Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesmé je můj život 1. kapitola

02.07.2010 (07:30) • eElis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5145×

1. kapitola

O 80. let později

Ležela jsem u sebe v komnatě a přemýšlela jsem nad svým rozhodnutí, nad kterým jsem celý večer debatovala s Renesmé a Alecem. Byla jsem si jistá s mým rozhodnutím, věděla jsem, že musíme odejít z Volterry, abych ukázala Renesmé normální život. I když mě zraňovala ta představa, že tím ublížím hodně lidem, kteří nás milují. Hlavně Arovi, mému otci, který mi splňoval i ta nevyslovená přání, jen abych se cítila šťastná. Zcela respektoval moje rozhodnutí, že se nechci živit lidskou krví, aby ze mě nebyla ta krvelačná zrůda. Za těch 80. let jsem měla možnost poznat pravou tvář Volturiových. Já vím, že v každých v nich vidí jen tu krutou tvář, ale nikdo už neviděl to, jak jsou laskaví a ohleduplní upíři, kteří musí být na ostatní přísní, aby se zachovala rovnováha. A nikdo tak nemohl nezneužívat zákony.

Do dneška si díky mé upírské paměti pamatuji ten spalující žár, co vzplanul během mé proměny v těle. Myslela jsem si, že to nemůžu vydržet, nevěděla jsem, jak dlouho to trvalo, ale měla jsem pocit, jako kdyby to nikdy nemělo přestat. Ale postupně síla toho žáru se zmenšovala a přesouvala se více do mého srdce. Začala jsem si uvědomovat, že už musím být u konce mého cíle. Naposledy mi zatlouklo srdce  a všude se rozhostilo ticho. Pomalu jsem otevírala oči, rozhlížela se okolo, teď jsem dokázala rozpoznat sebemenší detail i u věcí, které byly v druhé části pokoje. Slyšela jsem sebemenší zvuk, bylo to fascinující, ale na druhou stranu trošku děsivé. U mé postele seděl Aro, v tu chvíli jsem si uvědomila, že to Edward mě měl proměnit a on tu měl sedět místo Ara. To on se měl po celou dobu láskyplně starat o naší malou holčičku Renesmé, místo něho všechnu tu práci vykovávala Jane. Nejdříve jsem si došla s Demetrim na lov, přesně si vybavuji, jak se mé zuby lehce zakously do krku srny a jak jsem sála tu teplou tepající tekutiny, která mi s každým douškem dodávala sílu a hasila žár, který vystupoval z mého hrdla. Po návratu z lovu jsem okamžitě zamířila do své komnaty a tam ji spatřila, mou malou dceru, byla nádherná, vzhledově vypadala jako Edward až na ty oči, které měla úplně takové jako já, než jsem se proměnila. Jane jí držela v náručí a láskyplně na ni hleděla. Až jsem se divila, protože tenhle typ pohledu jsem u ní neznala. Během těch let, co jsem tu pobývala, jsem jí doopravdy poznala a věděla jsem, že lepší kamarádku a sestru mít nemohu. Demetri s Felixem stáli po mých bocích, to kdyby náhodou jsem se neudržela a já po mé dceři skočila. Opatrně jsem přistupovala k Jane a nejdříve jsem ji jenom pohladila po tvářích a poté jsem se k ní pomalu skláněla a nasávala její vůni, která se snoubila z části upírskou a z části lidskou a opatrně jsem ji políbila na čelíčko. Když jsem jí chovala, tak přesně zapadala do mé náruče, jako kdybychom byly kousky skládačky, která do sebe naprosto přesně zapadá. Byly to nejhezčí okamžiky v mém dosavadním životě a věděla jsem, že už nikdy nepocítím stejně nádherného. Děkovala jsem osudu, že mi postavil do cesty Edwarda, i když pouhá myšlenka na něj mě hodně zraňovala a působila velikou bolest, ale kdyby nebylo jeho, tak bych teď neměla tak nádhernou holčičku.

Renesmé rostla rychleji než lidské děti, ale tím jsem se netrápila. Vychutnávala jsem si s ní každou chvilku, jako kdyby měla být poslední, i když jsem věděla, že máme celou věčnost, ale já si nemohla pomoct, tak moc jsem ji zbožňovala. Jak rostla, tak mi čím dál víc připomínala jejího otce a to nejen vzhledově, ale i povahově.

Pomalu jsem se vydala do Arovy pracovny a posadila jsem se do křesla u stolu a trpělivě čekala na Ara. Když Aro vstoupil do pracovny, tak se mu na tváři rozlil láskyplný úsměv.

Přítomnost

„Co potřebuješ, holčičko?“

„Tati, doufám, že nevyrušuji?“

„Ne, ne Isabello, víš, že na tebe si vždy rád čas udělám, ať se děje cokoliv.“

„Tati, doufám, že to nebudeš brát, tak jako, že tě nemiluji a že si nevážím všeho, co jsi kdy pro mě udělal, ale já musím odsud odejít. Musím ukázat Renesmé, jak vypadá i jiný život, aby si mohla dobrovolně rozhodnout, jak chce žít,“ odmlčela jsem se a pozorovala jsem své špičky bot. Aro ke mně přistoupil a chytil mě za bradu, zvedl jí, abych se mu mohla podívat do očí.

„Isabello, plně tě chápu a od začátku mi bylo jasné, že někdy tato chvíle nastane. I když mě bude bolet, že ty ani Renesmé už zde nebudete, ale pořád pro mě budeš mou dcerou, kterou miluji. Renesmé pořád zůstane mojí milovanou vnučkou. A i kdybych sebevíc chtěl, nemohl bych tě tu držet násilím. Jestli je to vaše přání, rád vám ho vyplním a nebudu vám bránit v odchodu, ale jen mám jednu podmínku, že mě budete často navštěvovat a volat mi, abych věděl jak se máte.“

„Děkuji, já věděla, že nás pochopíš.“ Pevně jsem ho objala.

„Chtěla jsem se zeptat, zda-li nebudeš ani Alecovi bránit v odchodu. Víš, že se s Renesmé milují a já je nemůžu od sebe rozdělit, doufám, že i v tomto směru vyhovíš mému přání,“ podívala jsem se na něj  a čekala, kdy vyřkne ortel.

„Isabello, víš, že já bych nemohl Renesmé sebrat její lásku a tím jí ublížit. Samozřejmě, že Alec může jít s vámi,“ podíval se na mě a usmál, i když se jeho rty smály v očích jsem viděla, jak moc ho to bolí, že ho chceme opustit, ale já to musela udělat.

„Kdy chcete vyrazit,“ zeptal se mě.

„Zítra, protože kdybych neodešla už zítra, tak vím, že bych toho už nebyla schopná nikdy. Ještě jednou ti děkuji.“

Druhý den k večeru nastal čas loučení. Všichni stáli v hale a čekali na nás. Všichni měli ve tváři vepsanou bolest, kterou jsme jim naší odchodem způsobovali. Ale já věděla, že tento krok musím udělat. Věděla jsem to úplně stejně, tak jako jsem tenkrát věděla, že dělám správnou věc, když jsem sem přišla. Nejdříve mě objala Jane, tiše mi vzlykala do ramena a drtila v objetí.

„Prosím, řekni mi, co mám udělat, abyste tu s námi zůstali, sestřičko. Udělám cokoliv. Klidně se stanu i vegetariánem, jen prosím neodcházej!“ šeptala mi mezi vzlyky Jane.

„Víš, že to musím udělat, že musím Renesmé ukázat i jiný způsob života. Věř, že mi to taky trhá mé srdce, ale budeme se hodně navštěvovat. Slibuji. Ty víš, že tě mám ráda jako svojí sestru, dej mi prosím pozor na otce a strýce a i na Demetriho a Felixe. Hlavně dávej také na sebe pozor. Slib mi to prosím.“

„Isabello, slibuji ti, že se o ně postarám, nemusíš mít strach. A věř, že jakmile to bude možné, tak já za vámi přijedu na návštěvu. Ty my hlavně opatruj mého praštěného bratra a mou malou neteř.“ A ještě naposled mě objala

I moji strýcové Cauis i Marcus mě zkoušeli přemluvit, i když věděli, že to nemá žádnou cenu. Protože jakmile se rozhodnu, tak své rozhodnutí nezměním. Demetri s Felixem se na mě vrhli s takovou vervou, že jsem myslela, že mě rozmačkají. Aro mi dal klíčky od auta, všechny papíry a kreditku, na které byla hodně vysoká sumička. To prý aby nám nic nechybělo. Když jsme už odcházeli, tak jsem se ještě otočila, abych se na ně naposledy, než odejdu, podívala. Ten pohled v jejich tvářích mě hodně bolel, protože všichni do jednoho tam měli vepsanou tu bolest, kterou jsem jim naším odchodem způsobila, i když se všichni snažili usmívat, ale moc jim to nešlo, spíš to vypadalo jako nějaký škleb než úsměv. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla jsem vstříc novému životu s mojí dcerou Renesmé  a Alecem, který ji naprosto miloval a díval se na ni jako na svojí bohyni. Věděla jsem, že nikoho lepšího jsem si pro mou dceru nemohla přát, protože Alec ji z celého svého mrtvého srdce miloval a nikdy by ji nedokázal opustit tak, jak to mně udělal Edward.

Na letišti jsme si zakoupili letenky do Seattlu a odebrali jsem se k našemu letadlu. Samozřejmě jsme měli letenky do první třídy a já se pohodlně zabořila do své měkké kožené sedačky. Před sebou jsem pozorovala Aleca, jak něžně objímá mou dceru, která se šťastně na něj usmívala. Mně znovu na mysl přišly vzpomínky na Edwarda, na to, jak mě objímá, přesně jsem si vybavovala ten pocit. Přesně jsem si vybavovala, jak na mě působil jeho dotyk či jen pohled. I po tolika letech mi stačila jediná vzpomínka na mého Edwarda a mé srdce zase ničila ta ukrutná bolest. Vím, že on byl moje životní láska, že bez něj nemůže být dokonale šťastná, že pořád budu cítit tu díru v mém srdci, ale já musím být silná a to jen kvůli mojí holčičce.

Po dlouhé letu jsem konečně přistáli v Seatllu na letišti a my čekali, až nám přistaví nový model Mercedesu, který mi koupil Aro. Při nastupování, jsem poprosila Aleca, zda-li by mohl řídit, ačkoliv jsem ráda řídila, ale dnes jsem se na to nějak necítila. Jakmile jsme se začali blížit k Forks, tak se mi hlavou začaly zase probíhat vzpomínky na to krásné, co jsem zde s Edwardem zažila, i když ty vzpomínky byly zastřeny našedlou mlhou, protože to byly moje lidské vzpomínky. Tak pořád tak moc bolely a určitě i víc, čím blíže jsme Forks byli.

Po chvíli jsem zastavovali přesně na tom samém místě, kde stával Charlieho dům. Místo něj stála teď honosná vilka, která sem naprosto pasovala. V prvním patře byl obrovský obývák s krbem, kuchyně také byla prostorná a plná světla. Po schodech jsem vystoupali do druhého patra, kde byly čtyři pokoje. Tam si vybrali pokoj Alec s Renesmé. Jedna strana byla celá prosklená, a tak se jim naskýtal pohled na malé jezírko, které bylo na zahradě na les, který obklopoval, celý náš dům. Já si vzala pokoj v podkroví, kde také celá jedna část byla prosklená a ve stropě bylo obrovské okno, díky kterému jsem teď pozorovala nádherný východ slunce. Jakmile jsem nanosili naše kufry do pokojů. Vyjeli jsem opět do Seatllu, ale tentokrát do obchodního domu, abychom nakoupili všechny potřebné věci do našeho domu. Nejprve jsem se vydali do oddělení s nábytkem, kde jsem nejdříve vybrali kuchyň, kterou budeme využívat jen díky Renesmé. Celou kuchyň jsme vybrali v bílé barvě s černými detaily. Do obýváku jsme vybrali nábytek a podlahu z třešňového dřeva, velikánský gauč, který byl krémový barvy a před gauč jsem vybrala vysoký měkký světlý koberec. Pro svůj pokoj jsem si taky rychle vybrala světlý stůl s komodou a dominantou mého pokoje měla být obrovský postel s nebesy. Když i já a Alec s Renesmé  jsme měli vybrané věci po našich pokojů a chystali se do supermarketu, kde jsme chtěli nakoupit nějaké jídlo pro Renesmé, tak nás přemluvila, abychom šli ještě nakoupit nějaké oblečení a v tento moment jsem si vybavila Alice, jak na mě dělala ty její psí oči, abych s ní šla nakoupit a já se musela  smát. Když už jsem vycházeli na parkoviště k autu, zastavili jsem se ještě v autosalonu, aby si  Alec s Renesmé vybrali auto, přece nebude mít jen jedno. Vybrali si nádherné Porsche.

Jakmile jsme dorazili domů, tak už tam na nás čekalo nákladní auto s naším objednaným nábytkem. My s Renesmé jsme šli odnést a uklidit tašky do našich šaten. Zatímco Alec pomáhal stěhovákům nanosit nábytek do domu, což trvalo hrozně dlouho. Samozřejmě, že kdybychom chtěli, tak už by to bylo dávno uvnitř domu, ale jen nevím, jak by se na to ti stěhováci tvářili, kdybych tam přišla, vzala do ruky gauč a naprosto bez obtíží ho donesla do obýváku. Konečně bylo vše v domě a my se mohli pustit do práce. Já si svůj pokoj vymalovala a sladila do světle fialové. Alecův a Renesmé pokoj byl vymalován a sladěn do světle hráškové,  část obýváku jsme vymalovali na bílo a zbytek na červenou s nádechem do vínový barvy a kuchyň jsme jednoduše nechali bílou.

Podívala jsem se na hodiny bylo půl sedmé, což je nejvyšší čas dát si sprchu a upravit se do školy.

Prolog x Shrnutí x 2. kapitola

Autor: eElis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Renesmé je můj život 1. kapitola: