Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesmé je můj život 16. kapitola

19.09.2010 (13:00) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2953×

16. KAPITOLA

Bella

Ležela jsem ve vaně a zády se opírala o Edwardovu hruď. Už je to dva dny, co jsme přijeli do Volterry. Celý ten čas jsme trávili všichni hezky pohromadě. Emmett s Demetrim a Felixem vymýšleli pořád nové a nové druhy zábavy. Pokaždé jsme se u toho hodně nasmáli. Už jen ta kombinace Emmetta, Demtriho a Felixe byla vražedná sama o sobě. Všichni tři totiž v sobě měli větší část toho malého kluka než muže. Takže jsme se opravdu nikdy nenudili. Noci jsem trávila v milostném opojení s Edwardem. Milovala jsem Vánoce ve Volteře, jelikož všichni členové gardy, kteří měli nižší postavení, se přesunuli do odlehlé části hradu, a tak tu byl klid, který tu normálně jinak nikdy nebyl. Všichni jsme si to náležitě užívali.

„Lásko, měli bychom už se přidat k ostatním,“ šeptal mi Edwardův hlas do ucha.

„Hmm, ale mně se ještě nechce,“ odpověděla jsem mu.

„Taky bych tu raději zůstal s tebou, ale Alice už vyhrožuje, že pokavaď hned nevylezeme, tak sem vtrhne a vytáhne nás z té vany klidně i násilím,“ odpověděl mi a přitom mě líbal na krku.

V ten moment někdo začal bušit na dveře naší koupelny.

„Okamžitě vylezte, nebo si mám pro vás dojít. Máme spoustu práce. Je potřeba vyzdobit hrad a přinést stromek,“ křičela na nás Alice a přitom dál bušila do dveří, až jsem měla pocit, že je vyrazí.

„Vždyť už jdeme,“ odpověděla jsem mrzutě a pomalu se začala zvedat z vany. Edward si mě ještě naposled k sobě přivinul a věnoval mi nádherný polibek, po kterém jsem už opravdu neměla sebemenší chuť opouštět jeho náruč.

„No, tak bude to,“ zase se ozvala Alice.

Po chvíli jsme i my s Edwardem vešli do korunovačního sálu, kde už se čekalo jen na nás dva. Alice s Jane se postavily vedle Arova tůnu a začaly rozdávat příkazy.

„Takže Emmett, Demetri a Felix dojdou pro stromeček. A ne že přinesete nějaké koště, to si mě nepřejte,“ řekla jim Jane a Alice souhlasně pokyvovala hlavou.

„Esmé, Bella a Renesmé budou péct cukroví. Edward, Alec a Jasper vyzdobí okolí hradu. Aro, Marcus, Cauis a Carlisle se postarají o výzdobu hradu. A my s Jane na vše dohlédneme. Zdobení stromku se bude účastnit každý. A tento rok jsem se s Jane rozhodly pro kombinaci červené se zlatou. Tak, na co ještě čekáte, honem do práce,“ řekla Alice a zatleskala. Všichni se s hlasitým povzdechem odebrali plnit své úkoly.

Když už jsme měly skoro vše upečené vpadnul Emmett do kuchyně.

„Tohle musíte vidět,“ řekl nám a měl, co dělat, aby se pod náporem smíchu nezhroutil na kolena.

„Emmette, co musíme vidět?“ zeptala se ho Esmé. Emmett neodpověděl a rychle se vypařil ven. Zvědavost nám nedala a šly jsme za ním.

„Aro, pořád to máš nakřivo. Posuň to ještě o centimetr nahoru,“ doléhal k nám Alicin hlas z druhého konce. Během vteřiny jsme stály za Alici, kde byl i Emmett, který se pořád ještě smál. Alice stála kousek za Arem a ostřížím zrakem kontrolovala girlandu, jestli je dobře upevněná a ve stejné rovině.

„A ještě to uprav támhle,“ řekla, ukázala na tu část girlandy, která byla o kousek níže než ten zbytek a přitom si podupávala nožkou. To jsem prostě nemohla vydržet a přidala se k Emmettovi, ale nebyli jsme sami. Náš smích se rozléhal po celém hradě a tím přilákal i zbytek rodiny.

„Alice, nevadí ti, že tu peskuješ člena královské rodiny, který je ke všemu tím nejvyšším upírem v našem světě?“ dostala jsem ze sebe během smíchu.

„Kdyby to udělal pořádně, tak bych ho nepeskovala,“ odpověděla s úsměvem.  Všichni jsem se svíjeli na zemi pod náporem smíchu. A Aro? Ten se urazil a raději odkráčel do své pracovny.

„A vy se moc nesmějte a raději pokračujte ve své práci,“ řekla Alice a šla se podívat do korunovačního sálu na stromek, který přinesl Emmett s Demetrim a Felixem. Po několika minutách jsme se uklidnili a každý se zase vydal po své práci. Alice vše kontrolovala a u každého našla nějakou tu výtku. Všichni už jsme měli jí plné zuby. Zrovna, když jsem vycházela z kuchyně, narazila jsem na ni.

„Alice, prosím tě, co se s tebou děje?“ zeptala jsem se jí.

„Nic.“

„A co tvoje chování? Každého jen peskuješ a všechny jsi tím dokonale otrávila,“ řekla jsem jí na rovinu.

„Jen chci, aby to bylo vše dokonalé, vždyť to jsou naše první společné Vánoce.“

„Alice!“

„No, dobře. Jsem jen prostě trošku nervózní z toho, že nevím, co mi Jasper koupil,“ řekla mi kajícně.

„Trošku?“ řekla jsem jí a přitom povytáhla obočí.

„Máš pravdu, trošku ne, ale hodně. To je poprvé, co nic nevím, a tak mě to znervózňuje. Omlouvám se.“

„Alice, tak na to nemysli. Uvolni se a vychutnej si to napětí z toho očekávání. A myslím, že tu omluvu nedlužíš jen mně,“ řekla jsem jí a společně jsme se vydaly do korunovačního sálu, abychom ozdobily stromek.

Alice se všem omluvila a zdobení stromku už naštěstí probíhalo v pohodě. Celým hradem se rozléhaly vánoční koledy doprovázené naším smíchem, a tak ve Volteře konečně zavládla ta pravá vánoční nálada, kterou jsem tak milovala.

25. prosince

Bella

Stála jsem v šatně a připravovala se. Alice totiž už před hodinou přišla upozornit, že se Renesmé za chvíli probudí, tak ať se začneme oblékat. Na Alici bylo poznat, že už se nemůže dočkat, až se dozví, co jí to Jasper koupil. A tak snad každých deset minut strčila hlavu do dveří, aby nás upozornila, že si máme pospíšit. S Edwardem jsem se totiž oblékali opravdu pomalu, chtěli jsme ji trošku potrápit.

„Bello, Edwarde, to snad děláte naschvál. Všichni už jsou připravený a vy pořád ne,“ tentokrát do dveří strčil hlavu Emmett.

„Dej mi ještě pár minut,“ řekla jsem mu.

„Tak to tedy ne,“ řekl a s těmito slovy mě popadnul do náruče a nesl do korunovačního sálu.

„Emmette, pusť Bellu. My už jdeme,“ řekl mu Edward a k mému překvapení ho Emmett poslechl. Postavila jsem se na nohy a rukou si uhladila šaty. Edward mě objal okolo pasu a společně jsme vstoupili do korunovačního sálu, kde už opravdu všichni stáli a čekali jen a jen na nás.

„No, konečně,“ řekla Alice zároveň s Renesmé a vrhly se na dárky. Přidal se k nim i Emmett s Demetrim.

„Stop,“ křikl Aro. Všichni čtyři strnuli v pohybu a podívali se na Ara.

„Renesmé, Demetri, copak jste zapomněli? Nejdříve se odvezou ty dárky, které jsme nakoupily pro ty děti. A pak se teprve rozbalí ty naše,“ řekl Aro a ukázal na hromadu vánočních dárků, které byly v rohu místnosti poskládané na sebe.

„Pro jaký děti?“ ptal se Emmett.

„Ach, ano, zapomněli jsme vám říct o naší tradici. Každý rok nakoupíme spousty dárků, které potom odvezeme do zdejšího dětského domova, jež sponzorujeme už od doby, co byl založen,“ řekl Marcus.

„Tento rok je na řadě Bella, kdo předá ty dárky ředitelce domova. Po pěti letech se to vždy vymění, přece jen, aby nebylo to nápadné. Určitě by si všimli, že nestárneme. Takže všechny ty dárky se naskládají do té černé dodávky a Bella je pojede předat. My tu na ni zatím počkáme, a až pak se budou rozbalovat naše dárky,“ dodal Aro.

„Cože, to je týrání,“ vykřikl Emmett s Alice zároveň.

„Alespoň jeden dárek, prosím,“ prosila Alice a svůj pohled prosícího štěně stočila na Ara.

„Ne, jak jsem řekl. Počkáme si na Bellu,“ odpověděl jí Aro. Alice vypadala, že se snad z té nedočkavosti zhroutí. Mužská část rodiny pobrala dárky, ale jelikož jich byla opravdu spousta musela jít několikrát. Alice zatím stála a svým pohledem hypnotizovala dárky.

„To je moc hezké, co děláte pro ty děti,“ řekla mi Esmé.

„Pamatuji si, jak jsem byla překvapená ten první rok, kdy jsem se to dozvěděla. Aro už dvě století ten dětský domov sponzoruje. Toto gesto bylo to poslední, které mě přesvědčilo o jejich srdečnosti. Přece jen jsem tu tenkrát byla teprve dva měsíce, a i když jsem měla za tu dobu možnost poznat jejich pravou tvář, ale pořád jsem tomu nechtěla nějak uvěřit.“

„Mami, tady jsem ti připravila nějaké to cukroví,“ řekla mi Renesmé a podával mi krabici.

„Díky.“

S Edwardem jsme mířili do dětského domova, kde na nás před vchodem čekala ředitelka domova. Edward zaparkoval co nejblíže ke vchodu. Vystoupili jsme. Ředitelka přišla k nám a přivítala nás. A pomohli jsme jejímu manželovi nanosit dárky do herny, kde stál nádherný stromek. Celý domov byl ponořen do ticha, protože jako každý rok šly nejdříve děti do blízkého lesa, kde ozdobily stromek různým ovocem a potravou pro lesní zvěř. Zrovna když jsme mířili zpátky k dodávce, se domovem roznesl dětský smích.

„Prosím, vyřiďte velké díky celé vaší rodině. Kdyby nebylo vaší štědrosti, museli bychom už dávno tento domov zavřít. Moc vám děkuji za všechny ty děti,“ řekla nám ředitelka. A před námi se vyřítily děti, které měly červené tvářičky a jejich oči byly plné jiskřiček z očekávání.

„Nemáte vůbec zač. Děláme to moc rádi,“ odpověděla jsem jí. Před dodávkou jsme se rychle rozloučili a jeli ne zpátky do Volterry.

Před branami stála Alice a netrpělivě nás vyhlížela.

„No, kde jste? To jste nemohli jet rychleji?“ ptala se nás Alice, když nás tahala z auta, které se ještě ani pořádně nezastavilo. Její oči hořely ještě více nedočkavostí než předtím. O pár vteřin později jsme stanuli v korunovačním sále, kde byl zbytek rodiny.

„No, konečně,“ řekli Emmett, Demetri a Renesmé, kteří stáli před stromkem a svými pohledy hypnotizovaly dárky. Zbytek rodiny je s úsměvem pozoroval a povídali si. Vyřídila jsem pozdrav od ředitelky domova s přáním hezkých Vánoc. Tento rok měl dárky rozdávat Carlisle. První dárek dostala Renesmé, byl to dárek od mě s Edwardem. Bylo to červené Ferrari Enzo. Když otevřela krabičku, podívala se na nás a utíkala do garáže, kde stálo, a na něm byla veliká červená mašle.

„Mami, tati, děkuji,“ řekla nám, když se přiřítila z garáži a skočila nám kolem krku.

Sledovala jsem Edwarda, jak si pomalu rozbaluje dárek od mě. Pomalu otevřel krabičku, ve které byl náramek. Naschvál jsem ho otočila, tak že jakmile otevřel krabičku, viděl věnování.

„Děkuji, je nádherný,“ řekl a prsty přejel po věnování. Věděla jsem, že mi neděkuje jen za ten náramek, ale i za to věnování. Podíval se na mě a lehce mě políbil.

„Jaspere, to je tak nádherný, děkuji,“ řekla Alice, když si rozbalila dárek od něj. Byl to nádherný diamantový set, který se skládal z náhrdelníku, náušnic a prstenu. Alice byla konečně spokojená, protože zjistila, co jí to Jasper koupil.

Postupně jsme si všichni rozbalily dárky. Největší radost jsem asi měla z dárku od Renesmé a Aleca. Mě a Edwardovi pronajali po Novém roce na celý týden ostrov, kde budeme jen my dva. Představa mě a Edwarda na ostrově, kde mimo nás nebude ani živáčka, byla tak vzrušující. Zavřela jsem oči a nechala se unášet těmi nádhernými představami, když mě vyrušil Edward.

„Bello, to je dárek od mě,“ řekl a podával mi malou černou, sametovou krabičku. Pomalu jsem ji otevřela. Uvnitř byl v černém polštářku vložen nádherný oválný prsten, do kterého bylo zasazeno několik malých diamantů. Přejela jsem po něm prstem.

„Líbí se ti?“ ptal se mě Edward.

„Ano, je nádherný.“

„Tento prsten patřil mé matce. Přála si, abych ho dal dívce, kterou budu milovat,“ říkal mi a pomalu si přede mnou klekal na jedno koleno. Moji ruku uchopil do svých dlaní a zadíval se do mých očí.

„Bells, jen díky Tobě jsem dostal možnost být otcem. Dala jsi mi nádhernou dceru, která je pro mě tím nejkrásnějším darem v celé mé existenci. Miluji Tě už od prvního okamžiku, co jsem Tě spatřil a navždy budu. A proto se tě ptám. Isabello Swan Volturi, prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?“

„Ano,“ zašeptala jsem, protože nemohla jsem uvěřit tomu, že mě požádal o ruku. Rychle se postavil na nohy a vzal mě do náruče.

„Opravdu?“ ptal se mě, aby se ujistil.

„Ano,“ zakřičela jsem na celý sál a rozesmála se. Edward si mě přimknul ještě silněji do své náruče a několikrát se se mnou otočil.

„Děkuji,“ řekl mi a spojil naše rty, které hrály tu svoji dokonalou symfonii. Jakmile se naše rty rozpojily, navlékl mi prsten a já si ho se zalíbení prohlížela.

Všichni nám gratulovali, když jsem přijala poslední gratulaci od Jaspera. Nenápadně jsem se vytratila. Edwarda plně zaměstnávala Renesmé, která mu říkala, jak moc je ráda, že mě pořádal o ruku. Pomalu jsem došla k Arovu trůnu, kde jsem se posadila. Zpovzdálí jsem tiše sledovala svojí rodinu. Všichni stáli poblíž toho majestátného stromu, který se tyčil skoro až ke stropu sálu. U všech přítomných byl na tváři úsměv a v jejich očích se zračilo štěstí a láska. Jenom chudák Jasper se tvářil, jak kdyby byl sjetej. Ano, byl předávkovaný tím obrovským množstvím štěstí a lásky, která byla cítit i ve vzduchu. Tiše jsem se jeho výrazu zasmála a tím na sebe upoutala Edwardovu pozornost.

Zamířil ke mně. Kleknul si přede mě a obě moje ruce uchopil do svých.

„Lásko, copak?“ zeptal se mě. Neodpověděla jsem. Jen mu hlavou naznačila, aby se také podíval na naší rodinu. Chvíli jsme je tiše pozorovali.

„Jsi šťastná?“ zeptal se mě Edward a svůj zrak upíral do mých očí.

„Jsem. Jsem tou nejšťastnější ženou na světě, protože muž, kterého ho tak bezmezně miluji, a se kterým mám tu nejbáječnější dceru, mě požádal o ruku. Co víc si mohu přát? A ty jsi šťastný?“ zeptala jsem se ho.

„Jsem, ale je tu něco, co mi chybí, aby bylo mé štěstí dokonalé,“ řekl mi a na chvíli se odmlčel. Jedno moje obočí se nepatrně povytáhlo.

„K tomu, aby mé štěstí bylo dokonalé, mi chybí jedna podstatná věc,“ řekl a opět se odmlčel.

„A řekneš mi, co to je?“ zeptala jsem se ho a uvnitř hořela zvědavostí, co jen to může být.

„To co mi chybí je tvé Ano, které zazní z tvých nádherných rtů až budeme spolu stát před oltářem. V ten moment už nebude nic, co by mě mohlo udělat ještě šťastnějším.“

„Miluji Tě,“ řekla jsem mu.

„Miluji Tě,“ odpověděl mi a spojil rty v ten nejněžnější polibek, ze kterého naše láska vyloženě sálala.

15. kapitola x Shrnutí x 17. kapitola

Omlouvám se, že mi trvalo, tak dlouho než jsem přidala další kapitolku. Inspirace nechyběla, jen ty moje prsty nechtěly poslouchat a psaly si klidně moji druhou povídku. Takže se vám omlouvám.

Děkuji za vaše komentíky k předchozí kapitolce a doufám, že i u této mi zanecháte svůj otisk. :D

No, a protože tento díl je vánoční, neměla jsem to srdce, ničit tu vánoční pohodu Tanyou, takže v příští kapitolce se už na ni můžete těšit. Konečně vystrčí drápky a zasekne se svými drápky do děje mé povídky.

Doufám, že se vám tato kapitolka líbila a vy jste si její čtení užili.

Vaše eElis

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Renesmé je můj život 16. kapitola: