Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Remember me - 8. kapitola

10.03.2010 (11:30) • Elle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1402×

Bella

Edward otevřel poslední dveře. Nakoukla jsem zvědavě dovnitř. Edwardův pokoj. Byla to ta nejkrásnější místnost, co jsem kdy v životě viděla. Na zemi byl tlustý měkký koberec a jedna stěna byla skleněná. V rohu byla televize a plný stojan na cédéčka.

„Nádhera!“ vydechla jsem omámeně, a rozhlížela se po pokoji. Jenom… chyběla tu postel. Aha. Upír… nespí. Posadila jsem se na koberec do tureckého sedu. Edward si rozpačitě přisedl vedle mě.

„Proč se s Jasperem vlastně nemáte rádi?“ zeptala jsem se Edwarda, který se nervózně ošil. „Kvůli holce?“ Edward přikývl.

„Jak se jmenovala?“ ptala jsem se dál.

„Annabella.“ Annabella?

„Odkdy se vlastně nemáte rádi?“ zeptala jsem se.

„Všechno to začalo od roku 1863*…“

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1863

„Jaspere! Edwarde!“ bylo slyšet z otcovy pracovny.

„Ano, otče.“ řekli jsme s Jasperem zároveň a šli jsme k otci.

„Přijela slečna Lintonová s přítelkyní. Běžte je přivítat.“ v otcově úsměvu bylo něco, co říkalo, že slečna Lintonová nepřijela na návštěvu jen tak. Jasper si asi pomyslel to samé, protože se zeptal:

„A čemupak vděčíme za tak vzácnou návštěvu?“

Otcův úsměv ztuhl a zmizel. „Jste už dosti velcí. Všichni chlapci ve vašem věku mají manželku. Potřebujete se oženit. A teď, přivítejte slečnu Lintonovou. A buďte slušní!“ Ženění. To příšerné slovo mi červeně blikalo v hlavě. Vyšli jsme z pracovny.

„Doufám, že za něco budou stát.“ Šept mi Jasper do ucha. Se smíchem jsme se odebrali do rozkvetlé zahrady před našim sídlem. Přímo u našeho domu stál bílo-zlatý lesklý kočár. Za pomoci služebníků z něj vystupovaly dvě nádherné, ovšem křídově bledé mladé slečny. Přistoupili jsme k nim.

„Slečno Lintonová...“ Pozdravil jsem ji a políbil jí nataženou ruku v hedvábné rukavičce. Byla nádherná; tedy, slečna Lintonová, ovšem. Hnědé vlasy měla spletené do složitého účesu a měla krémové šaty. A ty její hnědé oči…

„Prosím, říkejte mi Annabella.“ řekla hlasem stejně líbezným, jako byla ona sama. Nedokázal jsem odtrhnout pohled od těch jejích nádherných očí. Náhle jsem si ke své smůle uvědomil, že stejným směrem kouká i můj bratr.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„To bylo poprvé, co jsme se s Jasperem poprvé začali nenávidět.“ zakončil Edward, hrajíc si s vlákny na koberci.

„Ou,“ dokázala jsem se sebe dostat. „aha.“ Oh, můj Bože. Proč musím jak dement mluvit zrovna já?

„Sklapni.“ zavrčel najednou Edward, až jsem polekaně nadskočila. Snad to nebylo na mě…

„T…to jako já?“ zeptala jsem se polekaně.

„Ne,“ odpověděl Edward a pousmál se. Já si oddychla. „to si jenom Jasper něco pomysle…“v polovině věty se zarazil.

„Ty čteš myšlenky?“ zeptala jsem se udiveně. „Týjo! To je úžasný! Hele, hádej, na co myslím!“ koukal se na mě jak na blázna. Tak jo, Bello, klid. To jsi už přehnala. Svěsila jsem ramena.

„Tak jo, ale kdyžtak to byla palačinka,“ Edward se rozesmál. „Hele, ale fakt. Ty čteš myšlenky?“ přesvědčovala jsem se, jestli se mi to jen nezdá.

„Ano, ale… Ne tobě. Nejde to.“ přiznal Edward.

„To… je se mnou něco špatně? Jsem divná?“ ptala jsem se zhrzeně. „Protože v jedenácti letech jsem měla otřes mozku a… od té doby mi nejde matematika.“

„Bello, klid,“přerušil mě Edward. „ty jsi v pořádku. Jen mi to u tebe prostě nejde.“ Aha…

„Umí tohle všichni za vaší rodiny?“

„ Ne, jen já. Ale Jasper umí dělat iluze. Emmett je zase extrémně silný.“ odpověděl.

„A Alice?“ ptala jsem se. Alice mi celkově připadala tak nějak jako víla. Ta určitě musí mít nějakou schopnost.

„Ta nic, tedy, myslím. Ani Rose, Esme nebo Carlisle. Ale Rose je nejkrásnější, Esme umí milovat každého, a Carlisle je…až moc hodný.“ Hm… Tihle Cullenovi se mi začínají líbit víc a víc.