness, víš přeci, že nechci, aby se ti něco stalo,“ řekl.
„Chjooo... Tak já se pokusím alespoň usnout.“ Kývl a odešel. Jakmile odešel, zavřela jsem oči a za chvilku o sobě nevěděla. Zdál se mi divný sen.
Byli jsme doma jen já a Jasper. Dělali jsme různé pitomosti, jako hráli baseball s pomerančem a Esméinou pánvičkou, paintball s vajíčky, kdy jsem většinu schytala já, neboť se Jasper dobře uhýbal. Ale nakonec jsme si složili písničku a pak zpívali:
„I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake,
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake,
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake,
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake,
Keep your left eye open, and your right toe twitchin',
'cause I'm in the kitchen with a knife that's itchin',
for your red blood, on those white sheets.
So keep your left eye open, and your right toe twitchin',
'cause i'm in the kitchen with a knife that's itchin',
for your red blood, on those white sheets.
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake.
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake.
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake.
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake.
Keep your left eye open, and your right toe twitchin',
'cause i'm in the kitchen with a knife that's itchin',
for your red blood, on those white sheets.
So keep your left eye open, and your right toe twitchin',
'cause i'm in the kitchen with a knife that's itchin',
for your red blood, on those white sheets.
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake.
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake.
I will kill you in your sleep, so you better try, try and keep awake.
I will kill you in your sleep, so you better try...
… try and keep awake!“
A to už jsem se probudila. Koukala jsem před sebe, protože tam stála snad celá nemocnice a koukali na mě. Prostě pohroma!
„Co se děje?“ zeptala jsem se jich.
„Nic, jen... Zpívala jsi ze spaní,“ řekl Carlisle.
„Jak moc hrozné to bylo?“ zeptala jsem se, když jsem si – raději – skryla hlavu do dlaní.
„Nádherné!“ řekli unisono.
„Nádherné?“ zopakovala jsem nechápavě.
„Ano, nádherné, moc se nám to líbilo. Máš šanci si v tomto směru vybudovat dost dobrou kariéru,“ řekl Jerry – dědův kolega, kterého dost dobře znám – s údivem.
„Aha... No... A... Nemohli byste už odejít?“ Nikdo nic neříkal a všichni odešli, zůstal tam jen Carlisle. Pořád jsem ale přemýšlela nad tím, že bych opravdu mohla být zpěvačka. Z mého myšlení mě vytrhl až děda.
„Zítra už budeš moct nejspíš domů,“ řekl.
„Skvělé,“ řekla jsem nepřítomě.
„Hele, Ness, posloucháš mě vůbec?“ zeptal se s uchichtnutím.
„Jo, jo,“ odpověděla jsem a dál jsem se pokoušela racionálně přemýšlet. Z toho přemýšlení mě už bolela hlava, tak jsem raději šla spát, ale i přes to jsem se bála, abych zase něco neřekla nebo nevyzpívala ze spaní.
Ráno jsem se probudila jako každé jiné, ale s rozdílem. Nebyla jsem už v tom pokoji, který smrděl po dezinfekci, nýbrž doma, v mém milovaném pokojíčku a hlavně bez sádry.
„Toto trvalo,“ zívla jsem.
„Musíme na nákupy!“ přitančila mi do pokoje Alice.
„Strč si ty své nákupy laskavě někam, jo?“ usmála jsem se na ni a ona uraženě odešla. No jasné, kdo kdy Alice poslal, s prominutím, do prdele?
„Nebuď na Alice drzá!“ ozvalo se zdola.
„Nemá po mně chtít nákupy!“ zakřičela jsem, aby to slyšel.
„Ness!“ upozornil mě.
„Jo, sorry, já zapoměla, že u nás jsou nákupy důležité asi tak jako dýchání!“
„Hledáme nové talenty! Konkurz v Seattlu již od desíti hodin!“ slyšela jsem z dolejší televize. Okamžitě jsem vyskočila z postele a bežela dolů se kouknou na televizi, jenž ještě pořád vysílala tu reklamu, kterou jsem potřebovala dokoukat, abych se dozvěděla co nejvíce.
„Prosím, že mohu dnes do Seattlu?“ udělala jsem psí kukuč.
„Ne,“ řekla máma.
„Prosím!“ zaprosila jsem znovu.
„Bello, povol jí to...,“ políbil táta mámu.
„Fajn, ale pojedeme s tebou!“ A mám vyhráno!
„Tak šup, šup, jdi se obléct, ať můžeme vyrazit,“ řekla a já se zvedla, abych se mohla jít obléct. Rychle jsem vyběhla z obýváku do mého pokoje. Okamžitě jsem otevřela šatnu a na mě vypadly žluté šaty. Neváhala jsem a oblékla si je. Ještě jsem si vzala světle žluté spodní prádlo (ne)obvykle krajkové a žluté balerínky. Opatrně – abych si znovu neublížila – jsem sběhla schody. Podívala jsem se na mamku, která už byla připravená, a na taťku, který se právě obouval. Dala jsem si na zem balerínky a obula si je. Vyšla jsem ven a pohopsávala jsem si to k našemu Mitsubishi. Taťka mně a mamce odemkl a všichni jsme nastoupili. Jako obvykle neřídil nikdo jiný, než táta. Jeli jsme si to asi sto padesát kilometrů v hodině, a když byla někde policie či měření rychlosti, okamžitě jsme spomalili. Do Seattlu jsme dojeli asi za půl hodiny a dojeli jsme před velký Metropol. Snad ještě za jízdy jsem vystoupila.
„No tak, rychle!“ volala jsem na rodiče. Vystoupili a přišli ke mně. Vydali jsme se do haly, kde byla fůra lidí. Zašli jsme si ke stolku pro číslo. Měla jsem 1190. Právě bylo na řade číslo 1001, takže jsem si sedla a zavřela oči. 1002... 1005... 1015... Á, to je nekonečné. Otevřela jsem oči, uviděla jsem mamku s taťkou u baru, jak si povídají, takže jsem opět zavřela oči. 1017... 1058... 1065... 1178... Byla to snad věčnost. Znovu jsem otevřela oči a opět uviděla rodiče, jak si u baru povídají. Ale přišlo mi, že stále přibývají lidé. Opět jsem oči zavřela... 1188... 1190! Konečně. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a poslala taťkovi myšlenku, aby mi drželi palce. Moderátor mě vedl na nějaké pódium. Byla tam jen porota, kterou tvořili dvě ženy a dva muži. Byl to velký sál, ale byla tu jen porota, já a moderátor. Nikdo jiný. Teda nepočítaje kameramany apod.
„Vanessa Wolfová?“ Ano, tak mě znají ostatní.
„Ano,“ odpověděla jsem jim.
„Tak se nám ukaž,“ řekli unisono. Jen jsem kývla hlavou a začala zpívat.
„I can see what's happening. What?
And they don't have a clue. Who?
They'll fall in love and here's the bottom line.
Our trio's down to two. Oh.
The sweet caress of twilight.
There's magic everywhere
and with all this romantic atmosphere.
Disaster's in the air,
Can you feel the love tonight?
The peace the evening brings,
The world for once in perfect harmony,
With all its living things.
So many things to tell her,
But how to make her see.
The truth about my past, impossible,
She'd turn away from me.
He's holding back, he's hiding,
But what, I can't decide.
Why won't he be the king I know he is?
The king I see inside?
Can you feel the love tonight?
The peace the evening brings.
The world, for once, in perfect harmony,
With all its living things.
Can you feel the love tonight?
You needn't look too far,
Stealing through the night's uncertainties.
Love is where they are
And if he feels the love tonight
In the way I do
It's enough for this restless wanderer,
Just to be with you.“ Začali tleskat.
„Takže... Za mě máš ano!“ řekl George nebo jak se jmenuje.
„Já říkám ano,“ řekl Peter.
„Ano?“ usmáli se Josua a Katarin.
„Takže postupuji?“ zeptala jsem se.
„Ano.“ Štěstím jsem objala moderátora.
Renesmé x)
Autor: Never (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
![Sdílet](http://s7.addthis.com/static/btn/sm-plus.gif)
Diskuse pro článek Renesmee's Diary - den 2. - Keep Awake:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!